Vedle Painkillera na nás brzy zaútočí ještě jedna syrově akční hra. Dumali jste někdy nad tím, co vznikne zkřížením dnes již arkádové klasiky Serious Sam s jednou z nejkontroverznějších her současnosti, Postalem 2? Nitro Family má kousek od obojího, přičemž do kotle přisypala i trochu inovačních prvků, doposud viděných spíše třeba v bojovkách. Chcete vědět, jak to na nás zapůsobilo?
Homepage hry: http://www.nitrofamily.com
Výrobce: DelphiEye Entertainment (http://nitro.delphieye.com/)
Předpokládané datum vydání: 2. čtvrtletí 2004
Pánové z DelphiEye Ent. se nechali slyšet, že přímo zbožňují mangu, komiksy a akční „béčkové“ filmy. Není to tedy až taková náhoda, že se jejich projekt nese v takto laděném duchu. Ve spoustě rozhovorů poukazovali na fakt, že jim až tak nezáleží na konečném hodnocení, dělají prostě hru s doposud nestanovenými hranicemi. Jenže jak se u nás říká, sliby jsou chyby, takže se někdy jeví produkt v očích autorových úplně jinak nežli v očích prostého hráče, přímo bažícího po spoustě nespoutané akce. My se společně podíváme, jak to prozatím v případě svérázné Nitro Family vypadá.
Vpravdě bizarní příběh
Pokud máte dodnes v živé paměti budgetový titul Serious Sam, jenž se mohl pyšnit především akcí, akcí a ještě jednou akcí, jistě tušíte, že Nitro Family běžící v jeho enginu by měla být v podstatě stejně pojata. Je trochu paradoxem, že se ve hře tohoto typu objevuje takto „silný“ příběh, jehož dění vám tu teď ve stručnosti osvětlím. Viktor Chopski je svérázný lovec s nadlidskou silou, který neměl u lidí nikdy pochopení. Jeho samotářský život v izolovaném pohoří dokázala protrhnout až svůdná Maria. Jelikož byly tyto dvě drsné hrdličky podobného charakteru, netrvalo dlouho a už z nich byl pár. Pár, z něhož vyplynulo roztomilé, leč dobou poznamenané, batole s příznačným jménem Red Chief Chopski.
Manželský pár jako z pohádky * bože, kde nechal hlavu? * tohle BYLO auto
Do spokojené rodinné atmosféry vstoupily zlotřilé plány Luise Blanca, producenta celosvětově užívané legální drogy family health. Proč legální, když je to droga? Poněvadž její vedlejší účinky se projevily až po nějaké době a lidstvo se tedy rozdělilo na dva neslučitelné tábory. Na ty, z nichž se díky pravidelnému užívání této látky staly krvelačné zabíjející bestie, a na ty, kteří drogu nikdy neokusili. Jan Luise Blance se i přes trýznivou situaci nevzdává, a tak vynalezl další látku, významově podobnou, k jejíž přípravě však potřebuje tělíčka nebohých dětí. Do řad lidí se dostává panická hrůza z nejasné budoucnosti jejich potomků. Proto se hrstka odvážných, včele s rodinou Chopských, vydá vzdorovat posedlému šílenci.
Táta, máma, synek... bojuje celá rodina
Příběh je jako vystřižený z (hodně) „béčkového“ filmu, navíc nepostrádá jistý šmrnc dodávaný komiksovými pasážemi. Vytáhli jej ale korejští tvůrci z typicky amerického klišé? Těžko říci, ovšem jedno je jisté, v této FPS neboli akci viděné z pohledu první osoby se dočkáme mnoha přívětivých prvků, s nimiž jsme se doposud setkávali zřídka, či jen poskrovnu v titulech naprosto jiného žánru. Nehledě na fakt, že se do hry zapojí celá rodinka Chopských (manželka sedíce na vašich mužných bedrech sem tam někdy přetáhne nebezpečného protivníka bičem přes hlavu, ba i efektivní kobercové bombardování při početní převaze jí není cizí, a ani teprve batolící se synek nezůstane v krvavých radovánkách opomenut) můžeme se potýkat například s příjemným zpestřením typu střílení obouruč.
Pohled na zalesněné údolí * prosil bych 10 gramů hrášku * za moment bude celý komplex v plamenech
To je naprosto „interaktivní“ neboli ovladatelné, neboť nemusíte držet v každé ruce tu samou zbraň a co víc, nemusíte ani střílet z obou zároveň. Obě dvě aktuálně držené hračky zkázy (pochopitelně je jich široký arsenál, který můžete u povolané osoby za peněžitou sumu upgradovat na vyšší třídu) jsou na sobě naprosto nezávislé s tím rozdílem, že míří zákonitě na totéž místo. Ovšem výtka jejich směrem je naprosto opodstatněná, protože jejich vyvážení a účinnost se mi zdála mnohdy nefér a nebýt grafických efektů, nepoznali bychom, s kterou z nich máme tu čest.
Pochybná AI
Když už byla řeč o zbraních, jistě by bylo záhodno se také letmo zmínit o těch, jimž jejich kulky právem náleží. Ano, jsou to vaši nepřátelé. Je sice pravdou, že jejich počet je dech beroucí (dle slov autorů se během hry setkáme až se sedmdesáti druhy oponentů a jen na oficiálních stránkách Nitra Family jich můžeme napočítat přes třiadvacet, a to včetně mé oblíbené agresivní slípky, respektive kohouta, útočícího velmi zákeřným způsobem), vraťme se ale k záporům. Inteligence těch davů, co si na vás dovolily vystřelit, nedosahuje zrovna pochvalné výše, ba naopak. Jejich jednání je někdy až alarmující, k čemuž napomáhá i fakt, že se místy zaseknou o okolní objekt a nemohou se z něj za žádnou cenu dostat ven. O tom se ostatně můžete přesvědčit i vy sami díky hratelné demoverzi.
To prase se řítí přímo na nás!
Když mé oko spočinulo na prvních screenshotech ze hry, říkal jsem si, jakýže to bude grafický skvost. Čas ale plyne jako voda a proto co bylo včera, dnes již neplatí. Na jednu stranu je zpracování na pohled pěkné, ale při bližším seznámí s Nitro Family zjistíte, že se vše jeví jaksi jinak, než tomu bylo zpočátku. Platí to například v případě frustrujících textur okolních budov v jednom z levelů, kde se bezmezně derete lineárně stavěnou uličkou, v níž není možnost „úniku“ z nudné a nehezké stanovené cesty. Trochu lepší je to při módu extáze, kdy jste jakoby pod vlivem omamné látky. Extázi získáte jako zasloužený bonus k vysokému počtu čárek na pažbě (neboli mrtvých nepřátel), popřípadě za kvalitně odvedené kombo, které činíte efektivním zničením oněch po vaší krvi bažících zloduchů.
Pošlete jej do věčných lovišť * další bezhlavě zamilovaný oponent * kampak nás to vyvede?
Závěrem bych chtěl pro jistotu podotknout, že vás v žádném případě nečeká věrná simulace boje, nýbrž bezduchá arkádová střílečka s (poněkud bizarním:-)) náznakem dějové linie. Nitro Family nese do svého žánru některé inovace, jež příjemně zpestřují beztak stereotypní kosení nepřátel po desítkách k zemi. I tak by se v případě budgetu jednalo o skvělou zábavu za přijatelnou cenu, navíc vzhledem k postaršímu enginu Serius Sama s nepříliš vysokými nároky na hardware. Bohužel ale některé nepřehlédnutelné chyby nespraví ani zajímavý multiplayer. Plánované datum vydání je stanoveno na druhé čtvrtletí letošního roku, což není mnoho času na radikální úpravy. Ponoří se autoři do jádra problému, čímž by hru odložili, nebo jsou se svým prozatímním výsledkem spokojeni? Na to si budeme muset ještě chvíli počkat.
