Vliv her na člověka je těžké posuzovat, protože neexistuje žádný způsob kontroly tohoto vlivu. Spíš je zajímavé sledovat, jak každý hraje hru jiným způsobem. To mně přijde daleko zajímavější. Nejde o ani tak o vliv hry na člověka, ale o vliv člověka na hru. Respektive o způsob, styl, přemýšlení atd. Proto každému z nás sedí jiné žánry a jen málokdo se může pochlubit tvrzením, že hraje vše, co mu přijde pod ruku. Já s bráchou hrajem 3D akce a závodní hry. Mezi námi je ale veliký rozdíl, který už poznáte z pouhého sledování hraní hry. Nemusíte mě znát, ale z mého stylu poznáte, že jsem hodně pečlivý, ve hře se snažím projít všechna místa, nalézt všechny skryté lokace, předměty atd. To samé u závodů - nejde jen o to si zajezdit, ale zlepšovat se, zajíždět nejlepší kola atd. A takový jsem i v reálu. Snažím se vše dělat na max., co nejlépe atd. Naproti tomu při seldování mého bratra si všimnete, že hraní her nebere moc vážně, nevadí mu, když někde něco přehlédne, často se ztrácí, nemůže najít co by potřeboval, v závodech dělá zbytečné chyby a nesnaží se to napravit. Často hru vypíná s tvrzením, že je to prostě těžké a nejde mu to. Přesně tak se chová i v reálu, má nízké sebevědomí, když něco nemůže najít, pokouší se o to asi minutu a pak to vzdá. Řekl bych, že hry ukáží skoro přesně jaký kdo je člověk - dokáží ukázat emoce (při multiplayeru ve sportu, 3D akcích), způsob myšlení (strategie, adventury), chápání prostředí, okolí a fungování světa (RPG) a pak třeba reflexi. Když si vybavím své kamarády, sedí to naprosto přesně. Hry nejsou jenom o zábavě, ale také o dovednostech, schopnostech a talentu. Osobně nehraju hry jenom pro zábavu, ale také abych v nich dosáhl nějakého výsledku, který by mě vnitřně uspokojil. Ale záleží na každém z nás, jak ke hrám přistupuje.
Michal Bayerl / ex-redaktor Doupě.cz a Eurogamer.cz