Přinášejí hry morální poselství?

Přidat další názor  |  řadit od nejstarších Komentáře nyní řadíme od nejnovějších.
Tímto odkazem můžete řazení změnit.
 |  zobrazit bez stromu  |  nových příspěvků: 13

Diskuze k článku

avatar
05. 01. 2009 12:27

Z vlastních zkušeností bych zmínil třeba hru Fable: The Lost Chapters. V ní se hráč může stát jak dobrým, zlým, tak neutrálním hrdinou. Já si vybral styl kladného hrdiny, protože tak bych se zachoval i ve skutečném světě (nebo bych se o to alespoň pokusil). Stejně tak u ostatních, kde má člověk na výběr - pomoci, nebo nechat být, se snažím pomáhat. Vlastní přesvědčení o správnosti jednání mi prostě nedovolí zabíjet nevinné, i když je to jenom hra. Pak jsou ale hráči, kteří si zabíjení nevinných ve hrách přímo užívají a říkají, že když to "nesmí" udělat v reálném světě, tak si to vyzkouší alespoň ve hře. To mi přijde trochu zvláštní a nemám z toho dobrý pocit. Už z toho důvodu, že hry jsou čím dál tím reálnější a násilí ve hrách se začíná podobat tomu skutečnému. Neřekl bych, že (dnešní) hry přináší nějaké morální poselství, ale dávají hráčům možnost se projevit, jednat podle svého uvážení a přesvědčení. Dříve tomu tak nebylo. Hráč měl svázané ruce, ale na druhou stranu to mělo jednu výhodu, kterou si zmínil v Simonovi - hráč musel pomoct. Dnes tomu tak není. Hry jsou navrženy tak, aby si hráč mohl dělat co chce (viz. sandboxové hry jako GTA). Nepřímo tak samotní vývojáři násilí schvalují. Ano, pořád je zde jeden argument - je to jenom hra. ALE! Až se jednou hry přesunou do virtuální reality, pak už to jenom hra nebude. A v tom vidím určité nebezpečí. A u dětí to platí dvojnásob.
Pokud hry nebudou mít jako dříve pouze jeden konec, s jasným hodnocením, verdiktem: To si udělal dobře / špatně, pak si hráč vždy zformuje toto poselství podle sebe a podle svých chutí. Chce být hráč ve hře tyranem? Pak jím bude až do konce. Znamená to tedy, že hráč je tyranem i ve skutečném světě? To asi ne, ale něco uvnitř mu říká, že kdyby jím být mohl (beztrestně) i ve skutečném světě, tak by jím byl. Pak už zde nastupuje otázka chaosu, bezprávý, svobody, která zazněla v úvodu článku.

 |   |  Odpovědět
Plešoun  |  05. 01. 2009 12:38

Podle mě jde téma který nejde takhle šmahem zhodnotit. Každá hra je jiná a nejde takhle paušalizovat. Je to jako se hádat jesli jsou hry umění. Některý jo, některý ne. Stejně jaok některý přinesou i to morální poselstvý - jiný ne. A nemusí jít zrovna o titul kde jsi nucen pomáhat. Spíš jde o to jestli tě hra trochu donutí přemýšlet. Asi těžko hledat morální poselství v Doomovi. Ale třeba v takové Mafii a podobných hrách t osnad ani zpochibnit nejde. A to i když je to jen akce kde zabíjíš a moc nepomáháš.

 |   |  Odpovědět
avatar
05. 01. 2009 12:58

Každá hra je jiná, to je jasné. Ale hráč se nemění. Mafie je dobrým příkladem skvělého scénáře a přesvědčivého způsobu vyprávění příběhu - spíše je to filmový zážitek. Přinesla Mafie ale nějaké morální poselství? To bych neřekl. Ve hře, kde hrajete za mafiána, snad ani být nemůže. Silný zážitek tam je, ale nezmění můj postoj k okolí, ke světu, k rodině atd. Spíš se nad tím zamyslím a utvrdím se ve svých názorech. Když bude hrát Mafii skutečný vrah, třeba i mafián, myslíte si, že na základě závěrečné animace přestane zabíjet, změní názor na svoji práci, chování? Asi ne, když je v jádru vrah. Z mého pohledu tedy hry nepřináší morální poselství jako takové, ale mohou nás donutit zamyslet se nad svým životem. Jednou jsem vypňoval nějakou školní anketu, kde byla otázka, jaký film, nebo zda-li vás nějaký film donutil změnit postoje, názory ke svému okolí, rodině atd. Na žádný jsem si nevzpomněl. Dále tam byla otázka, zda-li nějaký film na mě zanechal dopad, zda-li jsem o něm přemýšlel déle jak den, týden, měsí či rok? Jen o jediném filmu jsem přemýšlel asi týden, a tím byl Oldboy. Chtěl bych docela vidět anketu na toto téma v případě her.

 |   |  Odpovědět
Plešoun  |  05. 01. 2009 15:41

No tak tady už se spíš přeme o to co vůbec "morální poselství" je. Podle tebe je t oněco co tě donutí se od základu změnit a nasadit svatozář. Ale podle morální poselství nějaké dílo (hra, film, kniha,...) má v okamžiku kdy donutí člověka popřemýšlet nad daným chováním. (bez ohledu na to jestli to bude na téma "přátelství je srač*ka" a outro z Mafie. Nebo naopak jestli zkusí nahodit téma "Každej dobrák dopadne ve společnosti špatně").
To co popisuješ ty jako ty tvoje požadavky, to bych bral jako něco ve smyslu jestli jsou hry výchovné. Ale za samotné morální poselství beru cokoliv co človkěa donutí popřemýšlet - i když už zálež ína člověku jeslti i to vezme k srdci či nikoliv.
Takže souhlasím s tím co říkáš - žádná hra není tak dokonalá že by mohla sloužit jako výchovný prostředek a krotit grázly. Ale myslím že ono morální poselství by se mohlo najít v mnoha.

 |   |  Odpovědět
immolate  |  05. 01. 2009 21:33

Myslet na to,že nějaká hra přináší nějaké morální poselství je nepravděpodobné,když opomenem asi největší důvod výroby her,což jsou peníze,tak stejně morální poselství přece jenom hráče nebude zajímat, oni nepřemýšlí nad tím jestli má toho a toho zachránit nebo zabít tady jde jenom o zábavu a nic víc.Hry mají na člověk minimální vliv.

 |   |  Odpovědět
avatar
05. 01. 2009 21:52

Vliv her na člověka je těžké posuzovat, protože neexistuje žádný způsob kontroly tohoto vlivu. Spíš je zajímavé sledovat, jak každý hraje hru jiným způsobem. To mně přijde daleko zajímavější. Nejde o ani tak o vliv hry na člověka, ale o vliv člověka na hru. Respektive o způsob, styl, přemýšlení atd. Proto každému z nás sedí jiné žánry a jen málokdo se může pochlubit tvrzením, že hraje vše, co mu přijde pod ruku. Já s bráchou hrajem 3D akce a závodní hry. Mezi námi je ale veliký rozdíl, který už poznáte z pouhého sledování hraní hry. Nemusíte mě znát, ale z mého stylu poznáte, že jsem hodně pečlivý, ve hře se snažím projít všechna místa, nalézt všechny skryté lokace, předměty atd. To samé u závodů - nejde jen o to si zajezdit, ale zlepšovat se, zajíždět nejlepší kola atd. A takový jsem i v reálu. Snažím se vše dělat na max., co nejlépe atd. Naproti tomu při seldování mého bratra si všimnete, že hraní her nebere moc vážně, nevadí mu, když někde něco přehlédne, často se ztrácí, nemůže najít co by potřeboval, v závodech dělá zbytečné chyby a nesnaží se to napravit. Často hru vypíná s tvrzením, že je to prostě těžké a nejde mu to. Přesně tak se chová i v reálu, má nízké sebevědomí, když něco nemůže najít, pokouší se o to asi minutu a pak to vzdá. Řekl bych, že hry ukáží skoro přesně jaký kdo je člověk - dokáží ukázat emoce (při multiplayeru ve sportu, 3D akcích), způsob myšlení (strategie, adventury), chápání prostředí, okolí a fungování světa (RPG) a pak třeba reflexi. Když si vybavím své kamarády, sedí to naprosto přesně. Hry nejsou jenom o zábavě, ale také o dovednostech, schopnostech a talentu. Osobně nehraju hry jenom pro zábavu, ale také abych v nich dosáhl nějakého výsledku, který by mě vnitřně uspokojil. Ale záleží na každém z nás, jak ke hrám přistupuje.

 |   |  Odpovědět
immolate  |  06. 01. 2009 16:19

Pravda je že na hrách může člověk poznat člověka stejně jako podle výběru filmu nebo jídla poznáme toho druhého.Ale nemůžeme přikládat velký důraz na to,že když člověk hraje to a to že je takový a takový.
Co se týče strategií tak ty mam hodně rád,ale nehrál jsem nějakou tu pořádnou,kde člověk opravdu může využít vlastí taktiky nebo plánu.Většinou to je o tom kdo nasbírá víc peněz a postaví nejsilnější panáčky.Snad nějaká v brzké době vyjde uvidíme co nabídne StarCraft 2.

 |   |  Odpovědět
Radek  |  09. 01. 2009 02:19

Jde o to, že Michal upozorňuje účelově na hry, jelikož ty jediné může člověk ovlivnit svou činností - tím, jak je hraje, oním stylem hry - a tím na sebe lecos, byť nevědomě prozradit. A to musím, z vlastní zkušenosti, potvrdit. Při sledování filmu to jde ovšem hůře (poznat toho duhého), protože neprobíhá ona interakce př. mně i mému bratrovi se líbí stejný film - ALE při jeho sledování v něm budeme každý vidět / hledat tak trochu "něco jiného." Ale, jak já poznám, co v něm (v onom filmu) vidí bratr, jestli se jeho sledováním pouze baví, či hledá v něm jakési myšlenky a pod. A podle jídla ? Tak to netuším, jak bych toho druhého mohl poznat (pokud tedy vyloučím finanční situaci a určitou "rozmazlenost" hodnoceného - např. nejí určité jídlo atd.). Nakonec opakuji, že nejde o to - když hraje to a to, je takový a takový, nýbrž o to, že - když to hraje tímto a tímto stylem, je takový a takový.

 |   |  Odpovědět
immolate  |  09. 01. 2009 15:45

Dobře souhlasim s tím jídlem to je blbost.....Ale podle stylu jeho hry také nic nepoznáme jestli hraje agresivně nebo spíše pasivně hlavně záleží na náladě a na tom jak se ten člověk v tu chvílí cítí.to máš jako s hudbou sice každej preferuje jiné odvětí hudby,ale hlavně poslouchá písničky takové na které má náladu.
Znovu se tedy vracím k tomu,že sice dle jeho stylu hraní nemůžem konkrétně posuzovat osobu jaká je.

 |   |  Odpovědět
avatar
09. 01. 2009 20:59

Nesouhlasím. Podle stylu hraní, výběru hry a reakcích při hře lze minimálně vysledovat následující vlastnosti - pečlivost, představivost, strategické/matematické chápání, soutěživost, vznětlivost, agresivitu a pár dalších vlastností by se ještě určitě našlo. Každý herní žánr dokáže odhalit jiné vlastnosti, které přímo hraní vyžaduje. Jak už jsem psal výše, strategie, simulátory, sociální hry typu Sims, závodní hry, RPG, každý žánr vyžaduje určitou vlastnost. Já třeba nemohu hrát strategie - neumím tak komplexně, dopředu uvažovat, propočítávat si kolik surovin budu potřebovat pro stavbu budovy, jednotky atd. Sociální hry typu Sims mě nebaví, simulátory jsou příliš složité. Na RPG také moc nejsem, jsou stejně jako předtím zmíněné žánry příliš komplexní. Rafěji mám arkádovější závody a 3D akce s dobrým příběhem. Už jen z tohoto si asi nějaký obrázek o mě uděláte. Navíc když se s dotyčným hráčem znáte, viděli jste ho hrát nějakou hru a teřba si o ní i povídali, poznáte o daném člověku dost věcí, které se vztahují i k jeho skutečnému životu. Nechci tady nikoho napadat a tvrdit třeba, že když hraje neustále dokola GTA, že je automaticky potencionální kriminálník, to vůbec ne. Ale když někdo třeba napíše do diskuse, že ho baví střílet lidi a nejoblíbenější hrou je Postal, pak toho člověka nechci raději nikdy potkat.

 |   |  Odpovědět
Gomer  |  14. 01. 2009 01:50

Pane Bayerl, vaše "pozorování" jsou čiré spekulace. Neexistuje prokázaná souvislost mezi hraním her, a jednáním člověka a jeho vlastnostech. Resp. tato souvislost platí jen velmi rámcově jen směrem od člověka ke hře, tj. mám fantazii, představivost, přemýšlivost - půjdou mi možná strategie. Zpětně to ovšem bohužel nefunguje. Hraní her opravdu nemá (v rozumné míře pochopitelně...když někdo sedí 15 hodin denně u her, tak je jasné, že bude mít podivné chování nejspíš... ) ) vliv na jednání člověka ve skutečném světě. Potíž s lidmi jako vy je taková, že si nehmotnou věc, jako je hraní hry (je v podstatě jenom takové mozkové cvičení, když se nad tím zamyslíte), záhadným způsobem spojujete s plynutím reálného světa. Většina lidí má ze hry prostě čistý požitek - ať už to je pěstováním lidí v Sims nebo masakrováním v Postalu. Pro většinu lidí to nemá reálný význam... V opravdovém životě bych nestrávil odpoledne dekorací obýváku a po večeři zase kuchyně a rovněž bych si k té večeři neupekl svýho psa. Je nutné na hry skutečně pohlížet jako na fiktivní svět, který si žije po svém a my se do něj jen občas zatouláme pro požitek z hraní ve světě, kde nám nic nebrání vyzkoušet si, co je libo... Kdyby hry jako Postal byly vydávány s úmyslem šířit násilí, ani bych nepípl a šel demonstrovat, ale ta hra byla vydána prostě jako produkt, který nabízí lidem možnost si ve fiktivním světě něco zkusit. Tečka. Myslím, že za tím skutečně hledáte něco, co tam není. Každopádně přeju pěkný den.

 |   |  Odpovědět
avatar
14. 01. 2009 03:05

Jestli jsem vás urazil tím Postalem, tak se omlouvám. Můj názor není takový, že hry ovlivňují jednání člověka ve skutečném světě, ale že podle chování hráče u hry, lze vypozorovat jak se chová ve skutečném světě. To mi prostě nevymluvíte. Nemyslím si, že by řadového hráče hraní GTA změnilo v gangstera. Ale pokud bych svoje dítě načapal, jak se u této hry kroutí blahem, vříská radostí a nehraje podle příběhu, ale dělá kraviny (neustále zabíjí, přejíždí lidi atd.) pořád dokolečka, bez nějakého řádu, pak mu ji seberu. U Postalu je to těžké. Tato hra pro mě není hrou, ale výplodem chorého mozku, který je zvrácenější než Hannibal Lecter s Freddy Krugerem dohromady. Ano, je to jenom hra, ale nepochopim, že někoho baví dělat věci, na které bych se bál jenom pomyslet.

 |   |  Odpovědět
Gomer  |  15. 01. 2009 00:48

Nebojte se, neurazil Možná jsem zvolil zbytečně ostrý ton, za který se omlouvám. Nicméně hlavní je na hraní her to, že je to fikce, je to něco, co je mimo reálný svět. Podle mě jsou třeba hry brány jako zlo více než třeba filmy mnohdy proto, že i když oba jevy servírují to samé (tj. fikci, či prostě nějaký příběh, děj...to je fuk), ale hry dávají hráčům možnost to ovlivnit a proto si možná mnozí odpůrci myslí, že to, že to ti hráči dělají ve fikci, pak to udělají i v reálu... A k tomu vypozorování chování ve skutečném světě - To je podle mě složitější. Každý člověk je docela unikátní bytost a na každého to působí jinak. Někoho třeba zmíněný Postal uvede do stavu vám podobného, plného odporu a odsuzování, ale někoho (třeba mě) může fascinovat invence a novátorský přístup použitý ve hře Byť bych nikdy chování postavy ze hry neaplikoval na opravdový svět. Jsem, stejně jako jste předpokládám vy, silný odpůrce násilí ve světě...

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor