První dojmy: Beijing 2008 – na otočku do Číny

Nicméně v každém případě nejde hovořit o krásném jablíčku se shnilým jádrem, alespoň ne v rámci námi zkoušené hratelné preview verze. Skýtala několik plnohodnotných herními módy, mezi nimiž klasicky nechyběl tutoriál (na můj vkus ale ne zrovna výřečný), Competition a posléze Olympic Game.

Samotné olympijské hry jsou oním závodním vyvrcholením, v němž můžete postupem času zdokonalovat svého sportovce a navyšovat jeho určité atributy

Druhý jmenovaný případ umožňuje takřka libovolné navolení herních disciplín, jichž se postupně zúčastníte. A samotné olympijské hry jsou oním závodním vyvrcholením, v němž můžete postupem času zdokonalovat svého sportovce a navyšovat jeho určité atributy – v tomto směru sice nepůjde o rozsáhlé využití RPG prvků, drobné polepšení například po stránce výdrži se ale nejen u sprintování vždy hodí.

Opomenuta nicméně nebyla ani Customize Team, která v obecném měřítku umožňuje výběr sportovce na tu či onu disciplínu. Při prohledávání mi ovšem citelně chyběly jednotlivé statistiky vlastností, stěží se potom usuzovalo, čí nohy budou nejrychlejší a čí tělo nejobratnější. Nutno nicméně dodat, že jde o nehotovou verzi a ve finální podobě může být řada nedostatků odstraněna. Výčet herních módů je přitom zakončen takzvaným Leaderboards, který jsme ovšem neměli možnost blíže prozkoumat vzhledem k jeho multiplayerovému zaměření.

Předběžný dojem ze hry je však každopádně rozporuplný, už jen kvůli nezvykle zdlouhavému načítání závodů. Nikoho asi nepotěší skoro dvouminutové pauzy mezi jednotlivými závody, které mne iritovaly zejména v Competition módu. Vezmeme-li v potaz, že například gymnastické a atletické závody zaberou tři až deset minut čistého času, podobné „siesty“ intenzivní hráče dříve či později odradí od dalšího hraní. A dvojnásob to platí v případě, kdy se pohybuje vaše jméno ve spodních pozicích „výherních“ tabulek.

Přitom nelze říci, že by po technické stránce Beijing 2008 jakkoliv vyčníval nad zešedlým průměrem. I když se může chlubit autentickým zpracováním sportovního areálu a jeho okolí (Bird's Nest, plavecký areál The Water Cube, cyklistický areál a tak dále), na odiv s největší pravděpodobností nebude vystavována kvalita textur nebo tribuny plné diváků.

Na velkou většinu úkonů si hravě vystačí již zmiňované analogové páčky – hod diskem, sprint, cvičení na kruzích, míření a tak dále

O něco lépe na tom jsou alespoň modely sportovců a jejich animace, u nichž jsem si vyloženě nevšiml jakéhokoliv rušivého elementu. Zato hudba se zvuky se opět nesou na hladinách nemasného a neslaného průměru. I když je pravda, že v případě olympijských her nejde o nic tragického.

Důležitá je zábavnost a hraní ve více hráčích, o což by v důsledku (doufejme) neměla být nouze. Otazník nicméně visí nad podporou Sixaxis ovladače a jeho využitím. Ve finální verzi s ním však nebude s největší pravděpodobností počítáno. Na velkou většinu úkonů si hravě vystačí již zmiňované analogové páčky – hod diskem, sprint, cvičení na kruzích, míření a tak dále. U některých disciplín je zároveň třeba vystihnout správný okamžik ke startu, držet tlačítko v zelených barvách status-baru a vyčkat, dokud nezazní startovní výstřel. V těchto ohledech ale - v porovnání s předchozími videoherními olympiádami - nenajdete mnoho inovací. Potěší však, že si můžete v závodu dle chuti vybrat, kterým tlačítkem vlastně budete sportovce korigovat, držet jeho výdrž na přijatelné hladině a tak dále.

O konečné podobě hře rozhodne třetí čtvrtletí tohoto roku, kdy by se měla dostat na pulty obchodů. Velkou pěstí na oko ovšem je předprodejní cena, jež leckdy přesahuje částku 1 500,-Kč. Pokud by tedy v České republice vzrostla kriminalita v době uvedení díla, může za to Sega a spol.