První dojmy: Bioshock – deník dobrodruha z hratelné verze

Platforma: PC, Xbox 360
Typ hry: survival FPS
Výrobce: Irrational Games (http://www.irrationalgames.com/)
Vydavatel: 2K Games (http://www.2kgames.com/)
Distributor v ČR: Cenega (http://www.cenega.cz/)
Homepage: http://www.2kgames.com/cultofrapture/home.html
Datum vydání: 21. srpna 2007

To, co už se nyní nedá letadlem ani nazvat, se pomalu potápí do moře. Masy vody ohraničuje kruh hořícího benzínu. Chvíli jen zmateně plavu okolo místa havárie, ale poté spatřím věž, která vypadá jako maják uprostřed moře. Není to však maják, ale výtah. Výtah hluboko dolů, pod hladinu moře, vedoucí až do úchvatného podmořského světa Rapture.

  
Bojím, bojím * Kuk na taťku! * Alkohol je mrcha

Rapture, jak magicky to zní, město snů, splněných přání, dokonalého soužití lidí… Bohužel, jak už to tak bývá, se z místa, jež bylo izolováno od zbytku světa, stalo peklo. Něco se ošklivě nevyvedlo a může za to látka, nazývaná Adam. Ve chvíli, kdy jsem vstupoval do výtahu, jsem to ještě bohužel nevěděl. Mohl jsem jen obdivovat tři sochy, symbolizující vědu, umění a techniku. Tehdy se mi ještě zdálo, že vstupuji do ráje. Možná původní nápad nebyl zlý, ale celý se zkazil lidmi. Lidmi, kteří jako obvykle nechtěli žít přesně podle pravidel a snažili se vymyslet něco vlastního, něco, co by mohli využít ve svůj vlastní prospěch.

Cestou dolů jsem uviděl celé podmořské město v jeho rozlehlosti a světlech neonů. Mezi nejpodmanivější stavby patřily velké mrakodrapy, nebo abych se lépe vyjádřil, hladinodrapy. Něco mi říkalo, že všechny stavby během svého putování navštívím. Hrozně jsem se lekl, když kolem výtahu proplula obrovská mechanická ryba. Naštěstí mi nijak neublížila, nejspíše slouží jako přivítání pro nové příchozí.

Chvíli strpení, nahrávám

Náhle jsem se zasekl, asi na minutu. Žádné další neplynulosti jsem ale v průběhu svého dalšího putování nezaznamenal, takže si myslím, že šlo o daň za to, co jsem měl možnost si prohlédnout. Výtah neúprosně sjel do hlubin a na krásu města z rybí perspektivy mi ponechal jen prchavou vzpomínku.

Ukázka různých aspektů boje při lovení mocného "Big Daddy"

Dole mě uvítal nápis „Všechno dobré připlouvá do Rapture“. Kdysi hrdý slogan působil nyní značně ironicky, protože jsem byl svědkem úkladné vraždy. Stvoření – kdysi muž, nyní však spíše jeho pokřivená parodie – zabilo jiného mutanta přímo před východem ze skleněné výtahové kapsle. Najednou odněkud vypadlo rádio. Z něj se ozval kdosi jménem Atlas, jeden z mála normálních lidí ve městě. Požádal mě o službu, o nalezení své ženy a dítěte, kteří jsou stále někde v Rapture. Na oplátku mi nabízí pomoc při přežívání ve městě. Vzhledem k tomu, co jsem právě viděl, se mi to zdálo jako férová nabídka.

Muž mě nutil, abych mrtvolu, která ještě ani nestačila vychladnout, prohledal. Nacházím injekci, na níž je napsáno „Eva“. Bez velkého rozmýšlení vstřikuji roztok do žil. Efekt se dostaví okamžitě a já jen křičím bolestí, jak mým tělem vystřelují elektrické blesky. „Zrovna se ti přepsal genetický kód,“ informuje mě Atlas. Tak tedy, díky za upozornění… Okamžitě zjišťuji, co se změnilo. Z rukou mi vystřelují blesky, kdy chci a kam chci! „Muhehe, císař z Hvězdných válek je zpět,“ neubráním se škodolibému úsměvu.

Adam a Eva

Co je vlastně Eva? Roztok, který přenáší v krvi plasmidy Adama a dodává mu energii. Bohužel ho není mé tělo schopné samo produkovat, takže musím hledat jeho zdroje. Pokud bych měl hledat příměru v počítačové hře, asi bych sáhnul ke klasickým RPG, kde je zdraví (jímž samozřejmě také oplývám) a mana - Eva.

  
Ten má pěkné tělní tekutiny, co? * Akvárium * Někdo ohrozil Malou sestřičku

Kde jsem to přestal? Ano, ano, u mé první ochutnávky moci, kterou přinášejí plasmidy. To je také poslední věc, u níž si jsem jistý, kdy se stala. Dále vám již mohu přinést jen střípky mých vzpomínek, jež jsem nasbíral během putování městem. No, městem… spíše troskami města. Všechno se tu potápí, ventily netěsní, voda odkapává prakticky odevšad a na podlaze všech místností jsou kaluže.

Využil jsem samozřejmě své nově nabyté moci a metal blesky po všem, co by mi chtělo nějakým způsobem zkřivit vlas. Přišel jsem na to, že mohu svou zbraň kombinovat i s okolním prostředím – takový proud elektrických blesků do vody dokáže způsobit pořádné jiskření mezi mnou a mými nepřáteli. Doslovné, samozřejmě, mutantic bych se nedotknul ani třímetrovým koštětem.

Moje výbavička

Nechtěl jsem se spoléhat jen na pochybné a snadno vyčerpatelné zásoby blesků, takže jsem někde poblíž výtahu sehnal hasák. Ten se s chutí zakousl do lebek několika humanoidních tvorů, které jsem obral o peníze, náboje a Adamy. Několik z nich u sebe mělo také jídlo, ale jelikož jsem ho s sebou nemohl nosit, musel jsem ho sníst na místě. Nemám ho kam dát, jediné, co jsem schopný si uspořádat, jsou zbraně (později jsem se dostal i ke střelným – revolveru, brokovnici, tommygunu) a schopnosti (již zmíněné metání blesků, telekineze, pyrokineze, poštvání nepřátel proti sobě), které jsem získal genetickými mutacemi.

  
Boj dvou mutantů * Rapture v celé své kráse * Souboj titánů

Vybavuji si také velice nezvyklou stavbu, Vita Chamber. Pokud bych zemřel, má možnost zregenerovat mé tělo za pomoci vzorků DNA. Jestli by mi zůstalo vybavení, a jakou cenu bych za to musel zaplatit, jsem ještě díkybohu nebyl nucen zjišťovat, ale myslím si, že by to určitě nebylo nic příjemného.

Celou dobu mého putování jsem dostával úkoly: pátrat po šílených vědcích, prozkoumávat oblasti Rapture, zda se tam náhodou nenachází nějaké cenné věci atd. Na své PDA jsem měl k dispozici přehlednou mapu, jež mi ukazovala moji pozici a místo, kam jsem měl jít. Dále se mi ještě v hlavě stále zobrazovala šipka, která ukazovala směrem, kde ležel cíl mého současného snažení.

Nestvůry, které jsem potkal

Cestou se mi pod nohy připletla nejen spousta mutantů, ale i zabezpečovací sytém Rapture. Jedná se o malé vrtulníčky, působící na první pohled celkem neškodně. Na ten druhý už je to horší a škodlivější. Jsou vybaveny velice silnými kulomety, které jen čekají na to, aby mozkem nešťastného poutníka vymalovaly chodbu. Díkybohu jsem se naučil hackovat a tak je ovládat. Nemusím však své technické schopnosti využívat jen k zabíjení – jsem schopný také snížit cenu předmětů v automatech a vypnout bezpečnostní a kamerové systémy. A jak vlastně takové hackování vypadá? Připomíná nějakou minihru. Úkolem je propojit potrubí na malém panelu tak, aby mohla tekutina přetéct z jednoho konce na druhý. Obtížnost je dána hlavně rychlostí, jakou kapalina teče. Přiznám se, že jsem z něj byl napoprvé značně zmatený. Jelikož se jedná o podmořské město, tak mi obcházení zabezpečení za pomoci takovéto technologie přišlo stylové. I když jsem se také hodně divil – čekal jsem něco mnohem více strohého a méně zábavného.

  
Bojíte se zubaře? * Strojovna * Atlas měl pravdu, Afrika je na jižní polokouli

Z bojů s původními obyvateli města mi v hlavě utkvěl hlavně soubor s Dr. Steinmanem. Celý souboj započal už na schodišti před jeho kanceláří, kdy po mě začal někdo z balkónu házet bomby. Nejdříve jsem je po něm házel za pomoci telekineze zpátky, ale zdálo se, jako by mu neubližovaly, takže jsem je použil proti dalším mutantům. Jakmile jsem se dostal do „ordinace“ tohoto podivného doktora, která vypadala spíše jako operační sál, přestal pracovat a pustil se do boje.

Nejdříve jsem se nechtěl vzdát toho krásného házení předmětů, ale zjistil jsem, že jedna část bojiště je zatopená. Okamžitě mě napadlo využít metání blesků, což se ukázalo jako dobrý nápad, ale bohužel to Steinmana nezabilo. Zjistil jsem, že se pořád chodí uzdravovat ke dvěma terminálům, takže jsem je rychle hacknul tak, aby místo uzdravování pacienta otrávily. Toto už zabralo. Zabil jsem ho. Zrovna klečím vedle jeho mrtvoly a přemýšlím o těch pár hodinách, jež jsem v Rapture strávil. Ztráta času to určitě nebyla, ale… dostanu se vůbec odsud? A pokud ano, budu stejný jako předtím?

Bioshock se tedy jeví – alespoň v několika prvních hodinách – spíše jako střílečka, než RPG, dokonce mnohem více, než se zdálo ze všech doposud známých informací. Rozhodně to ale není ke škodě, FPS je to velice zábavná a dokonce s mnoha zábavnými příměsemi dalších herních stylů. V několika prvních hodinách vypadá grafika fantasticky, hra se ovládá velice dobře, má dobrou hratelnost a atmosféru. Přesto to vypadá, jako by se jen rozjížděla. Na dalších hodinách hry je rozhodnout, jestli je to pravda, a alespoň udržet nastavenou laťku.

Jak se těšíme: 98%