První dojmy: Call of Duty - válka na vlastní kůži

Válka je velkolepý nástroj lidské zloby, se kterým se setkáváme již po staletí. Herní výtvor Call of Duty těží z popularity druhé světové války - nabízí pekelně rychlý spád boje, velkolepé efekty i situace, při nichž se vám zatají dech. Co je však podstatné - uchvátí vás impozantní atmosférou a věrným pocitem, že jste živou součástí okolo zuřícího pekla. Dokáže však učedník předčít svého otce a mentora zároveň, herní sérii Medal of Honor?
První dojmy: Call of Duty - válka na vlastní kůži

Jen málo z nás vědělo či alespoň tušilo, jaké bohatství skýtá cenami ověnčená konzolová série Medal of Honor. Pak však přišel náhlý zvrat a osvícení - první díl této velkolepé řady konečně zavítal na PC a jistě nebudu sám, kdo by jej z mnoha různých důvodů označil za malou revoluci. Akce Medal of Honor: Allied Assault nepřekvapila jen svým precizním zpracováním, ale také filmovou atmosférou a pekelnou hratelností - vždyť vzpomeňme na zbožňované vylodění v Normandii, které hra předvedla v profláknutém stylu filmového snímku Zachraňte vojína Ryana. Časy se však mění, ambice rostou a tak se i původní studio 2015 rozpadlo a rozdrobilo do několika nových tvůrčích týmu. Jedním z nich je také firma Infinitum Ward, která se svůj nový projekt nebála postavit na předchozích zkušenostech. Výsledkem je dnes prezentovaný výtvor Call of Duty, který je v mnohém neskonale podobný svému nevlastnímu otci, sérii Medal of Honor. Dokáže však dostát očekávání, která jsou v něj kladená?

"Neměli bychom truchlit nad muži, kteří padli v boji. Měli bychom děkovat bohu, že někdo jako oni vůbec žil." - generál Patton

Vlk samotář?

Mít k titulu Medal of Honor: Allied Assault výhrady je takřka nemožné - dílo, dotvořené k dokonalosti takřka po všech stránkách, nám však nabídlo poněkud nerealistický zážitek v podobě hry jediného hráče. V roli vlka samotáře jste tak plnili takřka většinu úkolů - bylo to dobře či špatně? Rozhodnutí samozřejmě ponechám na vás samotných. Call of Duty přistupuje k celému konfliktu odlišnou cestou a budiž tvůrcům právě tento fakt ke cti. Druhá světová válka totiž nebyla jen koncertem pečlivě vycvičených a samostatně operujících jednotek, ale především skupinek vojáků, plnících méně či více nebezpečné akce v týlu nepřítele. A právě součástí jedné z nich se ve hře Call of Duty stanete.

   
Menu hry poprvé... * ...a podruhé * Mrtvé kravičky kam se jen podíváte

Na přislíbenou hratelnou ukázku Call of Duty jsem se těšil po dlouhé týdny, přesněji od okamžiku, kdy jsem spatřil propracované a geniálně sestříhané video z letošního ročníku výstavy E3. Bylo jasné, že autoři svým dílem nehodlají měnit zavedené standardy, přinést revoluci či evoluci herních technologií - od toho jsou tu jiné, v mnoha ohledech odlišné herní výtvory. Jejich cílem je pobavit hráče a předčít tak propracované, nikoliv však hratelné a atmosférické herní tituly. Nyní jsme se slibované demoverze konečně dočkali. Ve 174 MB velikém instalačním souboru se na nejtěžší obtížnost schovává jen několikaminutová porce zábavy. Věřte či nikoli, pár minut se změnilo v několik hodin a nadšení a zkušenosti ze hry v tento článek. Call of Duty totiž přináší to, co jí mohou mnozí kolegové závidět - impozantní atmosféru.

Noční dobývání vesnice

Obsazení vesnice a především zničení tří nepřátelských protiletadlových kanónů - tak zní zadání mise, kterou nám nabídla hratelná demoverze. Útok vaší vojenské jednotky se tentokráte nese zahalen tmou, což je jistě patřičná výhoda - nad městem burácejí prolétávající stíhačky, výsadkáři jsou rozseti po celé obloze a válečnou idylku nekazí ani řev kulometů a protileteckých kanónů. Naneštěstí je však mise jen krátkou ukázkou, jejíž délka je nepochybným zklamáním - při výběru nejtěžší obtížnosti (podotýkám, že k dispozici jsou hned čtyři) vám její dokončení potrvá jen několik málo minut. Uchlácholit nás tak může pouze skutečnost, že se podle všech indicií jedná o jeden z prvních (navíc pravděpodobně nekompletních) levelů tohoto titulu.

   
Další oběť naší rychlé invaze * Rozmazání obrazu po dopadu bomby v blízkosti hlavního hrdiny * Dům narvaný až k prasknutí nepřátelskými vojáky

Jedna mise je skutečně jen pramalou ukázkou celé hry, bereme-li v potaz, že jich na nás čeká hned 24. Staneme se tak součástí celkem čtyř navzájem provázaných kampaní, v nichž se zhostí role amerického, britského i ruského vojáka. Vaším cílem je jediné - Berlín a jeho dobytí. Budiž tvůrcům ke cti, že nám spolu s možností okusit si boj na různých frontách nabídnou také různorodé mise. Zatímco američtí vojáci spoléhají kromě špičkového vybavení také na perfektní taktické plánování, Britové si libují v práci v utajení a tak vás v jejich kůži čekají především záškodnické úkoly. Naši východní bratři z Ruska jsou taktéž odlišnou skupinkou, která narozdíl od technicky a takticky vybavených kolegů vyniká především svým počtem. Hledáte-li odpověď na otázku "objeví se ve hře notoricky známé momenty druhé světové války?", mám pro vás jednoznačnou odpověď - ano! A těšit se můžeme na skutečně zajímavé okamžiky.

Boj o Stalingrad či role řidiče tanku

Z těch skutečně nezajímavějších misí bych zmínil dvě, které vás potkají v kůži ruského vojáka - čeká tak na vás nejen boj o město Stalingrad v počtu stovek postav, ale také rozsáhlá tanková bitva, kterou si vychutnáte z pozice jednoho ze šťastných řidičů těchto ďábelských strojů. Často nás také čeká boj "na palubě" dalších dopravních prostředků, které slouží k našemu převozu. Jak je z příkladů levelů patrné, Call of Duty sází na monumentálnější podání jednotlivých misí, čímž nám věrohodněji a přesněji přiblíží atmosféru i podobu mnoha momentů druhé světové války. Naneštěstí se však zdá, že jsou mnohé okamžiky ve hře pevně naskriptovány - na začátku noční mise tak probíháte planinou posetou mrtvými krávami a vaši snahu se snaží komplikovat okolo vybuchující bomby, k jejichž explozi však vždy dochází na stejném místě i momentu hry. Tuto drobnou vadu jistě neocení zejména ti z vás, kteří si hodlají zakoupený produkt vychutnat vícekrát, i po prvním dohrání a pochopení všech souvislostí příběhu. A takových je bezpochyby většina.

   
Vaši kolegové ve zbrani si opravdu dávají pozor * Nacisté se nestydí používat hřbitov a kostel jako své útočiště * Nepřátelský protiletadlový kanón v celé své kráse

Boj v týmu s sebou logicky přináší mnohé důvody, které zřetelně a jasně prezentovala také hratelná ukázka - špinavou práci tak za vás mohou odvést kolegové ve zbrani, jejichž muška však naneštěstí není mnohdy příliš přesná. Přesto zůstávají v rukou hráčů základní a hlavní úkoly mise - zničení objektu, získání důležitých materiálů a tak podobně. Potěší jistě skutečnost, že se vaši kolegové snaží krýt, chytře využívají překážek a nehrnou se zbrkle k nepřátelským nacistům. Co více, členy vašich vlastních řad můžete při přestřelkách zranit či dokonce zabít, což přináší klasickým válečným hrám další rozměr. Naneštěstí je však váš tým neustále automaticky doplňován o nové síly, čímž se tak trochu vytrácí slibovaná realistická stránka hry i význam této inovace. Snad právě to bude do vydání plné verze napraveno.

"Pokud neukončíme válku, skoncuje válka s námi." - H.G.Wells

Ovládání spolubojovníků?

Hráč se v případě týmových akcí jen málokdy obejde bez schopnosti ovládat svůj tým spolubojovníků a nejinak by tomu mělo být také v případě Call of Duty. Zmíněné použití slovesa "by mělo" je bohužel na místě. Hratelná demoverze totiž tuto možnost nabídla jen ve velmi omezené míře a tak jste schopni svým kolegům doporučit (rozkázat), aby se přesunuli na jinou pozici. Absenci přímého ovládání ostatních postav (i přes některá prohlášení tvůrců) bych však přesto viděl jako pravděpodobnější scénář - těžko si lze představit, že by obyčejný vojín, desátník či obecně voják nižší šarže rozkazoval ostatním (leckdy zkušenějším a vyzrálejším) kolegům. Uvidíme, jak se se subordinací vypořádá vývojářský tým Infinity Ward.

   
Taktické rozmístění všech vašich sil * Zaměření nepřátel - který to schytá? * Osobní deník vámi ovládaného vojáka

Call Of Duty z pohledu Martina Zavřela

Jakožto konzolový hráč jsem se cítil povinen dodat pár slov k těm z vás, kdo stejně jako já hrají sérii Medal Of Honor již několik let a dívají se na Call Of Duty s nadějemi i nedůvěrou zároveň. Když vypuklo letošní E3 šílenství, všichni bláznili z Half-Life 2 a Dooma 3, ale jak jste si možná všimli na Doupěti, za nejlépe zpracovaný trailer letošního roku jsem označil zrovinka Call Of Duty, protože mnohem lépe než jeho konkurence navodil silnou filmovou atmosféru, která trochu zavání americkým vlasteneckým patosem, ale zároveň také hollywoodskou profesionalitou.

Pokud jste zmíněné video neviděli, tak to honm napravte (třeba v souborové sekci Doupěte:-)) a hned nato si zahrajte demo Call Of Duty. Důraz na přátelství a lidský rozměr světové války místo na samotné boje nebo historii hře dodává velmi silnou atmosféru a kouzlo, které znám pouze z japonských RPG. Když jsme se s naší četou plížili k domu, obsazenému Němci, jeden z mých kamarádů to dostal, načež jej začal odtahovat druhý, pouze aby byl zastřelen bezcitným protivníkem... vážně mne to dostalo. Call Of Duty je takových jednoduše naskriptovaných okamžiků plná, navíc jsou zde velmi citlivě (a filmově) napsané dialogy a tuny nádherných citátů významných osobností, které činí z CoD mimořádný zážitek, díky kterému se již nebudete na válku dívat stejnýma očima.

Čím je Tenká červená linie válečným filmům, tím by mohla být Call Of Duty válečným hrám. Konzolisty jistě potěší věta „press start button“, která je více než symbolickým slibem, že se nedlouho po PC hráčích dočkají i oni.

Kromě svých spolubojovníků však budete schopni ovládat také statické zbraně ve formě těžkých kulometů či pojízdné prostředky, o kterých jsem se zmiňoval. Jistě potěší také jeden z mnoha dalších detailů - munici pro své zbraně tak nelze brát od mrtvých protivníků nepřátelské strany. Nacisté se totiž pyšní jiným arzenálem zbraní a tak si můžete své zásoby nábojů doplnit pouze od mrtvých kolegů či na dalších místech. Sebrání zbraně nacistických vojáků navíc neprobíhá automaticky, musíte se tak zastavit a vše provést stiskem příslušné klávesy - a i to vás může stát život. Naštěstí pro vaší ochranu bylo po lokaci demoverze rozmístěno na můj vkus až velké množství lékárniček. Demoverze Call of Duty se navíc obecně ukázala být lehčí, než mnozí očekávali - až při zvolení nejtěžší obtížnosti dostanete k dispozici zajímavější akční hru, která s sebou přináší některé taktické prvky (jinými slovy, i jedna přesná rána může znamenat smrt).

Skutečnou součástí bojové vřavy

Týmový duch však musí ustoupit stranou a my se tak společně podíváme také na hlavního hrdinu a vše s ním spjaté. V roli jednoho z vojáků (hrdinů bude jisto jistě více, viz. fakt, že budeme bojovat na straně Američanů, Rusů i Britů) vás tak čekají zažité pohyby - můžete se plazit, pohybovat přikrčení i ve stoje, překvapivě však vždy a všude v poklusu. Novinkou je výborný pohled přes rameno, který vám nabízí výhled skrz zaměřovač zbraně a je tak vhodný i skvěle použitelný pro přesnou střelbu. Sekundární režim střelby tentokráte nahrazuje útok, kdy blízko stojícího nepřítele jednoduše porazíte rychlým máchnutím právě držené zbraně (například její pažbou).

   
Těžký kulomet je tentokráte ve vašich rukou * Úkol splněn, poslední kanón padl za matičku nacistickou vlast * Sestřelím padajícího výsadkáře?

A jaký je tedy pohled na hru z očí hráče, který se jí sám účastní? Doslova úžasný! Hovořil jsem o různých chybách či nedostatcích, které jsou pro mne jasným zklamáním, ani těm se však nepodařilo přebít skvělý dojem ze hraní jediné mise. Čím to? Call of Duty exceluje po všech stránkách, které se na atmosféře podílejí - již první proběhnutí pod palbou nepřátel a svištícími granáty vám dá přičichnout receptu, kterým by se měla pyšnit celá hra. Být součástí týmu je navíc nová zkušenost a vidět umírat vaše kolegy navozuje pocit, že jste skutečně součástí války - ten v mém případě umocňovaly také taktické přestřelky, které nahradily nezajímavé a obstarožní probíhání místnostmi v kůži nadlidského supermana. Hra má navíc spád, vše se děje rychle a nedovolí vám ani na moment vydechnout. Zkrátka a dobře - spolu s Call of Duty se skutečně stanete součástí boje i druhé světové války. Takový je názor mé osůbky i několika dalších hráčů z mého okolí, kteří měli tu čest si demo Call of Duty na vlastní kůži vyzkoušet.

Monumentální atmosférické dílo

Dobře se to hraje a dobře to také vypadá. Call of Duty sází na notně upravený Quake 3 engine, čím se na první pohled v mnohém neliší od svého praotce, titulu Medal of Honor: Allied Assault. Přesto při bližším zkoumání herních scén narazíte na mnohá vylepšení, ať jsou to již pestřejší či propracovanější efekty a mnohé další. I přesto Call of Duty nijak v době skvělé grafiky titulů Doom 3, STALKER, Far Cry či Half-Life neoslní a zůstává tak spíše ve stínu ostatních soků. Ani tato skutečnost mi však nedovolí hovořit o vizuální stránce jako průměrné, ba právě naopak – je stále stejně působivá. Takřka za samozřejmou bych považoval vysokou kvalitu ozvučení, která ve velké míře přispívá ke kvalitě hry i skvělé atmosféře. Potěchou pro duši budiž také příslib multiplayeru, podle kterého plná verze nabídne dostatek různorodých módů i map.

   
Prostor je nepříjemně ohraničen zničenými tanky a dalšími překážkami * Náš kapitán v celé své kráse! * Mise dokončena, přichází závěrečné moudro

Drobnosti, se kterými si autoři vyhráli, doslova vyráží dech - odlétávající prkna při střelbě těžkého kulometu do plotu či zpomalení reflexů a chvilkové rozmazání obrazu v případě, že jeden z granátů či bomb dopadl kousek od vašeho vojáka. Všechny podobné momenty činí dílo Call of Duty ještě atmosféričtější a já se nebojím zdůraznit již řečené - právě atmosféra, filmové podání a rychlý spád dění budou faktory, které Call of Duty vyšvihnou po bok nejkvalitnějších akcí letošního podzimu. Konkurence je oproti předchozím měsícům neuvěřitelně bohatá, pestrá i kvalitní, přesto si Call of Duty přes drobné nedostatky (které mohou být stále opraveny!) své místo najde - především u zarytých fanoušků jedné z nejlepších first-person stříleček všech dob, titulu Medal of Honor.

"Ochrana práv ostatních je nejkrásnějším a nejvznešenějším koncem lidské bytosti" - Kahlil Gibran

Download (demo, 174 MB): Doupě


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Half-Life série je před příchodem Alyx na Steamu ke hraní zcela zdarma

Half-Life série je před příchodem Alyx na Steamu k…

Kdy, když ne teď.

22.  1.  2020 | | 15 N/A
CD Projekt Red přiznává brutální režim vývojářů ke konci vývoje Cyberpunku

CD Projekt Red přiznává brutální režim vývojářů ke…

Dokončit Cyberpunk 2077 není pro vývojáře žádný med a to nejhorší zřejmě teprve přijde.

20.  1.  2020 | | 5 N/A
Za odložením Cyberpunku prý stojí slabé konzole, největší problém má Xbox

Za odložením Cyberpunku prý stojí slabé konzole, n…

Cyberpunk 2077 dostal minulý týden odklad data vydání a vyjde tak až v září. Polský insider Borys Niespielak tvrdí, že je to kvůli optimalizaci pro konzole.

23.  1.  2020 | | 9 N/A
Hráli jsme DOOM Eternal: peklo je na Zemi

Hráli jsme DOOM Eternal: peklo je na Zemi

Nedávno jsme dostali možnost vyzkoušet si ve Varšavě nový Doom Eternal. A stálo to za to! Takhle brutální a rychlou řežbu jsme tu ještě neměli.

21.  1.  2020 | | 12 N/A
Zadarmo nebo se slevou: čínský Nový rok a The Bridge zdarma

Zadarmo nebo se slevou: čínský Nový rok a The Brid…

Na všech platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Někdy je toho ale tolik, že se v tom člověk jen těžko orientuje. My vám s tím rádi pomůžeme. Podívejte se níže na akce, které by vám tento týden neměly uniknout.

24.  1.  2020 | | 3 N/A