První dojmy: F.E.A.R. – rande s krvavou holčičkou

Tma a strach. Těmito dvěma slovy by se ve stručnosti dala popsat demoverze očekávaného hitu FEAR, která se nám přednedávnem dostala do rukou. Zapomeňte však na tmu známou z Doom. Ten tam je i strach z hororů typu Silent Hill. FEAR definuje vlastní, zcela nové pojmy a přináší do světa FPS kupu novinek. I když se asi nebude konat přímo revoluce, menší povstání také není na škodu.
První dojmy: F.E.A.R. – rande s krvavou holčičkou
Seznam kapitol
  1. Jak se nám líbí?
  2. F.E.A.R. krok za krokem

Výrobce hry: Monolith (http://www.lith.com)
Distributor hry: Vivendi (
http://www.vugames.com)
Distribuce v ČR: CDProjekt (
http://www.cdprojekt.cz)
Datum vydání: Q4 2005

Nemusíte za sebou mít pětileté studium Oxfordu, abyste pochopili dvojsmysl skrytý v názvu hry. F.E.A.R. je jak zkratka pro jednotku First Encouter Assault and Recon, tak – psáno bez teček – anglický výraz pro strach. Obojího se vám v novém výtvoru od známého studia Monolith dostane měrou vrchovatou. Jak správně tušíte, hlavním hrdinou je jeden z členů F.E.A.R. a k jeho životu strach neodmyslitelně patří...

V efektním intru se seznámíte s tajným projektem Origin, na němž pracuje jistý vědecký ústav. Zdaleka ne vše ale probíhá tak, jak by mělo. Dovnitř komplexu vtrhli ozbrojení teroristé a situaci nezachránila ani přivolaná jednotka Delta Force. V sázce ovšem nejsou pouze desítky lidských životů, ale také miliardy dolarů investované do projektu v institutu. Ke slovu se tak dostává F.E.A.R., což je jednotka zaměřená na paranormální jevy, kterých je jen tak mimochodem celý vědecký komplex plný.

  
Hezké, co říkáte? * Amen!* Když je tma, můžete si svítit

Vaši jednotku lze jen těžko s něčím srovnávat. Jde vlastně o křížence Muldera a drsných chlapíků ze SWATu. Členům jednotky totiž nejsou cizí paranormální jevy, stejně dobře se však činí i při ovládání zbraní. Bohužel, s kolegy se dostanete do styku maximálně prostřednictvím vysílačky a při brifingu, kdy vám sdělí vše potřebné pro splnění mise. Jinak si budete po čas hraní muset vystačit sami.

Příběh se na první pohled tváří jako obrovské klišé, ovšem opak je pravdou. Tvůrci na něj sázejí a prozatím nemáme důvod jim nevěřit, že nás čeká opravdu kvalitní děj. I hratelná ukázka, z níž v tomto článku čerpáme, byla plná náznaků, které naberou konkrétnějších obrysů až v pozdějších fázích hry. Výše řečené je tak pouze vrcholem ledovce a celé klubko příběhu se bude odmotávat setsakra dlouho. V souvislosti s náznaky teď mám namysli hlavně všudypřítomné halucinace. Hlavního hrdinu očividně něco trápí. Minulost? Svědomí? Zabil snad malou holčičku, která ho pronásleduje? Nebo je to „jen“ jeho dcera, o níž před dávnými časy přišel? Vypuštěná demoverze sice nabízí asi jen třicetiminutovou misi – i za tak krátkou dobu jsem se ale dokázal s hrdinou dokonale sžít a naplno prožívat každý jeho pocit. Nebojím se tvrdit, že u vás tomu bude podobně a stejně jako mně vám bude ještě pěkných pár hodin po dohrání vrtat hlavou, cože je ta dívčina vlastně zač...

  
Za tím rohem určitě něco čeká... * I muži mají své dny * Ale tihle už to mají za sebou

První dojem z hraní je naprosto úžasný. Nepřátelští vojáci se skvěle kryjí, vykukují zpoza rohů a neváhají ani s hozením granátu. Samozřejmostí jsou i reakce v opačném případě, kdy jste v převaze vy. Hodíte granát? Panák zalehne, skrčí si hlavu mezi koleny a čeká na devastující výbuch. Výjimkou nejsou ani situace, kdy před vámi budou nepřátelé jednoduše prchat. Příkladem hovořícím za vše je scéna asi po deseti minutách hraní: po namáhavé bitvě, během níž skolíte asi šest soků, najednou zjistíte, že jeden přežil. Snaží se nepozorovaně odplížit do vedlejší místnosti a utéct před vaší hlavní. Ptáte se, co je na této situaci tak výjimečného? Nemůžete počítat s tím, že chudáka odpravíte na onen svět jednou dobře mířenou ranou – nejdříve podniknete nefalšovaný hon na divou zvěř. Pěkných pár desítek sekund trvá, než nepřítele dostanete do přijatelné pozice, kde je jeho likvidace nejen jednodušší, ale i bezpečnější.

Ani na nejnižší obtížnosti nemůžete počítat s gumovou inteligencí nepřátel. Pokaždé vás něčím překvapí. Zdánlivě jde o nepatrné detaily, právě těmito drobnostmi se však FEAR liší od konkurence. Dovolte opět názornou ukázku přímo ze hry. Ne vždy vám nepřítel vpálí do zad, jako je tomu v případě Doom 3. Kupříkladu po zdolání několika schodů se před vámi objeví nenápadná místnost obehnaná skleněnými okny. Pořádně zamíříte, sejmete prvního nepřítele a než se stihnete dostat zpod skleněné sprchy, už vysklenými okny proskakují nepřátelé. Nečekají, oni si pro vás jdou!

Na podobné „WOW momenty“ se můžete těšit prakticky na každém rohu. Hned pár minut po „skleněné příhodě“ budete mít tu čest s další várkou čerstvých nepřátel. Kdo by ale čekal tradiční „čekáme na tebe za rohem, pak ti skočíme do zad“, opět by byl na omylu. Přiletí helikoptéra a všichni nepřátelští vojáci z ní efektně vyskáčou. Napoprvé jsem si nemohl pomoct a celé akci jsem jen přihlížel s otevřenými ústy. To krom brzké smrti znamenalo druhé opakování téhož. Kupodivu se napodruhé nedostavil pocit dejá vu. Výsadek byl stejně efektní, nepřátelé opět prováděli psí kusy a zbraň kvičela přehrátím.

  
Hrátky s vodou, aneb pokus recenzenta o efektní screenshot ;-)

Dobrý dojem z atmosféry dotváří i takové drobnosti jako komunikace jednotlivých jednotek mezi sebou. Budete svědky toho, jak se nepřátelé komandují a přijde dokonce i na nějaké to sprosté slovíčko. Každá jednotka má prostě svůj rozum a zároveň také způsob boje. Nemůžete se tak divit, že po vás voják jednou vyskočí a místo toho, aby pátral po spoušti, vás omráčí pažbou. Jeho kolega se už ovšem bude chovat úplně jinak a dost možná sáhne po zbrani. Pro někoho to možná bude překvapením, ale vše spočívá ve scriptech. Strategie jednotek se tím pádem metodou kámen / nůžky / papír rozhoduje asi jen mezi dvěma způsoby napadnutí. Netroufám si za to však strhávat body – hra na efekt tentokrát jednoznačně vítězí, daň v této podobě se mi tedy jeví jako přijatelná.

Autoři se nebojí přiznat, že se v navození atmosféry nechali inspirovat japonskou hororovou kinematografií. Filmy jako The Eye, A Tale of Two Sisters a Ring ze hry doslova číší, což je jedině dobře. Zmatené přestřelky se zástupy nepřátel se tak střídají s relativně klidnými procházkami po špatně osvětlených lokacích. Účelem tvůrců není, aby na vás každých pět sekund vyskočila zmutovaná zrůda. Ba právě naopak – dávají přednost temným chodbám. A vyplácí se! Tma se vám již brzy dostane pod kůži a v tom nejočekávanějším momentě vás vždy něco zvedne ze židle. Smysl pro detail, kterým vývojáři nepopíratelně disponují, se totiž projevuje i zde. Pokud říkám „překvapení“, mám tím namysli něco opravdu nečekaného – nic ve stylu (a už je tu to přirovnání dnes poněkolikáté) třetího Dooma, kde na vás potvory vyskakovaly prakticky v každé místnosti a většinou totožným způsobem.

  
"Bullet time" v praxi * Zabili demiho, parchanti!

Netroufám si hodnotit nepřátele, neboť během krátké demo-štreky narazíte prakticky jen na dva tipy jednotek. Klasické vojáky, kteří ještě nejsou nikterak výjimečným zbožím, a pozoruhodné futuristické těžkooděnce. Druzí jmenovaní se ke slovu bohužel dostanou až na samém záběru, a to dokonce pouze ve dvojici, i tak je zážitek z potyčky s nimi mnohanásobně lepší než v případě řadových vojáků. Nemohu si pomoct a už zase musím vyzdvihnout detaily – na každou jednotku platí odlišná taktika. Zatímco v případě normálních pěšáků platí „co je do hlavy, to se počítá“, těžkooděnci mají na hlavě snad ještě víc brnění než na ostatních částech těla, takže se vyplatí mířit níže. A teď si to v té rychlosti představte! Oproti vám stojí krvežíznivé cosi, jde si to pro vás a vy nemůžete uhnout. Jediná cesta vede vpřed a ještě k tomu je pořádně klikatá.

Kromě japonských filmů můžete ve FEAR narazit také na prvky amerických trháků. Jak už bývá v poslední době zvykem, matrixovský bullet time nachází své uplatnění i zde. Narozdíl od řady nepovedených titulů ale mohou být bratři Wachowští na vývojáře z Monolithu pyšní. Možnost zpomalit čas v žádném případě nejede po druhé koleji. Ba právě naopak – vyhřívá se na čele peletonu a posunuje hratelnost do úplně jiné dimenze. O co jde snad ani nemusím dodávat. Stačí, když řeknu, že zpomalení netrvá věčně, ale pouze několik sekund. Stejně rychle se vám doplní zásobník, který určuje, kdy můžete efekt znovu použít, takže se nemusíte bát, že se ke zpomalení dostanete pouze vzácně.

Skvělé dojmy z hraní umocňuje také grafika. Opět musím použít množství superlativů; omítka realisticky odpadává při každém výstřelu, krev stříká až na strop a milým překvapením je fyzikální model – barely s naftou vybuchují, sklo není nerozbitné atd. atd. Ke sklu ovšem směřuje moje velká obava. Doufejme, že jej autoři budou v tak obrovské míře využívat pouze v předvedené úvodní misi a po zbytek hry se dostanou ke slovu i jiné efekty. Brzy se totiž střepů přejíte.

Na co se těšíme
  • Perfektní grafika
  • Atmosféra
  • Hratelnost
  • Tma
  • Chytří nepřátelé
  • Příběh
  • A všechno ostatní!
Čeho se bojíme
  • Hardwarové nároky
  • Možná až moc lineární

Mírným zklamáním je jednoduchost prostředí. Hlavně zvenku vypadají některé budovy až odpudivě, na druhou stranu můžete na každém rohu najít nějakou maličkost, která vytrhne okolí ze stereotypu. Ať už jde o tlumené světlo, které nedá tušit, že kolem vás není prakticky nic, či lesknoucí se vodu. Grafika si ovšem svou krásu kompenzuje krvavými hardwarovými nároky. Musím ale uznat, že engine není přehnaně náročný, jak se čekalo, a bohatě si vystačíte s nadprůměrnou sestavou dneška. Kupříkladu na testovacím stroji (AMD Athlon 64 3000+, 512 MB RAM, Sapphire Radeon X800 Pro 256MB DDR3) se v rozlišení 1280 x 960 při maximálních detailech dostavilo sem tam jen mírné cuknutí, jinak vše běželo bez problémů.

Závěrem ode mě nečekejte žádné shrnutí. Kdo to ještě nepochopil: FEAR bude skvělá hra po všech stránkách! Pošlete mě v balíku na Aljašku, jestli se mýlím, ale tohle je hra roku...

Jak se těšíme: 98%


V další kapitole si můžete prohlédnout F.E.A.R. na vlastní oči...


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět grafickým skvostem

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět g…

Jestli něco Ubisoft umí, pak jsou to pestré světy, lákající k focení.

16.  1.  2021 | |11 N/A
Daniel Pánek
Assassin's Creed ValhallaGalerie
Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých nikdo nic nečekal

Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých ni…

Od následujících her si hráči příliš neslibovali, přesto všechny dokázaly překvapit.

12.  1.  2021 | |10 N/A
Ladislav Novák
Téma
Hry zadarmo nebo se slevou: novoroční akce a Crying Suns zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: novoroční akce a Cryin…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

8.  1.  2021 |
Martin Nahodil
Hry zdarmaSlevové akce