První dojmy: Folklore - bizarní exkurze po zemi mrtvých

Tajemná vesnice na pomezí mezi snem a realitou, dopisy ze záhrobí, telefony od neznámých, návštěvy světů vymykajících se lidské fantazii - to je jen letmý náčrt nového dobrodružství z klávesnic tvůrců asijské sekanice Genji. Na pár dní jsme se ponořili do pestrobarevné říše záhad, abychom vám přinesli naše čerstvé dojmy.

Platforma: PS3
Typ hry: akční RPG
Výrobce: Game Republic (www.gamerepublic.jp
)
Vydavatel: SCEE (
http://www.scee.com/)
Vydavatel v ČR: Sony Czech
Homepage:
http://www.us.playstation.com/folklore
Datum vydání: říjen 2007

Next-gen. Co pro vás znamená toto halasně propagované spojení slov, které se zažralo do mozku neustálým omíláním u každé zmínky o Xboxu 360 či Playstationu 3? Čekali jste novou generaci, ale nejen ve významu další, nýbrž převratnou? Chápete pod tím pojmem fotorealistickou grafiku? Propracovanou, nervy drásající umělou inteligenci? Orchestrální soundtracky, plné namluvení každého řádku textu (nejlépe hned v několika jazycích)?  Nové žánry, nové přístupy, nové nápady? Ano? Zajímavé, v tom případě Folklore nesplňuji téměř žádné požadavky na takovou „next-gen“ hru. Ale přesto… přesto si dokáže toto připravované akční RPG získat pozornost.

Tam, kde sny nabourávají hranice reality

Mladá Ellen rozhodně neměla lehké dětství. Před sedmnácti lety ji zemřela matka a dívka to psychicky velmi těžko nesla, uzavřela se do sebe. Její pouto k matce nikdy nezesláblo, a když se jí do rukou dostává dopis podepsaný dávno mrtvou ženou, neváhá a vyráží podle pokynů do nechvalně známé vesničky Doolin (v japosnké verzi Lemric). Že je na její touze až něco nezdravého poznáte v okamžiku, kdy uprostřed zběsilé bouře vyskakuje z lodi, protože kapitán z obav o bezpečnost odmítá plout dál.

  
Ha, Yetty! Asi byl na dovolené u moře * Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá? * Soustředí se, bude se převlékat!

Keats je pravý opak Ellen. Mrazivě chladný novinář druhořadého okultního plátku neztrácí nadhled za žádné situace a momentálně se utápí v nudném čekání na pořádného sólokapra. Ten se možná objevuje v podobě záhadného telefonátu od ženy, která jej žádá o pomoc. Má prý přijet do Doolinu. Keats neváhá, balí svých pět medových melounů (nebo co to bylo za ovoce) a vyráží. Hned po příjezdu se jeho osud protne s Elleniným a nerozplete se, dokud společně neodhalí všechna tajemství. Tak to alespoň slibují tvůrci.

  
Jojo, občas mám v hospodě taky vidiny  * Barvičky, až oči přecházejí * Není nad to mít za poradce strašáka - hodí se pak do zelí

Zvláštní, trochu ponurý a lehce melancholický, takový se nám jeví příběh po několika hodinách hraní. Ve své podstatě odhalování děsivé minulosti tajuplné přímořské vesničky, nad kterou se snad nikdy nezvedají těžké bouřkové mraky, není ničím originálním. Ale to končí v okamžiku, kdy se otevírají brány do některého z pestrobarevných podivných světů, které jsou podobné šedivé realitě asi stejně jako naše redakce společenstvu soudných a rozumných lidí.

Nemluvní jak mumie

Folklore dělí dějovou linku do několika kapitol a navíc na dva separátní prameny – za Ellen a za Keatse. Zní to slibně, ale podle pár prvních kapitol toho tvůrci příliš nevyužili, možná až naopak. Obě dějství jsou až bolestně svázána a rozdíly minimální. Navštěvujete stejná místa, hovoříte se stejnými lidmi a poměrně často si ten samý rozhovor jen s minimálními změnami vyslechnete dvakrát.

  
Elá hop, trocha akrobacie  * To je panečku sumec. Nebo ne? * Hej, ještě se mi nezapalují lejtka

Pardon, přečtete. Narazili jsme sice na pár podařených renderovaných animací, ale většina posunů v ději je prezentována buď jako statické rozhovory nebo o něco málo dynamičtější comics. Což by nemuselo až tak špatné, pokud by nechyběl dabing. Jeden až dumá, k čemu ta PS3 vlastně v sobě ukrývá Blu Ray mechaniku. Ale nechci autorům křivdit, třeba plná verze nabídne kompletní namluvení. Moc bych tomu však nevěřil.

Sedm světů

Celkově Folklore působí poměrně archaicky. Herní lokace jsou ztvárněny do podoby velmi úzkých koridorů, což by konečně nemuselo až tolik vadit, pokud by vám tento fakt do očí nevpálila minimapa a ještě to nezhoršil loading čekající na takřka každém druhém rohu. Sice poměrně krátký, přesto však iritující.  Stejně tak trapně vypadá snaha si ušetřit práci s animacemi. Pokud vám už postava nemá co říct a bylo by záhodno, aby zmizela ze scény, jednoduše následuje krátká stmívačka, po které už prostě postava není. Jistě, Folklore není první hra, kde si tvůrci takhle ulehčují práci, ale pokud předtím hrajete třeba Heavenly Sword, všimnete si podobných drobností okamžitě.

  
Pane myslivec, proč máte tak velké uši?  * A nedělní piknik je v háji  * Kanónem ma komára? Trochu přehnané

První pohled prostě neukazuje Folklore v nejjasnějším světle. Ale stačí se zakousnout jenom o maličko, abyste se konečně dostali ke hře. Podsvětí, říše mrtvých, říkejte tomu, jak chcete. Podle tvůrců je rozdělena do sedmi zcela odlišných světů, každý z nich stvořený v unikátním výtvarném stylu, každý z nich plný unikátních potvor. A na konci každého by vás měl čekat jeden mrtvý člověk, který poodhalí roušku tajemství nad podivnými událostmi v Doolinu. Zatím jsme se probili dvěma zcela odlišnými světy a dva dílky skládanky rozhodně neukázaly žádný velký fragment celkového obrazu, naopak ještě víc navnadily.

První svět je pestrobarevná země víl a skřítků plná motýlků, květinových zahrad a zeleně. V cestě vám stojí odporní skřeti, obrovská chlupatá stvoření, jednorožci s obřím břitem místo rohu a další podivná neskutečně fantastická stvoření. Druhý svět pomalu nemohl vypadat odlišněji. Sytou zeleň obřích pralesů nahradila oranžová navozující pocit zmaru. Aby ne, když jste v zemi nekonečné války, plné trosek a zkázy. Chlupatá stvoření nahradili skřetí vojáci, obří zakonzervovaní kopinící, živoucí vznášedla a další podivnosti.

Tvůrci prostě dokáží přesvědčit, že pokud jim něco nechybí, je to bohatá fantazie a stádo kvalitních výtvarníků. Jestli je něco, kvůli čemu stojí za to na Folklore čekat, je to právě bohatost a nápaditost jednotlivých světů vyvedených v těch nejpestřejších barvách. Game Republic už v obou dílech Genjiho ukázali, že to je jejich nejsilnější stránka, kterou Foklore vynese ještě o stupínek výš.

Všechny chytit máš

A to i proto, že není jen bohapustou sekanicí, ale i jakousi variací na, hm, pokémony. Vy totiž jednotlivé příšery nezabijíte, ale oslabujete a vysáváte jejich duši, díky které je následně můžete využit coby svoje nástroje zkázy. Stačí si je nastavit na jedno ze čtyř akčních tlačítek. Tvůrci slibují 110 druhů příšerek, každá z nich s trochu jinými vlastnostmi a využitím. Někteří slouží pouze k obraně, další vládnou některému elementu. Některé příšerky jsou vůči jiným imunní, takže musíte i trochu taktizovat.
 

Na co se těšíme
  • Tajuplný příběh
  • Pestrobarevná grafika
  • Dvě hratelné postavy
  • Spoustu příšerek na chytání
Čeho se bojíme
  • Zastaralý herní koncept
  • Spousta zbytečných obludek
  • Chybějící dabing
  • Recyklace prostředí

V praxi? Funguje to dobře, otázkou zůstává, zda se postupem času v takovém množství různých příšer neztratíme a zda se nebude jednat o stejné variace téhož, jen v jiné vizuální podobě. Což je dost pravděpodobné. Zatím Folklore přes mírně nevábný začátek a celkově technicky zastaralou koncepi působí jako osvěžující hra.  Potěší i drobné RPG prvky, díky kterým se vylepšuje jak vaše postava, tak jednotliví fujtajblíci  a nutnost různě mávat Sixaxisem při sbírání jednotlivých zrůdiček též spíš pobaví, než znechutí. Celkově sice nevidíme Folklore jako herní blockbuster, ale slušně zábavnou hru, která si své publikum najde. Uvidíme, zda finální verze náš předpoklad vyvrátí nebo podtrhne.

Jak se těšíme: 70%

Diskuze (1) Další článek: Vydělá Halo 3 155 milionů dolarů během launche?

Témata článku: , , , , , , , , , , ,