První dojmy: Imperial Glory – vychovej si svého Napoleona

Zlí jazykové tvrdí, že strategie jako žánr jsou na ústupu. Naštěstí ale stále ještě nevymřeli herní vývojáři, kteří sázejí na originalitu - jako třeba španělští Pyro Studios. Zaujali nás svými Commandos a příjemně překvapili i strategií Praetorians. Nyní se chystá další titul, který si bere na paškál pro změnu konflikty 18. a 19. století.

Výrobce: Pyro Studios (www.pyrostudios.com
Vydavatel: Eidos (
www.eidos.com)
Distributor: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
www.imperialglory.com
Žánr: RTS
Vydání: Květen 2005

V blízké době mají vyjít hned dva tituly zasazené do období Napoleonských válek. S Cossacks II jsme vás již seznámili v našem preview, teď je tedy ten správný čas podívat se na zoubek i konkurentovi jménem Imperial Glory. Kupodivu jsou si oba tituly podobné asi jako žloutek s bílkem – tedy vůbec. Ač se totiž obě hry snaží o simulaci bitev z prakticky stejného období, obě na to jdou po svém a oběma se podařilo přijít s něčím jiným (a novýnm), což je obdivuhodné i vzhledem k tomu, že mají vyjít přibližně ve stejné době.

   

Angličané nemají prohrávání v náplni práce * Za královnu! * Když nevíte, co s tím, rozstřílejte to co nejmenší kousíčky 

Imperial Glory již na první pohled viditelně čerpá ze slavné série Total War. Podobně jako právě v TW si v Imperial Glory neužijete do sytosti pouze bitev a bojů; hlavní taktické slovo má 2D mapa, na níž si vše musíte nejdříve naplánovat. O plánování nemluvím jen tak zbůhdarma; pokud si nejdříve nenecháte nastalou situaci pořádně projít hlavou, může se stát, že budete muset sáhnout po poslední instanci, jíž v tomto případě ztělesňuje spásné tlačítko „load“. Ale pojďme na to pěkně po pořádku.

Za sedmero horami, za sedmero řekami…

Hra začíná v roce 1789, tedy o něco málo dříve, než propukly slavné konflikty Francie s dalšími evropskými mocnostmi o nadvládu nad „Starým kontinentem“. Francie tuto válku de facto vyhrála, i když byla původně v beznadějné situaci. Všechno hrálo do karet Rakousku, jenže Francie měla v rukávu eso es – korsického rodáka Napoleona Bonaparte. Z předšešlých řádků by se dalo usoudit, že se ocitneme v kůži slavného vojevůdce a půjdeme nakopat rakouské zadky. To ale nebude tak úplně pravda. Stejně jako ve skutečnosti je tu totiž možnost vyzkoušet si válku hned za několik stran. Do konfliktu se tak postupně zapojí i Rusko, Prusko a Velká Británie, takže o nakopání chtivé zadnice nebude nouze.

Obdivuhodné je, jak se se všemi národy dokázali autoři vypořádat; první dojmy z hraní ve mně totiž zanechaly veskrze pozitivní pocity. Každý hratelný národ disponuje několika ojedinělými schopnostmi, každý má svou unikátní jednotku a aby těch superlativů nebylo málo, tak každý dokonce hovoří svým vlastním jazykem. Mohlo by se to zdát jako samozřejmost; jenže zajistit dabing v pěti jazycích jistě nebylo jednoduché. Účel ale světí prostředky. Atmosféra bitevních vřav je právě díky tomu nepopsatelně „vtahovačná“. Během hraní nemáte pocit, že jste jen jedním z těch, co se vyhřívají na velitelských židlích a z povzdálí sledují, jak se ostatní nechávají pro dobro vlasti zabíjet. Máte prostě pocit, že jste „tam“.  

   

Francouzské loďstvo v celé své kráse * A pro změnu tady máme i francouzskou armádu * Francouzi se nikdy nevzdávají! Obzvláště jsou-li v přesile

Nas mnogo, vas malko 

Odlišnost národů nespočívá jen v řeči, kterou mluví. Každá mocnost vyniká v jiných aspektech. A nemám tím namysli zrovna jen odlišnost jednotek – je jasné, že Rusové mají své kozáky a Británie proslulé červenokabátníky – mnohem zajímavější je to, jak se vývojářům povedlo ztvárnit taktiku a vyspělost jednotlivých zemí. Zatímco Angličané v poklidu popíjí svůj čaj o páté, vyčkávají na každičkou chybu nepřítele; Rusové s ničím neotálejí a vrhají se na nepřítele taktikou „nas mnogo“. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna… Pruská zarputilost a odhodlanost pro věc se sice cení, Rakouská rozpínavost však mnohdy vítězí jen z toho důvodu, že jednotky jsou vycvičovány rychleji, než je tomu v nepřátelském táboře.

Někdy není úplně od věci vykašlat se na všechny úkoly a jen pozorovat, co jednotky na bitevním poli vyvádějí. Imperial Glory právě v bojích exceluje; v taktických možnostech najdete prakticky vše, co by se vám mohlo hodit. V nepřátelském táboře to ale vypadá o poznání hůře. AI v tomto případě není pokulhávající, připomíná spíše shrbenou stařenku ležící na smrtelné loži. Jednotky sice na první pohled nevypadají jako tupé ovečky, místy u nich ale dochází k záhadnému zkratu, kterýzmění vyrovnané vojenské šiky v přehlídku zarputilých, za svým vlastním (a dosti podivným) cílem se ženoucích jedinců (o vojácích lze hovořit asi jen těžko). Co si pod tímto pojmem představit? Na jedné straně vaše vzorně seřazené vojsko, které by si nedovolilo vychýlit se z kurzu byť o jediný metr, na straně druhé doslova formelu – armádu, která se rozpadne prakticky při každém kontaktu s krajinou. O vašich vojích ani nemluvě.

   

Francouzsko-anglická řež * I na poušť se dostaneme * Bitvy jsou kruté, umírají i koně

Vyjednávání, výměny, protislužby… = diplomacie

Ačkoli to z předchozích slov asi nevyznělo příliš jasně, základem hry je diplomacie. Bez ní to prostě nejde. Jakkoli zní toto tvrzení banálně, plně roli diplomacie v celé hře vystihuje. Autoři přicházejí s neuvěřitelným množstvím možností. S nepřáteli můžete vyjednávat o příměří, o spojení se proti ještě silnějšími nepříteli, o výměně surovin a nebo můžete prostě vyměnit nějakou jeho službu za vámi dobyté území či naopak… Bohužel umělá inteligence pokulhává i na tomto poli. Minimálně v demoverzi jde protivníka velmi lehce oklamat a prakticky z ničeho udělat kupu zlata. Když už jsme u těch surovin, byla by škoda nezmínit se o nich. Krom zlata je tu také dřevo - a jídlo. Na získání obého je však zapotřebí vynaložit nemalé úsilí (vašich poddaných, samozřejmě)… A ti potřebuje ke štěstí jídlo – takže klasický, nikdy nekončící kruh.  

O vizuálním zpracování v tomto případě mohu hovořit jedině v superlativech. Samozřejmostí jsou do detailů propracované terény map, autoři však zašli ještě mnohem dále. Nevěřili byste, jak efektně to vypadá, když z domu, kam pošlete pár vašich mužů, trčí zbraně a mnohdy i vojáci samotní – prostě vidíte, že jsou opravdu vevnitř! Stejně parádně vypadají i námořní bitvy, při nichž se lodě navzájem zahákují a námořníci přeskáčou na palubu k nepříteli; díky možnosti zoomu se na takovéto situace můžete podívat pěkně zblízka, což opět navozuje onen nepopsatelný „vtahovačný“ pocit.

Na co se těšíme
  • Pět odlišných národů
  • Důmyslný systém diplomacie
  • Taktická mapa
  • Bitva u Waterloo na vlastní kůži
  • Kamera
  • Grafika
Čeho se bojíme
  • Odkladu vydání
  • Umělé inteligence 

Do detailů bych ale nerad zacházel. Plná verze by k nám přeci jen měla dorazit ani ne za měsíc, takže si musím nějaké trumfy v rukávu ponechat i pro recenzi. Prozatím mohu říci jen to, že Imperial Glory vypadá rozhodně více než slibně a podaří-li se vyšperkovat mírně pokulhávající AI, patrně budeme mít tu čest s další strategií, na níž  se bude ještě dlouho vzpomínat.

Jak se těšíme: 90%

Diskuze (2) Další článek: UPDATE: Company of Heroes – slibná strategie od Relicu

Témata článku: , , , ,