První dojmy: Killzone – nejočekávanější FPS pro PlayStation

V jedné věci si Killzone drží jasný prim. Nikdy se okolo žádné hry pro PlayStation 2 tak rychle nestrhl takový povyk. V PC světě dobře vědí, jaké konce následují, když očekávání není naplněno - zklamání nad Doomem 3 neutají ani někteří jeho zarytí fanoušci. Jak tomu tedy je s Killzone? Prorokovaný „Halo-killer“ a nejočekávanější FPS pro PS2 dorazila do redakce.

Výrobce: Guerrilla
Vydavatel: Sony
Na pultech: září 2004
Homepage:
www.killzoneps2.com

Mám rád závody dragsterů. Ďábelský start s přetížením, které překonává startující raketoplán, zběsilý let po betonové dráze. Jenže uplyne pár sekund a je konec, zábava skončila. Myslím, že autoři Killzone dragstery dobře znají. A proto se jim obloukem vyhnuli při koncipování svého výtvoru. Díky Bohu…

  

Jsou jich zástupy: armáda Hellghastu * Killzone je pořádně drsná hra * V hlavní roli tohoto titulu nejsou lidé, ale neuvěřitelně poctivě zpracované a animované zbraně

Killzone se vás nesnaží šokovat od počátku. Naopak. První mise v zákopech je v podstatě zklamáním. Tedy pro mě byla. Útočící Helgast nabíhal do palby mého týmu, nebylo problém se dostat dál. Když připojím fakt, že jsem ze zákopu nemohl vylézt do okamžiku splnění povinné kvóty odstřelu vojáků Helgastu, mohl jsem se vzteknout.

Killzone mě strašně štve!

Kamaráda, který patří mezi vzácnou odrůdu lidí, kteří zbožňují černou krabici se zeleným kruhem a logem Xbox můj zuřivý telefonát vyloženě potěšil. Halo, Halo, to je nepřekonatelná hra, spokojeně se pochechtával. Já věděl, že se Killzone nechytá a to ještě nepřišlo Halo 2, věštil chmurné zítřky konzoli od Sony.

Dobrá zmetku, oslovil jsem zčásti kamaráda, který již zavěsil a organismus zaplavený endorfiny z uspokojení odvalil zpět k nějaké Xboxové hře, zčásti preview verzi Killzone v mechanice. Na tohle jsem čekal tak dlouho? Je pravda, že jsem zpočátku hrál zvláštním způsobem. Zatímco okolo mne svištěla nepřátelská palba, prohlížel jsem textury na vraku tanku, trávě a přímo voyeursky sledoval své spolubojovníky.

  

Vojáci Hellghastu bojují jako stroje * Zkáza a smrt kam jen se podíváte * Vrhač granátů vyřeší mnoho problémů

Jenže Killzone je mazaná hra. Ukončíte misi a jste ve městě. Ani tady se mi zpočátku nelíbilo. Všude zátarasy a volnost pohybu značně omezená. Ale začínal jsem zjišťovat, že můj první soud byl poněkud předčasný. Obklopen troskami a zpustošenými budovami, ohlušen výkřiky svých vojáků, chroptěním umírajících nepřátel (jo, takhle si představuji vojáka s librou olova ve střevech), duněním zbraní, jé… mě se tu LÍBÍ.

Killzone se mi začíná líbit!

Mise uběhla dříve než jsem si stačil uvědomit a mě pomalu začalo docházet, že jsem idiot. Upozornit Xboxovce z Modřan, že jsem soudil dříve, než jsem měl? Počkám, rozhodl jsem ne kvůli nedůvěře v hochy z Guerilly, ale protože telefonování a vysvětlování by mě odvedlo od hry, která mě neskutečně chytla za šos a vláčí se mnou.

Popsat, jak Killzone vypadá je těžké. Vybavilo se mi jen jediné srovnání ve světě filmu. Kdo viděl geniální (věřte-nevěřte) film z bývalého SSSR „Dopisy mrtvého“, ten si může udělat představu. V tomto snímku se ocitáte na Zemi po jaderné válce. Netuším, co udělali Helgast a ISA v oblastech, kde válčím, ale rozhodně to nebylo nic hezkého.

  

Tanky dokáží pořádně zatopit * Interiéry působí také depresivně * Jeden z režimů přesnějšího míření

Okolo vás je přímo esence smrti a zmaru. Ne, žádné kosti či makabrózní výjevy. Jen šeď všech odstínů s přímo lékařsky dávkovanými podbarveními mrtvolné zeleni a hnědi. Ten, kdo projektoval budovy byl mistr. Je to přesně to, co hrám hodně dlouho chybělo. Jsou JINÉ než to, na co jsme zvyklí. Atraktivní, depresivní, v troskách, nikde nemůžete najít nic, co byste designérům mohli vytknout.

Jedna scéna. V uličce hoří. Dým se valí k šedivé obloze, když tu těsně nad vámi proletí bleskovým tempem stíhačka Helgastu a pokropí vás. Vzápětí se z uličky začne hrnout dav nepřátel. Pobijete je a vrháte se k vedlejší budově, kde po kovovém schodišti vybíháte nahoru. Trosky jsou prostě všude a všude i Helgasti. Pálí z okolních budov, z vyšších pater, sbíhají se k vám ze všech stran. Děsný.

  

Tenhle těžký kulomet připomíná Vetřelce 2 * Zkáza ve městech... * ...i ve zbytcích divoké přírody

Zuřivá bitka na můstku, který spojuje v nějakém 7. patře dvě budovy. Zdola na vás pálí tanky Helgastu. Skrze dým pak pěchota odnaproti. Dým v Killzone spolu s mlhou je úžasný. Vůbec nezakrývá vidění jako tomu bývá v střílečkách na PS2. Vše je skrze něj vidět, je tu proto, proč existuje v realitě. Ztížit vám vidění, míření, ale dohled je naprosto excelentní. To platí pro ulice města i venkovní krajinu.

Jsem Killzone zcela uchvácen!

Ano, jsem uchvácen dojmem, který Killzone dává v interiérech i exteriérech, fascinován těmi, kdo tvořili kulisy, kde se tato úžasná hra odehrává. Zapomínám popsat zbraně. Jsou neuvěřitelně různorodé. Občas dostanete do ruky cosi, kvůli čemu by Vulcan Raven z MGS ochotně prodal obě ledviny a půlku plic. Raketomety, průrazné náboje, granátomety, sniperky, různě účinné samopaly. Zooming. Efekty při palbě. Oheň je přesně takový, na jaký jsme zvyklí z hollywoodských filmů. Žádné blbé plamínky, ale živý digitální požár.

Asi bych už měl brzdit, jsou to jen první dojmy. Ale jsou božské. Zcela intuitivní ovládání, míření, dokonalé postavy vojáků , u kterých se na rozdíl od Dooma 3 pořádně využíval motion capturing. Tváře spolubojovníků s výrazem. Skoky padákem. Multiplayer ve splitscreenu v jakémkoliv prostředí si zamanete s volitelným množstvím AI protivníků atd. atd. atd. Dost šílenče, píšeš jen první dojmy! Jak je tedy uzavřít?  Inu, jedním slovem. PARÁÁÁÁDA….. (Dobrá, asi budete chtít vědět, zda se mi něco nelíbilo. Nelíbilo. Nemohl jsem na mnoha místech projít, ačkoliv evidentně nic hmotného nevadilo. Nemohl jsem skočit/spadnout ze střechy. Ale je otázka, zda to nejsou jen chybky preview verze. Spokojeni, šťouralové? Tak teď zbývá jen zavolat modřanského Xboxáka a vrhnout ho do deprese…)

Diskuze (17) Další článek: Ženy a hry - nový výzkum ELSPy

Témata článku: , , , , , , , , , , , ,