První dojmy: NFS: Most Wanted – nejhledanější hra

Herní série Need for Speed je mezi hráči závodních her jakousi Mekku. I když se občas objeví některý titul, který NFS překoná, stejně se závodníci vždy nakonec vracejí ke kořenům. Stejně tak by mělo být návratem ke kořenům i pokračování s podtitulem Most Wanted.

Při naší návštěvě veletrhu v Lipsku jsme si nemohli nevšimnout stánku Electronic Arts. A přehlédnout při té příležitosti Need for Speed: Most Wanted by se nepodařilo ani slepému. Vždyť tato série táhne hráče už dlouhá léta, a EA se o prezentaci svých titulů postarala opravdu skvěle.

  

Prezentace Need for Speed: Most Wanted na stánku EA

Po dvou dílech experimentování s pouličními závody se vracíme znova na silnice plné policejních sirén. Pro mnohé nejlepší část hry, která byla opomíjena v posledních vydáních, se tak opět dostává ke slovu. V Most Wanted nebudeme jen vylepšovat svoje káry a ukazovat je kamarádům, ale hlavně bude třeba ukázat jejich zadní světla policii.

Měli jsme možnost vyzkoušet si hned tři režimy hry a každý z nich má v sobě něco nového. Už ty nejklasičtější závody proti počítačovým protivníkům se neobejdou bez klasické dohry, jako ukradené z Rychle a Zběsile. Jakmile dorazíte do cíle, čeká na vás přivítání v podobě policejní eskorty. A pokud chcete svoje vítězství oslavit s někým jiným než s spoluvězni v  žaláři, musíte dvě minuty strážcům zákona unikat. Až poté se můžete radovat ze zaslouženého vítězství.

  

První opravdu ingame screen :-) * Kamil Gric a NFSMW - láska na první pohled

Pokud však toužíte po souboji s policií již při samotném závodě, tak sáhnete po režimu druhém. V tom bojujete jeden proti jednomu v doprovodu mužů v modrém. Ze závodu s protivníkem se tak často stává útěk o život, pokud se vám však povede vyhrát, policie vás již nechá.

Milovníci arkádových automatů se však rozplynou radostí u třetího modu, se kterým jsme měli tu čest. I když byl popsán jinak, jedná se nejspíše o onen mýtický Milesotone – projíždíte vytyčeným územím a jako kdysi projíždíte checkpointy. Mezitím vám ubývá čas a pokud do cíle nedojedete před jeho vypršením, tak nemusíte vůbec ani jezdit. Při každém průjezdu kontrolou se vám nějaký čas přičte, ale zase si vás o to více všímá policie. Neměli jsme možnost dojet celou sérii checkpointů, ale již ve druhé části si policie pěkně pokřikovala vysílačkami naši rychlost a třetí část jsme jeli ve slušném doprovodu.

Vůbec nám přišlo, že oproti klasickým zvyklostem se vozům s majáčky daří nějak dobře komunikovat a spolupracovat. Zatím jsme neměli možnost vidět hru, kde by vás policie uzavřela do kordonu (nemluvíme-li o Hooligans z prvního čísla Doupěte) a tlačila na okraj vozovky. Dokonce se nám podařila hromadná policejní havárie, když nás dva vozy tlačily zezadu, další dva jsme měli po stranách a trojice aut se před námi zformovala do zátarasu.

  

V takovýchto situacích již není kam uhnout a zbývají dvě možnosti. Buď vás policie zatkne a vy se z lochu ještě pěkných pár vydání hry nedostanete, nebo proženete motorem trochu rajského plynu a začnete se zátarasy prodírat. Novinkou totiž je zpomalení toku času ve chvíli, kdy se s napuštěným nitrem dostanete do smyku. To vám umožní na milimetry přesně manévrovat vaším miláčkem mezi překážkami a to je často jediná šance, jak sehraným policejním pronásledovatelům uniknout.

V tomto vám skvěle napomáhá herní kamera, protože pokud si zvolíte výhled zpoza auta, tak se nemusíte bát klasických momentů dezorientace. Pohled na trať se poměrně inteligentně drží směru pohybu vozu a ne jeho natočení, což oceníte zejména při smycích a při přeletu horizontů. Na výběr je klasická trojice umístění kamery – z kabiny, těsně za autem a o kousek dále, záleží pak pouze na zvyku každého, jak se na závody rád dívá.

Co nás však při pohledu na trať překvapilo, je absence jakýchkoliv zkratek. Jedete klasickým úzkým koridorem a nemáte možnost se podívat do libovolné postranní uličky. Je však vysoce pravděpodobné, že ve finální verzi se toto změní, jinak by to bylo velkým krokem zpět. Sejně tak jsme si nevšimli žádného destrukčního modelu, i když při delší jízdě se auto občas chovalo zvláštně. Tento jev se však vyskytoval již dříve a vždy ukazoval na problémy mezi klávesnicí a židlí.

  

Co však ničit můžete, je okolí trati. Pokud narazíte do menší značky, tak ji klasicky shodíte, jakmile však trefíte něco většího, auto neprojde. I obyčejná značka vás ale o něco zpomalí, takže ničit je pro zhoršení orientace soupeřů se nevyplácí.

Neměli jsme možnost ověřit si, jak moc bude možné své plechové miláčky opečovávat, zda se opět dostaneme na pomezí tuningu a tuzingu, nebo nám bude muset stačit pouze dostatečný výběr strojů. Na výběr jich bylo tolik, že jsme všechny ani nestihli odzkoušet. Většinou se jednalo o pouliční krásky, musíme si ale počkat na finální verzi, protože tam se možná vyskytnou i závodní krásky značek Ferrari, Lamborghini a Porsche.

Celkově byl náš dojem z Most Wanted pozitivní, i závodně méně nadaní jedinci se skvěle bavili a hra představovala dostatečnou výzvu i pro veterány série. Vypadá to, že se můžeme těšit na další triumf z dílen Electronic Arts. Tedy alespoň do doby, než se najde jiný vyzyvatel.

Diskuze (2) Další článek: Nintendo Micro v klasickém vzhledu

Témata článku: , , , , ,