První dojmy: Prey – s indiánem do vesmíru

Platforma: PC
Žánr: FPS
Výrobce: Human Head Studios
Vydavatel: Take 2
Distributor: Cenega
Homepage: www.prey.com
Datum vydání: červenec 2006

Asi nemá smysl zbytečně laborovat nad tím, kolik oznámení, novinek, screenshotů, ukázek, rozhovorů a hlavně let uplynulo od doby první zmínky o slibné FPS Prey. Každopádně teď, respektive v červenci, se snad už můžeme těšit na plnou verzi nápadité střílečky dnes-už-ne-z-rukou-3DRealms. Ujistit o tom, že se dlouhý vývoj na hře nepodepsal a nebudeme muset kupovat zajíce v pytli, nás má nedávno uvolněné demo. To v necelém půl gigu dat nabízí ochutnávku jak pro jednoho hráče, v podobě několika úrovní ze začátku hry, tak pro multiplayeru oddané pařany.

Uneseni

Příběh staví na herně ne zcela profláklé kultuře indiánů z kmene Cherokee a zcela provařeném tématu invaze oslizlých mimozemských agresorů. Demo začíná v téměř prázdném baru uprostřed indiánské rezervace. Hlavní hrdina Tommy nesnáší své indiánské kořeny a nejraději by si spakoval svých pět per a vyrazil do světa. Ovšem stále nedokáže najít odhodlání, protože jeho láska, barmanka Jen, hrdě lpí na svém původu a opuštění rodné hroudy nepřipadá v potaz. Zdánlivě trvalý pat se však velmi brzy rozpadá tím nejpřekvapivějším způsobem – nevítanou návštěvou mimozemského talíře a výletem bez zpáteční jízdenky na mateřskou loď kroužící na orbitě Země.

Další cestu do emzáckého masomlýnku na lidi však narušuje útok podivných povstaleckých individuí operujících uvnitř mateřské lodě. Jak už to tak bývá, osvobozen je pouze hlavní hrdina, který se ocitá sám proti přesile v neznámém prostředí a jen s hasákem v ruce. Nechci předčasně soudit příběh pouze z krátké ukázky dema, ovšem mám pocit, že o žádnou třeskutě originální story se jednat nebude. Leč rád bych se mýlil. Každopádně už teď jasné, že se podařilo tvůrcům minimálně vdechnout život hlavním postavám. Samotný Tommy se chová jako reálný člověk a žádná digitální loutka. Svoji bezvýchodnou situaci komentuje peprnými a cynickými hláškami, z jeho hlasu doslova prýští emoce jak šťáva z rozmáčklého citrónu.

Herní prostředí se z hratelné ukázky vylouplo jako zatraceně silná zbraň pro plnou hru. Ocitáte se sami uprostřed cizáckého vesmírného plavidla plného nepřátelských stvoření, takhle nějak by se asi musel cítit sparťanský fanoušek uprostřed kotle Baníku Ostrava (doplňte týmy dle libosti). :) Sami bloudíte podivným světem spojujícím živoucí organismus se strohými kovovými chodbami. Zvláštní dýchající průduchy střídají uniformní kovová vrata zajištěná elektronickými zámky. Bloudíte úzkými slizem pokrytými chodbami, abyste po pár krocích čachrovali s velmi pokročilou vetřeleckou technikou.

Mimozemská mateřská loď se chová jako samostatný svět se svými pravidly. Narazíte na podivné stvoření, která se krmí raději neidentifikovatelnými věcmi. Sem tam potkáte lidského ubožáka, kterému se podařilo nějakým způsobem uniknout krutému osudu, avšak za cenu překročení hranice příčetnosti. Polonahé lidské trosky se netečně krčí v koutech nebo se zoufalým křikem marně mlátí do pro ně věčně uzamčených dveří. Těm šťastnějším ukončí trápení mimozemské hlídky pár výstřely. A v tom všem se ještě prohání povstalci a hlavní hrdina. Prostě atmosféra zoufalství, bezvýchodnosti a bestiální brutality jako víno. Otázkou však zůstává, zda temné a skličující prostředí neulpí v jedněch kolejích.

Hlavou dolů

Demo ukázalo, jak se v praxi používá mnohokrát hypovaný systém portálů, hrátek s gravitací a cest do spirituálního prostoru. Největší strach panoval z na první pohled efektního systému portálů. Podíváte se skrz kovový rám z jedné strany a vidíte normálně stěnu za ním, obejdete konstrukci a…naskytne se vám pohled do úplně jiného místa lodi. V teorii zajímavé, ale děsně inklinující k naprostému zmatení smyslu pro orientaci a neuvěřitelný chaos. Ovšem jak demo naznačuje, tvůrci se s tímto problémem vypořádali na jedničku díky linearitě postupu úrovněmi. Normálně na ni sice žehráme, ale v souvislosti s Prey musíme být za tento prvek vděční. V demu se vám snad nepodaří zabloudit, což v kombinaci s náhlými přesuny na absolutně jiná místa vlévá hratelnosti pořádnou dávku do žil.

Stejně jako občasné manipulování s gravitací. Čas od času narazíte na svítící chodníček, díky němu není problém dupat po stropě. Sice nevím, jestli slabší žaludky vydrží situace, kdy stojíte hlavou dolů a pálíte na protivníky, či když po odstřelení padá slizák nahoru místo dolů. A to nemluvím o celých místnostech, ve kterých musíte různě přepínat gravitaci k dalšímu postupu. Čachrování s gravitací probíhá i v multiplayerové hře a musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem si na pobíhání po stěnách a po stropě zvykl. Zatím se jedná o velmi zajímavý prvek, který hře přidává na svěžesti stejně jako portály.

A to samé by se dalo říci o třetím klíčovém prvku, opuštění těla hrdiny. Předně by se chtělo říci, že tento prvek není (stejně jako ty ostatní) po prvé k vidění v Prey, ale tvůrcům se evidentně dobře podařilo jej do hry zasadit. Pokud máte dostatek spirituální energie (nabijí se zabíjením protivníků), lze kdykoliv opustit svoje hmotné tělo a vydat se do spirituálního světa. V nehmotné podobě lze procházet některými překážkami a otevírat si cestu dál. V demu narazíte většinou na procházení silovými poli, které mají vypínač až za nimi. Zajímavé zpestření, jen by mě zajímalo, zda tvůrci pro něj v plné verzi ještě nějaké originálnější uplatnění.

Do spirituálního světa zavítáte i v případě Tommyho smrti. Astrálním lukem zabíjíte podivné létající potvory, které vám doplní zdraví. V demu jsem si toto krátké intermezzo vyzkoušel dvakrát a nějak nemám potuchu, proč bych místo toho neměl zmáčknout klávesu F9 pro quickload a ušetřit si čas. Ostatně když už jsme u toho umírání, za celou dobu hraní se mi to podařilo, jak už jsem psal, dvakrát. Přičemž jednou to bylo záměrně. Podle těch několika úrovní Prey není nikterak obtížnou hrou, občas narazíte na nějakou triviální hádanku, ovšem nic vás nezdrží nadlouho. Z toho plynou i určité obavy o délku herní doby. Na druhou stranu, hra nabízí i těžší obtížnost (v demu není zpřístupněna), tak snad se nebude čeho bát.

Rozhodně ne tedy technického zpracování hry. Prey je postaven na enginu Dooma 3, který sedí organicko-mechanické stavbě úrovní na jedničku. Demo nabízí sice samé stísněné koridory, ale možná plná verze přinese nějaké rozlehlejší exteriéry. A když ne, pořád tu máme ještě chystané Quake Wars. Potěší výtečná optimalizace, na mé obstarožní konfiguraci Athlon 64 3000+ 1GB RAM a GeForce 6600GT běhalo demo na vysokých detailech jak z praku. Za zmínku stojí i úžasná filmová hudba, která graduje akční scény a umocňuje atmosféru zoufalství.

Solidní zábavu. Minimálně to nám Prey podle uveřejněného dema přinese v plné verzi. Žádný obrovský přelom v žánru FPS nás asi nečeká, ovšem svoje místo si hra rozhodně najde. Vše závisí na tom, zda mají tvůrci v rukávu tolik trumfů, aby dokázali udržet pozornost celou dobu a hra postupem času nesklouzla do stereotypu. Pak by se mohlo jednat o jasně devítkovou záležitost. Na rozuzlení, jak to s Prey dopadne, si budeme muset počkat. A to do doby vydání hry či 11.července, kdy najdete v prázdninovém dvojčísle časopisu Doupě exkluzivní recenzi.

Jak se těšíme: 85%