První dojmy: The Club – nabijte další zásobník

Perfekcionismus. To je charakterová vlastnost, na které The Club staví. Nejde zde o žádný hlubokomyslný příběh ani o záchranu světa. Jediné, co musíte pro dobrý pocit udělat, je vystřílet a vyběhat si nejvyšší počet bodů. Dokážete to?
První dojmy: The Club – nabijte další zásobník
Předobjednejte si na shop.doupe.cz
The Club 
  • Xbox 360: 1 599,- Kč
  • PS3: 1 599,- Kč
  • Platforma: PC, PS3, Xbox 360
    Typ hry:  arkáda
    Výrobce: Bizarre Creations (
    http://www.bizarrecreations.com/)
    Vydavatel: Sega (
    http://www.sega-europe.com/)
    Distributor v ČR: CD Projekt (
    http://www.cdprojekt.cz/)
    Homepage:
    http://theclub.sega-europe.com/
    Předpokládané datum vydání: 19. únor 2008

    Krev na rukou některých zahraničních herních žurnalistů ještě ani nezaschla, když rozklepaným písmem zapisovali své první dojmy z očekávané akční řežby od Bizarre Creations. V zásadě říkali všichni do písmenka to samé – The Club je zajímavý. Jenže, v jakém smyslu? Pokud jste četli naše předcházející preview, zřejmě víte, že herní filozofie je spojením dokonalé arkády a závodů. Žádná úroveň není delší, než pár minut a vaším úkolem je nahrát co nejlepší skóre, „zajet nejlepší čas.“

    Zní to velice jednoduše, že? Přesto byl prý zajímavý pohled na spoustu zahraničních autorů, kteří zrovna dohráli jeden z levelů. Jakožto lidé, kteří se hraním her živí, by neměli mít žádný problém s jakoukoliv hrou. Tím méně je typické, aby se nějak pozastavovali nad The Club – v principu jde přeci jen o akční střílečku okleštěnou na kost. Věřte nebo ne, po prvním kole se ozývaly hlasy typu: „Potřebuji si dát na chvilku pauzu, vezměte to někde za mě...“

      
    Multiplayer má své kouzlo * Všechno lítá, co má peří * Hlášky jak z Unrealu

    Divíte se, proč se tak stalo? Proč to po pouhých třech minutách vypadalo, že většina žurnalistů jsou trosky před epileptickým záchvatem? Důvod je prostý, hra většinu z nich vyždímala natolik, že si museli před dalším kolem odpočinout. I když se to nezdá, hra zaměstná váš mozek jako nic předtím. Většina z nich si jistě během pauzy přehrávala právě odehraný level a přemýšlela, co udělat příště jinak. Sním své boty, pokud ne. Navíc, SEGA jako motivaci těmto autorům věnovala do soutěže o nejlepší skóre pár hezkých cen.

    Jak zabodovat u Klubu?

    Aby se vaše bodové ohodnocení alespoň blížilo stanoveným metám, je nutné si zapamatovat pár věcí. Zaprvé: rychlost je všechno. Sice nemáte ve všech herních módech na očích tikající hodiny, ale přesto je nutné běhat co nejrychleji. Skóre se totiž násobí podle počtu nepřátel, které jste zabili a tak je třeba si všechno co nejlépe načasovat. Zabití také může nahradit rozstřelení speciálních ornamentů (lebek), které se nachází na různých místech napříč úrovní.

      
    Teď už asi končím * Pohoda * A jak se mu ta lebka hezky rozprskla

    Zadruhé: Ani ten největší násobič nezachrání neefektní zabití. Pokud na nepřítele vyplácáte zásobník z půl metru a většinu střel zachytí ochranná vesta, nevypadá to moc dobře a samozřejmě se to podepíše na skóre. Důležité tak jak střílet přesně z dálky, nejlépe po provedení nějakého efektního pohybu. Pokusit se neminout. Zabít nepřítele posledním nábojem v zásobníku. Zabít nepřítele, který se krčí za pohovkou a cvaká zuby ze strachu před vámi.

    Nejlepší obraz získáte, pokud si představíte malou modelovou scénu. Máte místnost se čtyřmi muži – vašimi protivníky. Rozrazíte dveře, zabijete prvního. Ujdete pár kroků a přesnou střelou do hlavy zabijete dalšího. Dva zbývající samozřejmě nelení a uskakují do úkrytu, odkud opětují palbu. Vy stojíte u dveří a s pohrdlivým úsměškem za nimi posíláte jednu kulku. Ta projde jak hlavou jednoho tak druhého. Maximální body a styl, minimální námaha.

      
    Hlava nebo rameno, to je jedno! * Za dveřmi číhá nebezpečí, milé dětičky * Jsem prostě dobrý

    Problémem se pak stává fakt, že při tolika taktických finesách, zapomenete na to základní. Dobít zásobník, kupříkladu. Nezřídka se také stane, že padnete mrtvi k zemi s vytřeštěnýma očima. „Proč?“ budete se ptát. Za většinu smrtí přitom bude moci vaše nepozornost – zkrátka si nevšimnete ubývajícího zdraví a zapomenete si udělat zacházku pro lékárničku. Vždyť přece musíte zabít dalšího, abyste nepřišli o kombo!

    A obšírně řečeno, o tom je celá hra. Zní to šíleně, ale doopravdy to funguje. Nápad spojit akční hru a závody si bere to nejlepší z obou her. Vezměme si ideově tak trochu podobný Painkiller. V podstatě šlo jen o brutální násilí obalené působivými úrovněmi a zábavnou hratelností. To všechno The Club zachovává a přináší další trumf – časovou nenáročnost. Určitě znáte klasickou situaci – máte za dvacet minut důležitou schůzku, nemá cenu nic začínat a přesto chcete nějak zabít přebytek času. Závodní arkáda je pak ideální – jeden závod o třech kolech, každé trvá pár minut a vy plni sil vyrazíte. Výtvor Bizarre Creations aspiruje na dokonalou akční výplňkovou aktivitu, vždyť jedna úroveň také trvá jen chvilku! Problémem se ale může stát až přílišná chytlavost, takže místo o deset minut dříve přijdete o půlhodiny později :-) A vysvětlujte pak, že jste zabíjeli čas!

    Zápory se mění v klady?

    Pokud se ptáte, jak se dá v takhle zaměřené hře vyprávět příběh, ptáte se správně. Odpověď zní, že se nedá. Jak se vyjádřil jeden z autorů The Club, Ben Ward: „Myslím si, že ostatní tvůrci si nejdříve vymyslí příběh a úrovně, načež až potom začnou vymýšlet hru. My ne. Ve skutečnosti jsem nic takového neměli, kromě jediného – hry. Tu jsme prostě vymýšleli roky a teď jenom přidávali prostředí, která by mohla být pro hratelnost zajímavá.“

      
    Tomu se říká těžký kalibr * Nádraží, odstřelovač – skoro jako druhá světová * To nevypadá dobře

    Zbývá jen dodat: nejen prostředí. Samozřejmostí jsou i různé herní módy, které okusíte. Bizarre Creations sice zatím drží pod pokličkou ty multiplayerové, ale single player si můžeme zčásti představit a zčásti připomenout. Klasikou je Sprint, v němž proběhnete co nejrychleji z jednoho konce na druhý a snažíte se při tom udělat co největší škodu. Pokud se podaří i nějaká ta exploze, bude to další hezká třešnička na dortu. V časovce běháte kola po trati (to mi připomíná jak jeden vtip, tak i závodní hry) a mezitím zabíjíte vše, co vám přijde do mířidel. Čas získáváte právě za zabíjení nepřátel a pokud se vám to nepovede, ručička klesne na nulu a vy vybouchnete. Naopak, úspěch bude odměněn klasickým máváním šachovnicovou vlajkou. Dále jsou tu dva klasičtější módy. Siege a Survivor jsou v zásadě jen o získávání bodů na velmi malém prostoru.

    Level design není nijak nepodobný klasickým závodním hrám. Od začátku ke konci vede jen jedna cesta. Každá úroveň je ale jen malou ochutnávkou z osmi různých prostředí. Počínaje ostrovním vězením, železárnami, vilou, výletní lodí konče sovětským bunkrem, válečnou zónou a Benátkami. Ty se v realitě hry pomalu potápí a Klub si jen jejich část zakoupil, aby ji renovoval, takže působí jako zcela výjimečná charitativní organizace.

    Historky, jež lidé z Bizarre zažili během prozkoumávání míst, které si vybrali jako předlohu zní skutečně zajímavě. Kupříkladu vila se náhodou ukázala být kolejí plnou osmnáctiletých Američanek v pyžamech. V železárnách si prý zas celý tým vyzkoušel, jaké je to dělat železo a ve Východní Evropě, kde hledali inspiraci pro válečnou zónu, si všichni uvědomili, že se doopravdy nechtějí přidat k armádě. Na úrovních je ale důkladná práce tohoto týmu znát. Třeba věznici zdobí bohaté graffiti, zbytky z jedné ze vzpour a pokochat se přitom můžete výhledem na prosluněný dvůr.

    Jedním dohráním nic nekončí

    I přes propracovanost úrovní si je možné stěžovat na jejich nízký počet. Celou hru je ve skutečnosti možné prosvištět za hodinku a pak zbývá jen hrát znovu. Zachraňují to jak naprosto různorodí hlavní hrdinové, tak i speciální závěrečná animace pro každého z nich.

    Na co se těšíme
    • „Ještě pár bodů a jdu spát!“
    • Novodobý Mortal Kombat
    Čeho se bojíme
    • Krátká herní doba
    • Obtížnost

    Těchto bonusů se ale ve hře nachází relativně málo. Pokud je u The Club nutné být skeptický je to právě kvůli nedostatečné motivaci pro další hraní. Ano, vyzkoušení si jiných postupů zabere pár večerů a multiplayer bude zcela jistě nářez, ale k čemu pak zkoušet nejtěžší obtížnosti a vytvářet co nejlepší skóre? Můžeme jen doufat, že nad tímto problémem v Bizarre přemýšleli a naservírují nám na pesimismus odpověď, nad níž budete moci jen sklapnout ústa.

    Tak či tak, nynější verze je prý skvěle hratelná a působí svěžím dojmem. Uvidíte, jestli na ni budete vzpomínat jako na jeden z milých experimentů, či na hru, která založila nový žánr. Osobně doufám v druhou možnost.

    Jak se těšíme: 85%


    NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

    Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

    Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

    Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

    15.  7.  2018 | | 5 N/A
    DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

    DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

    Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

    7.  7.  2018 | | 6 N/A
    Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

    Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

    Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

    12.  7.  2018 | | 2 N/A
    KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

    KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

    První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

    10.  7.  2018 | | 5 N/A
    Skyrim: Very Special Edition si už zahrajete i na záchodě

    Skyrim: Very Special Edition si už zah…

    Mysleli jste si, že jde o vtip? Tak to jste na omylu!

    6.  7.  2018 |