První dojmy z For Honor: za čest a slávu!

Tento víkend jsme vyzkoušeli uzavřenou alfu středověké bojovky For Honor. Jak na nás nový chystaný historický titul od Ubisoftu působí?

V říjnu roku 2012 nám vývojáři z kanadského studia Torn Banner svou hrou Chivalry: Medieval Warfare ukázali, že useknout nepříteli hlavu může být mnohem zábavnější, než někoho zastřelit sniperskou puškou. Již dlouho jsme se ale nedočkali titulu, který by naši středověkou krvežíznivost ukojil. Chivalry po letech začalo už trochu chátrat a jeho verze na Xbox One a PS4 se příliš nepovedla. Naštěstí se k nám blíží hra, která má ambice stát se v tomto žánru novým králem.

Jedná se o For Honor, na kterém shodou náhod pracují opět kanadští vývojáři, tentokrát však ze studia Ubisoft Montreal. Ač je základem hry multiplayerový boj s ostatními hráči, od Chivalry se hra naprosto liší. V uzavřené alfě jsem naopak pocítil, že více než atmosféry bitvy se dočkáte napínavých soubojů a příjemného pocitu z vítězství.

Bojujte podle libosti

Hra si vzala zajímavý cíl a to poštvat na sebe vikingy, rytíře a samuraje. Myšlenka to není originální, ostatně Chivalry s tímto tématem pracovalo ve svém Deadliest Warrior, ve kterém byli navíc i piráti, ninjové a hoplité. For Honor se však rozhodlo spojit tento konflikt do jedné příběhové linie, kdy svět zasáhla katastrofa a jednotlivé frakce mezi sebou bojují o to poslední, co na světě zbylo.

for_honor_1.png
for_honor_2.pngfor_honor_3.pngfor_honor_4.pngfor_honor_5.pngfor_honor_6.pngfor_honor_7.png

Pro nás je ale nejdůležitější hratelnost, kterou má hra za jednotlivé frakce skvěle udělanou a navzájem se liší. Poprvé jsem vyzkoušel hru za rytíře, kteří jsou ve své ocelové zbroji poměrně pomalí, zato však něco vydrží a dávají tvrdé údery. Každá frakce se v alfě prezentovala dvěma třídami.

V případě rytířů to byl jednak Warden, který v rukách svírá obouruční meč a nebojí se s ním dávat pořádné rány. Druhá třída Conqueror je doslova tank se štítem a řemdihem. Udolat ho bývá extrémně těžké, zato je však velice pomalý a svým palcátem moc daleko nedosáhne.

Jiným kalibrem jsou vikingové. Pokud bych měl celou frakci popsat, tak jsou extrémně zuřiví. Do vkusu mi sedla zvláště třída Raider, která má v rukách velkou obouručnou sekeru. Raider se na vás doslova rozběhne a umlátí vás sekerou, případně je skvělý ve shazování do propastí. Naopak třída Berserker spoléhá se svými dvěma sekerami spíš na rychlost a i když není moc odolná, ve správných rukách vás zabije dřív, než se dokážete rozhlédnout.

Poslední frakcí jsou samurajové, kteří se svým stylem nejvíce podobají rytířům, ale jsou rychlejší a ne zas tak odolní. Docela zajímavý je Kensei, který je docela pomalý a oblečený v tlusté kožené zbroji, v rukách však třímá velmi dlouhý meč – divili byste se, jak často vám nepřátelé unikají z dosahu a vetší délka se vám opravdu hodí. Naopak válečník Orochi je velmi rychlý a méně odolný. Hlavně je ale zákeřný a často se setkáte s tím, že vám váš útok vykryje a okamžitě oplatí velmi účinným protiútokem.

 

Principem ovládání jsou souboje. Útočit plošně na několik lidí, jako například v Chivalry, ve hře moc nefunguje a vy se vždy zaměřujete na jednoho protivníka.

 

Ovládání nakonec mají všichni stejné. Hlavně zdůrazňuji, že principem ovládání jsou souboje. Útočit plošně na několik lidí, jako například v Chivalry, ve hře moc nefunguje a vy se vždy zaměřujete na jednoho protivníka. V případě Xboxu se zaměření provádí pomocí LT, přičemž v tu chvíli se na vašeho nepřítele neustále otáčí kamera, tak jako například v Dark Souls. Teprve poté můžete používat systém krytí, útočení a speciálních schopností.

Převážně zvládnou krytí a útočení je důležité. Pomocí pravé analogové páčky určujete směr (zprava, zleva nebo ze shora) a následně záleží v případě krytí na správném načasování, u útoku pak vybíráte rychlejší méně zničující útok nebo naopak vysoce účinný pomalý těžký útok.

Jistou kuriozitou je i omráčení nepřítele pomocí X, které hráči využívají zejména ke shození nepřítele do jámy či dolů z hradeb. Velmi příjemný je systém takedownů, kdy nepřítele brutálně dorazíte a definitivně zabijete. Mnohdy nepřítele pouze omráčíte a spojenec ho může ještě oživit.

for_honor_10.pngfor_honor_8.pngfor_honor_9.pngfor_honor_17.pngfor_honor_18.pngfor_honor_26.png

Funguje zde také styl speciálních schopností, ale pouze v módu Domination. Každá postava má nějaké dovednosti, které může použít. V případě Wardena to je například kouřový granát a umístění vlajky, která na krátkou vzdálenost léčí. V průběhu módu Domination se vám schopnosti postupně odemykají a pokud je umíte správně použít, mohou být velmi prospěšné. Je to však spíš taková kuriozita.

Vše se rozhodne na bojišti

Bojový systém je poměrně jednoduchý, chvíli ale trvá, než ho dostanete pod kůži. Základy vám ukáže krátký a celkem dobře udělaný tutorial, na zvládnutí boje to ale nestačí. Nutno tedy pochválit vývojáře za to, že pomysleli i na boty, se kterými se můžete utkat ve všech bojových módech a dobře se na nich naučíte. V mém případě jsou i důvodem, že jsem si hru vůbec zahrál, poněvadž jsem měl v alfě veliké problémy s připojením na servery hry a při boji s jinými hráči mi hra padala nebo se úplně odmítala připojit.

Alfa nám prezentovala rovnou tři módy. Nejmenším je Duel, tedy souboj mezi dvěma hráči. U Duelu je příjemné, že je rozdělen na několik kol a každé se odehrává na jiném místě. Na stejném principu byl založen i Team Brawl, ve kterém se proti sobě hráči ve stylu 2v2. Tento mód mi ale vůbec nesedl, poněvadž je hodně založen na vašem spoluhráči. Pokud je dobrý, máte vyhráno. Jakmile ale zemře, nemáte v souboji 1v2 v podstatě žádnou šanci.

for_honor_13.pngfor_honor_14.pngfor_honor_15.pngfor_honor_16.png

Za větší zmínku pouze Domination. Jedná se o mód založený na 4v4, kdy se po úmrtí znovu respawnete (pokud tedy v pozdější fázi nedojde na to, že vás vyhrávající nepřátelé mohou eliminovat). Jak název napovídá, snažíte se získat dominanci na mapě pomocí dvou kontrolních pozic a centrálního bitevního pole.

 

Boj o kontrolní bod působí, jako když se v amerických filmech utkají v bojové vřavě dva hrdinové na nějakém odlehlém místě. Nerušeni, stále ale slyší, jak jejich armády umírají.

 

Problémem je, že se do vás nevsákne atmosféra bitvy. Ne, že by hra atmosféru neměla. Už od samotného zapnutí alfy, kdy jsem uslyšel melodii menu, jsem hře podlehl. Tóny evokující poslední nádechy umírajícího světa doprovázené houslemi, které jako kdyby symbolizovali poslední jiskřičky života a zbývající naději… i když mě příběh For Honor moc neoslovil, díky této skladbě se mi emoce herního světa dostaly až na kost.

V průběhu hraní jsem se ale necítil jako v masivní středověké bitvě. Problémem by ani nebylo, že vývojáři umístili běžné pěšáky pouze do centrálního bitevního pole, nad kterým se snažíte získat převahu. Jejich bojové vlastnosti jsou ale na úrovni pochodujících kuřat. Hra vám je ani neumožňuje zaměřit, prostě je na jednu ránu zabijete a než se nadějete, protlačíte se přes nepřátelské bojové linie.

Prioritou se pro mě stalo obsazení kontrolních bodů, poněvadž mají jednu velmi dobrou vlastnost – dokáží vás vyléčit. Samozřejmě jsou důležité i kvůli získávání bodů pro váš tým. Jejich získání a udržení je ale strašná zábava. Boj o kontrolní bod působí, jako když se v amerických filmech utkají v bojové vřavě dva hrdinové na nějakém odlehlém místě. Nerušeni, stále ale slyší, jak jejich armády umírají.

Dávný bojovník z válečných časů

Pokud hledáte atmosféru bojového pole, hodí se na to spíše Chivalry. Tam se musíte bát všech vojáků, což hře dodává šarm. Ve For Honor zase najdete výtečné souboje. Začínám mít pocit, že největší silou For Honor by mohla být překvapivě kampaň. Na E3 ukázala, že nabízí epický zážitek a styl superbojovníka se do ní hodí, zatímco v běžných bitvách je těch superbojovníků trochu moc.

for_honor_25.pngfor_honor_22.pngfor_honor_23.pngfor_honor_24.pngfor_honor_19.pngfor_honor_20.pngfor_honor_21.png

Pokud se vyžíváte v krásných zbrojích jistě oceníte i customizaci postavy. Ve hře expíte, což odemyká nové zbraně a zbroje a zlepší vaše vlastnosti i vzhled. Tak jako u všech her i zde hrozí, že dojde ke znevýhodnění nových hráčů. Věřím však, že hlavní budou vždy bojové dovednosti.

Celkově vzato na mě For Honor působí spíše jako arkáda než jako hluboká a temná středověká rubačka. Souboje jsou ale opravdu extrémně zábavné a pokud vývojáři na konceptu ještě trochu zapracují, můžeme se těšit na prvotřídní titul.

Diskuze (1) Další článek: Konečně známe hardwarové požadavky pro Battlefield 1

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,