Minulý týden jsem měl možnost na několik hodin zasednout k počítači s poslední verzí hry Mafia - slavné gangsterky z dílny českých Illusion Softworks. Ze začátku jsem hrál, téměř nedýchaje, ale po několikahodinové pauze a utřídění všech dojmů jsem nabyl přesvědčení, že ne vše je zcela v pořádku.
Není pochyb o tom, že Mafia je hra s velmi vysokými ambicemi. Svědčí o tom nejenom odhadovaný počet prodaných kousků této hry (Petr Vochozka, hlava Illusion Softworks velmi často mluví o milionu kopií pro všechny platformy, na kterých Mafia vyjde: PC, PS2, Xbox), ale také počet interview, různých pre-preview a dalších typů článků, které se o této hře objevují nejenom v našem herním tisku, ale prakticky ve všech časopisech o počítačových hrách po celém světě.
Co se mi na Mafii líbilo a co ne, to si nechám na závěr článku. Nejprve vás seznámím s tím, co jsem se dozvěděl od betatesterů, kteří byli mými průvodci ve světě města Lost Heaven a také několik informací, které jsem načerpal v průběhu hraní.
Měl jsem možnost vyzkoušet anglickou verzi hry, která je již velmi podobná finálnímu produktu. Alespoň z vnějšku. Ve skutečnosti to znamená, že herní menu, dabing (jeho anglickou verzi zajišťoval distributor Take Two, naproti tomu hlavního hrdinu v české verzi namluvil Marek Vašut a uslyšíme i jiné slavné tváře) a hudba by již měly být finální. Nyní se již „pouze“ pracuje na vylaďování hratelnosti a odstraňování posledních bugů.
Ve hře se ocitáte v roli taxikáře Tommyho, který se dostává do italského polomafiánského klanu Salieri. V něm si postupně budujete určitou pozici, získáváte důvěru hlavy rodiny, která vám svěřuje těžší a těžší úkoly. Zatímco první mise z celkové dvacítky zvládnete odehrát během několika málo minut, ty další se protahují na desítky minut a úspěšné zvládnutí závěrečných misí je záležitost prý až na tři hodiny. Délku hry odhadují betatesteři na 30-45 hodin čistého hraní podle zkušeností hráče.
Ve hře je kladen mimořádný důraz na příběh. Tomu odpovídají desítky minut filmečků, které každou uvádějí misi, případně ji i v důležitých momentech vývoje prostupují.
To vše se odehrává daleko v minulosti a celý příběh je vlastně vyprávěn Tommym novináři, který s ním po letech dělám rozhovor nad skleničkou whisky. Celý děj je zasazen do rozmezí několika let. Tommy tedy není žádná mafiánská rychlokvaška, ale řádný gangster, který se na svoji pozici vypracoval po dlouhých létech usilovné a mnohdy i nebezpečné práce.
V první misi musíte zachránit dva členy klanu Salierů. To lze provést tak, že je úspěšně dovezete k rodinnému baru, kde se schází celá famílie a připravuje své čachry machry plány. Tím váš první úkol končí. Samozřejmě to není tak jednoduché, protože po těch dvou zrovna pase konkurence a vy tak zažijete docela pěknou honičku ulicemi ztemnělého města se spoustou střelby.
Druhá mise má za cíl seznámit vás s městem a alespoň částečně přiblížit jeho rozlehlost a různorodá zákoutí – pracujete jako taxikář. Na ulici uvidíte mávajícího člověka, tomu zastavíte, on nasedne do vozu a vy jej zavezete na požadované místo. Občas mají zákazníci (v misi jich je celkem 5) specifická přání, jako například kudy chtějí jet, protože si myslí, že jimi zvolená trasa je nejrychlejší.
Hra obsahuje automatické uložení pozice po každém splněném úkolu (v této misi po vystoupení každého ze zákazníků). To se hodí zejména při déle trvajících úkolech, protože kdybyste skončili těsně před koncem mise, kterou jste řešili hodinu a museli začít opět od začátku, nebylo by to moc příjemné.
U každého automobilu si můžete zapnout omezovač rychlosti, který vám dovolí jet maximálně čtyřicítkou. To má výhodu zejména ve městě, kdy nemusíte neustále sledovat rychlost vozu a bát se, že pokud pojedete o pět kilometrů rychleji, ozve se za vámi pískající siréna policejního vozu. Omezovač je opravdu dobrá věc, protože policejních hlídek je ve městě relativně hodně. Na druhou stranu jste tak odkázáni ploužit se po městě OPRAVDU pomalu, což v některých misích, které trávíte převážně za volantem, je trochu otravné a někdy i vyloženě nudné.
Existují tři stupně přestupků, za které vás policie začne stíhat. První stupeň je klasická pokuta, kterou dostanete například za příliš rychlou jízdu. Na druhý stupeň zájmu policie se pasujete přejetím člověka nebo střelbou. V takovém případě je do vašeho pronásledování nasazeno daleko více hlídek s jediným úkolem – zastavit vás. Třetí stupeň je útok na policistu. Následná akce je jako vystřižená z pravé filmové gangsterky – do vašeho sledování se pouští polovina policistů ve městě, staví se zátarasy a velmi hojně se střílí.
Ze strany betatesterů bylo na chování policie relativně dost stížností a tak se nyní dolaďuje hratelnost také tím, že se upravují její schopnosti. Některé mise prý při původním nastavení hratelnosti nebylo vůbec možné dokončit.
Jako každý správný gangster u sebe samozřejmě nosíte zbraň. Ta ale nesmí být vidět při normálním potulování se po městě. Jinak byste na sebe mohli upozornit policejní hlídku, která viditelné nošení zbraní netoleruje.
Třetí mise v pořadí začíná téměř idylicky. Sedíte ve vaší káře na štaflu a najednou se u vašeho vozu objeví dva chlápci a začnou do něj bušit bejsbolovou pálkou. Je to samozřejmě odplata za první misi, kdy jste pomohli dvěma mafiánům od Salierů dostat se v pořádku domů. Ti dva nejsou žádné paštiky a tak se musíte rychle spakovat a utíkat od nich co nejdál. V této misi jde víceméně pouze o to, abyste úspěšně prokličkovali mezi uličkami domů a v pořádku se dostali do rodinného baru.
Tato mise má ovšem malý háček, který ji ZATÍM (podle Vládi Nečase, hlavního betatestera IS se na její finální podobě teprve pracuje) velmi ubírá na hratelnosti a zábavnosti. Musíte běžet po trase, kterou autoři vykolíkovali neviditelnými tyčkami. Pokud byste chtěli oběhnout blok nebo zvolit jinou trasu, ozve se dávka z kulometu a vaše pouť končí v kaluži krve.
Teprve ve čtvrté misi se začne dít něco, z čeho by vám mohl stoupnout adrenalin v krvi. Teď už jste se trochu oťukali s vašimi milými mafiáni a hlava rodiny vám přidělila první misi, resp. nabídla možnost pomstít se za zničený taxík. Musíte dojet k sídlu nepřátelského klanu, bejsbolkou se zbavit hlídače a potom stejným způsobem zničit tři poblíž stojící automobily. Pomsta je dokonána.
Podle podobné osnovy – vyjet ze dvorku za barem, přijet k cíli, provést akci, jet k dalšímu úkolu se odehrává většina misí. Na začátku mise ovšem většinou nesedíte v autě připraveni k akci, ale musíte provést dva úkony – promluvit s koktavým mechanikem, který vám připraví auto na misi, případně i naučí něco ze svého umění, například jak otevřít určitý typ automobilu. Kradení automobilů je velmi důležitá schopnost, protože na ulici můžete otevřít pouze ta auta, která vás mechanik naučil otevírat. Až vás bude pronásledovat partička nepřátel, tak se vám asi nebude líbit, že umíte otevřít jenom každé desáté auto.
Některé mise mají časový limit, ve kterém musíte splnit určitý úkol, jinak mise končí neúspěchem a je potřeba ji zopakovat. Takovým úkolem je například ten, kdy musíte dojet na závodiště za městem, vyzvednout superrychlé závodní auto a dojet s ním do tajné skrýše ve městě. Jinou zajímavou misí (tentokrát ne na čas) je velká přestřelka v garážích, za jejíž intro by se nemusel stydět žádný režisér akčních filmů. Všechny filmečky jsou opravdu velmi povedené a takřka profesionálně „natočené“.
Velikost města je docela úchvatná. Jeho rozloha je prý 10 kilometrů čtverečních + oblasti venkova s křivolakými silničkami a zájezdními hostinci. To ale nedává příliš dobrou představu o skutečné rozlehlosti města a tak dodám, že jeho přejetí z jednoho konce na druhý je záležitost na zhruba 5-10 minut podle vzájemné polohy výchozího a cílového bodu. Architektura je poměrně různorodá – najdete tu centrum s mrakodrapy, bohaté čtvrtě plné zeleně a krásných vilek, ale také zašlé baráky s oprýskanou omítkou a přibitými okenicemi.
Mimo misí, které se odehrávají přímo ve městě a misí na venkově je tu i několik dalších, které se odehrávají v jiných lokalitách – v již zmiňovaných garážích, na parníku apod.
Příjemně mě rovněž překvapilo ozvučení hry – zvuky motoru (jiný zvuk při jízdě dopředu, zcela odlišný zvuk při zpátečce apod.) působily relativně dobře. Opravdu výborný zvuk mají zbraně. Mám pocit, že tak realistickou střelbu jsem už velmi dlouho neslyšel (ne že bych někdy nějakou reálnou střelbu slyšel), ale můj dojem z ní by si zasloužil známku 1*.
Pomalu se dostáváme k bodu, který mě na nové Mafii docela zklamal – grafice. Když jsem Mafii poprvé zkoušel před 4 měsíci, zdála se mi grafika relativně dobrá, resp. jsem nenašel nic, proč by se mi neměla líbit. Když jsem k ní zasedl tentokrát, měl jsem neodbytný pocit, že grafika hry mírně zaostává za současnou špičkou. Když k tomu připočteme, že hra vyjde někdy na začátku léta, tedy za další tři měsíce, mám obavu, aby právě její grafické zpracování nebylo důvodem, proč hra nebude dostávat plná hodnocení.
Mafii je věnována velká pozornost. Bude určitě zajímavé sledovat, zda se očekávání, která jsou do ní vkládána, skutečně naplní. Šance jsou půl na půl.
