Betonová džungle světových velkoměst typu Los Angeles, Tokia nebo Paříže je jako stvořená pro ilegální automobilové závody. Neohrožené jezdce jsme měli možnost vidět mimo jiné už ve dvou dílech celovečerních filmů Rychle a zběsile, mohli jsme se jimi stát v sérii Midtown Madness anebo v konzolové hře Midnight Club. Druhý díl této adrenalinové simulace konečně dorazil také na PC a my vám dnes přinášíme první dojmy z dema. Opravdu je to taková pecka, jak všichni říkají?
Původně byla hra Mignight Club vyvíjena pouze pro konzoli PlayStation 2 a stojí za ní právě ti lidé, kteří před lety stvořili první dva Midtown Madnessy pro Microsoft. Ze společnosti Angel Studios se ale postupem času stala pobočka Rockstar Games v San Diegu (tedy Rockstar San Diego), a ti se záhy po hlavě vrhli do zbrusu nového projektu velmi podobného ražení - jen s tím, že se jezdí v noci. Druhý Midnight Club měl být určen také pouze pro PS 2 a Xbox, ale relativně brzy po jeho oznámení bylo rozhodnuto, že se objeví i verze pro PC.
Protivníci se dokáží přizpůsobit vašemu stylu jízdy * Policie má k dispozici také vrtulník
Některé momenty ukazují grafiku Vice City enginu v celé jeho kráse * Zejména hrátky se světlem stojí za to
Je dobré být špatný?!
Midnight Club 2 nabízí několik různých herních módů, například závod, kariéra, bitva (capture the flag), volné ježdění. Vždy si zvolíte město (v demoverzi bylo k dispozici pouze Los Angeles), vozidlo, pilota, případně navolíte ještě několik dalších možností jako je například čas (půlnoc, rozbřesk, atd.) nebo hustota provozu, a pak už se můžete vydat do víru superrychlého nočního života. Závody obvykle probíhají tím způsobem, že máte za úkol projíždět stále nově se objevujícími checkpointy. Při CTF je pak, jak jste už asi sami uhodli, cílem získat vlajku a dovézt ji "domů". Vlajku získáte prostě tak, že narazíte a chvíli drtíte to auto, které ji právě má.
Motorky jsou ovladatelnější než auta, ale také o něco křehčí
Demolovat auto není možné donekonečna
Plná verze hry pak nabízí ještě jeden, hlavní herní mód, který je míchanicí mezi nejnovějším GTA a Midtown Madness. Prostě se projíždíte po městě a vyzýváte ostatní jezdce na "souboje". Pokud vás protivník uzná za vhodného soupeře, rozjede se kolotoč závodů, na jejichž konci vás může čekat buďto sladká odměna v podobě vozidla protivníka, anebo naopak trpká pachuť prohry (a případně také ztráta vlastního auta). Zvítězíte-li v dostatečném množství závodů v daném městě, postupujete do další metropole.
Mapy jsou zde poměrně rozsáhlé a s klidem se dají rozlohou přirovnat k Midtown Madness, ačkoliv mi připadaly o něco chudší. Možná je to tím, že je pořád temno, což na druhou stranu vytváří dobrou příležitost pro engine, aby ukázal co všechno umí se světly. Zatímco v Midtown Madness se tvůrci více zaměřovali na pudovou zábavu z destrukce a bourání do všeho možného, případně přejíždění chodců, v Midnight Club 2 jde už mnohem více o vlastní závodění. Cílem je samozřejmě vyhrát, a v tom vám pomáhá mimo jiné přehledná mapka vlevo dole, kterou můžete v několika stupních přibližovat a oddalovat. Což se hodí zejména tehdy, když chcete získat přehled o tom, kde se právě nacházejí vaši soupeři, kteří dokáží být pěkně dotěrní. Ostatně stejně jako policejní vozy. Integrální součástí hry, jak ve verzi pro konzole, tak i pro PC, je také multiplayer. Společně si může zazávodit až osm hráčů.
Na dlouhých bulvárech můžete svému stroji pořádně rozproudit "krev" * Model Los Angeles je podle ohlasů těch, kteří toto město znají, poměrně realistický
Ovládání, vozový park & technologie
Když je MC2 poprvé spustil, zápasil jsem asi deset minut s hlavní nabídkou. Nějak mi nešlo do hlavy, jak že vlastně se to můžu dostat do požadované nabídky a místy jsem musel použít i pěkně nevybíravých nadávek na adresu autorů hry. Když jsem konečně zjistil, jak celý ten "konzolový" systém funguje, musel jsem uznat, že MC2 disponuje poměrně rozsáhlými možnostmi nastavení, ať už grafiky, hry samotné nebo zvuků a hudby. Už provařené je třebas spouštění vlastních MP3 souborů.
Hru můžete ovládat jak na klávesnici, tak i na myši a samozřejmě volantu. Zvyknout si na klávesnicové ovládání chvíli trvá, a to i přesto, že využíváte opravdu jen několik základních tlačítek. Vozidla se prostě chovají "akčněji" - častěji jdou do smyku, protáčí kola, atd. Stisknutím kláves levého a pravého SHIFTu lze také přenášet váhu z jedné strany na druhou a tak jednoduše jezdit jen po dvou kolech. Těm, kterým nepadne do ruky klávesnicové ovládaní doporučuji vyzkoušet myš, protože je citlivější a v mnoha ohledech i lepší.
Krásná grafika při východu slunce - závodu lze nastavit určitou denní dobu
Další honička úzkou uličkou * Tokio je posledním a také nejtěžším závodištěm
Co se týká dostupných vozidel, je jich opravdu nepřeberné množství (ačkoliv v demu byla pouze dvě). Po ulicích se prohánějí nejroztodivnější modely současné automobilové produkce. Navíc je možné závodit také na motorkách, což dodává hře pořádnou šťávu a vyhecuje vaše adrenalinové žlázy k ještě vyšší produkci. V oblasti grafiky tvůrci využili prověřené, ale přeci jen už pomalu zastarávající technologie GTA: Vice City enginu. Je hezký, což o to, ale dnes jsou i lepší - a na obrázky z Midtown Madness 3 hned tak něco mít nebude. Výhodou je, že běží svižně i na starších konfiguracích.
Modelování poškození vozu je velice jednoduché - z auta postupně odlétávají plechy a je stále pomuchlanější a pomuchlanější, až se nakonec objeví oheň a to už jde do tuhého. Potom stačí jediný náraz ve větší rychlosti a vylétnete do vzduchu. Vůbec nic se ale neděje, program vás ihned obživí a můžete vesele jezdit dál. Závod už ovšem vyhrajete jenom těžko. Vynikající je fyzikální model světa - srazíte-li v dostatečné rychlosti pouliční lampu, odlétne a cestou sráží další - případně také likviduje náhodné kolemjdoucí. Už to samo o sobě je docela zábava, škoda, že podobných možností se ve hře nenajde víc. Tedy alespoň v demu jsem na ně nenarazil.
Tzv. "stíhačka" * Za chvíli se jezdcům začne pořádně kouřit od gum
Předběžný rozsudek
Na titulu Midnight Club 2 je vidět, že se původně mělo jednat pouze o konzolový titul. Odpovídá tomu jak ovládání, tak i zjednodušené herní prostředí. Milovníci klasických simulací typu Need for Speed si tuhle hru asi jen těžko oblíbí. Na druhou stranu je možné u MC2 vytuhnout třeba i na několik desítek minut, jak se to stalo i mně - příčinu by vám dokázal vysvětlit snad jenom fundovaný psycholog. Nebo možná psychiatr. V každém případě je to hra vhodná pro ty, kteří nebaží po realistických závodech a spíš si chtějí užít klasické "volnomyšlenkářské" arkádové atmosféry. Pamětníci nechť se ale raději vrátí k Wacky Wheels nebo Death Rally, protože u těchto her jsem se bavil minimálně stejně dobře.
Oficiální stránky: http://www.rockstargames.com/midnightclub2/
Výrobce: Rockstar San Diego (http://www.rockstarsandiego.com/)
Vydavatel: Rockstar Games (http://www.rockstargames.com/)
