První pohled na českou verzi Mafie

Světovou premiéru Mafie máme již úspěšně za sebou, na tu českou si však musíme ještě chvíli počkat. V zahraničí hra sklidila zasloužený úspěch, a tak je rozhodně na co se těšit. Náš magazín se stal jedním z těch, kterým se poštěstilo získat českou verzi v předstihu, a tak vám dnes můžeme nabídnout naše první dojmy z plné verze.

Je poměrně těžké nějak shrnout pocity z těch pár dní, co mě Mafia plně zaměstnává. V hlavě mně víří spousta momentů ze hry, ale dát jim řád a popsat je není jednoduché. V prvé řadě je potřeba ujasnit si, co je Mafia za hru. Asi nejbližším soupeřem Mafie je Grand Theft Auto 3, což, jak jistě uznáte, není soupeř z nejlehčích. Hra, jejíž PS2 verze se stala nejlepší hrou loňského roku napříč všemi platformami, není žádným obyčejným nadprůměrným titulem. Jenže přímo srovnávat Mafiu s GTA 3 by nebylo tak úplně správné.

Ptáte se na největší rozdíl? GTA 3 je jednoduše řečeno hra na vyblbnutí, odreagování po dni plném práce, kdy vám šéf (rodiče/děti/učitelka/soused) lezl na nervy, kdy se nic nedařilo, zkrátka den blbec. Potom jednoduše ukradnete rychlé auto a dvousetkilometrovou rychlostí brázdíte silnice Liberty City. Koupíte si někde bouchačku a postřílíte půlku nepřátelského gangu a až vás začne honit FBI lehce vlezete do nějakého auta a před očima příslušníků speciálních jednotek zajedete do garáže, která vám změní SPZ, čímž se o vás policie okamžitě přestane zabývat. Neříkám, že to není zábavné, naopak, milióny spokojených hráčů jsou toho jasným důkazem, ale prostě to není reálné.

  

  

Mafia vypadá mnohem opravdověji. Zatím se mi nestalo, že by mě někdo při projíždění nepřátelské čtvrti poznal, i když sedím v rychle jedoucím autě (což je v GTAčku naprostým pravidlem). Nedá se sebrat nějaký bonus, který by vám pomohl od nepříjemně dotírající policie. Policisté vás nepokutují jen za to, že do nich narazíte, ale i při překročení rychlosti, jízdě na červenou (!) či způsobení dopravní nehody. A vytáhnout si na ulici zbraň. Jste se snad zbláznili, ne? Když nějaký strážce zákona spatří ve vaší ruce pistoli, můžete se těšit na příjemný bezplatný pobyt ve vězení. Na druhou stranu, nelze srovnávat dopravní přestupky se zabitím deseti lidí. Pokud například jedete moc rychle a všimne si toho policie, stačí jen zaplatit pokutu a v klidu pokračovat dále. Díky těmto vlastnostem, je Mafia opravdovější a snáze se stanete součástí herního světa.

Tomu napomáhá skvěle zpracovaný příběh, animace a vůbec celá atmosféra, která ze hry sálá. Mafia je prostě jako film. Začíná to už skvělým intrem, které mě doslova vzalo dech a korunovala to situace, kdy se kdosi z vedlejší místnosti za mnou přišel podívat, aby se zeptal, kde jsem sebral to nové video. Mafia je samozřejmě kompletně nadabovaná a díky faktu, že za hrou stojí brněnští Illusioni odpadly i tolik diskutované problémy s lokalizací. I když dialogy ve hře v češtině zní uchu pařana zvláštně, kritizovat dabing skvělého herce jakým je Marek Vašut asi nejde. Zvyknout si na češtinu je velice příjemnou záležitostí, na můj vkus však hra obsahuje spoustu neslušných slovíček. Kdyby se podobná věc vysílala na Nově, tak by Vladimíra Železného od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nezachránila ani kometa s hvězdičkou přes celou obrazovku. ;-) Asi jsem proti anglickým nadávkám odolnější, ale obávám se, aby se právě kvůli tomuto Mafie nechytil nějaký cenzor či "odborný" novinář a hra nedostala nálepku "škůdce společnosti".

  

Vraťme se ještě k příběhu. 30.léta minulého století byla poznamenána světovou hospodářkou krizí, a tak sehnat dobrou práci byl problém. Tommy Angelo by patrně zemřel jako taxikář, který od rána do večera dřel, aby uživil svou rodinu, jenže osud tomu nepřál. Do cesty mu postavil dvě soupeřící mafiánské rodiny, a protože byl Tommy donucen pomoci jedné z nich (člověku s bouchačkou v ruce se těžko odmlouvá), nadosmrti se mu uzavřela vidina poklidného života. Druhá strana si samozřejmě Tommyho zapamatovala a pokud chtěl Tommy zůstat naživu, musel se stát členem gangu, kterému pomohl - Salierovy mafiánské rodiny. Celý příběh je vyprávěn retrospektivně,  v jedné útulné kavárničce, kde se Tommy svěřuje jednomu policistovi se svým osudem.

Jak tak Tommy vypráví, přicházíte na řadu vy a vyzkoušíte si všechny akce, kterých se zúčastnil. Hra je z toho důvodu rozdělena na mise, avšak většinou nijak omezené, takže se vždy můžete volně pohybovat po celém fiktivním městě Lost Heaven. Úkoly, které jsem do této chvíle dostal, byly celkem různorodé, takže nuda (alespoň, co můžu teď soudit) nehrozí. Ani ve snu mě nenapadlo, že se jako vážený gangster budu muset zúčastnit závodů místních "F1ček" ani že se v automobilové honičce dostanu několik kilometrů z města na venkov.

  

Jízda s auty s rokem výroby 1930 je osvěžující záležitostí a neznám mnoho her, kde se dá se "staříky"  jezdit. Začíná to už prostým nastartováním. Postižen syndromem moderních aut, jsem po nástupu do auta sešlápl plyn na podlahu (respektive promáčkl šipku na klávesnici) a protože se nic nedělo, myslel jsem, že se hra zasekla. Až když už jsem chtěl restartovat počítač, najednou se ozval zvuk a motor konečně (po několika sekundách) naskočil. Ani si už nepamatuji, kdy jsem se ve hře musel strachovat, abych vyjel prudký kopec (jestli vůbec). Řídit auto z třicátých let je prostě něco jiného než na co jste zvyklí z různých Colinů, NFS a dalších a chce to trošku cviku. Nejzábavnější na jízdě je ale možnost střílet z vozu za jízdy. Jenže ne tak omezeně jako v GTA 3, kde šlo střílet jen na dvě místa (doleva nebo doprava), ale v rozsahu celých 180 stupňů. Ovládání střelby (pomocí myší) je natolik intuitivní, že budete po chvíli střílet z vozu s přesností Viléma Tella.

  

Každý mafián samozřejmě musí být zdatný i v obyčejném boji. Hraje se klasicky na životy a asi to jinak ani nejde, protože v opačném případě by byla hra dost frustrující. A i tak vám občas jedna přesná střela sebere většinu životů (zvláště když jde o brokovnici). Arzenál zbraní je docela rozsáhlý. Kvůli delikátnosti dané akce občas musíte do boje zapojit jen vlastní pěsti, baseballovou pálku nebo páčidlo. Větším zážitkem jsou ale přestřelky se starými pistolemi, které se zdaleka nenabíjejí tak rychle jako jejich modernější sestřičky, a  tak vznikají infarktové situace "kdo nabije dřív".

Na závěr jsem si nechal grafiku. Za propadnutí do děje totiž nevděčíte pouze skvělému příběhu, ale také úžasnému technickému zpracování. Každá postava ve hře je totiž natolik charakteristická a vzhledem a chováním odlišná od ostatních, že o ní začnete přemýšlet jako o člověku. Ať už právník Frank či samotný otec rodiny Salieri nebo poněkud retardovaný mechanik, všichni se stanou vašimi přáteli a začnete je mít svým způsobem rádi a časem se ztotožníte s hlavním hrdinou. Stalo se mi, že jsem se bavil o jedné misi a uklouzlo mi "když jsem tam včera jel". VČERA. Chápete? Já jsem tu misi jel před deseti minutami, ne včera, ale ve hře to bylo právě před čtyřiadvaceti hodinami, což dokazuje, jak hluboko se mi Mafia dostala pod kůži. Stal jsem se Tommym Angelem, mafiánem z donucení a pro svou mafiánskou rodinu bych udělal vše. 

Doufám, že mi počáteční nadšení vydrží až do konce a že si Mafia udrží vysokou úroveň a bude mi nadále předkládat skvělý příběh Tommyho z Lost Heaven. Jak to nakonec dopadne, to vám povím v recenzi, které se dočkáte v nejbližších dnech.

Dostupné pro: PC
Žánr: Akce
Výrobce: Illusion Softworks | Webové stránky hry
  • takřka filmový příběh
  • úžasná grafika
  • mafiánské prostředí
  • historická auta
  • rozmanitost úkolů
  • český dabing
  • slabší AI
  • hodně předskriptovaných věcí
  • chybí multiplayer
Diskuze (12) Další článek: Nový patch pro Dungeon Siege

Témata článku: , , , , , , , , , , , ,