Quake III Revolution – PlayStation 2 se předvádí

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Platforma: PlayStation 2
Žánr: Akční
Podporuje: Paměťovou kartu (77 KB minimum), Multitap (až 4 hráči), vibrace, analogové ovládání (pouze analogové páky)
Multiplayer: ano
Výrobce: Id Software
Distributor: Electronic Arts

Quake je ve světě počítačových her pořádný pojem. Jeho tvůrci, Id software, jsou zakladateli jednoho z nejzábavnějších herních žánrů, tzv. 3D akcí – her, viděných „vlastníma očima“ hlavního hrdiny. Osobně považuji tento způsob zpracování za jediný skutečně reálný a atmosférický, což samozřejmě potvrzují výjimky typu Resident Evil nebo Silent Hill. Nicméně byl to právě Doom, nejklasičtější 3D akce vůbec, který mne poprvé donutil naklánět se na židli, uhýbat celým tělem letícím raketám na monitoru, skutečně se bát při vstupu do nové místnosti a neustále se ohlížet přes rameno (hlavního hrdiny ve hře).

Quake byl nástupcem Dooma a i když jej ani zdaleka nedohnal, pokud jde o hratelnost a zábavnost, šokoval celý svět především svým technickým zpracováním. Pokud vím, šlo o první hru v tomto stylu, která měla skutečně prostorově modelované postavy nepřátel a v kombinaci s několika skutečně působivými vlastnostmi prostředí (především působivý architektonický design) šlo o jeden z nejreálnějších a nejvyhledávanějších herních zážitků své doby (osobně jsem byl velice dotčen, když časopis Score nedávno ohlásil první díl Quake jako plnou hru přiloženou k příštímu vydání, načež byl tento slib následující měsíc porušen s výmluvou, že jde o hru starou a nezajímavou… což je nesmysl a pozůstatek podivného chování, které tak narušilo oblibu onoho periodika na přelomu roku).

Quake 2 potom tyto kvality prohloubil a opět sklidil dle mého názoru zasloužený úspěch, nu a Quake 3 byl první hrou, o které se vědělo, že bude soustředěna na vynikající vlastnost tohoto herního žánru – totiž možnost velice zábavného lovení jednotlivých hráčů navzájem. Boj na život a na smrt, deathmatch, je dokonalou simulací soukromé nelítostné války, kterou bohužel nemáme všichni možnost prožít v sálech se světelnými pistolemi a na paintballových hřištích – a naštěstí ji nemůžeme (většinou) prožít ani v reálném životě.

Navíc Quake 3, stejně jako předchozí tituly, přinesl nové standardy pro grafiku a technické zpracování her, což většinu lidí přinejmenším zaujalo a přivedlo k zájmu o tento zásadní a úspěšný titul (samozřejmě jsem si vědom skutečnosti, že Unreal Tournament je ze stejné doby a budu mu věnovat zaslouženou pozornost jinde – v recenzi na jeho verzi pro PS2).

Všechny tři díly Quake tedy byly velice úspěšné a kvalitní hry. To znamená peníze a také pozornost ostatních herních platforem. Velice zajímavě se tato pozornost projevila u prvního dílu série, jenž si vybojovala a exkluzivně získala Sega, což bylo ještě v době, kdy jsme všichni hráli hry na jejím Saturnu, který byl posléze vytlačen technicky jen o málo kvalitnějším PlayStationem, který měl nicméně lepší obchodní politiku. Mohu se jenom domýšlet, jak moc tenkrát tato exkluzivita Sony trápila a musím přiznat, že exkluzivní Tomb Raider 2 pro PS byl odvetou více než úspěšnou. S odchodem Lary ze Saturnu jako kdyby odešlo i kouzlo této báječné herní platformy, která přinesla tolik fascinujících her.

Quake 2 už vycházel v době, kdy Saturn byl mimo hru, což mohlo znamenat pouze jediné – exkluzivitu pro Sony PlayStation (pokud jde o konzole). V tomto bodě bych ještě rád podotknul, že ačkoliv šlo o hry technicky skutečně revoluční a náročné, obě konzolové konverze se povedly na výbornou a obzvláště Quake 2 pro PS je doslova malý zázrak, který se v této kvalitě nepodařilo nikomu pro starý PlayStation zopakovat. Také by možná bylo dobré zmínit, že i Nintendo získalo vlastní verzi prvního dílu Quakea, nicméně bylo u nás v té době poněkud v ústraní (chyběli mu Pokémoni) a tak nepřilákalo takovou pozornost.

Quake 3 už nese známky klasického úspěšného projektu dnešní doby. Vyšel na všech platformách, kde to bylo technicky možné a kde to znamenalo peníze. V praxi to znamená, že po PC se objevil na DreamCastu a nyní jej máme na PS2. Hurá! Hurá?

Quake 3 je sice akční hra, viděná pro lepší efekt a atmosféru vlastníma očima, nicméně jde o titul, koncipovaný především jako hru pro více hráčů. Stejně tak Bomber Mana nebo Worms si můžete zahrát sami s počítačem, ale dlouho vás to bavit nebude. U Q3R to nicméně tak docela neplatí, neboť tažení pro jednoho hráče je poměrně kvalitně zpracované a zábavné. V podstatě jde o projití dvacetipěti připravených úrovní, které jsou zabydleny protivníky s různou úrovní schopností, kteří se budou pokusit vaše tažení zastavit. V praxi to vypadá tak, že pobíháte v nějaké stavbě, sbíráte zbraně, munici a doplnění a střílíte po sobě tak dlouho, dokud nenasbíráte dostatečný počet bodů. Celé to má dokonce i příběh, který se mi docela líbil (ačkoliv se poprvé v této podobě objevil u jiné 3D akce – Breathless pro Amigu, smrk). Jde o mimozemskou bytost jménem Vadrigar, která unáší nejlepší bojovníky z bitev po celém vesmíru a pro svoje pobavení je nechává utkat se v gladiátorském stylu. Aby tato zábava nebyla příliš krátká a pořadatelsky náročná, zajistil Vadrigar svým ovečkám nesmrtelnost, která umožňuje bojovat tak dlouho, jak to koho baví. V praxi se tento příběh projevuje (kromě intra) nadřízeným hlasem Vadrigara, komentujícím vaše úspěšné tažení arénou a změnami vašeho hodnocení (po projití pětice úrovní z otroka přes svobodného muže až po válečníka). Hodnocení vašeho projití danou úrovní je vůbec zajímavá věc, neboť v případě úspěšného a zábavného (rozuměj dostatečně kvalitního) boje získáte pro další úroveň zbraně, munici nebo brnění, což se vám může docela dost hodit. Navíc po pětici úrovní (zde nazývané „Tier“) se vám zvýší vlastnosti postavy, kterou jste si vybrali jako své alter-ego a to v tom smyslu, že unesete víc „života“, brnění nebo se pohybujete rychleji. Kromě možnosti vybrat si, jak budete vypadat, je zde i obligátní možnost nastavit si, skrz jaký zaměřovač (malý geometrický útvar přesně ve středu obrazovky) se budete na dění na bojišti dívat – je to tuším poprvé, co jsem tuhle nabídku ve hře na konzoli našel (nepočítám zapnutí/vypnutí křížku např. u Duke Nukem 3D).

V tažení jednoho hráče jde o splnění podmínky pro vítězství v dané úrovni, což v praxi většinou znamená zabít všechny ostatní co nejdříve v určitém počtu (deathmatch), případně v kombinaci s kratším časovým limitem (time vs kills). Zajímavější (a podstatně atmosféričtější) je potom úkol co nejdéle udržet ve svém vlastnictví neutrální vlajku (possesion), kvalitní zmatek je unášení neutrální vlajky na svoji základnu (one flag – capture the flag), jelikož nepřátelé se v tom dost špatně orientují a často po nějaké přestřelce zůstane vlajka ležet na místě, kde byste ji nikdy nehledali. Zajímavý a nový styl boje je souboj, ve kterém má každý určitý počet životů (elimination) a poslední (zřejmě také nejpůsobivější) je to samé (určitý počet životů), nicméně s povinností vybojovat jednotlivé boje v jiné sekci arény (kam se teleportujete po poražení nepřítele v dané sekci). Nicméně celé vás to zřejmě bude bavit jen jednou (na každou z pěti obtížností) a také nejde o to hlavní, co Q3R nabízí.

Ve více lidech! Multiplayer je základním kamenem této hry a dovede zabavit takovým způsobem, že s jeho hraním skončíte hodně hladoví, špinaví a nevyspaní. Pobíhat po aréně s přáteli a střílet po sobě navzájem je skutečně zábavné a rozhodně jde o kvalitní způsob, jak rozdmýchat emoční bouři. Je zde možnost hrát klasický deathmatch, případně rozdělený do teamů, můžete vybrat pro souboj jen jednu povinnou zbraň, lovit opět neutrální vlajku a tahat ji na základnu, klasicky si krást ze základen vlastní vlajky navzájem (a nosit kořist na základnu svou), stejně tak můžete hrát o ono vlastnictví neutrální vlajky po určitou dobu, což lze také i v týmech. Záznamy o výsledcích soubojů a kvalitách jednotlivých hráčů je možné uschovávat na paměťovou kartu – tedy hrát něco jako ligu. Nutno podotknout, že natolik graficky propracovaná záležitost, jakou Q3R bezesporu je, se stává na rozpůlené obrazovce poněkud nepřehlednou a hra ve více hráčích (s Multitapem) je doslova test pozornosti. Nemožnost hraní po kabelu je v tomto případě neodpustitelnou slabinou a nemožnost hraní po síti smutným důsledkem pomalé expanze modemů pro PS2 na světový trh. Nicméně jde o báječnou zábavu i na té jedné obrazovce.

Famózně. Quake 3 Revolution je rozhodně nejlépe vypadající akční hrou, kterou jsem prozatím na PS2 hrál. Fascinující míra detailů (různé vzorkování podlahy a stěn), rozličné grafické finesy (zářící a měnící se ornamenty na stěnách arén, mlha v některých z nich pro dosažení horší viditelnosti a lepší atmosféry), ohromující práce se světlem a stíny (což už k tomuto žánru neodmyslitelně patří) a především absolutní rychlost a plynulost, se kterou se to vše hýbe – to vše činí z Q3R skutečně fascinující podívanou. Nicméně absence příběhu (na rozdíl od takového Metal Gear Solida 2, kterého jsem vůbec neměl chuť hrát – chtělo se mi jen se dívat) způsobuje touhu spíše hrát, než obdivovat technické kvality hry, které jsou nesporné. Navíc je tu možnost přepnout hru do wide-screen režimu pro širokoúhlé obrazovky, což mi připomíná, jak se za mého dětství poznala chudší a bohatší rodina podle barevné a černobílé obrazovky – dnes to funguje podobně na základě klasického a širokoúhlého televizoru, který se pro některé hry ukazuje být stále větší nezbytností (černé okraje u zmíněného MGS 2 jsou tak zoufale mohutné).

Tenhle významný aspekt 3D akcí je zde řešen poměrně uspokojivě. Arzenál začíná rukavicí s motorovou pilou (he?), pokračuje originálně tvarovaným samopalem, fascinujícím rotačním kulometem (s vynikající vlastností reakce na sílu stisku tlačítka pro střelbu – silnější stisk vyvolá rychlejší, intenzivnější střelbu), perfektně designovanou dvouhlavňovou brokovnicí se zdrcujícím účinkem v boji zblízka, nastřelovačkou hřebíků, plasmometem (vypadajícím spíše jako vrhač elektrických výbojů), granátometem (střílejícím granáty ve stylu bum, kutululů, BUM), vrhačem min, reagujících na pohyb ve své blízkosti, oblíbeným skupiny-demontujícím raketometem, klasickou elektrickou puškou s dlouhým dosahem, emitorem antihmoty (paprsek, který rozkládá nepřítele jedním zásahem) a konečně fantastickou Bfk-10k, což je oblíbená nadpřirozená zbraň Id Software, střílející „zelené balónky plné smrti“ (jak se vyjádřili v komiksu pro Quake I na Sega Saturn).

Navíc je možné po aréně nacházet různé pomůcky, jako například doplnění energie, brnění, munici, zrychlení, nesmrtelnost, zdvojení nebo zečtyřnásobení útočné síly, průběžné regenerování sil po určitou dobu a nakonec speciální kamikadze, který anihiluje všechny v aréně, včetně vás.

Pokud vás baví střílení a nebaví vás objevování složitých cest komplikovanými úrovněmi, pak je Q3R pro vás ideální volbou. Je to rychlá akce, která báječně vypadá, má stylovou atmosféru a ve více lidech je skutečně nesmrtelná. Ovládat ji sice můžete jenom ovladačem (podpora klávesnice a myši chybí, což ubírá na možnostech lepšího využití prostoru), nicméně na druhou stranu je ovládání široce konfigurovatelné a nezáleží také na tom, do které části těla protivníka zasáhnete. Navíc analogový ovladač pro PS2 je dokonalé náčiní, se kterým se velice příjemně pracuje, vypadá lépe, než většina myší a klávesnic a zabere nepoměrně méně místa. Také si nedovedu představit člověka, který se rozvalí v křesle u televizoru a chtěl by si na klín nacpat podložku, myš a klávesnici. PS2 Dual Shock 2 je rozhodně příjemnější a pohodlnější variantou, stejně tak jako je pohodlnější a příjemnější hraní her na konzolích, než na počítačích. Q3R vám rozhodně takové chvíle pohodlí perfektně zpříjemní.

	Grafika: 10/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 10/10
Dokonalá akční hra, která trpí snad jen malou podporou dodatečného hardware.
Celkové hodnocení: 9/10