Poušť, pistole, banditi, netradiční střílení a hlavně pořádná porce zábavy. Je libo podívat se do nádherně zničeného světa? Tak pojďte s námi.
Pustina otevřela své brány na Gamescomu a jako jeden z mnoha novinářů jsem si ve stánku Bethesdy mohl sednout k hratelné verzi Rage a necelou hodinu ji hrát. Za srdce chytla již efektní úvodní sekvence, v níž jsem se probudil v polozapomenuté Arše, a při východu do venkovního prostoru mohl jen zírat na zničenou zemi. Na nějaké velké otálení však nebyl čas, protože na mě okamžitě vyběhl párek šílených mutantů a život mi zachránily až dva výstřely z pušky.
Můj zachránce mi nabídl místo ve vozidle a po cestě do základny vysvětlil, jak fungují vztahy mezi jednotlivými frakcemi. Ale já jsem moc nevnímal. Místo toho jsem s otevřenou pusou zíral na propracovaný a nádherně ztvárněný svět, o němž jsem pochyboval, zda vůbec kdy byl zemí.
S otevřenou pusou jsem zíral na propracovaný a nádherně ztvárněný svět
S otevírajícími se nádhernými scenériemi však ruku v ruce kráčely nepříliš povedené textury, které v prezentované verzi hry vypadaly, jako by je někdo prohnal až příliš velkou kompresí. Zda za to mohl dřívější build nebo zda takto bude vypadat i finální PS3 verze nevím, každopádně doufám, že aspoň na PC bude hra vypadat o poznání lépe.
Po chvíli jsem si však na pozitivní i negativní aspekty grafiky zvykl a mohl se věnovat hře samotné. Už podle prvotních náznaků se zdá, že Rage bude plnohodnotným mixem mezi FPS a RPG, přičemž první zmiňovaný žánr bude hrát hlavní roli přímo v soubojích, z druhého se zase bude čerpat při možnosti ovlivnit herní svět a šíři questů, snaží se napodobit živoucí atmosféru Falloutu nebo Oblivionu a nabízí rozsáhlé možnosti výroby předmětů.
FPS RPG... WTF?
V prvních hodinách hry se však RPG elementy nedaly příliš posoudit, resp. nedostaly patřičný prostor – hlavním tahákem se tak stalo zabíjení samotné, do něhož jsem se pustil již po necelých deseti minutách se hrou. Hned první úkol totiž spočíval v prozkoumání úkrytu banditů, kde se to nepřátelskými stvůrami jen hemžilo. Místní okradači totiž pořádně zmutovali a jako jediný argument k rozumné diskuzi uznávali pouze ránu hasákem do hlavy (z jejich strany) nebo olověnou kulku (to ze strany mé).
Souboje se celkově nesly v taktickém duchu a každá kulka měla svůj význam. Lví podíl na tom měl hlavně již dříve vychvalovaný systém detekce zásahu, kdy se nepřítel pokaždé skácel přesně tak, jak bych očekával i v realitě. Střelou do nohy se tak dali banditi poměrně slušně zpomalit, při zásahu ruky jim vypadla zbraň a rána do břicha je rovněž solidně zbrzdila. Každý zásah tak v Rage pro střelce znamená šílenou výhodu a nehledě na výrazné ovlivnění samotné hratelnosti se na zmíněné animace po zásahu i velice dobře kouká.
Nepřítel se pokaždé skácel přesně tak, jak bych očekával i v realitě
Pozornost si zaslouží i obzvláště povedené dělení protivníků – zatímco první banditi bojovali spíše na blízko a jejich hlavní síla byla v mrštnosti a potlačení pudu sebezáchovy, u druhého gangu (kde jsem jen nakoukl, protože můj čas na hraní vypršel) se objevovaly spíše tendence pro taktický postup a v případě ohrožení i neplánovaný útěk nebo krycí palbu a pomalý ústup.
Rozmanité prostředí a hratelnost
Originálně je pak vyřešený i systém ukládání – checkpointy jsou pouze druhotnými záchytnými body pro chvíle, kdy se něco opravdu pokazí, v prvních chvílích totiž pomáhají hlavně obvazy a zachraňuje zajímavá minihra, při níž se musíte kvedláním páčkami a stisknutím tlačítek v pravý okamžik oživit. Skáčete tak rovnou zpět do prohraného souboje a přeživším nepřátelům můžete jejich poslední vteřiny značně osladit. Pokud se však bojíte, že něco takového znamená nemožnost zemřít, nemáte pravdu: v jedné lokaci se dle všeho můžete oživit pouze třikrát.
Rage však plusové body nezískal jen vyladěným střílením spolu se systémem ukládání – hlavní roli sehrála atmosféra, kdy musím smeknout před tvůrci zvláště v umění vyprávět příběh v náznacích. Již v první úrovni se mísily trosky s dřevěnými palisádami a obrazy zvláštních zvířat na zdech, které ještě umocňoval pohled na zjevně zmrzačené mrtvoly. Mrazení v zádech pocházející z nejistoty, jestli je to dílo nějakého mutanta, nebo „jen“ šílených lidí bylo pořádně silné.
Právě díky atmosféře a trochu pomalejšímu postupu skrz střílecí pasáže se na Rage těším. Pokud vše dopadne tak, jak je v začátku naznačováno, a prostředí i protivníci se budou zajímavě obměňovat i v průběhu hry samotné, čeká vás herní nirvána. Tak co, těšíte se na říjen?
