Rainbow Six – skvost, který by vám neměl uniknout

Když na přelomu let 1998 a 1999 vyšla hra Rainbow Six od firmy Red Storm Entertaiment, jednalo se o ojedinělý titul pokoušející se smíchat nejen akci, ale také taktiku. Snad nejlépe by se dala tato hra srovnávat se Spec Ops od Zombie, která byla podle mnohých hráčů lepší než titul o němž je dnes řeč. Čas však ukázal, že hra Rainbow Six měla své kouzlo a že si dokázala “vydělat” i na další pokračování se kterými se stále setkáváme i dnes.

Většina hráčů, kteří vložili CD s touto hrou do své mechaniky, nainstalovali ji a spustili, byla zpočátku zklamaná. Zklamaná nedostatkem akce, kterou z mého pohledu nepochopitelně hledáme takřka v každé hře. I proto se Rainbow Six setkala z počátku s velkou kritikou ze strany hráčů 3D akčních her a konkurenčních titulů, které se víc než na taktiku zaměřovali na akční stránku. A právě tuto bariéru se podařilo tomuto titulu prolomit. Hra Rainbow Six dokázala jako první vůbec živě prezentovat na počítačích pojem taktická hra a toto prvenství jí již dnes nemůže nikdo upřít či snad dokonce vzít. Proto je jedinečná a můžeme ji považovat za průkopníka, kerých již dnes opravdu moc nenajdeme. Ale pojďme se věnovat náplni hry.

Ve hře se ocitáte jako člen speciálního komanda určeného pro tu nejtajnější práci na těch nejtajnějších místech světa. Budete vysvobozovat velvyslance, osvobozovat rukojmí, nebo jen tak nenápadně dávat podezřelému subjektu do domu štenici. Misí na vás čeká nespočet a každá je naprosto jiná a vyžaduje si od vás jiný přístup, nebo spíše jinou taktiku. A taktika, to je to, o co se tu hraje… Bez taktického myšlení nemáte šanci tuto hru dohrát a pokud vám jen zmínka o přemýšlení vadí, nemá smysl Rainbow Six hrát. V této hře nejde o vraždění, naopak, jde o to, jak co nejšetrněji a nejrychleji vyřešit danou situaci.

Teď se tedy budu věnovat tolik opěvované taktické stránce. Ta na vás “dýchne” hlavně při přípravách na tu kterou misi. Nejprve je nutné pečlivě prostudovat dodané materiály (abyste věděli, co máte v misi udělat), důležitější však je spíše výběr vojáků, se kterými do mise půjdete. Jeden je agresivnější, druhý nevydrží vypjatější situace a třetí se při pohledu na krev zhroutí. Vše je možné a tak je opravdu důležité věnovat výběru vojáků zvýšenou pozornost. Samozřejmé je, že každého vojáka si můžete patřičně vybavit – na výběr sice není přehršel vojenského materiálu a většinu z něj také nikdy nevyužijete, ale každý si může vybrat to své. Doposud však bylo vše jen třešnička na dortu, ta prává taktika teprve přichází – celou akci totiž musíte naplánovat předem do posledního písmenka. K dispozici máte celý plánek inkriminovaného místa na němž vyznačíte cestu, kudy se bude ten který tým pohybovat (maximálně můžete mít čtyři – modrý, červený, zelený a zlatý), navíc také to, co má provést (například nastražit bombu), či na co má počkat (například na nějaký signál od jiného týmu). Pokud se vám tohle vše podaří dovést k dokonalosti, přichází na řadu…

… akce. To už je vlastně sama hra ve které se ocitáte v kůži některého z vašich vojáků, se kterým procházíte celou misi (mezi všemi vojáky se můžete libovolně přepínat). Na samotné akci toho není nic moc zajímavého – pokud se držíte předem připraveného plánu, většinou se dopracujete konečného výsledku. Zajímavější je to v okamžiku, kdy váš plán selže – pak se hra může proměnit i na taková malá jatka, ovšem když vezmeme v potaz, že každý voják má jeden život a tak ho jedna rána do hlavy smaozřejmě zabije :), fanoušci akce asi zůstanou stále zklamaně sedět. Ještě se musím zmínit o pohledu, kterým se díváte na probíhající hru. Pohledy jsou k dispozici dva – klasicky “svýma očima” nebo z pohledu třetí osoby.

Grafika a zvuky? Co k nim dodat. Grafickou stránku hry hodnotím pozitivně a to i přesto, že se nekonají žádné grafické orgie. Podle mého názoru engine použitý ve hře Rainbow Six naprosto sluší a myslím, že stejný názor bude mít i nemálo z vás. Zvuky a hudba jsou velice dobré a nelze jim taktéž takřka nic vytknout.

Hra Rainbox Six je opravdovým skvostem a neměla by ujít žádnému hráči. Nejedná se sice o jednoduchou hru, ale jde o titul, který vždy potěší a ke kterému je radost se vracet.