Život herního redaktora je poměrně nelehký úděl. Každý si sice řekne, že hrajete hry za peníze, to musí být úplně super. Nikdo pak ale nevidí stinnou stránku věci, že člověk už hry nehraje pro zábavu, ale kdesi vzadu v hlavě mu pořád hlodá červík, hodnotící jednotlivé aspekty. Podvědomě vyhledáváte chyby, místo požitku ze hry už automaticky zkoušíte, co se stane v nějakých typicky chybových okamžicích.
A hlavně, hlavně musíte být v rámci možností objektivní. Co na tom, že vás hra právě naštvala, až míč, na němž sedíte, skoro proletěl oknem. Pokud máte důvodné podezření na kvalitu hry, stále ji musíte hrát dál a projít každý detail. Tohle jsem si až příliš bolestivě uvědomoval ve chvíli, když mne David požádal o recenzi Empire: Total War do Computeru. Ta hra je v podstatě skvělá, úžasně propracovaná, se spoustou šílených možností. Ale kvůli naprosto dementní umělé inteligenci jsou taktické bitvy jeden z největších opruzů, co jsem kdy zažil. Můžu se na hlavu stavět, hru nenávidět, ale taky se musím zachovat jako profesionál a uznat, že zbytek hry je skvělý, navíc bitky se dají přeskočit. Víc si ale přečtete ve článku, ať už tady, nebo za pár dní v Computeru.
A když už nějaký ten článek na Doupěti vyjde, nemá autor ještě vyhráno. Pořád je tu hrozba diskuse, prst boží visící nad jeho dílem. Na jednu stranu je to skvělý motivační faktor, nic nepovzbudí víc než konstruktivní kritika, ze svých chyb se člověk nejlépe poučí. Pak jsou ale okamžiky, kdy by autor nejraději našel milého čtenáře s útočnou brokovnicí a v rychlosti mu vysvětlil svůj názor (hraní her nezvyšuje přirozenou agresivitu, to rozhodně popírám). Když se třeba, byť pod cizím článkem, dozvím, že bojovky nemohou dostat 10/10, už jen proto, že se jedná o bojovky, otevírá se mi kudla v kapse u pasu. A že nemám zrovna malý nožík.
Vždycky jsem si myslel, že hra mne musí bavit na to, aby mohla být považovaná za dobrou. Vyskytnou se viditelně ale i jedinci, které zajímá nejvíc grafika, nic ostatního není důležité. Zajímalo by mne, jak by reagovali, kdyby zjistili, že po nocích hrávám stařičký Syndicate, případně pak pro uklidnění Wizardry 7, dokonalé hry s grafikou odpovídající době, kdy vyšly. A nebo třeba omalovánky zvané World of Warcraft, které neohromí miliony polygonů na zpracování pihy na nose, ale chytlavou hratelností. A taky Empire: Total War, od jehož hraní jsem se právě před chvilkou odtrhl po probděné noci, ač je grafika vyloženě funkční. A co řeknete vy?
