Raymond E. Feist: Zrada v Krondoru

Hra Zrada v Krondoru vyšla již v roce 1993, vydala ji firma Sierra. Byla vytvořena na motivy světa vytvořeného spisovatelem Raymondem E. Feistem a sám tento slavný autor se na ději hry podílel a později pak podle ní napsal tuto knihu, která u nás vyšla na vánoce minulého roku. Hra má ještě další dvě pokračování, kterážto byla též zpracována knižně a snad bychom se těchto příběhů měli dočkat i u nás. Celá trilogie nese název Odkaz Trhlinové války.

Ve světě počítačových her i literatury je to jistě čin neobvyklý a bezpochyby i namáhavý. Hra má přece jen dosti odlišnou stavbu příběhu než kniha, ale pan Feist není zřejmě z těch, kteří by si s tímto nedokázali poradit. I když jsem hru nehrála - ovšem po přečtení knihy si ji zahraji s nadšením a už se na to chystám - konzultovala jsem příběh knihy a příběh hry se svým přítelem a opravdu musím ocenit, jak si s tímto ‘problémem’ spisovatel poradil.

Kniha si sice zachovává strukturu příběhu hry - lze poznat jednotlivé subquesty a dokonce je spisovatel vytvořil i v částech, které ve hře nejsou a které si na základě příběhu hry ‘přimyslel’ - ale zároveň je to i opravdový plnohodnotný román ze světa Midkemie.

Od Feista jsem přečetla kde co - od Trhlinové války přes Královského bukanýra až po příběhy paní Mary z domu Acoma. Mohu tedy s čistým svědomím říct, že ač je Zrada v Krondoru napsaná až po všech těchto příbězích, Feist se v ní vrací k tomu nejlepšímu, co kdy napsal a to je podle mě právě sága Trhlinové války. Novým je právě onen nádech hry.

Dobrý příběh se zakládá nejen na mistrově vypravěčství, ale staví také na postavách, které jsou jeho hybnou silou. Fanoušci R. Feista se jistě rádi opět setkají s mágem Pugem, princem Aruthou, hrdinou Trhlinové války, Jimmym Ručkou - nyní panošem Jamesem, vévodou Martinem řečeným Dlouhý luk, Tomasem a jeho spanilou elfí manželkou, královnou Aglaranou, trpasličím králem Dolganem... Z velké části jsou to právě oni, kdo dělají příběh poutavým.

Kniha má také další zajímavý prvek. Jelikož je psána až po Hadí sáze a vůbec po všech ostatních knihách ze světa Midkemie i Kelewanu, autor ji okořenil několika skvělými narážkami, které z ní udělají ‘to pravé’ pro znalce díla tohoto spisovatele. Setkáme se s mladým Calisem a dozvíme se, že princezna Anita čeká další dítě, kterým nebude nikdo jiný než budoucí princ Nicholas.

Toto koření pro mě osobně mělo ale také jistý hořkosladký nádech. Arutha je jistě hrdina, který by se zalíbil snad každému dívčímu srdci, ale tak jako mnoho dalších postav je vlastně již po smrti. Stejně tak panoš Locklear - mírně ironická narážka na to, že jednou zemře kvůli ženě mě pobavila i rozesmutnila zároveň, protože když kvůli ní opravdu zemřel, bylo to náhlé a nějak se mi tomu nechtělo věřit.

Ale to je ostatně jedním z kladných rysů v díle Raymonda E. Feista - některé z hlavních hrdinů nechává opravdu zemřít a neoživuje je za záhadných okolností (výjimkou je snad jen Macros Černý). Tohoto se ostatně dočkáme i v této knize. Pro někoho, kdo předchozí knihy nečetl, by možná mohlo být až překvapením, s jakou lehkostí se smrt hrdinů děje, ale dá se říct, že je to přirozené a že prostě ‘život je takový’. Přispívá to jen k opravdovosti Midkemie a života v ní, který autor opět tak skvěle stvárnil. Možná mu to, že tento svět tak dokonale zná, dobře posloužilo při psaní knihy podle počítačové hry - mohlo mu to ulehčit některé obtíže nadělené autory hry. Skvěle se vypořádává například s pojmy mana vs. magie a dokázal také do knihy začlenit mocné Valheru tak, aby si to neodporovalo s fakty udanými dříve.

Samotný příběh knihy je poněkud ‘ucestovaný’, což by mohlo znamenat jistý zmatek, ale s tím se opět autor dokázal vypořádat pomocí svého mistrovského vypravěčství. Je pravda, že už to není klasické fantasy, jak ho od Feista známe právě díky tomuto neustálému přesouvání hrdinů z místa na místo, ale to neznamená, že by kniha byla méně čtivější. Možná právě naopak. Ostatně, tyto příběhy jsou vždy putováním za něčím a navíc jednou z hlavních postav a hybných článků příběhu je Gorath, náčelník kmene temných elfů, takže je jasné, že zavítáme jak do Krondoru, tak i na daleký sever do zemí, kde žije Gorathův lid připravující se na válku s Královstvím. Takhle by mohl příběh pro neznalce vypadat jednoduchý, ale ono je to samozřejmě zapeklitější. Nechci prozrazovat víc a připravit vás o odhalování zrady.

Co se týče překladu knihy, tak toho se ujal Robert Čapek, který už přeložil několik Feistových knih a tudíž po této stránce kniha nijak netrpí. Snad jen nějaký ten slovosled v některých větách či vypadlé písmenko, ale to je spíš záležitost redaktora.

I obálka knihy je ucházející, sice zajímavá, ale dle mého vkusu nedostatečně poutavá. Originální ilustrace je určitě zajímavější a krásnější (viz. obrázek). Je to jakýsi umělecký pokus o ztvárnění... těžko říct čeho. Na obálce je mladý muž do půl těla nahý (nahou má pochopitelně horní část těla), ale osobně mi není příliš jasné, který z hrdinů to má být. Tento mladý muž je spoután jakýmisi ostny a v levé ruce drží zbraň. Nejsem sice žádný odborník na sečné zbraně, ale klasický měč to určitě není, odhadovala bych to na rapír, proslulou to zbraň prince Aruthy, v jejímž používání je mistr nad mistry. Pokud si správně pamatuji popis princova vzhledu, i to by odpovídalo, ale je možné, že se mýlím. Nicméně je to v celku pohledný mladík a pozornost přitáhne. Ony ostny mají snad stilizovat zákeřnost zrady. Nad mužem se vznáší mladá žena v bílé róbě, což snad může být Pugova dcera Gamina.

Tato kniha patří tedy k tomu nejlepšímu, co můžete na našich pultech v oblasti fantasy dostat. Kombinace nového a již dobře známého vytváří velmi zajímavý příběh, nenáročný a přesto dostatečně poutavý pro každého. Zrada v Krondoru vás prostě nezradí.

Vydal:United Fans, Praha 2000
Překlad: Robert Čapek
Odpovědný redaktor: Leonid Křížek
Počet stran: 460