Recenze: Alan Wake – bojte se tmy

V průběhu hry narazíte i na další druhy protivníků, jedni jsou nesmírně hbití, ale nic nevydrží, jiní zase vydrží dost a navíc se prodírají i světlem vstříc vám. Je to pak takový závod, zda se Temnotou propálíte dřív, než vám rozčísne pěšinku sekerou. A co teprve takoví ultrarychlí Taken, kdy jen dokola prořezáváte tmu světelným kuželem, aby se vám ten bastard nedostal do zad? Lahůdka.

Variabilitě přidává i samotný Alanův arzenál, ať už jde o různé typy baterek a svítilen s větší kapacitou, či zbraně (revolver a puška či brokovnice) nebo speciality v podobě světlic či ultimátních flashbangů.

Je to takový závod, zda se Temnotou propálíte dřív, než vám rozčísne pěšinku sekerou

S lepší výbavou a postupem času se z bojů stávají taktické tanečky, kdy se snažíte všemi dostupnými prostředky zvítězit nad přesilou. A když už je nejhůř, mrskněte na zem světlici a utíkejte vstříc světlu.

Pestrost rozhodně nechybí

I když by se mohlo zdát, že celá hra je jen o bloudění koridorovými lesy a masakrování Taken, rozhodně tomu tak není. Ať už třeba díky tomu, že se proti vám postaví i jiní protivníci jako hejna ptáků a předměty a stroje ovládnuté poltergeisty. Věřte tomu, že takový oživlý bagr dokáže vyděsit. Stejně jako tunová traverza, která se vám zabodne metr před nohy. Hlavně ovšem tvůrci dokázali mistrně namíchat herní náplň. Ne vždy máte zbraň, někdy jen baterku a občas ani tu ne. A právě tyto okamžiky jsou ve hře nejděsivější, přeci jen pažba zbraně dává určitý pocit moci a šanci, že se i s přesilou dokážete poprat. Bez ní jste jen lovnou zvěří. Občas narazíte na jednoduchou hádanku, jindy zase nejste na vše sami a doprovází vás kolega.

No a pak tu jsou i pasáže ve dne, kdy jste v naprostém bezpečí a nasáváte příběh a život v městečku, které netuší, jaké se v noci děje peklo. Párkrát se dokonce projedete i autem, i když zrovna tyto pasáže nejsou nejzábavnější. Nicméně napomáhají bourat případný stereotyp, kterého jsem se popravdě po první epizodě lehce obával. Naštěstí to byly obavy liché.

TIP: Municí a vybaevním nemusíte příliš šetřit. Zaprvé se ji všude povaluje poměrně dosta, za druhé si ji stejně nemůžete přenést do další epizody.

To samé platilo o koridorovosti prostředí – jistě, sandbox to není, ale i tak máte dostatek prostoru k prozkoumávání a i když si omezení lokací občas uvědomujete, nikdy se necítíte spoutání. Naopak, často, hlavně v druhé polovině hry, vás rozsah překvapí. Stejně jako pestrost míst, které navštívíte. I když jsem si procházky realisticky vypadající a velmi atraktivní krajinou nesmírně užíval, potěšily i „lidské“ lokace jako pila, doly či pochopitelně samotné městečko Bright Falls.

Alan zaspal

Hlavním problémem Alana Wakea je fakt, že přeci jen zaspal trochu dobu. Grafická stránka je úžasná po výtvarné stránce, nikoliv po technické. Vyrazí dech spíš detaily, podáním a efekty než počtem polygonů. I některé animace jsou docela toporné, třeba skákání a ostatně i synchronizace rtů s dabingem není vždy na špičkové úrovni.

Hlavním problémem Alana Wakea je fakt, že přeci jen zaspal trochu dobu

Což tedy neplatí pro samotný dabing, zvuky (až na běsné zvuky motorů aut) a hlavně soundtrack kombinující orchestrální kousky s licencovanými písničkami.

Herní doba na úrovní 10 hodin (normální obtížnost) je na dnešek lehce nadprůměrná, prodloužit si ji můžete sbíráním celé řádky předmětů, přičemž některé listy z rukopisu najdete jen na nejtěžší úroveň.

Rozhřešení nad Alanem Wakem je jednoduché. Rozhodně se jedná výbornou, napínavou a tajemnou hru s velkým přesahem – narazíte spoustu filmových, knižních i herních odkazů. Originální a vyleštěný soubojový systém perfektně koexistuje s tradičními herními prvky a celé to zdobí výborná prezentace a strhující příběh. Rozhodně se těším na další přídavky do začínající ságy. Snad to tentokrát Remedy zvládnou dřív než za 5 let. Pokud se nepletu, Max Payne 2 vyšel  dva roky po prvním díle. No?