PC | Recenze | X360 | PS3 | Akce

Recenze: Aliens vs. Predator – instantní filmový masakr

Restart slavné série AvP skýtal tolik příslibů, jako parlamentní strany před volbami. Přinesl však kromě lákavých mimozemských kulis i něco navíc?
Kapitoly článku

Pokud lidstvo v něčem vyniká, je to umění sebedestrukce. Vymyslelo atomovou bombu, kterou pak shodilo samo na sebe, volí do politiky šašky s charakterem otvíráku na konzervy anebo provádí eskapády jako v nové akci Aliens vs. Predator. Vědce již přestalo bavit chování rybiček ve skleněném akváriu, a tak začali šlechtit nebezpečné vetřelce v ocelových bunkrech. Jen proto, aby si je vzápětí nechali utéct a nádavkem k vzniklým jatkám ještě otevřeli starobylý chrám, jehož bezpečnostní zařízení přivolalo z koutu galaxie bandu naštvaných predátorů.

 

A ti mají ve vitríně zrovna místo asi tak pro půl tuny lidských lebek.

alienvspredator01.jpg

Král je mrtev…

Aliens vs. Predator od týmu Rebellion, který před deseti lety překvapil stejnojmennou hrou ověnčenou vavříny nápadů a skvělého napětí, ale dále se příliš neprosadil, přichází s nejklasičtějším příběhem a všemi ingrediencemi, díky nimž je tématika vetřelců i predátorů tak atraktivní.

Strach z tušených vetřelců stupňuje občasné pípnutí detektoru pohybu

Je zde hrdelní sykot vetřelců, facehuggeři kladoucí do lidí zárodky, brutální zbraně predátorů a deprimující pípání mariňáckého detektoru pohybu. Nicméně při velkolepém budování filmového stylu se tak nějak zapomnělo na samotnou hru.

VIDEO: 2284 'Aliens vs. Predator - trailer'

Hra nabízí tři kampaně pro jednoho hráče, které neoslní délkou a až ve společném součtu dávají průměrnou herní dobu. S mariňákem začíná hráč ve ztroskotaném výsadkovém modulu. Úvodní omdlévání, hororové potácení temnými chodbami jen s patetickou pistolí a komunikace s jedinou přeživší parťačkou skrz vysílačku patří k těm silným momentům, které Aliens vs. Predator nabízejí. Strach z tušených vetřelců, jež ale pekelně dlouho nepřicházejí, stupňuje občasné pípnutí detektoru pohybu, zatímco cestu vpřed osvětluje jen úzký kužel světla baterky a občasná světlice s krátkou životností.

… ať žije… kdo vlastně?

První vetřelci, kyselina šplíchající po stěnách a ukořistěná pulzní puška – to vše předchází zjištění, že i přes vynikající filmovou atmosféru zde něco nehraje. Mechanika bojů, dávkování nepřátel a koncentrace momentů hodných zapamatování není zdaleka na takové úrovni jako u nejlepších akcí dneška.

Umělá inteligence se odmítá pustit příčky průměru

Dokud v prvních minutách hry za mariňáka vetřelci neútočí, hráč se bojí jejich vzdáleného sykotu a feromonů čiré hrůzy. Jakmile se s nimi hra konečně vytasí, dojem je rozpačitý. Ačkoliv animace vetřelého pohybu je skvělá a monstra se poeticky vyloupávají ze slizem pokrytých stěn chodeb, tatam je jejich rychlost a nebezpečnost.

 

alienvspredator07.jpg alienvspredator08.jpg

Aliens vs. Predator hojně využívají boj nablízko, takže když se vetřelec přiblíží, stačí vykrýt jeho útok pažbou pušky, odkopnout jej a již jen panáčkovat kolem a ostřelovat. Tak se s nejnebezpečnějším stvořením ve vesmíru přece nebojuje. Když je nepřátel víc, situace není napínavější. Umělá inteligence se odmítá pustit příčky průměru, a tak se xenomorfní monstra promenádují před hlavní jako skupina anorektických modelek vyválených v černé smůle.

Jedna dvě, lebku ti prokusuje; tři čtyři, predátor na tě míří

V návrhu úrovní lze nalézt opakující se refrén klidových pasáží, kdy se nic neděje, a pravidelných slok akčních přestřelek. Hráč vstoupí do větší místnosti a již je zřejmé, odkud přijde vlna nepřátel. Ba co víc, občas je nutné zabít přesně daný počet jen proto, aby se spustil skript otevírající cestu dále. V kontextu s detektorem pohybu, který vždy ukazuje přesnou cestu k cíli, není Aliens vs. Predator z hlediska designu nic víc než průměrnou, generickou střílečkou, jichž jsou mraky.

alienvspredator09.jpg alienvspredator10.jpg

Zlepšení nastává až při hře za vetřelce a predátora. Všechny tři rasy se až na výjimky vydávají do stejných úrovní (byť s jinými úkoly), přičemž mají možnost je prozkoumat vždy odlišným způsobem. Tam, kde se mariňák plahočil po zemi, predátor využívá mohutných skoků k dosažení jinak nepřístupných míst. Vetřelec se ale může rovnou nalepit na stěny či strop a otevřít si další cesty. Za nabízenými možnostmi se bohužel skrývá jen další opičí dráha. Například predátor může vyskočit pouze na místa k tomu předem určená – dvoumetrovou zídku tak hráč nepřekoná, musí najít tvůrci nedesignovanou cestu přes dvakrát vyšší stromy opodál. Větší výzvu s sebou nese až vetřelec, jenž si při toulkách ventilačními šachtami žádá ždibec prostorové koordinace.

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Akce
Výrobce: Rebellion | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 19. února 2010
  • Propriety ze světa vetřelců a predátorů
  • Občas hutná atmosféra
  • Využití ras v multiplayeru
  • Trhání páteří, prokusování lebek
  • Fádní souboje
  • Nudný design úrovní
  • Krátké kampaně
  • Málo multiplayerových map

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,