Recenze: Alpha Protocol - zdrcující překvapení

Je sice krásné, že můžete budovat přízeň u mnoha postav, ale ve výsledku je to téměř k ničemu, když hra skončí pomalu dřív, než stačíte nějakou tu výhodu využít. Ano, v nejedné misi máte výrazně jednodušší postup, ale dějově se posouváte velmi chaoticky. Nejvíc mne asi dostal mail od jedné agentky, která po mnoha misích profesionálního přístupu najednou začala cukrovat jak hrdlička. A dál? Nic, prostě tvůrci tuhle větev nedotáhli.

K superagentům patří, mimo okouzlujících žen, také různé technické hračky. Horší je to samozřejmě v případě odpadlíků, ale i pro ty se na černém trhu najde dostatek zajímavých prostředků. A vhodné kontakty zajistí i různé speciální kraje.

Nic, prostě tvůrci tuhle větev nedotáhli

Do misí s sebou můžete vzít dvojici zbraní, každá s celou hromadou vylepšení, nasoukáte se do nějaké vhodné kombinézy (opět řádně povylepšované) a za pasem potáhnete celou armádní výstroj granátů, zvukových generátorů a lékárniček. Navíc za peníze získané lovem záporňáků můžete koupit i zboží nejcennější – informace o dalších misích, protivnících, nebo i přátelích.

Minihry, také hry

V samotné misi se pak neobejdete bez celé hromady schopností, které se pojí s vývojem vaší postavy. S každou úrovní můžete investovat body do některé z dovedností a otevírat si tak pasivní i aktivní schopnosti. Mistr plížení třeba nejen že zvládá procházet ve stínu bez problému, ale dokáže i vycítit protivníky a směr jejich pohledu, neslyšně běhat, nebo se stát neviditelný v případě hrozby prozrazení, část z toho pochopitelně jen jednou za čas.

Super, máte spoustu schopností, ale spustitelnou můžete mít v jeden čas pouze jednu. Je sice možné je prohazovat, ale o nějaké uživatelské přívětivosti si můžete nechat jen zdát, a to je přitom jedna z nejlépe optimalizovaných věcí pro PC.

Samozřejmě, že na konzolích podobné problémy vůbec neřešíte, podobně, jako neřešíte nepoužitelnost některé z miniher. Při otevírání zámků, hackování terminálů a přemosťování klávesnic totiž zasahujete o něco aktivněji.

Klávesnice jsou nejjednodušší – v bludišti tištěného spoje vidíte čísla, k nimž musíte stisknout kontakty v daném pořadí. Jednoduché a zábavné. Páčení zámků je na PC brnkačka ve srovnání s konzolemi, prostě pohnete párkrát myší a je hotovo.

Vyřadili jste padesát protivníků holýma rukama? Dostanete bonus k boji zblízka

Zato hackování je osina v místech temných a okultních, když nejen že se musíte potýkat s hledáním dvou výrazů v toku textu, ale horší je jejich označení. Na jeden dojedete klávesnicí, sice pomalu, ale víceméně v pohodě, předčasné šedivění vám však poskytne tahání druhého kódu myší, kdy se nepohybujete volně, ale po čtverečcích, na což je myš naprosto nevhodná.

A to hezky česky

Když už konečně vytěžíte nějaká data, můžete si číst v rozsáhlých složkách s informacemi o všem možném, nebo třeba sledovat vaši statistiku. Ta je navíc z velké části skvěle ztvárněna různými charakterovými rysy s bonusy, které se vám postupně otevírají. Vyřadili jste padesát protivníků holýma rukama? Dostanete bonus k boji zblízka. Otevření desítky zámků vám zase přinese jen zkušenosti, nebo různé způsoby rozhovorů snížení ceny nákupů.

Paradoxně jsou rozhovory, mailová komunikace a statistika tou nejlíbivější částí Alpha Protocolu. Teda ne, abych autorům nekřivdil, úkryty, kde se jen procházíte před vypravením se do akce, jsou působivé svými detaily i nádhernou scenérií. A raději nemluvit o efektech schopností, které často dělají akci jen nehratelnější.

TIP: Uvažujete, zda se vydat vlevo, nebo vpravo? Rozhodujte se podle počtu kontextových bodů po cestě - čím více, tím je cesta obvykle snazší.

Zežloutnutí obrazovky spolu se žlutým zaměřovačem jsou pro vás značně nevýhodná kombinace u skvělé dovednosti. Dokonce ani hudební doprovod není ideální, ještě dlouho po zabití posledního protivníka v okolí slyšíte dunivé bojové melodie, přechod do akce je taky docela líný.

Jak asi můžete cítit z recenze, jsem zklamaný. Ještě na konci arabské mise se pomyslná rafička hodnocení pohybovala někde kolem devítky, ale pak nabrala prudký sestup. Nic nezachránila ani povedená čeština, která však tematicky pro špiónskou hru potřebovala dohledání a editaci herního souboru (to ale platí jen pro review verzi). Dělení titulků na řádky je navíc tragické, takže si čtení nejspíš užijete jen u poznámek o ostatních. Pokud jste se tedy nenechali odlákat, Alpha Protocol v sobě skrývá hromadu slušných her, ale každá z nich je svým způsobem nedotažená.