Recenze: ArmA 2 – střelba do hráčských řad

Výrazněji zamrzí i chyby v slibované Zbrojnici – módu hry, v němž si můžete vyzkoušet jakoukoliv hračku, kterou hra nabízí – od pistole po velké bombardéry a stíhačky. Přestože vám hra zadává úkoly, za jejichž splnění si odemykáte další prostředky na vyzkoušení, leckdy se chová poněkud zvláštně.

TIP: Nenechte se ukolébat falešným pocitem bezpečí v obrněných vozidlech – stačí jeden dobře umístěný voják s raketometem a transportér se změní v lakovanou rakev.

Kupříkladu vám dá za úkol překonat překážkovou dráhu pro vozidla a jaksi nepočítá s tím, že jednu z překážek není Škoda 120, již zrovna řídíte, schopná překonat. Rovněž potěší chvíle, kdy máte kulometem rozstřílet obrněný transportér.

Zvláštní úkazy se však nevyhnuly ani dříve chválenému příběhu hry. Ze scénáristického hlediska působí nejzvláštněji mise, v níž se střihem přesunete o týden později, celý tým si vykládá něco o sázce a vy máte na kolech dojet k místu, kde vás vyzvedne Osprey.

Působí to, jako by přes obrazovku přeběhl brouk z Hvězdné pěchoty

Abych pravdu řekl, měl jsem pocit, jako by autory tlačil čas a proto byli nuceni vystřihnout celý jeden velký kus kampaně. Ostatně, nedostatek času je dle mého názoru i tím největším důvodem, jenž způsobil všechny nelichotivé bugy popsané v předchozích odstavcích.

Ke cti je však nutno přičíst to, že kampaň i přes tento pravděpodobně násilný střih (či původně zamýšlenou zkratku) obsahuje vše důležité pro děj a mohu vám garantovat, že na každý ze sedmi možných konců budete zírat s otevřenými ústy. Dobrým dojmem rovněž působí i modul High Command, v němž ovládáte jednotlivé skupiny podobně jako ve strategii. Menší ukázky se dočkáte v jedné z kampaňových misí, a dokonce i v jedné ze sedmi samostatných, ale odemknutí toho pravého potenciálu nastává až v multiplayeru.

TIP: Nezapomeňte za několik měsíců vyzkoušet modifikace, které fanoušci jistě připraví.

Všude dobře, s kamarády nejlíp

Co ArmA 2 jako celek zachraňuje, je právě multiplayer. Možnost projít si celou kampaň kooperativně s kamarády je velice zajímavá, stejně jako se skvěle hrají i módy Warfare a CTI, ve kterých máte za úkol dobýt celou zemi, případně zničit hlavní základnu nepřítele. Podobně dobrým dojmem působí i deathmatch, v němž AI ukazuje svou pravou sílu a v bojích pěšák proti pěšákovi se rozhodně nedá zahanbit. Člověk by v těchto chvílích řekl, že hra je takřka dokonalá.

Zpět do reality vás budou srážet snad jen hlášky Černaruského obyvatelstva, jež do rádia mluví vlastním jazykem, který vám rozhodně nebude cizí. Problémem však je, že z nich občas vypadne perla tipu: „Protivný náklaďák na deváté hodině.“

ArmA 2 kráčí ve šlépějích své mladší sestřičky

Je vidět, že skládání a překlad hlášek z angličtiny se až tak nepovedl, každopádně již bylo slíbeno, že bude tato chyba brzy opravena. Ve dvou patchích pro novinářskou verzi se tak ale bohužel nestalo.

Dobrý dojem pak podtrhuje i editor, který nabízí více funkcí než v předchozích titulech, ale moderská komunita v něm jistě bude cítit jako doma. Ostatně, OFP i ArmA 1 vždycky dlužily hodně fanouškům, kteří dodělávali nové mise a jednotky do hry, přičemž prodloužili jejich životnost takřka na nekonečně dlouhou dobu. Ve šlépějích své mladší sestřičky jde ostatně ArmA 2 i v něčem jiném – je plná potenciálu, ale také plná chyb. Za tři měsíce, kdy se většina z nich vyladí, se bude jednat o jednu z nejlepších her, kterou bude možno ohodnotit i devíti body z deseti. Teď ji však musím udělit pouze lehce nadprůměrné hodnocení a to hlavně díky multiplayeru a editoru. Je mi to líto.