Recenze: Armies of Exigo – třes se, Warcrafte!

Warcraft 3 se má čeho obávat. Po dlouhých měsících se na pulty obchodů dostává první výraznější konkurent s ambicemi pokořit prověřenou značku z dílen Blizzardu. Snažit se o překonání slavné legendy fantasy žánru, to už si panečku žádá pořádnou dávku sebedůvěry. Jenže dávat si velké cíle a plnit je, to není jedna a tatáž věc.

Platforma: PC
Typ hry: RTS
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: Procesor 1,5 GHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 2,8 GHz, 1 GB RAM, 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Procesor 2 GHz, 512 MB RAM, 128 MB grafická karta
Výrobce hry: Black Hole Games
Distributor hry: Electronic Arts (
http://www.ea.com)
Homepage:
http://www.eagames.com/official/armiesofexigo/armiesofexigo/us/home.jsp

Za sedmero horami, za sedmero řekami, před šesti lety, kdy ještě většina hráčů věřila, že Daikatana bude skvělá hra a že 3D Realms vydají Duke Nukem Forever, zaútočila na srdce hráčů ambiciózní hra Age of Empires 2. Po vzoru mladšího sourozence se ihned vyšvihla na přední příčky v žebříčku prodejnosti, ale i oblíbenosti, kde se mimochodem drží dodnes. Armies of Exigo má s Age of Empires stejnou nejen iniciálovou zkratku, ale i vysoké ambice. Se slavnou legendou má však dále Armies of Exigo (dále AoE) společný snad už jen žánr, jinak by se hra dala označit za konkurenta možná ještě větší „star“; a sice Warcraftu 3.

   

Jůůů! * Vyhlaste poplach, byli jsme napadeni * Nebojácná družina

Určitě se nejedná o podobnost náhodnou či popíranou. Maďarští autoři se nechali v médiích již několikrát slyšet, že jim byl Warcraft velkým vzorem a že se vlastně snažili o jeho pokoření. Nyní již můžeme s čistým svědomím prohlásit, že se jim to povedlo. Ostatně nedávno vypuštěné demo bylo předzvěstí příchodu „něčeho velkého“. Ovšem světe div se, finální verze hry, jíž právě třímám v ruce, protože z ní musím setřít zbytky slin (ano, tak jsem byl nedočkavý), mě více jak překvapila. Dámy a pánové, přivítejte Warcraft 3,5 v lehce tolkienovském stylu!

Připoutejte se, prosím!

Již úvodní renderovaný film vás připoutá k monitorům svým precizním grafickým zpracováním, detailním střihem a s otevřenou pusou budete hltat každý záběr - prostě warcraftí klasika. Příběh až tak klasický není, snaží se sice o notnou dávku invence, jenže pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že nehraji Warcraft. Několikrát jsem se znovu a znovu přesvědčoval, zda-li tomu tak skutečně není. Nápadné kopírování by možná mohlo někomu za chvíli začít lézt na nervy, ovšem člověk do světa Warcraftu nezasvěcený možná i nějakou tu slzičku uroní - při pohledu na říši Exigo, jež se nyní ocitá v spárech lidské civilizace, odkud ji musíte dostat, bude mít možností hodně. Tedy to záleží od toho, kterou ze tří nabízených stran zvolíte. Na výběr máte hned ze tří odlišných ras, přičemž každá disponuje kampaní o dvanácti misích.

Z každého rožku trošku

Ačkoli příběh nikdy nebyl největším lákadlem real-time strategií, pomalu ale jistě se jím stává. Vzpomeňme kupříkladu nedávno vyšlý hit Warhammer 40 000, či Lord of the Rings: Battle for Middle-Earth, jehož největším konkurentem by mohl být právě AoE. Obě hry v sobě kombinují klasické „tolkienovské“ prvky, se kterými se potkáte doslova na každém kroku. Ta podoba je prostě nevyvratitelná; „dobrá“ rasa bojuje proti jedné „zlé“, ovšem aby toho nebylo málo, do konfliktu se přimíchá ještě třetí strana. Ta je snad ještě obávanější a nekompromisnější než původní Zlo a nechává za sebou pouze krvavé stopy. Přeživší se hledají těžko.

   

Obr vám pořádně zredukuje počet jednotek * Tihle jeho nájezd nepřežili * Vaše jednotky nejsou jen lidé a zbraně

Co se samotných ras týče, bere si hra za vzor dalšího Blizzardího potomka, Starcraft. Společenstvo, nebo chcete-li Říši, zastupují lidé, elfové, čarodějové a vůbec klasická „dobrá“ směska, jež se neustále snaží o záchranu světa. Na druhé straně barikády stojí různorodé bestie, na které je doslova utrpení hledět. Vypadají hnusně, jsou neinteligentní a sází pouze na kvantitu a své zvířecí instinkty. Třetí stranu zastupuje tajemná rasa Padlých, která rovněž nějak nevyniká co do inteligence a veškerou sílu soustředí do útoku. Rozličnost je patrná již na první pohled, samozřejmostí je ale i různorodost herních skillů a dovedností; skvěle vybalancované statistiky si prostě zaslouží potlesk. Stejné uznání je nutno přičíst i samotným jednotkám. Ve hře chybí slabá rasa - ne že by všechny měly stejné jednotky, ale vždy disponují přibližně stejnými možnostmi a alespoň podobnými druhy vojáků. Síly na bojišti jsou tak povětšinou vyrovnány.

Na zemi i v podzemí

Výroba jednotek je zcela klasická a řídí se starým známým pravidlem - co nevyzkoumáš a nevynalezneš, to nepostavíš/nevylepšíš. Krom řadových vojáků se v každé misi objeví i speciální hrdina, který má nejen mnohem vyvinutější smysly než ostatní v jednotce, ale už jen svou přítomností na vojáky dobře působí a zajišťuje toliko potřebné zkušenosti. A mimochodem – zkušenosti! Ty mohou nyní sbírat i řadoví vojáci a věřte mi, že při bojích je rozdíl mezi nováčkem a ostříleným veteránem více jak citelný. Takovým lukostřelcům stačí už od třetího upgradu jedna rána na zabití nepřítele a po mapě se ženou doslova jako uragán. Zastavit je, to se rovná přímo heroickému činu, čehož není žádná bestie hodna, natož vůbec schopna.

Boje probíhají zcela klasicky; označíte jednotku, vyšlete ji na zteč a výsledek souboje se odvodí ze statistik protivníků. V rámci zažitých pravidel probíhá i skoro vše ostatní, tedy musíte uhlídat tři základní faktory – výstavbu budov, budování silné armády a obyvatelstva a v neposlední řadě i samotné bitvy. Za klasické už ale nemůžeme považovat některé herní postupy, obzvláště pak v podzemí, jež je do hry zakomponováno v nevídané míře. V malých temných prostorech se totiž teprve pozná, jak jste na tom. Vpadnout na nepřítele z týlu je sice spolehlivé řešení, ovšem hledání stále nových a nových cest, kudy vést útok, má jistojistě také své kouzlo. Dostat se pod zemi ale není tak jednoduché, na mapě je rozeseto pouze určité množství vchodů.

   

Bizardní mezihra * Všude dobře, doma nejlíp * Užijme si sněhu alespoň virtuálně

Něco tomu chybí

Celkově však hratelnosti něco chybí, nemá prostě takříkajíc „grády“. Právě to odlišuje mistry z Blizzardu od konkurence - dokázali střídat svižné tempo s pomalejším, uvolněné situace s napjatými… Pánové z Black Hole Games v tomto ohledu zaváhali. Hra je příliš roztahaná, občas nelogická; dostanete úkol a teď se děj. Proč, to už vám nikdo neřekne.

Další výtku bych směroval k výběru jednotek. Ve své družině si totiž musíte vytvářet skupiny, což byste dělali asi i tak, ale ne v takovém počtu. Samotné skupinky mi až takový problém nečiní, jenže mohou mít maximálně po patnácti členech a v bitvách, kde se střetávají armády čítající na 100 hlav, to je vskutku frustrující zážitek. Kliknout na jednu skupinu, vyslat ji do boje. Kliknout na další a udělat manévr doleva, pak třetí a doprava… a tak až do zblbnutí.
 
Stejně jako Warcraft, i AoE sází krom singleplayerových kampaní i na řežbu ve vícero lidech. Právě u multiplayeru se naplno projeví, jak na tom se svou rasou jste, a není radno příliš často střídat barvy. Mnohem lepší je bojovat pořád s jednou stranou a přijít tak na všechny její taje. Skirmish mapy jsou po síti neuvěřitelně zábavné a ani po týdenním intenzivním hraní se u mě nedostavil pocit stereotypu.

   

Bizoni? Trolové! * Jeden jim všem káže, do temnoty sváže… * Krasavec

Nic není zadarmo

Samotné grafické zpracování nemá chybu. Prostředí oplývá detaily, koruny stromů se ohýbají pod vlivem větru, zvířátka pobíhají po lesích a vůbec vše je podřízeno pokud možno co největší autentičnosti, podobně jako se to podařilo Peterovi Jacksonovi na Novém Zélandě s Pánem Prstenů. Na hrdiny je radost pohledět, řadové jednotky se dají rozeznat i z dálky, animace jsou plynulé… těžko byste hledali chybu. Atmosféru navíc naplňují ještě výše zmíněné filmové sekvence. To vše si však žádá krutou daň v podobě hardwarových nároků. I na testovací konfiguraci trvalo načítání mezi mapami kolem pěti minut! Jen tak pro zajímavost; Doom 3 na ní v rozlišení 1024x768 a maximální detaily běžel naprosto plynule.  

Světlé stránky hry
  • Grafika
  • Tři kampaně
  • Tři rasy
  • Podzemí
  • AI nepřátel
  • RPG systém sbírání zkušeností
Temné stránky hry
  • Hardwarové nároky
  • Omezený počet vybraných jednotek
  • Místy až moc okatá kopie

Warcraft 3 se konečně dočkal obstojného konkurenta. Celkový dojem kazí jen na dnešní dobu obrovské hardwarové nároky a menší chybičky v hratelnosti, což se občas projevuje zvýšenou obtížností. Zamrzí i omezený výběr jednotek, jenže jak se říká - po bitvě je každý generál a drobné výtky nekazí jinak skvělý dojem, který ve vás hra zanechá. Armies of Exigo jako celek funguje perfektně a i když se nadále řídím heslem „Warcraft je Warcraft“, Blizzard za sebe jisto jistě našel konkurenceschopného náhradníka do první útočné řady.

Grafika: 10/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 7/10
Multiplayer: 9/10
Kopie: Stoprocentní

Kopie všeho dobrého a zlého z legendárních děl Blizzardu. Jako celek však funguje skvěle.

Celkové hodnocení: 8/10

Diskuze (5) Další článek: Tom Clancy’s Splinter Cell - detaily o filmovém zpracování

Témata článku: , , , , , , , , , , ,