Recenze: Assassin’s Creed 2 – bodat do krku je zábava

Určité překážky, i když tentokrát pohyblivé, představují chodci korzující ulicemi měst. Už jednička dokázala uhranout živostí ulic, dvojka však jde pochopitelně ještě dál. Obyčejní chodci, nosiči beden, otravní bardové, stráže, prostitutky… ti všichni se realisticky procházejí, jdou za svou prací, poflakují se nebo prudí (případ bardů).

A když se v ulicích Benátek spustí karneval? Připravte se na pokleslou čelist

A když se v ulicích Benátek spustí karneval? Připravte se na pokleslou čelist. Lidi tancují a baví se, támhle narazíte na akrobata, tady zase na plivače ohně. A těm všem se musí Eizo při své cestě vyhnout či jich využít. Kromě možností z jedničky jako opatrné prodírání se davem či zběsilé odrážení překážejících při útěku narazíte i na novinky.

Tou největší je možnost splynout s davem. Kde v prvním díle fungovala křečovitá mechanika speciálních mnichů, tady slouží jakékoliv skupinka, ať už stojící a bavící se, či jdoucí dav. Stačí se mezi ně zamíchat a rázem je Eizo neviditelný pro stráže. Po rozích různě zevlují i speciální skupinky jako třeba prostitutky, bojovníci či lapkové, které si můžete najmout a využít. Ať už k bezpečnému přejití hlídky, její likvidaci či odlákání.

Zbraně a jak na ně

A nebo je prostě můžete zlikvidovat, jako správný zabiják. Assassin’s Creed 2 jednoduše potvrzuje roli pokračování, kdy nabízí bohatší a vypilovanější techniky. Eizo má například nejen jednu tradiční skrytou čepel, ale rovnou dvě a současně dokáže zlikvidovat dva cíle. Neznamená to ovšem, že automaticky narazíte všude na hlídky o dvou lidech, tak prvoplánovitá hra není.

A o tom přesně Assassin’s Creed 2 je. Větší, propracovanější, promyšlenější

Dvojice čepelí ale rozhodně přijde k užitku a opět to vypadá zatraceně efektně, když Eizo vběhne do skupinky a probodne hrdla dvou strážcům zároveň. Tento bojový manévr si pak budete vysloveně užívat (jakkoliv to zní morbidně). Dokonce věřím, že díky mrštnosti budete skrytých čepelí využívat i na úkor ostatních zbraní.

A těch je tu nově celá kupa – různé meče, palcáty, dýky, vrhací nože…to vše můžete nově nakoupit u obchodníků, společně s lepším brněním u kovářů, či s lékarničkami a jedy u doktorů. Nic vám případně nebrání sebrat zbraň po padlém protivníkovi, nebo mu ji ještě lépe efektně ukrást z ruky v průběhu boje. V bitvách často nejste proti přesile sami, ale můžete si najmout pomocníky, nebo je získát v průběhu mise.

Drobnosti, co potěší

A o tom přesně Assassin’s Creed 2 je, jak neustále omýlám. Je větší, propracovanější, promyšlenější. Hlavní mise nejsou jen pouhou dokola otáčenou smyčkou, ale stále nabízejí něco nového. Ať už to jde třeba o pronásledování cíle, osvobozování zajatců, vyčistění různých míst…je toho mnoho, co vás postupně zavede k hlavnímu hřebu, čímž je zabití hlavního cíle. Však jste určitě viděli video, kdy se Eizo musí do hlídané pevnosti dostat pomocí létajícího stroje Leonarda da Vinci, ne? A podobných zážitků mají tvůrci v zásobě víc. A vypadá to přirozeně a nápaditě, nijak strojeně, jako všechno to okrádání v prvním díle.

Kromě příběhových misí nechybí ani spousta vedlejší zábavy. Ať už je to šplhaní na 66 věžiček odhalujících mapu světa, vedlejší zabijácké úkoly (i ty jsou často hodně dobře vymyšlené), různé donášení vzkazů a mlácení otrapů, či závody po střechách. Nechybí ani sbíraní tisíce a jednoho nesmyslu – tentokrát jde o 100 peříček.

Ve hře však můžete objevit daleko víc - v recenzi jsem neodhalil jednu či dvě poměrně zásadní věci, jež chci nechat na vás. Je už jen na vás, zda se podobnými činnostmi budete zabývat – i bez nich je hlavní dějová linka poměrně dlouhá a odhadem mi zabrala přes 10 hodin (pravda, plnil jsem i nějaké vedlejší úkoly, protože to prostě byla zábava).

Assassin’s Creed 2 mě rozhodně příjemně překvapil. První díl sice dokázal zaujmout chytlavými mechanikami, ale jejich využívání se utápělo ve stereotypní náplni. Ve dvojce už to tak není, navíc toho nabízí daleko víc, přestože velkou část nových prvků nejste díky nízké obtížnosti nuceni využívat. Zleží však pouze na vašem herním stylu a na touze využívat všechny parádičky. Přes všechnu chválu jsou tu některé otravné drobnosti, které však bez problémů přebije hromada kladů, mezi něž patří rozhodně i o něco vylepšená grafika (hlavně větší počet objektů a lidé) a hudba od Jespera Kyda. Pokud vás jednička zhnusila svým napůl sci-fi podáním příběhu, tak na druhý díl zapomeňte. Pokud vás odradila jen stereotypní náplní, rozhodně pokračování zkuste. A v případě, že se vám jednička líbila? Budete nadšeni.