Recenze: Assassin’s Creed (CZ) – spravedlivý vrah

Legendy o Hašašínech, nájemných vrazích, přetrvaly dodnes a jejich působení se prozatím ve hrách ostudně opomíjelo. Nyní však konečně můžete ponořit čepel zápěstní dýky do krční tepny cíle a následně se vydat na zběsilý útěk po střechách. Ale není všechno takové, jak by se mohlo zdát. Protože: „Nic není pravda, vše je dovoleno.“

Objednejte si na shop.doupe.cz
Assassin`s Creed
  • PC: 999,- Kč
  • PS3: 1 399,- Kč
  • Platforma: PC, PS3, Xbox 360, NDS
    Typ hry: městská akce
    Multiplayer: ne
    Minimální konfigurace: procesor 2.6 GHz Intel Pentium D nebo AMD Athlon 64 X2 3800+, 2 GB RAM, 256 MB grafická karta, 12 GB HDD
    Doporučená konfigurace: procesor Intel Core 2 Duo 2.2 GHz nebo AMD Athlon 64 X2 4400+, 3GB RAM, 512 MB grafická karta
    Testovací konfigurace: Intel Q6600 3 GHz, 2 GB RAM, 8800 GT
    Výrobce: Ubisoft Montreal (
    http://www.ubi.com/US/)
    Vydavatel: Ubisoft Entertainment  (
    http://www.ubi.com/US/)
    Distributor v ČR: Cenega (
    http://www.cenega.cz/)
    Homepage:
    http://assassinscreed.uk.ubi.com/experience/
    Hru zapůjčila: Cenega (http://www.cenega.cz/)

    Dívám se na zkrvavenou čepel a pořád nějak nemohu uvěřit tomu, co jsem udělal. Poslední nepřítel padl, přesně jak jsem si přál. Vše jsem provedl čistě, nikde jsem nezaváhal a věřil svému veliteli. Věřil jsem, že jedná moudře a spíše by mi uškodilo vědět víc. Měl jsem mu věřit? Všichni, koho jsem zabil, byli lidé, živé a myslící bytosti. Někteří z nich se nezdáli být tak špatní, tak zkažení. Jenže, co mi zbylo? Přišel jsem o všechno, kvůli jedné chybě. Musel jsem si v bratrstvu vydobýt zpět svou pozici – skončit jako sedlák mě nelákalo a po tom, co jsem viděl, by mě stejně nenechali naživu. I nad chladnoucí mrtvolou pořád věřím, že jsem udělal správnou věc. Jenom tu krev z rukou nikdy nesmyji. Nejde to ani železným kartáčem...

      
    Masyaf, pevnost Hašašínů * Přátelský rozhovor s velitelem * Co se děje ve skutečnosti

    Aby můj příběh začal dávat smysl, musím se vrátit o pár dní zpátky. K práci v Šalamounově chrámu, kde jsem měl ukrást mocný artefakt, Archu úmluvy. Tehdy jsem byl ještě hloupý, prakticky nevěřící člověk. Zabíjel jsem nevinné a svou práci spíše odbýval, než abych se věnoval důkladné přípravě a zaútočil ve správný moment. Jediné, co mě chránilo, byla přízeň našeho vůdce Al-Mualima a mé, prý mimořádné, schopnosti. Jak už asi tušíte, artefakt se mi získat nepodařilo, Robert de Sade si jej dobře pohlídal a já byl nucen utéct a nechat své dva kamarády zemřít. Al-Mualim mě samozřejmě moc nepochválil, zvláště poté, když se ukázalo, že jeden z mých kamarádů rozhodně mrtvý není a dokonce i Archu přinesl. Na rozepře však nebyl čas, protože si křižáci přišli pro to, co bylo jejich.

    Těžké začátky

    Nebudu vás unavovat, odrazili jsme je a já pak našel i zrádce v našem středu. Nijak moc mi to však nepomohlo. Hned po útoku a před mým prvním úkolem jsem byl degradován na nejnižší možnou hodnost a bylo mi odebráno veškeré vybavení. Jediné, co mi zůstalo, byla má zápěstní dýka a novický meč. Tatam byla má dřívější arogance, nyní jsem musel začít pěkně od píky a polykat nadávky, kterými bych rád zasypal některé své nadřízené, jež se ke mě chovali, jako bych byl poslední onuce. Naštěstí mi samotný Al-Mualim udělal nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout – devět životů významných mužů za mé bývalé postavení.

      
    Cválej, Šemíku! * Obdivováním architektury strávíte spoustu času * Dýka do ledvin

    Můj první opravdový cíl se nacházel v Damašku. Nasedl jsem tedy na koně a vydal se na cestu skrze Království – jakousi spojnici Masyafu, Damašku, Acre a Jeruzaléma. Během jízdy jsem mohl šplhat na různé rozhledny a zakreslovat si cesty do mapy (což ostatně hraje důležitou roli i při průzkumu měst), zabíjet nepřátele víry a vypořádat se i s několika velice obtížnými protivníky – rytíři templu, jež ovládali schopnosti boje ne nepodobné těm mým. Souboj s nimi byl vždy nervydrásající a nutil mě využívat naplno všechny naučené chvaty, či naopak tichý pohyb za záda protivníka a jedno rychlé bodnutí do ledvin. Po chvíli ale nebylo v Království co dělat (částečně za to mohly i neviditelné stěny, které mi bránily vydat se po cestách do měst, kde jsem ještě neměl co dělat), takže jsem se před branami Damašku vmísil do hloučku učenců a prošel za hlídané hradby.

     

    V městě plném saracénů jsem se znovu učil řemeslu. Vražda totiž nespočívá jen v samotném aktu ukončení života, ale je také o důkladném průzkumu a přípravě. Informace se dají získat několika způsoby: Mohu okrást vytipovaného člověka o mapu či nějaké listiny, vyslechnout důležitý rozhovor, či z někoho informace doslova vymlátit, nebo splnit jeden z úkolů informátorů – někdy musím dostihnout člověka s informacemi na střechách nad městem, či proběhnout jakýsi okruh, jindy pobořit několik stánků, nebo zabít pár důležitých lidí. Čemu se mohu jen divit je to, že pokaždé dostávám podobné úkoly – liší se jen cíle. To se už nic jiného, než vraždění a akrobacie nedělá?

    Česká lokalizace

    Cenega se skutečně snažila zpřístupnit hru všem a tak jsme se dočkali profesionální české verze. Ta je výborná a přednes jednotlivých herců si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Asi nejvíce září Martin Stránský (dabér Hugha Laurieho v seriálu Dr. House) v roli hlavního hrdiny, jemuž skutečně věříte každé slovo a ani ostatní aktéři se nedají zahanbit – jména jako Jaromír Meduna, Zdeněk Hess a Ilona Svobodová mluví samy za sebe. Ve hře však zaslechnete i útržky němčiny, arabštiny a francouzštiny, podle toho, v jakém městě se zrovna vyskytujete. Atmosféře to jen pomáhá a hláškám jako „Du bist mein!“ porozumím i já. A to na mě studium němčiny nezanechalo přílišné následky.

    Dobrý pocit z odvedené práce

    Po shromáždění dostatku údajů o mém cíli a průzkumu celé oblasti se mohu konečně věnovat samotné eliminaci tohoto člověka. Zpravidla použiji všechny získané informace pro proniknutí do tvrze a dokonalému provedení vraždy. Nikomu sice moc nevadí, pokud život zapřísáhlého nepřítele skončí čepelí meče, ale mezi Hašašíny panuje zvyk zasazovat smrtící úder právě zápěstní dýkou. Po úspěšném zabití následuje buď rychlý úprk či boj s obrovskou přesilou, nezřídka se ale povede obojí. Při utíkání se nemusím spoléhat výhradně na své nohy a znalost města, ale také mi mohou pomoct různí vyvrhelové, pokud je před akcí zbavím stáží, jež je obtěžují. Bude to znít divně, ale právě samotné vyvrcholení příprav a zabití hlavního nepřítele mi přináší největší uspokojení.

      
    Lehká akrobacie * O pohled na Jeruzalém jsem vás nemohl ochudit * Dóm Bouří

    Možná to je zapříčiněno i odpudivým charakterem všech vysoce postavených mužů. Mezi ty nejhorší zajisté patřil jistý „léčitel lidí,“ který jim místo úlevy působil obrovskou bolest. Těsně před tím, než jsem ukončil jeho život, dokonce označil jednu svou oběť za nevděčníka a slepce, načež prohlásil, že ho bude dále léčit ať to je, či není jeho vůle. Chudák se okamžitě ohradil a prozradil myšlenky na útěk. To však neměl dělat. Léčitel v řeznické zástěře, potřísněné lidskou krví, okamžitě rozkázal svým vojákům, aby pacientu zlomili obě nohy. Do výkřiku bolestivé agónie poté rozechvělým hlasem dodal: „Snažím se vám všem pomoci a je mi líto, že nechcete mou pomoc přijmout. Ale je nutná.“

      
    Zabíjení není hezké * Občas není nouze ani o větší skupinku * Ulička smrti

    I když většina z mých obětí provedla přímo před mými zraky tak hroznou věc, hlodal ve mě červík pochybností. Nepřátelé se mi občas vysmívali a vykládali i něco o zabíjení těch nepravých. Věděl jsem, že je něco spojuje a také jsem občas zahlédl pro chladnokrevné vrahy či zabijáky nepříliš typickou věc. Dokonce i ten zpropadený léčitel odhalil svou lidštější tvář. Sice stále zůstávalo pravdou, že „léčil“ lidi i proti jejich vůli, ale ukázalo se, že některé jeho experimenty nesly ovoce. Jeho strážní prý byli produkty jeho léčby a s jeho smrtí znovu propadnou šílenství. Chmurné myšlenky jsem ale rychle plašil – Al-Mualim měl vždy rozumné vysvětlení pro chování toho či onoho a můj profesní vzestup spolu nesl i nové úkoly, takže jsem neměl čas pochybovat. Přišel jsem také o svou aroganci a našel jsem to, co mi předtím chybělo – víru a přesvědčení Hašašína.

    Budíček

    „Pro dnešek končíme, pane Desmonde!“ ozve se najednou doktor Warren, muž který mě unesl kvůli vzpomínkám mého příbuzného. Ty, vyvolané systémem Animus, náhle přestávají být tak zřetelné a já se ocitám zpět v realitě. Ještě před chvílí jsem se poddával téměř dokonalé audiovizuální iluzi Svaté země za doby třetí křížové výpravy. Mikinu mám úplně propocenou a jindy tak studený stůl skoro pálí do zad. Myšlenky Altaira už nikdy nevymažu ze své hlavy a ruce budou snad už navždy tak zručné v ovládacím systému. Nejvhodnější sice stále asi bude gamepad, ale ani nově představené ovládání pomocí klasické klávesnice a pětitlačítkové myši není k zahození.

    Světlé stránky hry
    • Systém boje
    • Zajímavý příběh
    • Postavy
    • Akrobacie
    • Český dabing
    Temné stránky hry
    • Opakující se úkoly
    • Ovládání vhodné spíše pro konzole
    • Ulehčování hry

    Vstávám z Animu a unaveně mžourám po laboratoři. Stále se divím, koho to mám v rodině, jak nebezpečného a významného muže. Jen je škoda, že dělal skoro pořád to samé. Jediný jeho koníček bylo skákání po střechách, zabíjení lučištníků a hledání praporků. Nevím, mě ty vlaječky moc nebraly, ale on vypadal, že si to docela užívá. No co, přeci jenom nás dělí pár set let a taky fakt, že můj předek byl až fanatický vrah.

    Grafika: 9/10
    Hudba: 8/10
    Zvuky: 9/10
    Hratelnost: 8/10

    Veskrze zábavná a hlavně originální hra, která přináší spoustu dříve neviděného – intuitivní šermířské souboje, prostředí středověké sekty zabijáků, zajímavé protivníky a hlavně pohyby akrobata, kdy si můžete vybrat, zda se budete prodírat davy lidí, nebo dáte přednost pohybu po střechách a královským lučištníkům. Bohužel hra rychle přechází do stereotypu, hlavně kvůli stále stejnému schéma úkolů a nepomáhají ani neviditelné stěny, které vás nepustí do určitých čtvrtí předtím, než v nich máte někoho zabít. Přesto se však jedná o slušnou hru se zatím plně nevyužitým potenciálem – těším se na další, originálnější díl!

    Celkové hodnocení: 8/10

    Diskuze (15) Další článek: I Lucas Arts opouštějí ESA

    Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,