Recenze: Base Invaders – braňte do skonání

Platforma: PC
Typ hry: RTS
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Pentium II 800MHz, 128MB RAM, 16MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium IV 1.2GHz, 256MB RAM, 32MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1600+, 1.5GHz, 768MB RAM, 128 MB grafická karta
Výrobce: DigiPen
Vydavatel: Freeware
Homepage: http://www.digipen.edu/GameGallery/websites/Base_Invaders/

Ve strategiích nikdy nešlo pouze o postavení základny. Důležité bylo i to, aby se dokázala v následujících minutách či hodinách udržet na nohách, zvládla nápor krvechtivých nepřátel a všem úspěšně vzdorovala. Přestože se u většiny RTS jednalo pouze o jednu část hry (říkejme jí obranná část), v Base Invaders o nic jiného nejde. Základy právě recenzovaného počinu jsou položeny na defenzívě a aspekty formování velkolepých armád a zabírání nových pozic jsou tím pádem tabu. Dokáže být Base Invaders přesto zábavný?

   
Zrovna mi nezbyly peníze na výstavbu obranných věží * Dokonale promyšlená obrana, byť trochu chabá * Nevím, jak dlouho vydržím...

Postav a braň

Když jsem začínal, připadal jsme si jako slepý u monitoru. Zkušenosti nabyté z mnoha jiných her mi zde totiž zrovna nejpoužitelnější nebyly. Asi proto jsem si raději nenechal ujít tutoriál, jenž mne pomalu zasvětil do tajemna obklopujícího Base Invaders. Přitom je vše tak prosté – stačí bránit základnu dostupnou silou a všechnu havěť, která se blíží k vašim zdím, poslat hopem zpátky... a to po částech expres službou „uleť-parchante“.

Náčiní, které lze použít k defenzívě, je mnoho, v prvních misích však dostanete sotva dva chabé kousky. V poslední, v pořadí deváté kampani, ale přijdou na řadu i speciální biochemická zařízení, točící se středověké vojenské sekyry či velké výbušné bomby srovnatelné s malými atomovkami. Každou sebemenší hračičku je třeba pečlivě umístit na co nejlepší místo, neboť pakliže nepřátelské fronty přijdou z jihu namísto očekávaného severu, je po srandě. A peněz zrovna také mnoho nedostanete. Sázení jedné smrtící pasti vedle druhé, kam se vám jen zlíbí, kýžené ovoce nepřinese a podobná „ehm-taktika“ se hravě dá srovnat s čirým bláznovstvím. Proč mi to jen ze začátku nikdo neřekl.

   
Úúúúúútok! * Parašutisté se většinou hned tak něčeho neleknou * Přes ty točící se sekyry nikdo neprojde

Tohle vás ale tutoriál nenaučí, ne zcela. Sám jsem musel nejprve první tři mise dohrát a až po nich jsem naprosto pochopil princip fungování jednotlivých udělátek. Každá zbraň má zcela jiný účinek, vydrží různě dlouhou dobu a liší se samozřejmě i cenově. Například díky speciální větrákům lze postavit neviditelnou větrnou bariéru, do níž není radno vstupovat. Dále pak již zmíněné točící se středověké sekyry – krásná ukázka, jak rozdrtit naráz několik nepřátel. A těch zbraní je samozřejmě více – můžete házet na mapu bomby, které následně vybouchnou. Také lze na zem umisťovat nášlapné plochy, jež odmrští nepřítele několik metrů do vzduchu apod. Zkrátka je z čeho vybírat.

Jedna ruka netleská

Nejzákladnější pomocník při bránění základny je ale vaše virtuální ruka. Díky ní můžete uchopit nepřátele a odhodit je o několik desítek metrů dál, čímž je nadobro odrovnáte. Zároveň na mapě slouží jako ukazatel myší a v neposlední řadě se s ní budují i jednotlivé budovy/pasti/zbraně. Dosti mi to připomnělo Black and White, jenž podobnou ručičkou, byť značně „zručnější“, disponoval. Autoři zřejmě z této hry pobrali trochu inspirace, což ale ostatně není na škodu.

   
Raketa. A jak spadne, udělá „bum“. Ajaj. * Peníze jsou zde opravdu nedostatkovým zbožím * Hernajs, už se dostali až ke věži.

Akorát jsem byl zaražen velkou obtížností. Ona ani první mise nebyla nejlehčí a když člověk začíná, má co dělat, aby vůbec přežil. Nebude-li se vám ale dařit, nevěšte ihned hlavu. Nikdo vás nenutí dokončit daný level, můžete tudíž pokračovat dále a s klidem v duši kterýkoliv přeskočit. V menu jsou na výběr všechny, a to hned zezačátku. Akorát mne zamrzelo, že jejich celkový počet i s tutoriálem nepřesáhl číslici deset. No přiznejme si – na dnešní poměry nic moc.

Zato hratelnost je u Base Invaders na skvělé úrovni. Pokud dokážete překousnout počáteční nezvyk v ovládání a pojetí, rozhodně nepřijdete zkrátka. Podobně bych mohl hovořit o audiovizuálním zpracování a povím vám, na poměry freeware her je Base Invaders skvělý. Grafika je trojrozměrná, kameru lze přibližovat či oddalovat a samozřejmě s ní můžete i libovolně otáčet. Pěkně jsou naanimovány i budovy s pajduláčky, dokonce výbuchy budov nevypadají špatně a taková exploze jedné malé atomovky vaším monitorem slušně „zatřepe“. Celou atmosféru mimo jiné podtrhuje příjemná hudba, jež se snoubí s tempem akce a dodává hře jistý půvab, snad až zavánějící nepopsatelným retro stylem.

Co dělá procesor a grafická karta? Topí!

Akorát je Base Invaders náročný na hardware a dokáže vašemu stroji v určitých chvílích slušně zatopit. Taktéž jsem si všiml malého nešvaru – ruka, s níž manipulujete, nehezky proplouvá vysokými objekty, což nevypadá nejlépe. Nelíbilo se mi ani zakončení mapy po stranách, neboť okraj je natvrdo utnutý a za ním je pouze virtuální prázdno; nekonečno, do něhož se nelze dostat. Raději bych viděl postupný přechod do mlhy, což je v současnosti u strategií používáno, nicméně s ohledem na freeware hru se dají přimhouřit oči.

Tak či tak je Base Invaders v součtu vydařený počin, jemuž nechybí šťáva a dokáže vtáhnout do centra dění. Přitom jeho přednosti pramení v technickém zpracování, díky němuž se stává ze hry chytlavá záležitost, k tomu všemu okořeněná solidní hudbou. Závěr? Stahujte. Strategií srovnatelných kvalit je málo.

***DOWNLOAD***

Grafika: 8/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 8/10

Base Invaders je příjemná strategie, která se od ostatních liší v jedné věci – zaměřuje se pouze na obranu základny a budování ochranných prvků. Přitom se pyšní skvělým technickým zpracováním a bla bla bla... prostě stahujte.

Celkové hodnocení: 8/10

Uvedené hodnocení samozřejmě nelze porovnat s „běžnými“ tituly na pultech obchodů, neboť spadá mezi freeware hry. Berte to proto, prosím, v potaz.