PC | Recenze | X360 | Akce | RPG

Recenze: Bioshock – utopí vás atmosférou

Voda je hlavním tématem Bioshocku. Zformovala se v mohutné tsunami očekávání, zatímco Irrational Games tiše mleli břehy. Výsledek? Jedna z nejpohltivějších erozí, která vyhloubila nové koryto absolutnímu hernímu zážitku. Zapomeňte na počítání novinek a RPG prvků, Bioshock útočí jako masivní celek.
Objednejte si na shop.doupe.cz
Bioshock 
  • PC: 899 Kč
  • Xbox 360: 1799 Kč
  • Platforma: PC, Xbox 360
    Typ hry: Akční RPG
    Výrobce: Irrational Games (
    http://www.irrationalgames.com/)
    Vydavatel:  2K Games (
    http://www.2kgames.com/)
    Distributor v ČR: Cenega (
    http://www.cenega.cz/)
    Homepage:
    http://www.bioshock-online.com, http://www.2kgames.com/cultofrapture

    Ken Levine roku 2004 vypustil bombu. Nešlo o cokoliv spojeného s tělními pochody návrháře System Shocku 2, ale o první informace o jeho duchovním nástupci Bioshock, který se měl tou dobou odehrávat v zapomenutém komplexu nacistických laboratoří pohřbených pod zemí. Přibližně od té doby hráčské masy vzhlíželi k nebi, počítali dny do dopadu bomby a sami ověnčili ji pověstmi o revoluční hratelnosti a návratu starých dobrých her sázejících na absolutní prožitek – to vše díky pouhé dvojici Levina a koncovky –shock. Ve výsledku to ale stačilo. Bomba dopadla, roznětka se nezasekla na přehnaných očekáváních a Bioshock se skutečně stal intenzivním výletem do říše strachu a beznaděje lemovaným profesionálním zpracováním a komplexním herním světem, který v dnešních akcích spěchajících za závěrečnými titulky nenalézá pokořitele.

      

    Hra nebo život?

    Bioshock staví na první místo prožitek z uvěřitelného potopeného komplexu, uvnitř jeho zasklených zdí se rozpoutalo peklo. Kdo hledá rychlé střílení pro odreagování, nechť se probombarduje o titul dál. Kdo hledá nikdy neviděné novinky, nechť se zavře v laboratoři se zkumavkami. Zde jde o skloubení těch nejlépe fungujících principů dřívějších her tak, aby daly možnost vyniknout brilantnímu příběhu o jednom nenaplněném snu ambiciózního vědce a samozřejmě o přežití hlavního hrdiny, hráče. Pocit, že jde hlavnímu hrdinovi o krk, se dostavuje v každé chodbě, když ohnilí nepřátelé útočí ze stropů, zpoza rohu se vyřítí dvojice primitivních poletuch s kulomety, jež přivolala nepovšimnutá kamera, a do toho všeho přidusá obrovské monstrum, které je sice neutrální, ale stačí se jen trochu ustřelit, poškrábat mu skafandr a již lze sahat po nejbližší uložené pozici. Anebo utéct o půl úrovně do relativního bezpečí, během cesty probrat svůj arzenál a vymyslet způsob, jak se s přesilou vyrovnat. A to je hlavní předost Bioshocku. Je k hráči otevřený a nutí k improvizaci – jediný chybný krok neznamená vždy konec, nýbrž počátek mnoha dalších možností.

      

    V rodinném kruhu

    Všechno obyvatelstvo Rapture si jde vzájemně a nemilosrdně po krku. O to více překvapí idylická dvojice, jež si jakoby nic vykračuje temnými chodbami. Na Malou sestřičku sbírající a recyklující Adam z mrtvol si díky jejímu ochránci Velkému taťkovi netroufne nikdo, kromě těch nejodvážnějších hráčů. Big Daddy si hráče standardně nevšímá do doby, než se pokusí ohrozit jej nebo jeho družku. Když se tak stane, Málá sestra se běží schoulit do rohu, zatímco obr dusá směrem k agresorovi, nabítá jej na masivní vrták nebo častuje salvou těžkotonážních granátů – podle typu, na který zrovna narazíme. S trochou snahy Big Daddyho skutečně ustřílet lze, ovšem co pak s dívkou? Bioshock nabídne dvě možnosti, přičemž hráče samozřejmě lépe odmění ta mírumilovnější.

    Příběh hry již blíže představily první dojmy více než před měsícem, přičemž ve finální verzi se toho kromě jeho prohloubení s postupem hrou a dvou odlišných konců mnoho nezměnilo. Hráč ztroskotává se svým letadlem kdesi nad oceánem, aby po havárii odhodil svou minulost, doplaval k opuštěnému majáku a batyskafem zaparkovaným uvnitř sestoupil do hlubin podvodního města, které se stane na dlouhých dvacet hodin jeho očistcem. Obrovská metropole Rapture měla odrážet ty nejlepší stránky lidství. Vědec Andrew Ryan zde shromáždil vědeckou, uměleckou i sportovní elitu, ovšem po objevení látky Adam ve tkáni mořských plžů se vše zvrtlo. Tak jako se válčí o ropu, vypukl konflikt o nedostatkovou substanci, která byla navíc odepřena nižším společenským vrstvám, jež se staraly o hladký chod města – obstarávaly zásoby potravin apod.

    Rapture je město. Tato myšlenka přetrvá od začátku až do konce. Bioshock není poskládán z žádných generických úrovní, jak tomu bývá v drtivé většině her, ale představuje jednolitý celek, jehož části se odlišují jen svou specifickou funkcí, ovšem stylově do něj zapadají. Již během připlouvání lze okénkem spatřit tyčící se mrakodrapy, kolem nichž proplovají ryby nebo Big Daddyho, jenž svařuje prosklený můstek mezi dvěma stavbami. Podvodním architektům se podařilo držet mírně archaického a masivního stylu art deco až do samotného konce, přičemž nelze narazit na místa, která by začala vyloženě nudit. Připadne několik hodin v dělnické čtvrti plné hospůdek zdlouhavých? Lze vzít biologicky shockující jed na to, že příběh hráče za okamžik pošle o kus dál, například do stísněné botanické zahrady, kde se mísí zeleň s mechanickými udělátky a hrou o život – nejen hráčův, ale také těch několika málo postav, jež během své pouti potká.

    Mikroskopické zlato

    Zbraní je sedm, plasmidů kvanta. Zatímco staré dobré vrhače olověných kulek, napalmu a jiných látek představují opečovávané kousky, které díky akutnímu nedostatku munice nutí, aby je hráč za nalezené peníze a součástky modifikoval k lepší výdrži, plasmidy jsou všudypřítomné. Nadpřirozené schopnosti, jež se namontovávají do genetického kódu u roztroušených automatů spotřebovávají místo nábojů substanci Eva, která je k nalezení poházená na nejrůznějších místech, stejně jako ostatní suroviny. Vše je maximálně uvěřitelné, neexistuje zde designérská pazoura, která nahází balík Ev nebo granátů vždy místnost před tužšími potyčkami. Zásoby je nutné šetřit a prohledávat skytá zákoutí, nejen běžet kupředu s vervou naštvaného berana.

      

    Předností plasmidů je jejich variabilita. Hned na počátku hráč dostává pod ruku elektrický výboj, jenž byl vrcholem destrukce ve hrách typu Star Wars: Jedi Knight, ovšem tady je pouze slabou berličkou k dočasnému omráčení protivníků nebo ochromení kamer či věží. K útočným plasmidům jako podpálení nebo zmražení se po první třetině hry začnou přidávat další, jež výrazně rozšiřují možnosti taktiky a dovolují udělat si z podvodních soubojů své vlastní pískoviště. Ačkoliv je alternativní hledání cest k eliminaci protivníků jinak než zapálením nebo zmražením a rozfláknutím na ledovou tříšť francouzákem spíše pro hračičky, vypadá minimálně působivě, když hrdina pomocí telekineze chytí vržený granát a vrátí jej protivníkovi. Stejné je to v případě pastí a vábniček. To si tak nepřátelé patrolují přímo pod okem kamery přivolávající strážné roboty. Připlížit se, vypustit plasmidem z vlastní ruky pár organických částic, které zajistí, aby kamera reagovala i na protivníky a pak již jen sledovat, jak si to virtuální obyvatelé Rapture rozdávají mezi sebou.

    Méně je někdy více

    Hackovat lze v podmořském světě Bioshocku cokoliv – pokladny, strážní věže i roboty, kamery nebo automaty, z nichž pak vypadávají předměty jako lékárničky nebo náboje za nižší ceny. Zatímco v System Shocku 2 bylo nabourávání systémů občasným a osvěžujícím doplňkem, neboť bylo v pozdějších fázích poměrně obtížné, závislé částečně na štěstí a muselo se za něj platit, zde nutí situace k hackování neustále. Vždyť přijít si zdarma k bonusovému vybavení je tak snadné! Stačí na speciální obrazovce poskládat kousky potrubí tak, aby se spojil přívod vody s jeho vyústěním. Přestože v závěru hry obtížnost stoupá, objevují se defektní kusy trubek a přítok vody zrychluje, repetitivnost puzzlu je jeho největší slabinou. Když si hráč po sto padesáté hraje na instalatéra, je to vše jen ne zábava.

    Mutanti s výučním listem

    Hraní Bioshocku s různými druhy plasmidů se sice neodlišuje tak, jako při procházení System Shocku 2 v roli zbraněmi ověšeného mariňáka nebo psychotronika, nicméně stále platí, že všechny ovládat všechny dovednosti v rámci jediné hry se naučit takřka nelze. Limitujícím faktorem je jednak zásoba Adamu, který dostáváme za splněné úkoly a nepovinnou záchranu/odpravení Malých sester (viz boxík), stejně jako mezené sloty pro plasmidy. K různorodosti volem a machinacím s dovednostmi navíc přispívají genové toniky – pasivní schopnosti, jež stojí stranou od plasmidů. Je libo hackovat úspěšněji nebo se částečně regenerovat po boji? Možností je mnoho, ale patic v těle hlavního hrdiny právě naopak.

    Je zřejmé, že vzhledem k důrazu na co nejuvěřitelnější dojem z Rapture nemohli autoři použít jen tak ledajaké protivníky. Bezhlavé monstrum, které prožije svůj štěk v jedné úrovni a je vystřídáno třínohým psem? Kdeže! Centrem zaměřovače v Bioshocku jsou po celou dobu tzv. Spliceři. Geneticky znetvoření obyvatelé města lačnící po Adamu mají svůj charakter, budují si pověst obávaných protivníků přibíhajících z mnoha směrů a dokážou uzemnit svými hláškami abstinujícího pomatence. Tu a tam z jejich řad vykoukne občan s důležitější rolí a vlastní minulostí, kterého není možné odpravit několika dobře mířenými ranami (ovšem dobře mířená rána dá v Bioshocku obrovské úsilí a díky omezené munici je rovněž pořádně drahá). V tu chvíli přijde vhod fotoaparát. Ten má k dnešním digitálním drobkům daleko, film je do něj nutné vyrábět z nalezených odpadků. Jakmile jej hráč zprovozní, může instantně analyzovat fotografie protivníků a naleznout jejich slabiny. Ačkoliv sofistikovaný výzkum ze System Shocku 2 to není, permanentní bonus na lepší obranu proti pavoučím Splicerům se hodí.

      

    Milé děti, povíme si příběh o smrti a hnilobě

    Half-Life 2 si vybudoval atmosféru na skriptovaných sekvencích, Bioshock na rozdíl od něj používá mluvené slovo. Kdyby hrdina na počátku nenašel vysílačku připomínající vize komunikátorů ze Star Treku v šedesátých letech, byl by zážitek poloviční. Rapture samo o sobě je pusté, bezútěšné, a právě to ještě více podtrhuje hlášení těch několika přeživších, kteří jsou uvěznění někde TAM, za milióny kubických metrů vody, ocelovými stěnami a stovkami nástrah. Proseká se k nim hráč, než jim dojde vůle k životu? Příběh se odvíjí pomalým tempem s několika zásadními zvraty. Ty vždy nechají zablesknout v dálce jiskru naděje, aby ji po sisyfovské námaze uhasily hektolitry vody. Ostatní hlasové záznamy poházené po komplexu představují tichou baladu celého Rapture. Lze je minout, ale to by byla kardinální chyba! Takřka v každé místnosti tlí nějaká mrtvola s magnetofonem po ruce, na který vyzvracela svůj bolestný skon. Posloucháním malých příběhů nabírá Bioshock na obrovské hloubce a je velmi vstřícným krokem distributora, že k české lokalizaci přibalil titulky.

    Před několika lety tým Irrational Games dlouze hledal vydavatele. Jako mecenáš se nakonec upsala firma 2K Games a obchod se ukázal být neuvěřitelně výhodným pro obě strany. Vydavatel má nyní v kapse jedno z nejsilnějších jmen herního průmyslu, přičemž vývojářům byly dány finance, aby mohli realizovat tvorbu v plné profesionalitě. Grafika Bioshocku je úchvatná zásluhou uzavřeného prostředí s malým rozhledem, díky čemuž jej mohli návrháři naplnit množstvím titěrných detailů. Takřka vše je obloženo dřevem nebo masivním kamenem, na podlahách se válí bezpočet trosek, shaderová voda prýští ze všech směrů a dokonce s sebou nechá provádět fyzikální vylomeniny, když ji hráč zmrazuje nebo roztápí led. Zmíněný řev protivníků očesává nervy jako podzimní úrodu jablek a hráč se může jen modlit, aby měl dostačující počítač na spuštění hry v plných detailech. Ty jsou na PC verzi hlavním bonusem oproti konzolovému sourozenci, neboť na poslední chvíli implementovaná podpora DirectX 10 si působivě pohrává s efekty plasmidů nebo se samotnou vodou, a to jsou faktory, které jsou zde přítomny takřka na každém zobrazeném snímku.

    Světlé stránky hry
    • Rapture vybudovalo skvělou atmosféru od začátku do konce
    • Nutnost využívat plasmidy, jejich počet a různorodost
    • Modifikace zbraní, malý počet nábojů
    • Dílčí příběhy obyvatel Rapture
    • Skvělá grafika, střídmé hardwarové nároky
    • Nervy drásající protivníci
    Temné stránky hry
    • Hackování začne po chvíli nudit
    • Hlavní příběh mohl být silnější

    Bioshock pohřbívá povinný odstavec o herních nedostatcích. Jistě, lze fabulovat teorie o mizivém počtu nových nápadů, a že perly typu System Shock nejspíše zůstávají stále nepokořeny. Ovšem o tom Bioshock není. Vypráví o Rapture, stovkách jeho obyvatel a bezejmenném ztroskotanci izolovaném uvnitř jeho potopených zdí. Prim hraje atmosféra a bezchybná mechanika akce. Kraluje zde naprosté pohlcení. A to jsou předměty, ve kterých Bioshock prospěl s vyznamenáním.

              Grafika: 9/10
              Zvuk: 9/10
              Hudba: 9/10
              Hratelnost: 10/10

    Totální hráčské pohlcení. Mix tradiční akce se spoustou plasmidů, maximálně autentickým prostředím a bezkonkurenčním pozadím tvořeným hlasovými záznamy dal vzniknout nejatmosféričtější hře dneška. Nechte se pohltit beznadějí Rapture!

              Celkové hodnocení: 9/10

    Dostupné pro: PC, X360, PS3
    Žánr: Akce
    Výrobce: Irrational Games | Webové stránky hry
    Začátek prodeje: 24. srpna 2007
    • Hacking
    • Adam
    • Big Daddy
    • Další System Shock
    • Skvělá grafika
    • HW nároky (na PC)
    Diskuze (139) Další článek: Demo MoH: Airborne na síti

    Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , ,