Recenze: Black – příběhy tisíce a jedné kulky

V současnosti snad neexistuje očekávanější střílečka na konzole než Black. Zběsilá akce, kdy se vystřílené náboje počítají na tuny a vše létá do povětří s intenzitou výbuchu sopky. Jak tvůrci geniálního Burnoutu uspěli na poli FPS? Přesvědčte se sami.
Recenze: Black – příběhy tisíce a jedné kulky

Karel KališPlatforma: PS 2 (Xbox)
Paměťová karta: 58 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ano
Vývojář: Criterion Games
Distributor: EA
Distributor v ČR: EA (
www.electronicarts.cz)
Homepage:
http://www.black.ea.com/

Pravidlo 1. – Smrt je příležitost

Absolutně netuším, proč se tahle hra jmenuje Black. Černou totiž přes všechny oslňující exploze není vidět. Criterion se vyšvihli na vrchol hráčského zájmu díky neuvěřitelně vypadající hře Burnout, která přinesla do té doby nevídanou míru rychlosti, dravosti, destrukce - a hlavně hratelnosti. A přesně to samé nás mělo čekat v FPS hře Black, jen hlavní roli místo nablýskaných bouráků měly převzít neméně nablýskané zbraně. Jenže jak to často bývá, tak dlouho se chodí s hypem na hráče, až mu ucho upadne, nebo jak je to přísloví. Nasypme si tedy hned na začátek čistého střelného prachu, Black je první FPS od Criterionu a je to na hře hodně znát. Ale neberme věci od konce.

  

Hej, kam letíš?* Občas na všechno nejste sami... * ...většinou ale ano

Black buduje atmosféru monumentálnosti od samého počátku, kdy na černé (že by proto Black?) obrazovce za doprovodu monumentální hudby a výkřiků z vysílaček pomalu probíhají titulky jako na začátku normálního filmu. Následuje záběr od stropu přes líně se točící větrák do jakési potemnělé místnosti. U stolu sedí přísně se tvářící obrýlený týpek upnutý do těsného obleku. Do místnosti vchází muž v okovech a sedá si na židli proti úředníkovi. Výslech začíná. Hlavní hrdina, voják jménem Keller, musí vysvětlovat podrobnosti akce vedené proti pašerákům zbraní kdesi ve východní Evropě.

  

Snad to nebylo na seznamu památek UNESCO * Zatraceně, to bylo moje auto * Zrovna včera jsem měnil okna 

Krátké hrané retrospektivní pasáže z výslechu střídané s prostřihy ze zpráv slouží jako příběhové pojivo před každou misí. Scény navozují správnou náladu díky povedenému střihu, efektním záběrům kamerou a celkovému pojetí. Bohužel, obsah není natolik silný jako forma a výsledný pocit je tak velmi rozporuplný. Příběh se totiž skládá ze snůšky naprosto zmatených konspiračních teorií. Vše navíc degraduje až neskutečně suchý závěr, kterému chybí jakékoliv napětí a vyvrcholení. Chlapcům z Criterionu se evidentně zdálo hloupé nechat hru bez příběhu, a tak na poslední chvíli splácali jakous takous story a natočili s pár herci několik scén.

Pravidlo 2. – Každá kulka je vaše dítě

Příběh u podobných her ale není těžištěm, takže se přesuneme k podstatnějším věcem. Hned první mise v polorozbořeném městě vás naprosto nadchne. Grafika prostředí vás dostane na první pohled, v ruce třímáte naprosto realisticky ztvárněnou brokovnici a už to vše milujete - a to jste ještě ani nevystřelili první náboj. Dveře z první místnosti do další jsou zamčené, ale to nevadí. Jednou ranou z brokovnice je vyrazíte a postupujete dál, ven z budovy. Venku se krčí vaší parťáci za kusy zdí a snaží se zbavit dotírajících vojáků.

Zapojujte se do bitvy, brokovnici střídá na delší vzdálenosti účinnější samopal. Ratatatata! První protivník padá k zemi a vy se cítíte naprosto uchváceni. Duněním explozí, řevem vojáků, realisticky odletujícími nábojnicemi, dírami ve zdech po kulách, mračny prachu z rozstřílených stěn… Prostě vším. Kryjete se za rohy, přebíháte z jednoho úkrytu do druhého a celou dobu držíte spoušť a posíláte na onen svět jednoho protivníka za druhým. A dalšího a ještě jednoho. Máte až úchylně zvrácenou radost ze střílení. Skutečně, žádná jiná hra nenabídne takový požitek ze střelby jako Black. S municí není problém, na zemi je jí po padlých vojácích nadbytek.

  

Poezie odletující nábojnice * Hahaha, vedle saláte * Že by skok přes bednu plavmo?

Hra svižně plyne, ale po chvíli narazíte na první problém; hlavní hrdina nedokáže pořádně běhat. A už vůbec ne skákat. Spoustu ožehavých situací by se dalo vyřešit přeskočením překážky a následním krytím za ní, ale bohužel to nejde. Podobným neduhem trpěl i Killzone, který mi Black ostatně docela připomíná. Obě hry se totiž nesoustředí na samotné zlepšení hratelnosti a přidání nových prvků, ale jdou tvrdě za atmosférickou a efektní podívanou. Což přináší zásadní problém - takřka nulovou znovuhratelnost. Black navíc nabízí pouhých osm misí, kterými středně zkušený hráč dokáže proběhnout za takových 7 hodin. Autoři si krátké herní doby byly zřejmě vědomi a tak ji natahují nefér praktikami. Hlavně se jedná o neuvěřitelně dlouhé pasáže k dalšímu ukládacímu místu - a co je ještě zbabělejší praktika, obtížné pasáže jsou až na jejich konci.

Pravidlo 3. – Zanechte za sebou stopu zkázy

Po dohrání se můžete pokusit projít hru na jednu z vyšších obtížností (k dispozici jsou čtyři), jenže to samo o sobě kdoví jaká zábava není. Zvlášť když si uvědomíte, že jediné, co se  mění na vyšších obtížnostech je menší nebo rovnou nulový počet lékárniček do zásoby. Ve totiž hře narazíte na dva druhy lékárniček. Jedny vám doplní zdraví instatně, jiné si můžete schovat na horší časy.

A málem jsem zapomněl na sekundární úkoly. Primární musíte splnit vždy, ovšem požadavky na vedlejší závisí na stupni obtížnosti. Co se týče variability, Criterion se moc nepředvedli. Hlavní cíle většinou fungují na bázi postřílej všechno, co se hýbe a opětuje palbu. Pro splnění vedlejších úkolů zase musíte posbírat nebo zničit předměty rozházené různě po úrovních. Tady ale tvůrci ukázali smysl pro humor, a tak narazíte na věci známe z filmů či na legrácky typu plány Iráckého jaderného arzenálu, mapa sídla prezidenta Bushe atd. Black nenabízí žádný jiný herní mód, chybí i jakákoliv forma multiplayeru, což se u FPS rovná málem výsměchu. Ale nesmíme Black vidět zase až tak černě. Co hře chybí na trvanlivosti, nahrazuje intenzitou prvního zážitku. Ten je přímo bombastický.

  

Se zbraněmi si vážně vyhráli * Hm, moderní architektura * Asi dostal padáka

Tímhle oslím můstkem se dostáváme k prvku, kterým se tvůrci proslavili. Exploze. Malé exploze, velké exploze, monumentální výbuchy… Ve hře prostě bouchá kde co. Ovšem pouze to, co nechají vybouchnout tvůrci. Žádná revoluce se nekoná, nelze zlikvidovat všechno. Na druhou stranu, autoři chtěli, aby toho zničitelného bylo opravdu HODNĚ. Naplno jsem si to uvědomil ve druhé misi, kde musíte prvně dobít a následně ubránit farmu. Kde na začátku stálo několik domů, silo a pár zaparkovaných automobilů, zůstaly na konci tři polorozpadlé barabizny, hromady suti, několik ohořelých vraků a pár kráterů, ze kterých se kouřilo. Prostě masakr. Criterion umí zpracovat syrovou destrukci s takovou graciézností, že to je až k neuvěření.

Pravidlo 4. – Zbraně jsou hvězdy

Stejně uchvátí až maniakální důraz na přesné ztvárnění každé zbraně, které snad hraničí s naprostou obsesí. Během hraní vám projde rukama pestrá paleta vraždícího nádobíčka od pistolí přes samopaly a útočné pušky až po mazlíka v podobě RPG. V arzenálu nesmí chybět ani obligátní sniperka. Každá zbraň je vytvořena podle reálné předlohy a milovníci střelného prachu na první pohled poznají, že herní AK - 47 je od toho skutečného k nerozeznání. U sebe můžete mít maximálně dvě zbraně zároveň, ideální volbou je útočná puška na větší vzdálenosti a brokovnice do interiérů. Kromě střelných zbraní u sebe můžete nést i pár granátů. U nich se hodí vědět, že se dají předčasně odpálit střelbou, čímž krásně zkazíte snahu protivníků utéct před výbuchem do bezpečí.

  

Když se boří dům, lítá malta * Asi nevypnuli plyn * Hoplá!

Což nás přivádí k umělé inteligenci. Vojáci moc rozumu nepobrali - ani vaši, ani protivníci. Mají tendence utíkat před granáty a pro posily, jenže pak se klidně běží schovat za výbušný barel. Když už se ukryjí za solidnější překážku, kouká jim hlava. Trefit se do ní je stejně snadné jak rozstřelit meloun stojící na stole. Evidentně jsou i hluší, protože jim nevadí rozbíjení okna vedle jejich hlav a že najednou zmizel parťák... No co se dá dělat. Občas vám v misi udělají společnost vojáci na vaší straně, ale s jejich pomocí nesmíte moc počítat. Spíš mají tendenci překážet.

Pravidlo 5. – Větší a hlasitější

Proč ale stojí utrácet svoje v potu tváře vydělané peníze za Black? Kvůli grafice. Criterion vymáčkli z dýchavičného PS2 snad absolutní maximum. Prostředí vypadá bezprecedentně nejlépe za poslední dobu. Příroda je snad ještě pohlednější než v MGS 3 a navíc se mise rozkládají na opravdu velkém prostoru.

Každá z osmi úrovní má i naprosto perfektní level design, pohyb v exteriérech se střídá s interiéry, narazíte i na povědomá místa (jako třeba koupelna, která jako vy z oka vypadla té z Alcatrazu z filmu Skála). Atmosféru podbarvují naprosto špičkové světelné efekty a hlavním chodem jsou bezesporu tolikrát zmiňované exploze. Pravda, je vidět, které místo může vybuchnout, ale to až tak nevadí. O famózním zpracování zbraní jsem psal, výborně vypadá i efekt při nabíjení. Okolí se na moment rozostří, jen pohled na zbraň zůstává ostrý. Obrázky napoví hodně o kvalitách grafiky, ale vidět hru v pohybu je ještě lepší.

  

je to škodovna, není? * Špatná chvíle na přebíjení * Ka-brooom!  slovy komiksů

Jak už napsal Martin ve svých prvních dojmech, Black vyhrává cenu za nejhlučnější dílo, které kdy člověk stvořil. Bez kvalitní audiosoustavy zůstanete ochuzeni o pořádný kus zážitku. Každá zbraň zní naprosto jinak a věřím tomu, že expert na zbraně by poznal z čeho se střílí jen podle zvuku. Povedly se i zvuky dopadů kulek. A nic vás nenazdvihne z křesla víc, než když vám prosviští raketa vedle ucha a s obrovským BOOOM! exploduje za vašimi zády. Hudební doprovod nezůstává svojí monumentálností Hollywoodským velkofilmům nic dlužen a ještě umocňuje dojem akčního filmu, který Black svojí stylizací připomíná.

Světlé stránky hry
  • Výbuchy a destrukce
  • Audiovizuální stránka
  • Věrné zpracování zbraní
  • Atmosféra akčního filmu
Temné stránky hry
  • Příběh
  • Příliš krátké
  • Průměrná AI
  • Pomalý pohyb

Jak to jen shrnout? Black na první pohled přináší naprosto fantastickou akční podívanou a strhující zážitek srovnatelný s filmy jako Skála, kterou se tvůrci viditelně hodně inspirovali. Po audiovizuální stránce nemá slabé místo, což se ostatně od Criterionu dalo čekat. Jenže pokud se podíváte na hru po hratelnostní stránce, zjistíte, že se nejedná o žádný zázrak.

Black se nedokázal vymanit ze zaběhnutých kolejí žánru a navíc se dopustil několika designérských faux pas. Achillovou patou hry je bezesporu mizerná herní doba, kterou se tvůrci snažili uměle prodloužit a je to vidět. Navíc příběh stojí za prázdný zásobník a umělá inteligence též nepřekvapí. Na druhou stranu, když si vezmeme vzestupnou tendenci série Burnout, dá se předpokládat, že Black 3 by mohla být jedna z nejlepších FPS všech dob. :-) Zatím tu ale máme jen nadprůměrnou střílečku s několik pasážemi, jež se vám vryjí do paměti.

Grafika: 9/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 6/10

Neuvěřitelně vypadající střílečka s průměrnou hratelností a velmi krátkou herní dobou. Docela zklamání, čekali jsme od Criterionů víc.

Celkové hodnocení: 7,5/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

8 nejšílenějších pařeb, které si můžete zahrát na Steamu

8 nejšílenějších pařeb, které si můžet…

Během letošního roku se Valve rozhodlo, že Steam Greenlight neplní tu roli, kterou od něj požadovalo. Skrz něj se na Steam totiž dostávaly opravdové zrůdnosti, jako třeba simulátor kamene. Tomu měla zabránit nová služba jménem Steam Direct. Jak si můžete všimnout, opět jim to tak úplně nevyšlo, a i nadále tak v nejpopulárnější digitální distribuci PC her naleznete unikátní šílenosti. Nabízíme vám ty nejbizarnější z nich!

14.  9.  2017 | | 7 N/A
10 českých her, které úspěšně prorazily i do zahraničí

10 českých her, které úspěšně prorazil…

Ačkoli se nemůžeme měřit s většími zeměmi, pár skvělých her od nás se do světa podívalo. Pojďme se podívat na ty největší šťastlivce.

6.  9.  2017 | | 12 N/A
Hrajeme sci-fi akci Destiny 2: epický fotoseriál z výpravy

Hrajeme sci-fi akci Destiny 2: epický …

Destiny 2 je hra plná rozporů. Po několika desítkách hodin strávených v jejím světě vám ale můžeme říct jedno. Budete nadávat, ale nebudete se moci odtrhnout.

9.  9.  2017 | | 2 N/A
Herní agenda: konec okurkové sezóny

Herní agenda: konec okurkové sezóny

Tak jsme přežili letošní okurkovou sezónu a pomalu ale jistě se k nám dostávají tituly, na které jsme se takovou dobu těšili. Je libo strategii, čistokrevnou akční jízdu nebo pohodovou adventuru? To všechno se objevilo během minulého měsíce.

8.  9.  2017 |
7 nejděsivějších herních zážitků, které nesmíte hrát v noci

7 nejděsivějších herních zážitků, kter…

Strach a hrůza patří spíše k nepříjemným a nechtěným pocitům. Přesto je ovšem mnohdy záměrně vyhledáváme a jejich přítomnost si doslova užíváme, což je vlastně jeden z velkých paradoxů zábavního průmyslu. Hororové zážitky nás naplňují a přitahují zároveň, a to v jakékoli podobě. Pojďme si připomenout ty nejděsivější hry, které si lze v rámci videoher můžeme užít.

12.  9.  2017 | | 6 N/A
Herní filosofie: samotářské zážitky žijí dál

Herní filosofie: samotářské zážitky ži…

Byl tady Skyrim, bylo tady Divinity a teď tady máme třeba Uncharted. Singleplayer zkrátka stále táhne, nyní snad možná ještě více než kdy dříve.

16.  9.  2017 | | 7 N/A
WRC 7: tak trochu šedá rally (recenze)

WRC 7: tak trochu šedá rally (recenze)

Nasaďte helmu, zapněte pásy a připravte se ke startu. Nový ročník WRC je konečně tady. A tak se ptáme, má v letošní konkurenci závodních her šanci na úspěch?

18.  9.  2017 | | 1 N/A
GTA 5, Fortnite a další herní pecky ve slevové akci digitální distribuce

GTA 5, Fortnite a další herní pecky ve…

Chcete si doplnit svou digitální knihovničku her na PC? Green Man Gaming má pro vás parádní slevy!

13.  9.  2017 |