Černá a bílá. Dobro a zlo. Panna a... orel. Každá mince má dvě strany a stejně tak i Black & White. Na jedné straně je první díl s datadiskem, na druhé hra, o níž Peter Molyneux může říct: "Takhle jsem to chtěl už prvně."
Platforma: PC
Typ hry: strategická hra na boha
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 1,6 GHz, 512 MB RAM, 64MB grafická karta, 3,5 GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 2 GHz, 1 GB RAM, 128MB grafická karta, 3,5 GB HDD
Testovací konfigurace: Pentium 4 2,4 GHz, 1 GB RAM, ATI Radeon 9800 PRO 256 MB, 4 GB HDD
Výrobce: Lionhead Studios (http://www.lionhead.com)
Vydavatel: Electronic Arts (http://www.ea.com)
Distributor v ČR: EA Czech (http://www.eagames.cz)
Homepage: http://www.lionhead.com/bw2
Obloha se zahaluje tmavými mračny. Ustal zpěv ptáků, dokonce i vítr se utišil. Neklid je ve vzduchu téměř hmatatelný. Ticho před bouří. A pak křik. Mohutná armáda se s vítězoslavným rykem žene na město. Před sebou jako stádo žene poslední zbytky obránců. Zasvištěly šípy. Vyšlehly plameny. Ozývá se třeskot mečů, ale ne na dlouho. Vzduch naplňuje dým a popel. Obránci tvoří trpce směšné hloučky ve snaze aspoň zpomalit útok. A náhle zaburácí nepozemský hřmot. Obrovská kreatura zdvihá své ruce a vzápětí uprostřed města začne růst mohutná hora. Následuje výbuch a vulkán rozpoutá ničivou zkázu. Netrvá dlouho a z města nezbude nic než pustina. Několik přeživších jste dokázali dostat do portálu. Ale byli jste slabí. Tak slabí. Ti lidé však přesto neztratili víru. Dokažte jim, že za ni stojíte.
Třeba i takto krásně může vypadat vaše město * A třeba i takhle moc zlí můžete být * Pohodička při západu slunce
Myslím, že s klidem mohu prohlásit, že Peter Molyneux je génius a zosobnění originality. Také ale jedním dechem dodám, že je geniální a originální velmi osobitým způsobem. Rozehrajte Black & White 2 (BW2) a pochopíte. Pokud jste hráli první díl, všimnete si jen výrazně inovované grafiky. Jinak? Zoufalá motlitba, zrození boha, výběr zvířátka, ostrůvek na rozcvičení, ničivý útok úhlavního nepřítele, začátek na zelené louce. Vše je tak podobné, ale přesto jiné. Je tu vše, co znáte, jenže z každého kousku hry cítíte změnu. Stejně tak BW2 nic neskrývá a současně vám s příslibem novosti nabídne hned zpočátku většinu pocitů, jaké při hraní postupně zažijete.
Ovládání se učíte spolu se zvířátkem a protože jsem si zrovna vzpomněl na jednoho kamaráda Medvídka Pú, naším vyvoleným bude tygřík. Tutoriál může přijít veteránům strategických her zdlouhavý, ale BW2 se snaží už od začátku prostřednictvím tygříka stereotyp narušit. Vidíte hravost v každém pohybu malého (asi jako činžák) zvířátka, když se učíte ovládat kameru. Kocháte se průletem těsně nad chodníkem uprostřed noční vesnice za zvuků cvrčků a štěbetání milenců. Pečlivě vybíráte polohu každé nové budovy – město musí být krásné. Přesazujete stromy jen proto, abyste se kamarádům pochlubili romantickou alejí. Máte radost, že tygřík konečně neposvačil zbloudilého opilce a navíc udělal bobeček na poli, takže se můžete těšit z větší úrody. No a pak přijdou Aztékové a vy pochopíte, že přesazování stromků vám vítězství nepřinese – i když...
Tři mušketýři * Fireball... nebo spíš FireSmallPlanet * Free as a bird
Tak trochu jiné stavění
Původní BW se vymykal snad všem zažitým atributům žánrů. Ano, byla to strategie – ale s tolika novými prvky, že se do onoho žánru už skoro nedala našroubovat. Mikromanagement surovin a lidí, malinká trocha stavění a veliká trocha tamagochi vytvářely působivý mix... aspoň pro herní recenzenty, kteří – přiznejme si to – byli ze hry uneseni o něco víc, než široká hráčská obec. Příliš bych se nedivil, kdyby tomu tak bylo i nyní; BW2 je stále „tak trošku jiná hra“, stejně jako třeba jiné dítko Petera Molyneuxe, Fable. Jenže herní mág jakoby se poučil z vytváření příliš širokých a obecných konceptů a namísto toho propracovává hru na boha do pozoruhodných detailů. První, co vás na BW2 opravdu zaujme, je pocit, že všechno funguje podle nějakého systému, dává smysl a logicky do sebe zapadá. Pojďme si to ukázat na budování města.
Pryč jsou neohrabané kostečky na stavění z prvního dílu. Stačí jen klasicky přetáhnout siluetu budovy na nové místo a už se staví. A vzhledem k tomu, že vašimi lidmi není nikdo jiný, než přeslavní Řekové, máte se po architektonické stránce na co těšit. Základem všeho jsou domečky a pole, nicméně rurální ráz vašim sídlům nezůstane dlouho. Za chvíli vaši lidé budou procházet vedle výstavních vilek, chrámů, nebo i starověkých mrakodrapů. Kupte národu příslušné obchůdky a za chvíli uvidíte v oknech domů květináče s muškáty (či nějakým podobným danajským darem pro alergiky). Samozřejmě předpokládám, že jste se vydali cestou dobra. Jenže dark side láká, takže se těšit můžete i na temnou vyprahlou krajinu s lávovými jezírky, bázlivými věřícími a hrůzu nahánějícím tygříkem.
Malebná víska * Dozor na stavbě * Pořádná šarvátka
Povšimněte si množství roztomilých detailů
Důležité však je, že díky nezbytnosti budování města nemusíte jen koukat do monitoru a čekat, jestli zvířátko půjde kakat hned, nebo až za chvilku. BW2 vám do rukou klade nespočet nástrojů, díky nimž můžete vyrábět působivá města. Spousta domů, drobných dekorací (studna, šibenice...) a několik divů světa jen čeká na místo ve vaší zemi. Je vskutku neuvěřitelně příjemné, vidět rozumně vyřešené město, v němž obyvatelé mají vše potřebné po ruce, co nemají rádi daleko, a navíc je chrání mohutné hradby. Ve stavění jste navíc omezeni jen surovinami a to věru není problém. Jen na některé budovy si budete muset chvíli počkat – abyste něco vůbec mohli začít stavět, potřebujete si to koupit za tribut, k němuž se dostanu později. BW2 je tak krásná budovatelská strategie, hrdě kráčející vedle klenotů jako Caesar či Pharaoh.
Tak trochu jiné tamagochi
Jenže by to nebylo BW, kdyby tu nebyla zvířátka. Hlavní lákadlo hry se v prvním díle neukázalo být až takovou výhrou. Mnohým rozmarná AI (byť mistrně naprogramovaná) nadělala víc obtíží, než užitku. Přicházelo na řadu dilema, jestli se starat o lidi nebo tygříka. Jak se s tímto vypořádal BW2? Volba zvířátka je první věcí, co ve hře uděláte, a navíc je to napořád. Vyberte si proto dobře. Na druhou stranu není problém jakékoli zvířátko uzpůsobit kterýmkoli činnostem. Dobrý vlk se pyšní nádhernou bílou srstí, zatímco zlá kravička nahání strach olbřímími rohy. Zvířátka však především fungují zcela jinak, než tomu bylo dříve. Na první pohled se to nezdá, vše vám připadá jen o malinko zjednodušené, ale celkový dopad na hratelnost je markantní. Naštěstí takřka výhradně v pozitivním smyslu slova.
Poklidná noc ve "velkoměstě" * S chodníčky si jde s dostatečným množstvím trpělivosti vyhrát * Bitva a "zvířátko"
Už není potřeba za sebou tygříka vláčet, aby se naučil vše, co bude potřebovat. Na obrazovce vidíte zcela autonomní myšlenky svého zvířátka, na něž můžete ihned reagovat. Tak se například stane, že zahlédnete bublinku s myšlenkou „Mohl bych si ulevit uprostřed náměstí?“ a je jen na vás, jestli zvířátko v nápadu podpoříte, či mu podobnou věc zakážete. Jemnými nebo prudkými pohyby myši přímo nastavujete model chování – ten se zobrazuje na škále od „Nebudu kakat na náměstí“ až po „Bobek sem, bobek tam, co já s nima udělám, aneb na náměstí se vyjímají báječně“. Přínos hratelnosti je veliký a snad i evidentní. Pryč je frustrace ze svévolného konání masivní obludy – střídá ji příjemný pocit z jednoduché výchovy platného pomocníka. Naneštěstí tak zvířátko trochu ztrácí ze své opravdovosti, jež byla v původní hře mnohem intenzivnější.
Na druhé straně se tygřík díky několika jednoduchým nástrojům stává užitečným. Jednoduše mu nastavíte model chování (voják, stavitel, bavič...) a dokonce ho můžete „připoutat“ k určitému území, kde tyto činnosti bude vykonávat. Ale celé to nefunguje kostrbatě jako v prvním BW – intuitivní dvojklik řeší vše. Jen nezapomeňte tygříkovi dát dostatek volného času, jinak bude smutnit. Což mi připomíná, že jsem smutnil já, když jsem zjistil, že už nebudu své zvířátko učit kouzlit – jedna z nejpůsobivějších věcí (jen si vzpomeňte na roztomilost zvířátka, jež se snaží seslat jednoduché kouzílko a na nadšený jásot vesničanů, když se mu to konečně povede) je pryč. Zvířátku pouze kouzlo koupíte za tribut a pak jen nastavíte pochvalou či pokáráním četnost užití. Přesto je BW2 stále roztomilým tamagochi a pokud si zapojíte i druhý monitor, můžete se pustit do srovnání s Nintendogs na NDS.
V další kapitole nás čeká strategická část hry a finální verdikt.
Videorecenzi najde te zde!
