Recenze: Blur – někdo to rád bouchavé

Závodní žánr lemují z jedné strany tvrdé mantinely simulátorů, kde se každá chyba trestá nemilosrdným pádem na přední nárazník, a z druhé načechrané arkádové peřiny. Vesměs si vyberete v jakékoli části spektra chcete a například needforspeeďáci se paradoxně usídlili na obou březích. Ale co když se chcete odlepit od země a vydat se trochu jiným směrem? Co když vám nestačí obyčejné ježdění a od dob Rollcage marně vyhlížíte za každou zatáčkou novou zbraň? Možná vychází další hvězdička na akčnězávodním nebi.

Trošku chilli

Blur po delší době sáhl k systému power-upů coby stavebnímu kameni pro poctivý závodní zážitek a snaží se tak vyčnívat z řady podobných titulů. Vyšel pravda takřka zároveň se svou hlavní konkurencí, Split/Second, ale nedá se říci, že by mezi lavinou předprázdninových releasů zapadl.

Úkoly jsou někdy logické, jindy složité a občas jako z říše snů

Dlouho se totiž podobná záležitost neukázala, a tak měli vývojáři dostatek času se podívat na zoubek všem zvyklostem v žánru, vyvrtat kazy a přinést to, co si obecenstvo žádá.

Průjezd kariérou je rozčleněný do devíti kapitol, přičemž každá je dedikovaná jednomu bossovi, se kterým si prodiskutujete svůj nárok na vítězství vždy v posledním ze sedmi přítomných závodů. Ten je zpočátku zamčený a překvapivě se neodemyká projetím šesti předchozích. Aspoň ne v pravém slova smyslu. Každý boss si diktuje podmínky, bez kterých není ochotný s vámi poměřit síly, a právě na jejich splnění máte vyhrazenou šestici závodů v té které kapitole. Někdy jsou to logické úkoly, kdy máte třeba zničit pár soupeřů danou zbraní nebo nasmykovat určitý počet metrů, jindy složité (dojet vždy první) a občas jako z říše snů. Neklesnout po celé kolo pod rychlost 120MPH nebo shodit nepřítele do vody, zvlášť když se jede v přístavu jen na jedné z tratí? Uznejte sami.

Vesměs se tu opakují tři typy závodů, Race, Demolition a Checkpoint, a ke konci přibude do nabídky Downhill, což je vlastně jen o něco zábavnější varianta prvního. V Race jako hlavní náplni hry závodíte klasicky po okruzích s plnou podporou power-upů. Mírně zarážející je ale počet soupeřů, který ze začátku hry činí 19 kousků a postupně ke konci klesá, ale i tak jste kolikrát rádi, když se za tři okruhy stačíte prokousat nekonečným zástupem soupeřů ke špici. Při fixním startu z poslední pozice mi tak hra připomínala spíše Jižní spojku ve špičce.

Demolition nabízí časově omezené ježdění po okruhu, kde pro své co nejdelší přežití musíte demolovat cizí auta jedoucí bezvládně před vámi. Tedy ne že by se nemohla bránit a minimálně vybuchující auta se vyplatí objíždět, aby je na poslední chvíli nenapadla nějaká blbost, ale jinak do závodů nezasahují. Rozhodující je každopádně počet bodů získaných demolicí. Proti tomu v Checkpoint módu je celý okruh váš a musíte projíždět jednotlivé kontrolní body v úzkém časovém horizontu za doprovodu časových a nitro bonusů. Ovšem nedá se říci, že bych jej zvládal levou zadní, vlastně i při použití všech ostatních končetin jsem měl problém vůbec dojet přes cílovou pásku.

Toto je pro fanoušky

Tu a tam oceníte v menu možnost snížit nebo naopak zvýšit obtížnost podle aktuálních podmínek a rozhodně mi tak nevadila křivka náročnosti, jakkoliv byla kolísavá. Během průběhu hrou získáváte body, za které se vám odemykají další kapitoly. V běžném závodě to může být mezi 3 a 5 za umístění (počítají se jen první tři místa) a po jednom za projetí fanouškovské trasy a za získání předem daného počtu fanoušků. Finálové závody se jezdí stylem všechno nebo nic a můžete tak získat rovných 8 bodů, které vám jistě přijdou k duhu.

A zmiňovaní fanoušci? Systém odměn je ve hře postavený právě na tomto aspektu. Každé zničení protivníka, zasmykování, let vzduchem nebo umístění, to všechno sledují fanoušci, na kterých závisí, jak tučná vaše odměna bude. Ve hře si jich na první pohled možná nevšimnete, ale kolem trati bývají často roztroušení po skupinkách a fandí.

TIP: Od prvních závodů pokud možnost sbírejte co nejvíce fanoušků a splňujte jejich trasy, ať máte dostatek bodů ke konci.

Skutečně fandí a musím uznat, že na pohled nevypadají tak špatně – rozhodně od kartonových krabic urazili v evoluci nemalý kus. Omotat kolem prstu si je ale můžete i mnohem účinnějšími způsoby.

Bez ohledu na typ závodu, v jednom místě na trati je vždy takzvaný Fan Run bonus, tedy fanouškovská trasa, kde se před vámi objeví 12 holografických branek, kterými musíte v časovém limitu prosvištět. Nehledě na nevelký přínos hratelnosti, protivníci pro podobné výstřelky nemají pražádné pochopení a často se stává, že neuspějete jejich rukou.

Všechno sledují fanoušci, na kterých závisí, jak tučná vaše odměna bude

Možná zajímavější jsou Fan Demands bonusy, které jsou šité na tělo trati. Jednou se musíte v časovém limitu dostat na určitou rychlost, jindy vystřihnout dostatečně dlouhý smyk, onde sejmou někoho ve vzduchu a ehde vrazit do protivníka nitrem.

Podle získaných fanoušků se posunujete po stupnici oblíbenosti. Ta má celkem 25 stupňů a vždy při překročení na další úroveň získáte novou výplň garáže, tedy zásobu nových licencovaných vozidel. Ve hře jsou zastoupeny zvučné značky jako Audi, BMW, Chevrolet, Ford, VW, Land Rover, Dodge a další se svými nejznámějšími zástupci a to do celkového počtu 60 modelů. Jenže i přes neustálé doplňování jízdního parku si jen těžko najdete oblíbence na míru. Auta jsou rozdělená do výkonnostních tříd, které hra přiřazuje k závodům dosti divoce, a tak se s jednotlivými auty setkáte možná ob závod, když to jde dobře.

Vstříc pokrokům

Postupem času se ale neubráníte a na jazyku pocítíte trpkou pachuť stereotypu. Říkám to nerad, ale tři typy závodů opravdu nejsou mnoho a jak zjistíte během průběhu hrou, motivace tak vysokých hodnot nedosahuje. Problém by navíc mohl nastat těsně před poslední kapitolou. Zatímco pro postup do předchozích sedmi byla laťka posazená poměrně nízko a stačilo zajet dobře polovinu normálních a pár finálových závodů, zde nastane statistický skok a počet potřebných bodů do sebe hravě ukryje 70% z možných. A to pokud vás překvapí s prázdnýma rukama, se dá dobře shrnout slovem frustrace.