Recenze: Bomberman Hardball – bombometčík sportuje

Pán střelného prachu, mistr zápalné šnůry, pojídač primakordu, přesný vrhač, no prostě sám velký bomberman je zpátky. Otázkou ovšem je, zda mu s věkem tak trochu nezvhl prach. Dokázal si zachovat stejnou hratelnost od dob Dyna Blastera? Zabaví roztrhání soupeře na kusy pořád stejně? A co má znamenat ten podnadpis? Odpovědi hledejte v recenzi.
Recenze: Bomberman Hardball – bombometčík sportuje

Platforma: PS 2
Paměťová karta: 106 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ano
Vývojář: Hudson-Soft
Distributor: Ubisoft
Distributor v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
http://www.ubi.com/UK/Games/Info.aspx?pId=2888

Trocha nostalgie

Je zajímavé, jak se některé události opakují v cyklech. I když tomu už bude pěkných pár let, kdy jsem opustil lavice základní školy, spoustu věci si pamatuji velmi jasně. Mezi jednu z nich patří i období masivního zaujetí výbušninami. Naštěstí jen virtuálními. Vždy v dobách volna v počítačové učebně svorně na všech monitorech pobíhal panáček vyhazující stěny a potvory do vzduchu, sbíral bonusy a urputně se snažil probít až na konec hry. Každý aspoň trochu znalý hráč musel poznat, že mluvím o klasice herní pokladnice s názvem Dyna Blaster.

O pár let později na střední škole nastalo podobné období. Počítače byly rychlejší a dokonce sesíťované, takže hitem číslo jedna byly multiplayerové hry. Mezi tu nejhranější patřil jeden čas geniální Atomic Bomberman. Svižná, jednoduchá, perfektně hratelná, zábavná a vtahující hra. O tom, kterak vtahující hra to je, mohou popovídat uklízečky, marně se nás snažící vyhnat z počítačové učebny v osm hodin večer. :-)

  
Těšte se na homerun * Vyhazování do vzduchu je stejně nejzábavnější * Jakže mě to ten Tiger Woods učil?

Není nad pocit, kdy bombou zahradíte cestu poslednímu protivníkovi a čekáte na slastnou explozi značící vítězství v tomto kole. Nebo frustraci v okamžiku, kdy málo zalezete za stěnu a vámi položená bomba vám utrhne virtuální hlavu. Nic, čas zamáčknout slzu a rázně utnout tenhle sentimentálně herní výplach. I améba s inteligencí střelného prachu by totiž pochopila, že dnes tu máme dalšího Bombermana.

Tvůrci v Hudsonu si zřejmě usmysleli, že vydat samotný remake Dyna blasteru na PS2 by nebylo úplně košer a poslali svého bombometčíka nastudovat nějaké oblíbené sporty. Ty následně smíchali s klasickým módem a jedním hodně obskurním a voilá, Bomberman Hardball máme na stole, vlastně v mechanice.

Sportem k výbuchu

Bomberman se naučil třískat dřevěným klackem do míčku, honit o něco menší míček po kurtu a třískat do ještě menšího balónku uprostřed obrovského trávníku. Takže se tedy jedná o baseball, tenis a golf. Vcelku kvalitní výběr sportů, který samozřejmě nemusí sednout všem, ale co se dá dělat.

Všechny sporty byly pochopitelně zjednodušeny a upraveny, takže komplexností se s „velkými“ sportovními hrami třeba od EA rovnat nemůžou. Ale to snad ani nikdo nemohl očekávat, neřku-li vyžadovat. Na druhou stranu si u každé minihry můžete zvolit z tuny různých nastavení a hru si připravit k obrazu svému.

Za odměnu po každém zápase získáte určitý počet zlatých mincí, které slouží odemykání si všemožných předmětů k vylepšení vašeho Bombermana. Pokud by se odemykaly postupně jednotlivé sporty, mohla to být ještě větší motivace. Ovládání všech miniher je intuitivní a snadné, ale…

  
Úvodní obrazovka. Super, ne? :-) * To bude rána * Už vidím svůj rodný dům!

Žádná ze tří sportovních miniher není ani tak zdaleka zábavná jako staré dobré pokládání bomb. Pokud srovnám zdejší sporty s konkurenčními arkádovými, třeba takový Power Smash Court pro Game Cube, tak Bombermanův tenis vyznívá jako čirý výsměch. Chvíli se dá se sporty vyblbnout, hlavně ve více lidech, ale nejvíc času stejně strávíte trháním se navzájem na kusy. Dokonce by se dalo říct, že kdyby tu tenis, golf a baseball nebyly, nic by se nestalo. A to je na pováženou.

Protože klasický mód, zde pod jménem Bomberman Battle, nenabízí vůbec nic nového. Jistě, proč měnit něco, co funguje. Ale přepokládám, že většina hráčů by za své peníze chtěla víc, než jen prosté předělání hry na jinou platformu. Možná to vidím zbytečně moc černě.

Hratelnost zůstala na úplné špici a hlavně s přáteli si užijete naprosto skvělou zábavu, kterou jen bomby mohou přinést. Vše klasické zůstalo, arény vyplněné rozbitnými a nerozbitnými zdmi, spousta povalujících se vylepšení, pojízdné pásy a podobná zpestřovala hratelnosti.

Osobně jsem přesvědčen že Japonci mají dva druhy nápadů: naprosto geniální a totálně zvrácené. Pravda, občas se zdatně prolínají. Mezi zvrácené nápady patří bezesporu poslední mód, který Bomberman Hardball nabízí. Jmenuje se Bomberman Life a zřejmě se má jednat o nějakou variaci na tamagotchi. Ocitáte v pokoji s Bombermanem, kterého nemůžete nijak zvlášť ovládat. Můžete se dívat jak spí, či v televizi sledovat zápasy ze zdejších sportovních miniher.

Ovšem nemůžete se jich účastnit. Pravda, v tomto módu si lze upravovat svoji postavičku Bombermana, žádný jiný smysl téhle podivnosti jsem nenalezl. Možná jen nemám tu správnou mentalitu. Kdo ví? Ani jako rozcestník mezi jednotlivými herními módy místnost neslouží, což by bylo vcelku logické. Bomberman Life je prostě zcela zbytečný.

  
Chytej, Sámprase! * Bum! Mám tě * Chlapci trochu přerostli

Bomberman Battle, golf a tenis se dají hrát až ve čtyřech hráčích najednou, jen baseball si užijete maximálně ve dvou. I když se dají hrát všechny varianty proti počítači, na nejvíc zábavy si pochopitelně přijdete s kamarády. Což je fakt, který tu stále omílám.

Jednoduché a prosté

Hra staví na velmi populárním enginu Renderware a je to na grafice znát. Prostředí sportovních miniher sice příliš detaily nehýří, ale vypadá pěkně. I modely postaviček jsou správně roztomilé. Klasický mód používá starý dobrý pohled shora, jen autoři přidali na světelných efektech. Poznáte to hlavně při explozích, které stojí za pozornost. Frame rate zůstává konstantní i při největší řeži, což oceňuji.

Zvuky ani hudba vás příliš nevytrhnou, možná i naopak. Hlavně hudba, jenž se skládá s krátkých opakujících se melodií, vytvořených na syntezátoru, může lézt pěkně na mozek. Zvuky zní jak ze starého Dyna Blastera, což si tvůrci rozhodně za rámeček dát nemohou.

Čas na závěrečné shrnutí. Bomberman Hardball rozhodně nepatří mezi AAA tituly. Kromě klasického módu, který si i po letech drží stále stejnou hratelnost, tu máme tři sportovní minihry, které zas tak úžasné nejsou. Navíc ani technické zpracování příliš neoslní.

Světlé stránky hry
  • Jednoduché
  • Zábavné
  • Mód Bomberman Battle
Temné stránky hry
  • Sporty nejsou až tak zábavné
  • Graficky jednoduché
  • Slabá hudba a zvuk
  • Málo novinek

Pokud byste chtěli hrát Bombermana sami, zapomeňte na to. Ledaže byste byli fanatik na výbušniny. Naopak, pokud hledáte nějakou zábavnou hru na párty s kamarády, máte tu horkého favorita. Věřte mi, testováno na lidech. :-)   

Grafika: 7/10
Zvuk: 6/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 7/10

Starý dobrý Bomberman na PS2. Máte-li chuť se ponořit do náruče nostalgie, máte možnost. Chcete se bavit s kamarády? Neváhejte. Ovšem pro hru jednoho hráče si najděte hodnotnější titul. Co třeba Super Money Ball?

Celkové hodnocení: 6,5/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět grafickým skvostem

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět g…

Jestli něco Ubisoft umí, pak jsou to pestré světy, lákající k focení.

16.  1.  2021 | |11 N/A
Daniel Pánek
Assassin's Creed ValhallaGalerie
Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých nikdo nic nečekal

Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých ni…

Od následujících her si hráči příliš neslibovali, přesto všechny dokázaly překvapit.

12.  1.  2021 | |10 N/A
Ladislav Novák
Téma
10 největších překvapení minulé generace, která nás potěšila

10 největších překvapení minulé generace, která ná…

Končící éra Xbox One a PS4 přinesla mnoho velkých změn. Jaké nás nejvíce překvapily?

18.  1.  2021 | |6 N/A
Vojtěch Matušinský
Téma