Když se řekne Bomberman, všem se hned vybaví pohlcující hratelnost a adrenalinové boje. Připadá vám rozsekání tohoto funkčního konceptu na pouhý soubor nenápaditých miniher jako dobrý nápad? Mně také ne. Že něco takového by udělala jen banda šílených hipíků? Nikolivěk. Realita je krutá.
Platforma
: Wii
Typ hry: kolekce miniher
Multiplayer: až pro čtyři hráči na jedné konzoli
Výrobce: Hudson Soft
Vydavatel: Rising Star
Distributor v ČR: Conquest
Homepage: http://www.hudsonentertainment.com/bml/
Spolu s úspěchem konzole Wii a her typu Rayman Raving Rabbids, WarioWare: Smooth Moves nebo Mario Party 8 jako by se stalo pro vývojáře jakousi zvrácenou módou vydělávat si na životní radosti vyráběním hříček, které v osobitosti trumfne i jízdní řád. Zásoby důchodců a žen v domácnosti jsou totiž zřejmě nevyčerpatelné, kvůli čemuž trpí hodní, společensky angažovaní lidé jako herní recenzenti. Bomberman Land není dobrá hra. Ani pro sebesenilnější důchodce a sebeznuděnější ženy v domácnosti.
Nepřekvapivé využití wiimote * Nesmrtelná klasika zabaví vždy * Utíkej Forreste
I ty minimálně bystré jedince by měla od hraní spolehlivě odradit úvodní animace, která svou kvalitou až nebezpečně připomíná českou seriálovou produkci nejmenovaných komerčních televizních stanic - během půlhodinového „čehosi“ (doplňte libovolné sprosté slovo) je vám předkládán zbytečně natahovaný příběh na úrovni laciných pornopovídek. Na rozdíl od hraného seriálu však Bomberman Land nemůže uklidnit diváka pohledem na vyvinuté poprsí hlavních hrdinek. A co je nejhorší, po-ma-lu se vy-pi-su-jí-cí text rozhovorů nelze urychlit ani přeskočit. Nástin primitivní zápletky by mohl znít následovně: „Bombermane, přijď si zasoutěžit do zábavního parku a ještě k tomu vypráskat posledního šampiona s diktátorskými sklony. Zařádíš si na atrakcích, zlomíš darebákovi pár kostí v těle, vyhraješ prachy a všichni budou spokojeni.“ (Škoda, že hra ve skutečnosti není násilná, příběh mohl být zajímavější a já nemusel otravovat čtenáře závorkou přes jeden řádek. Stane se.) Délkou intra sice Bomberman Land předčí i Metal Gear Solid 3, v zábavnosti však úvodní filmeček těsně prohrává s humornými opileckými výkřiky libovolného bezdomovce.
Důlní vozík pocvičí vaše ruce * Zajímavá cesta z bodu A do bodu B * Roztomilost sama
Konečně přišel čas na chvilku optimismu, aneb horší už to nebude. Přivykání konceptu zábavního parku, kde úspěšným projitím atrakcí (=miniher) získáváte, případně ztrácíte, žetony sice také není činnost, kterou byste chtěli dobrovolně trávit páteční odpoledne, alespoň však nepůsobí bolest a utrpení. Kdo přežil intro, toho už oduševnělé, nepřeskočitelné a především neúnosně zdlouhavé rozhovory před každou návštěvou atrakce sotva rozhodí. Žádné přehnaně sladké odměny se ale nedočká.
Ve čtyřicítce hříček jsou hojně zastoupeny ty nejprofláklější miniherní činnosti, takže když už jsem po miliontéprvní skákal přes švihadlo, máchal rukou kvůli popohánění líně běhajícího panáka nebo využíval wiimote jako světelnou pistoli, najednou se i takové stříhání nehtů jevilo jako neskutečně strhující zábava. Což ve skutečnosti i je. Ehm.
V této hře není zábavné ani nakupování * Pětiminutovka nenávisti? * Z Bombermana krev neteče
Abych pořád jen nenadával, musím dodat, že špetku zábavy přece jen lze najít i v tomto podivném zábavním parku. Minihra, kde nakláněním wiimotu navigujete panáka balancujícího kousek od propasti není špatná. Škoda, že o zbytku se tohle tak jednoznačně říct nedá. Nejhorší je, že každou z hříček musíte k úspěšnému postupu „příběhem“ zopakovat hned několikrát, připočtěte otravné rozhovory a ejhle, zjistíte, že nepohodlným pobíháním (panáčka navigujete mířením na obrazovku, bolest ruky zajištěna) od atrakce k atrakci, vztekáním se a nudným tlacháním strávíte prakticky stejné množství času jako samotným hraním. Tedy ne, že by bez toho byla hra zábavnější. Kreativita tvůrců se totiž nijak výrazně neodvázala ani při využívání gyroskopů ovladače. Spoustu miniher se ovládá jen tlačítkem a pokud ne, tak Bomberman Land povětšinou využívá wiimote zbytečně skromně, konkrétně pro míření nebo k pouhému zjištění, zda máváte končetinou. Rok a půl po launchi konzole a vydání zástupu podobných her není myslím nikterak neskromné očekávat alespoň náznak nápaditosti.
| Světlé stránky hry |
- Můžete si zahrát i klasického Bombermana
- 3 minihry jsou zábavné...
|
| Temné stránky hry |
- ...zbylých 37 však nikoliv
- Stupidní „příběhové“ animace
- Chabé využití schopností Wii
- Audiovizální zpracování
|
Dojem z celé hry tak alespoň trochu vylepšuje přítomnost klasického módu, kde se Bomberman místo po podivném lunaparku prohání v tradičních arénách a vesele rozmazuje bomby s cílem zneškodnit oponenty. Hrajete-li proti živým soupeřům (on-line mód však chybí), zábava se samozřejmě násobí, přestože klony Atomic Bombermana si dnes můžete zahrát snad na všech myslitelných zařízeních - což je jedině dobře, jelikož u této staré klasiky se totiž vždy pobavíte daleko více než u téhle nudící kolekce hříček.
Grafika: 3/10
Hudba a zvuky: 3/10
Hratelnost: 2/10
Různých sbírek miniher je na Wii víc než dost, ale tato je svým způsobem unikátní. K absenci zajímavých prvků a nulové invenci si připočtěte zbytečně otravující průběh hraní pročež zjistíte, že pokud tohle má být party hra, tak šanci k uplatnění najde jen na večírcích vybavených halucinogeny.
Celkové hodnocení: 2/10
