Recenze: Burnout Dominator – návyková rychlost

Štěstí. Budete ho tentokrát potřebovat víc než kdy jindy – série Burnout se loučí se stařičkou PS2 v nostalgickém stylu, což znamená vyšší obtížnost na úrovni prvních dvou dílů. Novinka s podtitulem Dominator však na úkor obtížnosti rozhodně neztratila ani na zábavě. Naopak.
Recenze: Burnout Dominator – návyková rychlost

Platforma: PS2
Žánr: závodní
Multiplayer: ano
Výrobce: EA
Vydavatel: EA
Homepage:
www.ea.com/burnout/dominator/

Série Burnout se postupem času vypracovala z relativně hard-core záležitosti (alespoň na poměry arkádově zaměřených závodních titulů) v „hru pro masy“. Řešit otázku, zda se nižší obtížnost odrazila v prodejnosti, není potřeba – raději se věnujme tomu, proč se aktuální díl s podtitulem Dominator vzdaluje od svých posledních sourozenců a vrací se zpátky ke kořenům. Vývojáři prý chtěli vzdát holt stařičké PS2; právě na této platformě putování celé série začalo, a tak si prý zaslouží i kvalitní rozloučení. Konec předchozí věty by se patřilo dvojitě podtrhnout a červeně zakroužkovat. Výsledek je totiž  i přes námitky mnoha sýčků upozorňujících na chytré marketingové tahy („Kvalitní rozloučení? Spíše výmluva, proč se vám nechce vymýšlet nic nového!“) překvapením. Velice příjemným překvapením.

   

Nemusíte mít ve třetím a čtvrtém díle nahrány desítky hodin, abyste okamžitě poznali rozdíl. Posun směrem k vyšší obtížnosti je patrný od samého počátku; tentokrát si rozhodně nevystačíte se stylem „mrtvého brouka“, kdy stačí jednoduše jet ve vlastním pruhu a ignorovat veškeré okolní dění. Protivníci snažící se o interakci (brát prosím s rezervou, vše se samozřejmě odehrává v režii skriptů, naštěstí ale dostatečně nenápadně) nejsou ničím výjimečným, stejně jako překážky umístěné na místech, kde byste je nejméně čekali… a pozor: už dokonce nemůžete ani pořádně bourat. Odpadá tím další z možných stylů „napálím to klidně do stěny v plné rychlosti, rozjedu se i tak“.

Arrrrrrrrkááááááááda

Zásadní novinkou měl být pocit strachu. Ne že by minule absentoval zcela – přeci jen se ale strach v podobě, jaké ho poslední díly Burnout prezentovaly, nedá srovnávat s aktuální situací. Je to logické. Každý se přestal bát už po několika přímých nárazech do zdi; s autem se nic nedělo, takže nebyl k jakýmkoliv obavám důvod. Nyní se však nelze spoléhat na nějaký jednotný styl jízdy. Můžete si být jisti tím, že na zaručenou „formuli pro výhru“ nepřijdete ani po desítkách pokusů. Předepsaný postup jednoduše vzhledem k zmíněné interakci neexistuje. Musíte svou jízdu neustále něčemu a někomu přizpůsobovat… což by za normálních okolností bylo celkem otravné, v závodní hře však jde o zcela parádní a motivující prvek.

   

Styl jízdy se celkově změnil k lepšímu – je ještě rychlejší a nebezpečnější. Hra vás nově nutí více využívat boosty; neobejdete se bez nich a nejlépe uděláte, pokud se naučíte s nimi manipulovat tak, abyste mohli plynule navazovat. Spustit nový boost můžete až po úplném vyčerpání toho předchozího, takže musíte zpočátku věnovat čas tréninku a naučit se správně vystihnout vhodný moment, kdy je třeba boost-tlačítko zmáčknout. Protivníci toto už zvládají od začátku, což může způsobit rozhořčení nad tím, že v úvodních závodech nelze vyhrát (alespoň mě se do nepodařilo), s odstupem času si ale uvědomuji, že mě to naopak spíše příjemně nakopávalo k dalšímu hraní.

Zběsile, ale bez bouraček

Absence bouraček se promítla i do skladby herních režimů. Přišli jsme (vcelku logicky) o Traffic Attack, novinkou je mód výstižně pojmenovaný jako Maniac. Nejde zde totiž opravdu o nic jiného, než o bláznivou jízdu. Čím více jako blázen jezdíte, tím více sbíráte bodů nutných k dalšímu postupu. Zmínit musím v souvislosti s módy perfektně vyváženou obtížnost. Zpočátku se sice budou trápit všichni (kromě vyšších nároků musíte počítat také s trochu jiným jízdním modelem aut, který vyžaduje praxi), časem se ale hra sama přizpůsobí výkonům hráče – a bavit se tak u ní budou jak zkušení a ostřílení, tak mladí začátečníci. 

   

Základem všech módů je samozřejmě kariéra. Ta probíhá klasickým stylem, kdy začínáte na sériových vozech, až se postupně prokoušete přes supersporty a okruhové vozy až k tzv. dominátorům. Body pro postup do vyšších kubatur získáváte – jak jinak – prostřednictvím výher v závodech. Nasbírání dostatečného bodového obnosu je však začátek; auta nutná pro vstup do vyšší kategorie si musíte vybojovat zvlášť. Zpřístupňování jednotlivých položek v kariéře je zvládnuto na jedničku s hvězdičkou; především proto, že každým závodem získáte něco jiného. Jinde dostanete body a máte hned všechno; tady dostanete sice body také, nicméně krom toho si musíte zasloužit také auta a tratě (kromě hlavního cíle – umístit se na co nejlepší pozici – musíte plnit řadu vedlejších úkolů typu „zasmykuj za určitý počet bodů“, „překonej požadovanou rychlost“ apod.). 

Příjemně dotěrní

Všechny tratě jsou zcela nové, architekturou nicméně pokračují všechna závodiště ve stopách předchozích Burnoutů. Dlouhé rovinky se střídají s rychlými šikanami a táhlé prázdné zatáčky plynule přechází v úzké městské uličky. Každá z tratí je originálem, nenajde se jediné hluché místo, kde by akčně pojatá hratelnost polevila. Ostatně to není dost dobře možné nejen kvůli designu tratí, ale také díky dotěrným protivníkům. Ti vám nedají ani na okamžik vydechnout, neustále se vás budou snažit vytěsnit z vozovky a svou agresivní jízdou vás pořádně vyhecují. Adrenalinová jízda jaksepatří.

   

Ani po technické stránce Burnout Dominator rozhodně neztrácí. Na parádní grafiku jsme v případě EA zvyklí a i tentokrát se podařilo dodržet očekávaný standard; oproti minulému dílu se hra hmatatelně nevylepšila, autoři pouze upravili některé detaily, aby byl celkový dojem ještě lepší. Podařilo se – nový Burnout patří mezi to nejlepší, co můžete v současné době na PS2 sehnat. Obdobně pozitivní komentář si zaslouží i zvuková stránka. Auta pěkně bzučí, přesně jak to máme rádi; soundtrack je „klasika by EA“, tj. řada dobrých licencovaných songů, které udržují jízdu ve vysokých obrátkách.

Světlé stránky hry
  • dokonalá grafika, zvuky a soundtrack
  • návyková hratelnost
  • plno maniaců :-)
Temné stránky hry
  • nic extra nového
  • chybí obligátní bouračky

Celkově se Dominator povedl. A to velmi. Přestože nejde o revoluční počin, ale o pouhého pokračovatele zajeté série („nové prvky“ jsou návratem ke kořenům, takže vlastně vůbec nejsou nové), převažuje z hraní dobrý pocit. Dostali jsme ostatně všechno, co se od takového titulu dá očekávat: návykovou a atraktivní hratelnost, velmi povedené technické zpracování. Co víc si přát?

Grafika: 9/10
Hudba: 8/10 
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 9/10

Nemohu skrývat nadšení - Burnout Dominator nic nesliboval, ale hromadu toho přinesl. Některé změny sice možná nejsou směrem k lepšímu (resp. se nemusí líbit všem), celkově však jde o více než důstojné rozloučení "old-gen" platformou. Každý, kdo má rád arkádové závody, by si měl přijít na své.

Celkové hodnocení: 8,5/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Vybrali jsme nejzajímavější hry pro PC, které si teď můžete zahrát

Vybrali jsme nejzajímavější hry pro PC, které si t…

Ať už si chcete zahrát sami nebo zvažujete koupit hru jako dárek na Vánoce, bude se vám hodit přehled současných nejatraktivnějších her pro počítače.

11.  11.  2020 | |4 N/A
Martin Nahodil
Nejlepší hryPC
Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahrát. Playstation, Xbox i Switch

Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahr…

12 her, které vám nesmí uniknout, pokud hrajete na herních konzolích. Našli jsme nejzajímavější pecky pro Playstation, Xbox i Switch.

19.  11.  2020 | |5 N/A
Martin Nahodil
Konzole
Xbox Series S a Series X: vyšší výkon, SSD a sliby do budoucna | Recenze

Xbox Series S a Series X: vyšší výkon, SSD a sliby…

Microsoft vyrukoval se svou nejnovější konzolí Xbox Series X. Ale co když nechcete to nejvýkonnější a nejlepší? I na to společnost myslela.

15.  11.  2020 | |19 N/A
Michal Maliarov
RecenzeKonzole