Na semaforu svítí oranžová, benzín je cítit na sto honů, stejně jako zápach spálených pneumatik. První může být jen jeden.
Destrukce a rozložení automobilů na plechy je ostatně podstatnou součástí všech závodů v Burnout Paradise. A odpovídá tomu i fyzikální model a kamerové efekty. Při každém vážnějším nabourání se hra zpomalí, kamera najede přímo na kolizi a vy pak můžete s otevřenou pusou sledovat, jak se váš nablýskaný bourák pomalu přeměňuje na něco, co by se vlezlo málem i do krabičky od sirek.
Možná si teď říkáte, že podobné animace začnou být postupem času otravné, avšak já jsem nikdy nepocítil potřebu je přeskakovat a pochybuji, že u vás to bude jinak. Záběry jsou totiž skutečně efektní.
O to víc potom zarazí, když zjistíte, že v autě nikdo nesedí. Nemám nic proti tomu, aby se při autonehodě neukazovalo, v jakou kaši jste přeměnili sami sebe. Sadista nejsem. Ovšem při obyčejném projíždění městem bych nějakého toho jezdce ocenil i za cenu toho, že by při havárii například vždycky vyletěl oknem jako ve FlatOutu. Tam to nikomu žíly netrhalo a dovolím si říct, že by to spíše než násilně vypadalo úsměvně.
Záběry jsou skutečně efektní
Absence jezdce už by ale vypadala až příliš špatně při motocyklových závodech – autoři se proto rozhodli ho na motorku skutečně posadit (a dokonce máte možnost zvolit si, zda půjde o muže či ženu) s jednou podmínkou, při jakékoliv nehodě se bude dělat, jako kdyby na motorce nikdo neseděl. Tento systém se mi zdá poněkud nešťastný, i když ho pravděpodobně z ratingových důvodů celkem chápu. Snad se dočkám v některém z příštích dílů.
TIP: Než budete město dostatečně znát, nestyďte se a před každým závodem otevřete mapu a odhalte nejvýhodnější cestu.
Ať se práší za kočárem
Další můj povzdech si však zaslouží nepropojení motocyklové a automobilové části hry. Není možné závodit s motorkou proti autu, motorky jsou naprosto odděleny od zbytku hry a mají svou speciální disciplínu. Ta se sice bolestně snaží o rozdělení na dvě pomocí denní doby, ve které se odehrává, ale abych pravdu řekl, příliš se jí to nedaří. Smutné je také to, že některé tyto závody využívají naprosto stejné tratě, jako závody pro auta. A to je ve chvíli, kdy chcete na chvíli trošku jinou hratelnost, poněkud nešťastné.
Burnout však není jen o otevřeném městě a šrotování všeho, co se připlete vašemu plechovému miláčkovi pod kola. To nejdůležitější leží někde jinde. Absolutní jedničku si totiž zaslouží pocit z jízdy. I přes arkádový jízdní model nemáte pocit, jako byste řídili autíčko na dálkové ovládání, nebo naopak pětitunový náklaďák.
Vše vypadá tak jak má a vy si můžete nerušeně užívat hratelnosti. K prožitku rovněž přispívá i poměrně nízká obtížnost, jež se postupem hry sice pomalu zvyšuje, ale stále zůstává na příjemně oddechové úrovni.
Burnout Paradise je zjevením pro všechny PC hráče a i přes poměrně velkou škálu chybiček se stává výbornou hrou, která je povinností pro každého hráče závodních her. Tím, co je pro hru tohoto typu skutečně důležité, je zábava a míra relaxace, jíž se vám dostane při hraní.
Nemáte pocit, jako byste řídili autíčko na dálkové ovládání nebo pětitunový náklaďák
A hratelnosti, pestrosti a hravosti má Burnout na rozdávání. Místo, vymezené pro recenzi se mi již povážlivě krátí a osobně si také chci střihnout před spaním ještě jeden závod. Nebo dva. No, možná tři.
TIP: Destrukce hýbe světem a vyplatí se ničit auta soupeřů i při normálním závodě – obzvláště, pokud s vámi jede jen jeden protivník.
