Recenze: Call of Duty – prožijte válku v přímém přenosu!

Válka není o hrdinství - je o umírání a smrti v její ryzí podobě. Přesvědčili jsme se o tom z mnoha historických příkladů, i toho nejpamátnějšího v podobě druhé světové války. S hrou Call of Duty okusíte strasti obyčejných vojáků uprostřed nejhorších bitev tohoto konfliktu, v atmosféře, o které se dosavadním akčním titulům nesnilo. Horký kandidát na hru roku se představuje!
Kapitoly článku

V kůži tankisty!

Vámi ovládaná postava (či spíše postavy) mají samozřejmě svá specifika – kromě běhu se umí plazit (což se pod smrští kulek hodí) i pohybovat v podřepu. Prověřit své řidičské schopnosti budete moci v kůži tankisty v Rusku a nevyhnete se ani několika misím, které bude sledovat (a střílením ze samopalu také řádně ovlivňovat) z pozice spolujezdce. Rozmanitost misí je dostačující – mimo pohostinného prostředí nedotčené Normandie navštívíte také již zmiňovaný rozbombardovaný Stalingrad, Polsko i ne zrovna lákavou městskou kanalizaci. Úkoly se liší misi od mise, budete krást dokumenty, vyhazovat do povětří nebezpečné rakety a plnit další, všední i nevšední rozkazy velení. V zásadě se však průběh každého z levelu skládá ze střílení a likvidace protivníků, větší důraz na stealth prvky by jistě mnohé potěšil (byť by pro změnu čelil kritice ze strany příznivců čistokrevných akčních řežeb).

   
Tak tahle stíhačka už daleko nedoletí * Proniknout na německý křižník v přestrojení není zrovna dobrý nápad * Stalingradské běsnění a stovky umírajících mužů

Ovládání Call of Duty je v mnohém intuitivní a nijak se neliší od Medal of Honor. Vhod vám však jistě přijde pohled mezi mířidla, který využijete pro přesnější střelbu do nepřátelských řad. Boj v Call of Duty probíhá v postupujících liniích a frontách, zde se odehrávají divoké přestřelky mezi příslušníky vaší armády i dotírajícími německými okupanty. Obsazování vesnic či vyklízení měst od nepřátelské havěti se tak rovná boji o každý dům a ulici, ve stylu, který je skutečné válce velmi blízký. Dobrý pocit mám také z úrovně umělé inteligence. Nepřátelé reagují na vzniklou situaci, navíc se nezaměřují pouze na vaši osobu, ale také na další spojenecké vojáky. V řadách vašich spolubojovníků se také setkáte s ucházející AI, která však místy pokulhává (aneb hovoříme o spustě zbytečných úmrtí i situací, do kterých by se skutečný voják pravděpodobně nedostal – není hezké, když vašeho přítele ve zbrani rozmašíruje armádní spojenecký tank).

Ach, ta herní doba

Pozitivní pohled i dojmy stranou, vrhněme se na první vážný nedostatek, kterým Call of Duty potvrzuje pravidlo posledních měsíců – krátká herní doba singleplayeru (zhruba 6 – 7 hodin na nejlehčí obtížnost, +2 hodiny na každou z vyšších obtížností) je zkrátka nemocí poslední doby, infekcí, která se postupně šíří žánr po žánru. Doslova epidemii tak zažíváme právě v oblasti akčních her, byť bychom jisté výjimky našli a v našem případě nemusíme opouštět hranice milované matičky země české (samozřejmě narážím na výtvor brněnských Illusion Softworks, hru Hidden & Dangerous 2). Ať se však budete upínat k této vadě sebevíc, herní zážitek ji snadno překoná a váš nepříjemný pocit přeroste ve skvělé dojmy i intenzivní zážitek. Co více – po dlouhé době je Call of Duty hrou, kterou i po dohrání toužím pokořit na vyšší a vyšší obtížnost. A soudě dle ohlasů ze zahraničí nejsem ani zdaleka sám.

   
Vojáci nevbíhají do místností zbrkle a využívají každého milimetru prostoru * Budiž ti země lehká! * Ovládat tank není tak snadné, jak byste si mohli myslet

Call of Duty přináší vedle efektních situací a bojových scenérií také okamžiky, které hráče zaujmou v nepříjemném slova smyslu – rozboření zdi tak za jakékoliv situace přežije na zemi umístěná lampa, němečtí vojáci vyzbrojení těžkými zbraněmi vám mnohdy darují až nemístně velký prostor a čas k jejich zlikvidování. Nepotěší mnohdy automaticky mizející těla mrtvol i některé další chyby, který váš dojem částečně kazí. Rozpačitě můžete v případě Call of Duty vnímat pojem realismu – hra zahodila starý koncept jediného hrdiny a přináší nám tak uvěřitelnější svět desítek vojáků, nabízí atmosféru, která nejreálnější kolegy žánru hravě překonává. Přesto si poslední výtvor týmu Infinity Ward ponechává prvky typické pro klasické akční, nebojím se říci arkádové řežby. Jaká je tedy rada na závěr? Vnímejme Call of Duty coby pokus zpřístupnit a přiblížit atmosféru druhé světové války masám. Jedná se o vychytralý marketingový tah (to nepopírám), zároveň však o dobrou zprávu pro všechny ty, které klasické taktické akce nelákají.

Neuvěřitelné, řekl Carmack!

Popelavým šmouhem na kráse Call of Duty se již od počátku jevila grafika a sázka na obstarožní a dávno překonaný Quake 3 engine. Vývoj i čas plynul, obrázky a videa zachycovaly rozmanité a do detailů zpracované končiny celého válečného dobrodružství a s tím vším rostlo i mé přesvědčení, že ani po stránce vizuálního zpracování nebudeme zklamáním. Jak jsem řekl, tak se i stalo – sám J. Carmack vyjádřil na adresu tvůrců neskonalý obdiv nad kvalitou enginu, který se v mnoha ohledech změnil k nepoznání. Výrazné a rozhodně více než kosmetické změny povýšily grafiku na úroveň dnešní špičky, za báječnou podívanou však tentokráte neplatíme daní v podobě nepřijatelných hardwarových nároků. Call of Duty si tak (byť v nízkém rozlišení) vychutnáte i na PC s procesorem 700 MHz a postarší grafickou kartou. Opět bych však rád zdůraznil, že grafika není to nejdůležitější. O onu jedinečnou atmosféru, na které se podílí výborná kombinace realistických zvuků a orchestrální hudby, nepřijdete ani na slabých a dnes nedostačujících PC.

   
Boj o každý milimetr města Berlín * A tady máme vytýčený cíl celé hry i poslední mise * Vítězství je naše, fašisté byli poraženi!

Fašisté byli svrhnuti, Berlín dobyt a vojáci se vrací do svých rodných zemí. Ani se skončením singleplayeru však nemusíte zoufat! Tam, kde podzimnímu hitu Max Payne 2 dochází dech, Call of Duty exceluje. Multiplayer nabízí celkem pětici propracovaných a zábavných módů, které můžete okusit v nekončících bitkách na internetu i místní síti. Hra více hráčů se ukázala být neuvěřitelně návykovým prostředkem a způsobem, jak si udržet přízeň i oblibu hráčů - alespoň do doby vydání datadisku (či druhého dílu), o kterém se již nyní jistě uvažuje.

Světlé stránky hry
  • ATMOSFÉRA!!!
  • Týmové pojetí a velkolepé bitevní scenérie
  • Možnost okusit válku v kůži amerického, britského i ruského vojáka
  • Jedinečné prostředí (Normandie, stoky měst, bitva u Stalingradu atd.)
  • Rozmanitost a rozličnost misí
  • Ozvučení a orchestrální hudební doprovod
  • Grafika (aneb nevěřili byste, co vše lze s Quake 3 engine vycucat!)
  • Báječný a návykový multiplayer
Temné stránky hry
  • Herní doba
  • Linearita
  • Drobné nesrovnalosti

Svérázný výlet do let 1942 - 1945

V okamžiku pokoření Call of Duty jsem nenacházel slov – byl jsem uspokojen fantastickým herním zážitkem a zároveň jsem pociťoval zklamání z možná trochu předčasného skončení tohoto velkolepého představení. Příchodem Call of Duty na herní trh se splnil další sen všech fanoušků prapůvodní série Medal of Honor – vznikla hra, která jejich oblíbenou dobu i dobrodružství podává ve velkolepé formě a za doprovodu intenzivní atmosféry. I přes všechny své klady však nemáme čest s dokonalou hrou. Přehršel předskriptovaných momentů i lineární postup hrou je jednou z daní, které byli tvůrci v zájmu atmosféry i celkového herního dojmu ochotni obětovat. Je to dobře či špatně? Ať je váš názor jakýkoliv, já jim za jejich odvážné rozhodnutí i kvalitu titulu Call of Duty tleskám. V mých očích se totiž setkáváme s nejlepší akční hrou letošního roku! 

Grafika: 9/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 10/10

Ještě nikdy nebyl prožitek z války po všech stránkách věrohodnější a její podání velkolepější. Call of Duty je snem každého fanouška prapůvodní série Medal of Honor a zároveň horkým kandidátem na hru roku!

Celkové hodnocení: 9/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Akce | FPS
Výrobce: Infinity Ward | Webové stránky hry

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,