Recenze: Call of Duty 2 – více a lépe

Druhý díl Call of Duty nás vrátí do pekla druhé světové války. Vyjde také pro první konzoli nové generace, přinese více postav na bojišti a větší bojiště samotné. Celkově působí jako dvojitá dávka dle původního receptu. Je to dobře nebo špatně?
Recenze: Call of Duty 2 – více a lépe

Platforma: PC, Xbox 360
Typ hry: akční
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 1,5 GHz, 256 MB RAM, 64MB grafická karta, 2,5 GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 2 GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta, 2,5 GB HDD
Testovací konfigurace: AMD 2,6 GHz, 512 MB RAM, GeForce 5700 256 MB
Výrobce: Infinity Ward
Vydavatel: Activision (
www.activision.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Homepage:
www.callofduty.com/cod2

„Ti, kdo si dlouho užívali privilegia jaká si užíváme my, časem zapomínají, že lidé museli zemřít aby je vyhráli.“

Franklin D. Roosevelt                     

Když se na vánoce 2003 Call of Duty stala ve většině zemí PC hrou roku, smál jsem se na všechny své známé počítačové hráče. Hra, kterou si zvolili za vzor PC zábavy totiž byla zcela jasně a čitelně založena na arkádových principech, typických pro konzolovou zábavu. Již tenkrát jsem také říkal, že tahle od pohledu konzolová hra má před sebou na domácích videoherních strojích velkou budoucnost. A vida, Call of Duty 2 je jedním z klíčových titulů, se kterými přichází na trh první konzole nové generace - Xbox 360 (a to nemluvím o úspěchu konzolové odnože série). Dnes si ale budeme povídat o verzi pro PC.

  

Demolice patří k válce * Pasáž v potrubí pochází z filmu Nepřítel před branami * Ostřelovačka přinese smrt až na nejvzdálenější kout bojiště

Kolega nedávno rozebíral zajímavou teorii, že jádro herního principu každé hry lze popsat jednou větou, aniž by přitom mohlo dojít k záměně za jiný titul. Jaká věta v tom případě nejlépe popisuje Call of Duty? Je to vlastně samotná hratelnost, co způsobilo mimořádný úspěch téhle herní série? Já bych tu větu viděl asi takhle: „hráč pochoduje z jednoho checkpointu, spouštějícího předskriptovanou Hollywoodskou válečnou scénu okolo něj, na druhý“.

  

Grafika má svá silná místa * Navigování artilerie ze střechy jen tak nezapomenete * Call of Duty 2: více všeho

Funguje to stylem, že i když prakticky způsobujete změnu scény okolo vás překročením určité neviditelné hranice v rámci dané úrovně, zdánlivě nejsou veškeré zásluhy o postup vaše. Pěkně v rámci logiky a realismu spolubojovníci okolo vás prolomí obranu nepřítele nebo na poslední chvíli dorazí spřátelené tanky/letadla/posily. Na poměrně jednoduchý princip autoři nabalili desítky a desítky notoricky známých scén z Hollywoodských velkofilmů a celé to působí teatrálně ohromujícím dojmem.

Krev a prach

Žádný dojemný hrdinský příběh nezastřešuje vaše pachtění po bojišti. Podobně jako ve skutečné válce, Call of Duty je koláží příběhů, zásluh a osudových okamžiků nespočetného množství jednotlivých lidí. Jak pravil slogan prvního dílu: „Největší bitvu všech dob nevyhrál jeden člověk, ale spojenectví mnoha“. Vzniká tím pestrá škála zážitků, ale já si pořád myslím, že pořádný příběh potřebuje pořádné postavy a bez těchto ingrediencí se prostě necítím dostatečně motivován k dohrání titulu, notabene když je tak „filmově pojatý“. V tomto ohledu u mne na celé čáře vyhrává Brothers in Arms (která mne ale bohužel zase nebaví pro svoji relativní složitost/obtížnost).

  

Tohle vypadá spíš jako z Vietcongu * Na bojištích nechybí letadla * Dobové dokumentární filmy navozují správnou atmosféru

Stejně jako v prvním dílu se postupně zhostíte role ruského, britského a amerického vojáka (plus ještě jednoho britského tankisty během příjemně osvěžující pasáže). Každý z nich má tři mise, tedy kromě tankisty – ten má jen jednu. Celkem deset odlišných misí je dále rozděleno na samostatné úrovně, ty však podléhají stejnému tématickému ladění. Hra vám může dát slušně zabrat na vyšší obtížnost, nicméně na tu jednodušší je možné jí prolétnout za necelých deset hodin. Každou misi opět uvádí krátký film sestříhaný z dobových černobílých dokumentů. Vedle obligátní bitvy o Stalingrad nebo vylodění spojenců (na jiné pláži než v Medal of Honor:-)) v Den D v Normandii si užijete bitvu o jeden veledůležitý kopec v evropském středozemí či nějakou tu akci uprostřed pouště a nepřehledných mračen písku.

Prostě střílejte

Když si odmyslíme ono výpravné prostředí plné předskriptovaných filmových okamžiků, dostaneme tradiční střílečku z vlastního pohledu. Vedle pestré nabídky dobových zbraní a nutnosti volit správnou z nich pro správný okamžik (přestřelky se snipery napříč náměstím vyžadují ostřelovačku, proti tankům zase nemá cenu vyrážet bez bazuky) zde najdete ověřené prvky jako vysoce účinný úder pažbou pro boj nablízko a zvýšení adrenalinu v krvi hráče nebo pohled přes mířidla, což je při rozlehlých bojištích nezbytný prvek.

  

Divoká jízda v tanku * Jedna z mnoha statických zbraní * Den D ještě jednou

Design úrovní je natolik podařený, že všechny tyhle klasické prvky jsou v dokonalé rovnováze a hráč se výborně baví od začátku do konce, tedy alespoň pokud jde o hratelnost. Různé zbraně vyžadují různou taktiku (v ruské kampani budete pevně držet spoušť pro nekonečný proud mírně nepřesné palby ze samopalu, zatímco v kampani britské budete muset z Thompsona pálit dávkami, které ale budou o mnoho přesnější) a zrovna když vás přestane bavit dobývat nepřátelské pozice, přijde obrat a budete muset bránit vlastní post. Nejzábavnějším osvěžením jsou pak lineární pasáže na neviditelných kolejích uvnitř vozidel nebo zmíněná tankistická úroveň (kde stroj budete řídit a také střílet z jeho děla – vaši spolubojovníci tentokrát obsluhují samopal).

Více a lépe

Vylepšená grafika je samozřejmostí, já jen dodám, že jde spíše o vyšší detailnost textur než lepší efekty. Třeba vodní hladina je vyloženě průměrná. Na druhou stranu efekty explozí byly již v prvním dílu hry jedny z nejlepších a takové i zůstaly. Bohužel vypadají až příliš podobně originálu, ale možná to prostě lépe nejde. Jen jich je alespoň mnohem více a větších. Zato fyzika není zrovna kdovíco (stejně je většina destrukce předskriptovaná). Umělá inteligence byla slušná již v prvním dílu, ani tentokrát neurazí (přesto má ale daleko do taktizování vojáků ve hrách jako Fear, Far Cry nebo Brothers in Arms).

  

Vypůjčeno od Spielberga * Tenhle sráz ve Vojínu Ryanovi nebyl * Grafika opět příjemně překvapuje

Zvuková kulisa byla geniální již dříve, nyní se znatelného vylepšení dočkala ještě hudba (silnější melodie, vokály). Zážitek ze hry slušně umocňuje automaticky se skrývající HUD (když jej zrovna nepotřebujete) a chybějící potřeba sbírat lékárničky (zranění vyjadřuje rudnutí obrazovky a léčíte se prostým čekáním v úkrytu). Multiplayer nechybí a je tradičně nadprůměrný. Co je ale tím nejcitelnějším rozdílem mezi oběma díly Call of Duty je rozhodně rozloha úrovní a velikost akce.

  

Zelená dýmovnice je pro změnu z filmu Skála * Dobytí tohoto kopce patří k pomyslným vrcholům hry * Zábavný film během závěrečných titulků

Máme rok 2005 a počítače na našich stolech nabraly několikanásobek výkonu. Stejně tak Xbox 360 je někde docela jinde než původní Microsoftí konzole. Bojiště v CoD2 jsou tedy logicky mnohem rozlehlejší a co je pro váš nedočkavý prst na spoušti hlavní: pohybuje se po nich mnohem více vojáků. Můj šéf správně řekl, že právě tímhle poznáte novou generaci herního hardware na první pohled: kde dříve byly desítky postav, jsou nyní stovky. V zájmu hratelnosti není těch maximálně masových scén příliš mnoho, ale když se kolem vás jedna začne odehrávat a pluky vojáků se s bojovým řevem řítí na vás, je to mimořádný zážitek.

Stokrát do stejné řeky

Call of Duty 2 v zásadě přinesla vše, co se od pokračování dalo čekat. Je to to samé, ale ještě lepší, větší, hustší, uhlazenější. Proč jsem se tedy prakticky celou hru tak trochu nudil? O absenci příběhu zastřešujícího moje snažení jsem už psal. Hlavím problémem je ale nepochybně to samé prostředí, zbraně a zápletky. Možná jsem to jenom já, ale v posledních letech jsem hrál asi deset podařených FPS akcí z druhé světové války. Znám nazpaměť všechny ty zbraně, vozidla, uniformy… k čertu, já už znám nazpaměť i ty hlášky vojáků na jednotlivých stranách. Jak se pak člověk má bavit, když ho nečeká žádné překvapení?

Světlé stránky hry
  • Tuny filmové atmosféry
  • Návyková hratelnost
  • Velkolepost akce
  • Dokonalý zvuk a hudba
  • Schovávací HUD
  • Kvalitní multiplayer
Temné stránky hry
  • Znovu to samé
  • Krátkost hry
  • Chybí příběh
  • Překvapivě slabé finále

Podobně jako se mi přejedly české porevoluční filmy o komunistické éře, přejedly se mi také „Hollywoodské střílečky z druhé světové války“. Ptám se vývojářů, zda si opravdu nemohou vybrat jiný námět pro svoje další hry. Nechť si vezmou příklad ze skutečného Hollywoodu, kde také střídají dějiště svých velkovýpravných akčních eposů. Při představě, že bych měl recenzovat Call of Duty 2: Big Red One pro konzole a do virtuálních pracek mi tak zase narvou „starý dobrý“ Thomposon pro palbu na „staré známé“ skopčáky, se mi dělá mírně nevolno. Jistě, Call of Duty 2 je vynikající hra a dohrál jsem ji rád, ale ta hořkosladká chuť recyklované potravy se stává trpčejší a trpčejší. Vám to tak nepřijde?

Grafika: 8/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10

Nic menšího, než nejlepší akční hra z druhé světové války. Ohromující filmové scény všude okolo vás, návyková hratelnost, dokonalá atmosféra. Přesto začínají být boje na stejných bojištích, stejnými zbraněmi a proti stejnému nepříteli poněkud stereotypní, takže pro Call of Duty 3 bych prosil nějakou výraznější změnu… nebo alespoň pořádný příběh.

Celkové hodnocení: 8,5/10

Dostupné pro: PC, X360
Žánr: Akce
Výrobce: Activision | Webové stránky hry
  • Tuny filmové atmosféry
  • Návyková hratelnost
  • Velkolepost akce
  • Dokonalý zvuk a hudba
  • Schovávací HUD
  • Kvalitní multiplayer
  • Znovu to samé
  • Krátkost hry
  • Chybí příběh
  • Překvapivě slabé finále

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Mashinky jsou v předběžném přístupu, pojďte si hrát s vláčky

Mashinky jsou v předběžném přístupu, p…

Nové tratě ve strategické hře Mashinky volají po pořádném řediteli, který postaví železniční impérium. V předběžném přístupu už ode dneška!

6.  10.  2017 | | 25 N/A
Praha stověžatá aneb projížďka hlavním městem ve Forza Motorsport 7 (galerie)

Praha stověžatá aneb projížďka hlavním…

Forza Motorsport 7 je na světě a stejně tak jako v předchozích dílech, i nyní máme možnost zajezdit si skrze historické centrum Prahy. Pokochejte se s námi.

13.  10.  2017 | | 13 N/A
Žánr Battle Royale bere trh útokem, podívejte se na nejlepší hry

Žánr Battle Royale bere trh útokem, po…

Battle Royale sice není žádný nově objevený žánr, ale až nyní ukazuje svůj pravý potenciál. Nejenže prodejní čísla obrovsky narůstají, ale počet hráčů přesahuje i takové stálice, jako je Counter-Strike Global Offensive nebo Dota 2.

11.  10.  2017 | | 4 N/A
Fotbálek PES 2018 vypadá díky vychytávce Ansel skoro jako přímý přenos

Fotbálek PES 2018 vypadá díky vychytáv…

Pro Evolution Soccer 2018 rozhodně má své problémy, ale díky funkci típání screenshotu Ansel od společnosti Nvidia z toho můžete udělat pořádnou podívanou.

8.  10.  2017 | | 3 N/A
Světové recenze Middle-earth: Shadow of War mluví o hitu

Světové recenze Middle-earth: Shadow o…

Pokračování výletu do Mordoru je tu a můžeme-li věřit zahraničním kritikům, jde o důstojného nástupce.

10.  10.  2017 | | 2 N/A
Star Wars Battlefront II vypadá ve 4K úchvatně, podívejte se

Star Wars Battlefront II vypadá ve 4K …

Nový Battlefront je takřka za rohem a internet se začíná plnit novými pohlednicemi z betatestu. Již brzy vám přineseme naše dojmy, prozatím si užijte parádní 4K obrázky.

6.  10.  2017 | | 3 N/A
FIFA 18: zpět a ve formě (recenze)

FIFA 18: zpět a ve formě (recenze)

Po nejnovějším ročníku fotbálku PES se vrací i EA se svou značkou. Je FIFA nejlepším fotbalem na trhu?

9.  10.  2017 | | 1 N/A
Middle-earth: Shadow of War - naplňte svůj osud (recenze)

Middle-earth: Shadow of War - naplňte …

Talion se vrací, aby dobyl Středozem a navždy zbavil svět zla. Povede se mu to tentokrát?

17.  10.  2017 | | 3 N/A