Recenze: Call of Duty 3 - Wii jako stvořené pro hraní FPS?

Platforma: Wii (PS2, PS3, Xbox, Xbox 360)
Žánr: Válečná FPS
Výrobce: Treyarch
Distributor v ČR: Conquest Entertainment (platí pro Wii verzi)
Cena: 1 999 Kč
Homepage: www.callofduty.com

Vidět a hrát třetí verzi Call of Duty 3 v rozmezí jediného měsíce dá zabrat i milovníkům akcí z druhé světové války - dvojnásob pak skeptikům mého ražení, kteří na třetím dílu kritizovali nejen velkou podobnost s předcházejícími hrami a nedostatek inovací, ale i neočekávanou porci dětských chyb, spáchaných vývojářským týmem. Naštěstí dodává ovládání pomocí ovladačů Wiimote a Nunchak hře na novém rozměru, a v prvních minutách verzi pro Wii odpustíte téměř vše, včetně (překvapivě) chudé vizuální stránky, která na plné čáře prohrává také s konkurenty mezi konzolemi staré generace.

Úkol č.1: zvládnout ovládání

Slovíčko odpustíte z předcházejícího odstavce ale nemusí být striktně pravdivé. Přestože při prvním ohmatání potěší fakt, že nahrávací časy jsou dokonce kratší než na PS2, s vržením hráče do víru dění vyvstává první problém. Nikdo z nás nebyl zvyklý hrát akční střílečku spojením dvou pohybových ovladačů a nemáte-li praxi v jejich ovládání alespoň z launchové Zeldy (jíž si zakoupila valná většina zákazníků), budete šokování. Realistický odhad hovoří o minimálně šedesáti minutách, které budete k sžití se s ovládáním potřebovat. Ani poté se však nevyvarujete příhod, kdy se budete zmateně vysekávat z problémů, způsobených rychlým pohybem a ztrátou orientace.

Call of Duty 3 do pídě využívá všech prvků, které na kombinaci Wiimote a Nunchaku najdete. Zatímco Nunchaku je zde určeno pro pohyb a jeho dvě tlačítka pro přikrčení/plazení, případně také výskok, Wiimote se dočkal ještě komplexnějšího využití. Levá část směrového kříže je věnována odhození granátu, pravá pro jeho "kouřovou" variantu, menší tlačítko mínus vedle klávesy Home spouští pro Call of Duty 3 typické animace naskončení na náklaďák/přelezení přes překážku apod. Tvůrci nepozapomněli ani na kombinaci tlačítek 1 a 2, z nichž to první poslouží k zobrazení aktuálních úkolů, druhé zmíněné pak k aktivaci dalekohledu. Asi nepřekvapí, že tlačítka A a B si pro sebe uzurpovala úkol nejdůležitější - přepnutí do pohledu skrz mířidla zbraně, respektive střelbu. Tím je sice výčet funkcí u konce, nikoliv však seznam specialit, které tvůrci představují skrz pohybové senzory obou ovladačů.

Nebudu daleko od pravdy, pokud Call of Duty 3 označím za hru, jež se z první várky titulů nejlépe poprala s nabízenými možnostmi ovladačů. Drobností, spojených s pohybem tu jednoho, tu druhého ovladače, rozeznáte v průběhu hraní více než půltucet. Také jejich zmínka na papíře vypadá lákavě. Už v tréninku pohyby tam a zpátky srazíte víko z dřevěné truhly, máchnutím Nunchaku do strany měníte v boji zbraň, což je rychlé a praktické. V jedné z ohlášených inovací třetího dílu, soubojích muž proti muži (ztvárněných přetahováním se o zbraň), se budete prudkými pohyby obou ovladačů snažit nepřítele přetlačit - abyste ho mrštěním ovladačů do strany přetáhly pažbou a akční vložku tím rázně ukončili. Nunchaku ovladač pak najdete využití také při pokládání bomb, kdy se je budete snažit otáčením a dalšími pohyby správně umístit. Obecně platí, že téměř všechny činnosti, jež byly na PC či ostatních konzolích zjednodušeny na prosté stisknutí tlačítka, zde nabírají nový rozměr. Na první pohled to vypadá lákavě, ale co po několika hodinách?

Úkol č.2: přežít první bolístky

Jako vše, i ovládání pomocí pohybových ovladačů si žádá zkušenost a návyk. Pro někoho může být tento fakt bolestivý, pro jiné nikoliv. Setkal jsem se s typem hráčů, kteří souboj s citlivým kurzorem a nutností úsporných pohybů pro přesné zaměřování po několika minutách vzdali, problémy bude ovládání (obecně, neplatí jen pro CoD3) působit také majitelům menších televizorů. Nepraktické je také rozvržení důležitých prvků po celém Wiimote ovladači. Nemůžete jen tak přehmatávat (výsledkem by byla ztráta kontroly nad obrazem a kamerou), proto v kritických situacích použijete pro stisknutí tlačítek v dolní polovině Wiimote druhou ruku, standardně držící Nunchaku. Záměrně nepíši, zda jde o ruku levou či pravou - jak totiž dobře víme, Wii je uzpůsobeno jak pravákům, tak i levákům a záleží tudíž pouze na vašich preferencích.

Klady přesto převažují. Stačí trocha nezbytného odhodlání a budete si po první hodině hraní užívat nevšedních zážitků, které se těžko srovnávají s hraním kteréhokoliv z předchozích dílů série na některé z dosavadních platforem. Naneštěstí strádá výprava hry, což poznáte jednoduše na první pohled. Z mně neznámých důvodů je vizuální stránka třetího dílu nejhorší ze všech dostupných verzí hry: výrazně nižší kvalita textura, chybějící efekty některých výbuchů, množství misí je barevně šedivých a vybledlých, což ztěžuje rozeznání vojáků od stromů či zdí apod. Minimálně jedno ale má Call of Duty 3 pro Wii s ostatními verzemi společné – nenadálé poklesy framerate.

Navíc zpoza rohu vykukuje také problém hry jako celku. Call of Duty 3 nijak nevybočuje z kolejí, které vystavěly předchozí díly: co hůř, znechuceným hráčům nenabízí skutečný důvod, proč nové pokračování vyzkoušet. Je sice v mnoha ohledech větší a bohatší než druhý díl, pokud jste si ale při hraní dvojky jen smutně připomínali, jaké to bylo na začátku, když nám připadalo věrohodné zachycení největšího konfliktu přímo fascinující, u třetího dílu bude vaše vystřízlivění dále pokračovat. Může za to nejen slabá výprava příběhu, kterému díky rozmělnění mezi několik bojových front a armád chybí celistvost, ale také desítky drobností, včetně těžko omluvitelných chyb. Mohli bychom odpustit množství prolínajících se předmětů, zničehonic mizící objekty nebo děsivou inteligenci počítačem řízených postav u série, která podobnými neduhy nikdy netrpěla? Jen velmi těžko. Jak je navíc ve světě Call of Duty zvykem, konec veškeré zábavy přichází po slabých osmi hodinách, což je překvapivě také vše, co můžete od verze pro Wii očekávat. Proč?

Chybí multiplayer. Zatímco ve verzi pro PS2 či Xbox 360 je hra více hráčů jedním z důvodů, proč jsem ji stále ochoten doporučit i znuděným fanouškům, na Wii se ho nedočkáte. A že je to ztráta zdrcující, ukazuje už řada vylepšení, kterých se multiplayer dočkal – zvýšení počtu hráčů na 24 nebo možnost splitscreenu ve čtyřech, s obvyklou nadílkou módů a devítkou map, které bych jedním slovem označil za vynikající.

Úkol č.3: pečlivě zvážit investici

Souboj je ve finále a s ním se neodvratitelně vkrádá otázka, na kterou jistě toužíte znát odpověď. Hrát Call of Duty na Xbox 360, nebo Wii? Zklame snad verze pro PS2? Co do hloubky a intenzity zážitku vítězí verze pro konzoli od Microsoftu, ale k jejímu plnému vychutnání potřebujete televizor specifikace HD a ani zde grafika neohromí. Na běžných, "pokojových" telkách navíc není rozdíl oproti PS2 verzi patrný. A Wii? Vede si svou malou, soukromou válku. Zvolený systém ovládání je funkční, zároveň však komplikovaný, nabídne vám nevšední zážitek, zároveň může rychlý vstup do hry a první zmatené máchání ovladači odradit desítky hráčů. Co už tvůrcům odpustit nemohu, je absence multiplayeru nebo výrazně horší vizuální stránka, pro jejíž osekání marně hledám logický důvod.

Grafika: 5/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 6,5/10

Call of Duty 3 na Wii představuje komfortní systém ovládání, jehož taje ale budete objevovat déle, než jste u klasických her zvyklí. Neomluvitelná je naopak absence multiplayeru a horší grafika než u ostatních verzí.

Celkové hodnocení: 6,2/10