Recenze: Call of Juarez : Bound in Blood – akce na divoko

Tvůrci mají odlišnosti obou bratrů chytře vymyšlené, oba hrdinové mají i různé ultimátní útoky, které se nabíjejí střílením protivníků – Thomas dokáže bleskově postřílet až 6 protivníků v rozsahu 180 stupňů, Ray s ďábelskou přesností libovolně do protivníků nasází 12 kulek. Kardinální chybou je, že toho vývojáři nijak víc nevyužívají, na začátku skoro každé mise si sice můžete vybrat hrdinu, který je vám sympatičtější, ovšem průběh hry nijak razantně neovlivníte. Například možnost vyšplhat se někam lasem jsem měl za celou hru snad asi pětkrát. Velmi citelně tu chybí slibovaná kooperativní hra, která se přímo vybízí.

Bound in Blood by mohlo znamenat i vykoupáni v krvi

Výraznější spolupráce by možná přebila i příležitostný ubíjející pocit z přemíry akce. Téměř všechny úrovně jsou totiž nalajnované stylem „prostřílej se do bodu B, kde tě čeká střelecký souboj s bossem“. Narazíte i na celou řádku zpestření jako střílecí pasáž v dostavníku, střílecí pasáž za gatlingem v krytém voze či střílecí pasáž s kanónem, ale i v těch jde většinou o to…himl,…jakseto…jo, o střílení!

Nebál bych se to přirovnat k takovému skoku, jako v případě Gears of War

Nenechte se mýlit, akce je to nadmíru zábavná a strhující, ale občasné zpomalení tempa by rozhodně neuškodilo. Nejspíš by to navýšilo i herní dobu, která je na dnešní spodní hranici, tedy zhruba kolem šesti hodin.

Jestliže však něčím Bound in Blood ze škatulky klasických FPS vyčnívají, je to inovativní systém krytí. Nebál bych se to přirovnat k takovému skoku, jako v případě Gears of War. Stačí se přiblížit k vhodnému objektu a postava se automaticky „přilepí“. Následně stačí intuitivně pohybovat myší a pohled se zcela posune na nejlogičtější místo. Pokud tam za bednou například posunete myší dolů, skrčíte se se zbraní dolů, pohybem nahoru vysunete zbraň a vykouknete – jednoduché, přehledné, intuitivní a hlavně perfektně funkční.

Stejně funkční a logický je i systém vylepšování zbraní. Všechny ty revolvery, pušky, brokovnice a luky v průběhu hry najdete v několika stupních kvality, podle které se odvozují i tři základní vlastnosti – zranění, přesnost a rychlost nabíjení. Některé zbraně vypadnou z protivníků, ty nejlepší ovšem musíte nakoupit u příležitostných prodejců za peníze nalezené v průběhu hry, či vydělané plněním vedlejších misí.

Call of Juarez volá

Po technické stránce představuje Call of Juarez: Bound in Blood stejně dobře odvedenou práci, jako po té hratelnostní. Čtvrtá generace Chrome enginu nabízí zatraceně impresivní podívanou. Perfektní práce s hloubkou ostrosti, takže se efektně rozmaže zbraň, když míříte do dálky, úžasné světelné efekty, detailní prostředí, určitá zničitelnost objektů včetně lehké simulace hoření, to jsou jedny z hlavních triumfů vizuální podoby.

Čtvrtá generace Chrome enginu nabízí zatraceně impresivní podívanou

Vše se navíc výborně optimalizováno, takže na mé sestavě Core 2 Duo na 2,33 GHz s 2 giga Ram a GeForce 8800 GTS vše běželo na maximální nastavení v 1680x1050 naprosto plynule. Navíc i nahrávací časy jsou zanedbatelné.

Žádné větší připomínky nemám ani k dabingu či hudbě, obojí skvěle doplňuje už tak výtečnou atmosféru. Ono v podstatě není až tolik toho, co Call of Juarez: Bound in Blood vytýkat. Kouzlo divokého západu je nepřekonatelné a i tu kratší herní dobu může zdařile prodloužit i zábavný multiplayer.

Ten nabízí třináct rozdílných povolání (každé má jiné zbraně, jinou rychlost a výdrž), osm map a pět kompetetivních modů, kde tem, ve kterém hrajete na lupiče na šerify, mě zaujal asi nejvíc. Hru pro jednoho hráče trochu podrývá zcela nepochopitelná absence kooperativní hry a místy až trochu moc velká akčnost.  Což však zabránilo pouze tomu, aby se z Bound in Blood stala legendární hra, takhle je to „jen“ vysoce zábavná střílečka, což rozhodně není málo.