Recenze: Condemned 2: Bloodshot – strach bude bavit

První díl Condemned byl brutální a plný atmosféry. S pokračováním se autorům podařilo splnit plán na 150 %, nebo možná ještě více. Ostatně, bojíte-li se rádi a nevadí vám přitom nějaký ten hektolitr prolité krve, klidně čtěte dál.
Recenze: Condemned 2: Bloodshot – strach bude bavit

Objednejte si na shop.doupe.cz
Condemned 2: Bloodshot 
  • Xbox 360: 1 699,- Kč
  • PS3: 1 699,- Kč
  • Platforma: Xbox 360, PS3
    Typ hry: krimi/survival FPS
    Výrobce: Monolith Productions (
    http://www.lith.com)
    Vydavatel: SEGA (
    http://www.sega.com)
    Distributor v ČR: CD Projekt (
    http://www.cdprojekt.cz)
    Homepage:
    http://www.condemnedgame.com
    Datum vydání: březen 2008 

    Realita? Co to je? Pro Ethana Thomase, hrdinu obou dílů Condemned, je hranice mezi skutečným světem a představami velmi úzká. Jediné, co je pravé, je krev na jeho rukou, ať už jeho, nebo všemožných zloduchů, ze kterými se při své obnovené práci setkává. Ještě před rokem přitom býval nejlepším vyšetřovatelem hromadných vražd v okolí, rozluštil velkou záhadu a dokonce se mu podařilo očistit své jméno od komplikací, které při pátrání vyvolal. Teď je ale na dně a vy jste na dně s ním.

    I když jste mu pomáhali k úspěchu s minulým případem, veškeré hrůzy se na něm podepsaly a jedenáct měsíců musí ubíjet noční můry alkoholem. Nejhorší však je, že i tak se všechny děsy vracejí a to nejen Ethanovi. Ve městě se začíná zvedat další vlna nepokojů a násilí, které provázejí sonické vysílače vždy v epicentrech řádění. A protože je Ethan nejspíš jediný, kdo je schopný se svým vrávoravým krokem všem oživlým nočním můrám postavit a objasnit záhady s nimi spojené, musejí jej jeho kolegové opět povolat do služby. Tedy samozřejmě až poté, co jej najdou ve chvíli, kdy se s nekalými živly vypořádává na vlastní pěst.

      

    Právě pěsti budou vaším neocenitelným průvodcem po všech temných zákoutích a děsivých budovách, uličkách i potemnělých prostranstvích. Ethan se konečně naučil používat ruce nezávisle na sobě, takže každá spoušť vašeho ovladače vystřelí jednu z jeho pěstí do  protivníkova děsivého šklebu. Rychle se naučíte používat základní kombinace úderů přinášejících vyšší zranění a bez rozmyslu budete po vzoru boxerů útočit levačkou, pravačkou, načež přistane silný levý hák a protivník se klátí k zemi.

    Tedy, takováto představa je možná v podstatě jen zpočátku, už po chvíli se nepřátelé rychle poučí a dávají si větší pozor. Zdá se, že umělá inteligence dosáhla oproti dřívějšku slušný vzestup a protivníci se schopně kryjí, schovávají, využívají veškerých možností, které jim prostředí přináší. Jen stále většinou poslušně sledují, jak jejich kolegu dostáváte na zem, aby pak přistoupili, až budou v pořadí. Občas se sice střetnete s výjimkou, ale bohužel tomu není tak často, jak by bylo radno.

      

    Počítejte ale každopádně s tím, že soupeřů budete mít vždy dostatek a jejich krve kolem sebe také. Hra rozhodně není určena pro děti, však když naplníte postupným ubíjením nepřátel ukazatel, můžete spustit i extrémně násilné řetězové útoky. Tok času zmedovatí, zpomaleně sledujete každý detail právě masakrované zrůdy, na obrazovce vám naskakují tlačítka, která máte mačkat pro maximální výsledek a protivník dostává jednu přesně mířenou ránu za druhou.

    A pokud mu to nestačí, padne na kolena a vy nemusíte mít ani naplněný ukazatel k tomu, abyste mu nasadili dvojitého nelsona a odvlekli jej k jednomu ze slušného počtu smrtících předmětů v okolí. Ať už se jedná o televizi, nebo pračku, kterými mu prohodíte hlavu, nebo jej hodláte nabodnout na kus drátu trčícího z betonové zídky, vždy se bude jednat o krvavý a bolestivý způsob ukončení jeho mrzkého života. Ano, jak jsem již zmiňoval, Condemned 2 není pro děti.

      

    Nemusíte si však vystačit s manifestační hláškou o holých rukou, po okolí se povaluje tu baseballová pálka, onde zase fošna s hřebíky, támhle trubka, prostě spousta rozličných předmětů, které vám rády poslouží jako zbraně. Každý z nich je přitom charakterizován i svojí odolností, protože po pár použitích si budete muset hledat nový. Ale ouha, tvůrci to lehce přepískali s omezeními a až příliš často se stane, že sice míříte na váš chtěný objekt zkázy, ale protože třeba přistupujete z jiné strany, nedaří se vám jej sebrat. Na takovýchto záseků narazíte při hraní až moc, na druhou stranu, pomáhá to i protivníkům, kteří jsou schopni stejně jako vy onu fošnu chytit a omlátit vám ji o hlavu.

    Přitom se povětšinou setkáváte jen s těmi nejběžnějšími, a přitom nejděsivějšími, protivníky – lidmi. Tedy ne vždy je jisté, zda se jedná ještě o ony živé myslící tvory, ale postavy v mikině s kapucí přes hlavu vás budou pronásledovat celou hru. Mihotavé světlo baterky z nich udělá něco děsivějšího, než jsou všemožní pekelníci z jiných her, stejně jako vás bude pohánět vpřed představa, že by se něco podobného mohlo klidně stát i z vás. Hra promyšleně útočí každou svojí částí na nejhlubší místa podvědomí a nejednou jsem se na ulici přistihl, že opatrně sleduji charakteristické rysy pobudů, kteří jako by z oka vypadli vašim herním protivníkům.

    Snad každý herní moment je přitom viditelně promyšlený a vykonstruovaný přesně tak, aby ve vás zanechal nesmazatelný dojem. Abych neprozrazoval moc z děje, jako příklad uvedu hned v počátku chvilku, kdy je vám vysvětlováno ladění televize, vy si poslechnete nějaké žvásty a přitom jen tak na pozadí slyšíte za vámi pohyb. Tedy, v tu chvíli jej nevnímáte, ale jakmile se otočíte do mrtvolně žluté tváře, vyletíte dobrého půl metru do vzduchu a při dopadu se budete snažit zachytit volně padající gamepad, uvědomíte si, že jste o postavě za vámi vlastně věděli.

    Hra je přitom skvěle vyvážená, ať už jste začátečníci, kterým ještě teče herní mléko po bradě, nebo stovkami virtuálních akcí ostřílení harcovníci. Vyberete si svoji obtížnost a hra se jí drží. Ne, jak jste normálně zvyklí, že od nudy plynule přecházíte do extrému, kde se vztekáte nad složitostí ovládání, obtížností hry a vlastní neschopností. Zde se vám často také něco nepovede napoprvé, ale přitom víte, že to bylo fér. I když, mise s továrnou na panenky, o té by vám mohlo pár hráčů vyprávět spoustu nepěkných zážitků.

    K dokonalosti však stále něco chybí. Sice vás hra na necelých deset hodin chytí, přežvýká, vyplivne, ale pak nemáte v podstatě důvod se k ní znovu vracet. Ano, můžete ji dohrávat na vyšší obtížnost, ztratíte však největší motivaci, kterou je strach z neznáma. Máte sice k dispozici hru ve více hráčích, ale servery jsou poměrně prázdné, zvláště pokud se týče verze pro PS3. Stejně tak je nepoměr mezi normálními možnostmi pro více hráčů (deathmatch, team deathmatch a bum rush) a povedeným crime scene, kde jeden tým jsou vyšetřovatelé, druhý pak nakažení, kteří se snaží ukrýt po mapě tašky s důkazy. U posledního jmenovaného se budete skvěle bavit, u ostatních jen bavit.

      

    I ve hře pro jednoho hráče jsou slabší místa, třeba výše zmíněná továrna, nebo i cokoliv, kde namísto pěstí a nástrojů používáte střelné zbraně. Naštěstí mají málo nábojů, takže je po chvíli zase zahodíte, ale s výjimkou soubojů s bossy jsou v podstatě nepoužitelné kvůli tomu, že prostředí je připraveno na souboje nablízko. A přitom autoři vymysleli i takové vychytávky,jako že si Ethan musí přihnout, aby uklidnil nervy a zpřesnil mušku. Škoda, přeškoda, že to nedotáhli do konce. I když, snad mne neukamenujete, když prozradím, že zakončení klasicky nechává otevřená vrátka pro další pokračování, kde se mohou autoři ještě zlepšit.

     

    Světlé stránky hry
    • Hutná atmosféra
    • Komba v soubojích
    • Vyvážená obtížnost
    • Zvuky podporující atmosféru
    • Stylová grafika
    Temné stránky hry
    • Sekce se střelnými zbraněmi
    • Podruhé už je to nuda

    Monolith se prostě zase vytáhli a předvedli, že jsou schopní vytvořit atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. Podporuje ji dokonale i ztvárnění okolí, kdy vám bude běhat mráz po zádech z každého stínu a pokud si pustíte zvuk nahlas, budete se bát večer i na záchod. Přitom nejděsivější nejsou zvuky, které se kolem vás ozývají, ale správná míra ticha, které se vždy před blížící se akcí dostaví. A, samozřejmě, musím vzpomenout i samotné zvuky, kdy autoři snad museli brát záznamy ze živých zápasů, jak se jim to povedlo.

    Grafika: 9/10
    Hudba: 8/10
    Zvuky: 10/10
    Hratelnost: 8/10

    Pokud se bojíte aspoň trochu rádi, je pro vás Condemned 2 jasnou volbou. Zapomeňte na něj ale pro děti a mládež, jejich křehké dušičky by mohly být skoro stejně narušený, jak se to denně děje u desítek filmů v televizi. A kriminální mezihry si také užijete více, než dříve. Přidejte si k tomu ještě blbuvzdorné titulky a máte hru snad pro všechny odvážlivce.

    Celkové hodnocení: 8/10

    Dostupné pro: X360, PS3
    Žánr: Akce | krimi/survival FPS
    Výrobce: Monolith Productions | Webové stránky hry
    • 40 způsobů smrti nepřátel
    • nový soubojový systém využívající komba
    • temná atmosféra a řádná porce strachu
    • vyšetřovací praktiky pro ulehčení od akce
    • vynikající audiovizuální zpracování
    • stereotypní akce
    • přihlouplá AI
    • přehnaná brutalita