Recenze: Crush – originalita na druhou

Je to plošinovka? Nebo snad čistě logická hra? Před vydáním se o náplni Crush hovořilo jen v náznacích a podobné otázky tedy nebyly ničím výjimečným. Ve světle nových informací víme, že jde o kombinaci obojího. Jaký zdroj informací máme namysli? Samozřejmě hratelnou verzi, díky níž vám můžeme přinést i celou recenzi.

Platforma: PSP
Žánr: plošinovka
Výrobce: Kuju
Vydavatel: Sega
Homepage:
http://www.sega.com/games/game_temp.php?game=crush

Hry se dělí na čtyři základní kategorie. Jsou buď dobré, nebo špatné a originální, nebo neoriginální. Nic mezitím neexistuje; kromě několika rozpačitých výjimek. O těch ale na tomto místě hovořit nemusíme – dnes je na programu totiž hra, která se dá přesně zaškatulkovat. Crush je dobrý a originální titul, jakých je ve světě málo. A v tom handheldovém obzvlášť.

Začátek originálně přitom vůbec nevypadá, dost možná bych úvodní komiksově podávaný příběh mohl označit za plagiát Psychonatus – také jste vysláni do hlavy hlavního hrdiny a také zde vykonáváte řadu věcí. Vyprávění o nespavosti Dannyho, jak se hlavní hrdina jmenuje, a o tom, jak se díky tomu dostal až do blázince, kde se ho ujal bláznivý doktor Reubens, však dvakrát přesvědčivě není. Hra se totiž snaží prezentovat příběh hororově, ale… dvakrát se jí to nedaří. Nemá ale cenu se tímto zbytečně zdržovat a už vůbec nemá cenu za to strhávat ve výsledném hodnocení nějaké body. Úvodní minuty se dají bez problémů přežít, a navíc to, co přijde, bohatě vyvažuje nemastně neslaný úvod.

   

Velkou pochvalu zaslouží tutoriál. Názorně vám v akci představí všechny prvky ovládání (již brzy se vám dostane hrdina pod kůži a nebude vám činit problém jakákoliv činnost), a především ten výjimečný prvek, podle nějž se celá hra jmenuje. Crush je speciální zařízení navržené dr. Reubensem, díky němuž můžete libovolně přepínat pohledy kamery. Co je na tom tak revoluční? Nemění se pohled v klasickém slova smyslu, jak jsme zvyklí z jiných her (třeba z třetí osoby na první), ale mění se i rozměry. Hra plynule přechází mezi 2D a 3D. Stále nevidíte nic originálního? Sami pochopíte, jakmile narazíte na první větší překážku. Základní 3D pohled totiž herní svět prezentuje zcela klasicky „plošinovkově“, tj. s velmi nebezpečnými nepřáteli a s mnoha těžce zdolatelnými překážkami. Po přepnutí do 2D se ale struktura věcí, které jste viděli před malou chvílí, změní k nepoznání. To například  u vysokých sloupů znamená, že se zmenší a vy je bez problémů zdoláte. U nepřátel to znamená značné omezení pohybu a tudíž to, že se s nimi snadněji vypořádáte.

   

Jde vlastně o plošinovkovou alternativu k bullet timu známému ze stříleček. Také je to prvek značně zlehčující hraní a také ho můžete používat pouze ve velmi omezené míře. Autoři stanovují jasná pravidla, kdy a jak lze Crush používat; bez toho byste to měli až moc jednoduché. Obtížnost je i díky tomu nastavena na přijatelnou úroveň. Přijatelnou v tom slova smyslu, že není moc jednoduchá, ale že zároveň ani nevymýšlí příliš absurdní situace, jejichž zvládnutí byste museli dlouze pilovat (= hru několikrát opakovat, následkem čehož by zábava pochopitelně postupně upadala). Překvapivě, přestože se herní náplň tváří velice stejnorodě, se budete po celou dobu hraní bavit stejně. Možností, jak nakládat s kombinací 2D a 3D pohledu je jednoduše tolik, že se vám ani po mnoha hodinách nepřejí. Naopak jsem měl pocit, že čím déle jsem Crush využíval, tím více mě to s ním bavilo.

    

Cíl hry je v každém z celkem čtyřiceti levelů (rozdělených po deseti do čtyř různých prostředí) stejný: musíte sesbírat barevné kuličky roztroušené různě po mapě, splnit několik menších puzzlů a dopravit se k označenému východu. Jednoduché? V prvních levelech samozřejmě ano, postupně se ale struktura prostředí mění… a to tak, že ubývá prostoru pro chyby a vy musíte jednat stále rychleji a stále přesněji. Situaci navíc komplikuje kromě samotného prostředí také řada jiných jevů; namátkou vzpomenu třeba časový limit (pokud náhodou narazíte na budík, který vám nepříjemným způsobem odpočítává čas nutný ke splnění úkolu) nebo třeba tlačítka, na které když šlápnete, změníte strukturu celého levelu. Příjemné je, že autoři vybavili každý level několika chechkpointy. V případě neúspěchu tak nemusíte nutně opakovat všechny úkoly znova; začnete od posledního checkpointu.

Světlé stránky hry
  • originální pojetí plošinovky
  • příjemná grafika
  • jednoduché ovládání
  • hudba
Temné stránky hry
  • příběh

Dojem z hratelnosti by ale byl poloviční nebýt povedeného technického zpracování. Grafika je jedním slovem báječná, dvěma slovy atmosféru dokreslující – ke hře dokonale sedne, kombinuje v sobě totiž příjemné protiklady (lokace navozující surovou atmosféru a naopak velmi nerealistická, přehnaně veselá a barevná místa vyvolávající úsměv na tváři). V kombinaci s úžasným hudebním doprovodem (bez něj by byla atmosféra poloviční) pak není co řešit. Crush se řadí mezi „must see“ tituly, které by vás neměly v žádném případě minout.

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10

Skvělá a originální plošinovka, který by neměla chybět ve sbírce žádného majitele PSP.

Celkové hodnocení: 9/10

Diskuze (1) Další článek: Demo ThreadSpace: Hyperbol k dispozici

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , ,