Recenze: Crysis – blíže k realitě, dál v hratelnosti

Nelítostný predátor...

Za jak dlouho a jakým způsobem hráč hru pokoří, definuje volba zbraní a speciálních schopností nanotechnologického obleku. Ten představuje zbraň sám o sobě. Se čtyřmi silami namapovanými standardně na prostřední tlačítko myši se hráč stává pravým predátorem džungle. Zrychlení, štít, nadlidská síla a maskování – čtveřice dovedností je maximálně vyvážena a použitelná pro rozdílné styly hry. Štít kopíruje svou funkci z Halo na konzolích, po zásahu se neodečítá zdraví, ale univerzální energie, která se po pár vteřinách klidu samovolně doplní. Tichošlápci zase ocení maskování prohlédnutelné nepřáteli pouze na plném světle nebo pokud mají na zbraních nasazen laserový zaměřovač. Jen pozor na rychlou chůzi, jež dokáže energii mimiker bleskově vyčerpat. Zrychlení je zase tvořeno pro strategii probíhání – ano, hlídky nepřátel lze v určitých pasážích nechat za sebou a pokračovat za ukazatelem cíle. V takovém případě lze hru pokořit během sedmi hodin, ovšem prožitek je pohřben.

  
Vetřelecká loď je dech beroucím představením, ale interaktivity příliš nepobrala

Multiplayer je zastoupen deathmatchem, jenž je oproti konkurenci zatraktivněn schopnostmi propůjčenými sci-fi oblekem stejně jako pro síťovou hru netradičním tropickým prostředím. Začnou-li nudit palmy, lze je vyměnit například za letadlovou loď. Ačkoliv se bezuzdné vyvražďování hraje skvěle a není pouhým doplňkem do počtu ke kampani, jako hlavní lákadlo se o slovo hlásí mód Power Struggle. Až 32 hráčů se rozdělí do dvou týmů s cílem zlikvidovat základnu toho druhého. To je však možné pouze s pomocí mimozemské technologie uprostřed mapy, jenže než ji ten který tým uvede do provozu, musí obsadit elektrárny roztroušené po ploše. Do všeho přizvukuje obsazování bunkrů, v nichž se respawnují hráči, a továren coby míst pro obnovování vozidel. Výsledkem je striktně týmově orientovaná řež, která v pěti mapách vystačí na hodiny zábavy, pokud zběsilé úprky a spektakulární výbuchy utáhne počítač. Snad proto byla v multiplayeru výrazně potlačena výpočetně náročná fyzika.

  
Terminal Velocity po třinácti letech * Z cesty, kde je tady toaleta?! * Je zaděláno na další z fatálních omylů lidstva

Zbraně na pohled překvapí malým počtem. Samopal, dva druhy útočných pušek, odstřelovačka, raketomet, rotační kulomet a tři experimentální kousky nejsou v obrovském záběru hry mnoho, ovšem až do stisknutí C, jež otevře modifikační obrazovku. Na své kovové mazlíčky může hráč navěsit svítilny, reflexní zaměřovače, optiku, podvěsit granátomet nebo našroubovat tlumič, vše s odpovídajícím grafickým i funkčním ztvárněním. I ze základní pušky lze postupem času udělat smrtící zbraň k odstřelování sto metrů vzdálených hlídek dávkami nábojů.

  
Trochu to jiskří, ale kulomet to rozchodí * Tuhle opici v džungli nepotkáte. Chceš banán? * Mít silnější stroj, dohlédneme dál

...často loveným lovcem

Ne že by se vojáci nechali ustřílet z povzdálí. Ačkoliv vidí na o poznání menší vzdálenost než hráč, jejich inteligence stejně jako ve Far Cry operuje na týmovém základu. Pokud hráč zburcuje jednoho vojáka, za chvíli se do epicentra povyku valí pět dalších, přijíždí obrněný vůz a člun rejdící po moři přirazí blíže k pláži. Kooperace nepřátel je vynikající, ovšem nejsou to stroje. Ať již to bylo záměrem autorů nebo nechtěným výstřelkem herní fyziky, v jednom momentě zalarmovaný voják komicky zakopl o náhodně pohozenou bednu a svalil se bezmocně do prachu – živost sama. V ohledu ke schopnostem obleku taktika časem svádí k všemocné kombinaci nečekaného úderu, zaběhnutí za překážku a aktivace maskování. Nepřátele hráče většinou nemají šanci najít a hráč se v tichosti zregeneruje, ovšem jen do určitého momentu, několika posledních kapitol.

Inteligence je potlačena zmíněným lobotomickým předělem v závěru. Mimozemšťané sice s noblesou plachtí nulovou gravitací, nicméně útoky jsou sporadické, jako by nemohli uvěřit průniku vetřelce zvenčí do jejich citadely. Na druhou stranu má hráč možnost se nerušeně kochat mimozemskou architekturou, než přijdou nové, mechanické verze vetřelců. Ty vyvažují taktiku „rozleť se a kousni“ neobvyklou obratností chobotniček z Matrixu. Kdyby se hráč v závěru nedostal k ultimátním zbraním, jen stěží by je zaměřoval běžným samopalem.

Obtížně se zaměřuje rovněž během zběsilé jízdy dopravními prostředky. Automobily, tanky a finální poletucha, jež sice hru nepromění v regulérní simulátor, ale ustřelí hlavu myšlenkám, že grafika už diváka nemůže ničím překvapit – ty všechny se zapojují do rozehraného mariáše fungující fyziky a komplexnosti hned vedle rozvášněné hudby dodávající pamětihodným scénám na ještě větší pompéznosti. A o zážitku je Crysis především.

Grafika 10/10
Hratelnost 9/10
Zvuky 9/10
Hudba 9/10
Multiplayer 8/10

Crysis je k dnešnímu dni nejdokonalejší kompilací technologie, otevřené hratelnosti, strhující výpravy a nápaditého návrhu úrovní. S odpovídajícím hardwarem v současné době nelze naleznout autentičtější herní zážitek. Crytek splnil plán na 94 %.

Celkové hodnocení 9,4/10