Recenze: Daemonica - jazyk démonů

Máme tu další českou adventuru, tentokrát z období temného a hodně morbidního středověku, kde smrt číhá na každém kroku. Vy se v této hře stáváte někým, kdo umí zubatou využít ve svůj prospěch. Originální myšlenka, ale stačí to? V čem je Daemonica jiná a možná i lepší než ty ostatní se dočtete v naší recenzi.

Platforma: PC
Typ hry: adventura
Multiplayer: Ne
Lokalizace: kompletně v češtině
Minimální konfigurace: CPU 1GHz, 256 MB RAM, 1.2 GB HDD, 64MB DX 9.0 T&L kompatibilní grafická karta
Doporučená konfigurace: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, 1.2 GB HDD, 128MB DX 9.0 T&L kompatibilní grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 2500XP Barton, 512MB RAM 400Mhz, 64 MB grafická karta Ati Radeon 9500, MB s čipsetem Nforce2
Výrobce hry: RA Images+Cinemax (
http://www.raimages.cz)
Distributor hry v ČR: Cinemax (
http://www.cinemax.cz)
Homepage:
http://www.daemonica.cz

"Haresh al-Dorem" vypráví

Mrtvolné ticho občas narušila nějaká dobře zahraná, dramatická hudební skladba, případně hřmění doprovázené bleskem. Bleskem, který vždy velmi efektivně rozmazal obraz, přesvědčujíc mě, že to asi autoři umí s pixel shaderem. Občas se po jednoduše zpracované trojrozměrné krajince, kterou jsem si pro samou tmu a malou vzdálenost kamery nemohl ani pořádně prohlédnout, mihnul stín prolétajících dravých ptáků a někde tam v dálce jsem tušil směšně malé hradby anglické vesničky Cavorn. A za hradbami pár prostých baráčků, obývaných umělohmotně vypadajícími modely postav. Technické zpracování mého putování ale nebylo zdaleka to nejdůležitější, obzvláště nazývají-li mou pouť českou adventurou. Omluvte mě, že jsem se vám nepředstavil. Mé jméno jest Nicholas Farepoynt a chci vám tu vyprávět můj profesionálně dabovaný příběh.

  

Chtěli jste mě, tak jsem zatraceně tady! * Alespoň někdo se tu chová slušně, myslí to ale upřímně? * Jak na farmě v Texasu

Na poli počítačových her poměrně nezkušená firmička RA Images se spojila se starým známým Cinemaxem, jen aby mě mohla dát život. Já, coby správný lovec bestií, sám o sobě pochopitelně nic neznamenám; a tak pro mě autorský tým vytvořil proklatě temný herní svět. Svět, sestávající z nevelkého množství lokací naplněnými těmi správnými příležitostmi k point&clickání a provozování činností známých z jednoho z nejstarších žánrů počítačových her vůbec - adventur.

Můj příchod do vesnice

Jak jsem se to tedy jednoho deštivého dne (bylo těžké určit, zda je den nebo noc, neb je v Daemonice stále zataženo) léta páně 1350 ocitl u bran Cavornu? Všichni víme, že mě do Cavornu poslali právě hoši z RA Images. Ale aby se neřeklo, vymysleli místo náročného intra několikastránkový, dabérem čtený úvod do děje, zabývající se mou neveselou minulostí.

  

Ten vrchní je nějákej divnej... * Ne, opravdu nemám zájem kupovat pole * Ze mě si nikdo second hand dělat nebude!

V úvodu, který můžete a nemusíte poslouchat, se dozvídáte o mém nástupu na dráhu "Haresh al-Dorema" - toho, který mluví s mrtvými. Řekl jsem s mrtvými? Ano, je tomu vskutku tak. Díky jednomu originálnímu nápadu, který se zrodil v hlavách tvůrců, dokáži pomocí vlastnoručně vyrobeného lektvaru Soulgreep a mrtvoly člověka navázat kontakt s duší zesnulého. Netřeba zdůrazňovat, že díky tomuto nadání jsem schopen vyřešit i neřešitelné případy.

Kauza zatoulaných civilistů a samosběru bylinek

A jeden z těch hůře řešitelných případů ležel v Daemonice právě přede mnou. V Cavornu došlo k záhadné vraždě a místní starosta mě sem, coby známou - i když ne vždy vřele vítanou - celebritu pozval, abych jej prošetřil. Než jsem dorazil, stačil starosta ve své slepé snaze případ rychle uzavřít popravit místního hrobníka, přítele zavražděné dívky, kterého u ní našli potácejícího se v kalužích krve. Samozřejmě mi bylo hned jasné, že je bez viny. Lstí jsem si vypůjčil jeho oběšenou mrtvolu ze šibenice a šel jsem si s ním do sklepa pochatovat. Dokázání hrobníkovy neviny ale zdaleka nic nevyřešilo. Kolotoč plný náhlých zmizení vesničanů a dalších podivných událostí se totiž teprve roztáčel. Město obcházel někdo - nebo něco - nebezpečného a bylo jen na mě udělat tomuto přítrž.

  

Do střehu, bastarde! * Však já tě uklikám, neboj * Chvíli jsem si připadal jako v Diablu

Skrývá snad něco starosta nebo kdokoli z nevrlých vesničanů? Proč jsou mniši ze zdejšího kláštera divní? Nejen tyto otázky mi vrtaly hlavou, ale často jsem se potýkal i s docela obtížnými a ne vždy úplně logickými úkoly, spojenými s mým pátráním. Jednou jsem měl například najít vzácný druh bylinky, aby se zdejší kořenářka mohla zfetovat a určit tak místo, kde se nachází jeden ze ztracených obyvatel vesnice. Jindy jsem zase hodně dlouho jen tak bezhlavě chodil po vesnici, až jsem narazil na mnicha, kterého jsem před tím přehlédnul. Běžnou rutinou se mi stalo sbírání kytiček, důležitých to ingrediencí pro výrobu lektvarů, jejichž druhů není moc - všehovšudy 3. Ve výjimečných případech se mi dokonce zkopírovaly v batohu kbelíky na vodu a nebo jsem se zaklínil ve stromu, to jen abych si trochu postěžoval na betatestéry. -)

Diablo se nekoná

Nesmím také zapomenout na čepel mého meče, která nezůstala během vyšetřování bez poskvrny. Sem tam jsem totiž musel čelit jednoduchým soubojům, které bylo velmi snadné mezerníkem ukrýt a klikáním odsekat. Trochu trapné bylo, když jsem za městem čekal, že se střetnu s větší skupinkou banditů a on na mě vybafl pouze jeden. Pokud jste si tedy mysleli, že vám budu vyprávět, kterak jsem se v Daemonice hrdinně bil hlava nehlava, tak to jste tedy pěkně na omylu.

  

Tak co si dnes přečtu? * Babičko, není ti dobře? * Nepovedené přivolání duše

Sotva se ohřeju, už zas hned půjdu

Mé pátrání, rozdělené do 5 aktů, bohužel netrvalo moc dlouho. Těch zmiňovaných pár lokací čítajících vesnici, klášter, doly a tajemné podzemní chodby jsem měl za chvíli prochozeno jako své boty. Jediné, co prodlužovalo můj pobyt, tak bylo řešení úkolů, kterých ale nebylo tolik a díky 3D prostředí se situace stávala místy nepřehlednou. Alespoň že mi dali na začátku autoři do ruky mapu oblasti, která mi skvěle posloužila k rychlému přesunu mezi navštívenými místy a domy. Ale jak říkám, kdybych se v Cavornu ohřál, respektive třásl, přece jen trochu déle, asi bych recenzentovi doporučil vyšší hodnocení. Jenže takhle? Nevím, nevím.

  

Zaseknutí ve stromu * Já se chci taky pohoupat! * Udělám si bylinkový čaj na kašel

Rád bych ovšem zdůraznil, že jsem si vyšetřování, i přes jeho krátké trvání, docela užil. Podezřelí se chovali a mluvili opravdu věrohodně, přesně jak je proklamováno na krabici. Díky dobře napsanému scénáři a příběhu, za který by se nemusela stydět nějaká povedená fantasy povídka, jsem mohl ponurou atmosféru strachu a paniky místy doslova krájet. Jen mírně trapné love story, nehodící se do celkového temného ladění Daemoniky, jsem si tedy moc nevychutnal. Nechápu jak jsem se na konci mohl zamilovat do nějaké ženské, kterou ani pořádně neznám. :-)

Světlé stránky hry
  • atmosféra
  • temný příběh a jeho mrazivá prezentace
  • hudba
  • český dabing
  • originální nápad - promluvte si s mrtvými!
Temné stránky hry
  • na adventuru velmi krátké
  • hádanky nejsou nic extra
  • málo druhů lektvarů
  • grafické zpracování je velmi strohé
  • občas padá do Windows, sem tam se vyskytne bug

Pokud si chcete na chvíli vyzkoušet jaké to je promlouvat s mrtvými a používat jejich svědectví k řešení nesnází ve světě živých; pokud vám nevadí primitivní hádanky a dokážete vydržet u složitějšího temného příběhu, pak vám můžu kratičkou Daemonicu přece jen doporučit. V ostatních případech k ní přistupujte s rezervou.

Grafika: 5/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 7/10
Atmosféra: 8/10
Hratelnost: 6/10

Krátká, nicméně docela intenzivní česká adventura, která si dovolila žánr obohatit o pár novot a po dlouhé době prezentovat kvalitní příběh.

Celkové hodnocení: 7/10

Diskuze (10) Další článek: UPDATE: The Guild 2 - prožijte si svůj středověk!

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , ,