Recenze: Dark Sector – zničující nákaza nově na PC

Mimo obyčejných vojáků a zmutovaných obyvatel narazíte také na speciální vydání virem zasažených kreatur. Úplně klasické bossy však nečekejte – nenajdete zde žádný ukazatel a bitvy většinou ani nevyžadují zrovna speciální dovednosti.

Krev z čerstvě zaříznutých obětí stříká opravdu, ale opravdu, hezky

Většinou stačí použít jediný živel, který se v okolí vašeho nepřítele vyskytuje a on už nějak povolí. Dalším klasickým prvkem je dodělání takového bosse v pěstním souboji. Ono by to ani tak nevadilo, pokud by zmíněné kontaktní způsoby zabíjení nebyly vyřešeny tak těžkopádně.

Boje nablízko jsou bohužel tak trochu Achillovou patou celé hry. Ovládají se neskutečně neintuitivně a oproti bitvám na delší vzdálenosti nemáte nikdy pocit, že je s přehledem kontrolujete. Jako jistou kompenzaci sice nabízejí efektní způsoby zabití, ale i tak se stal kontaktní souboj mým nejneoblíbenějším způsobem likvidace nepřátel. Škoda, krev z čerstvě zaříznutých obětí stříká opravdu, ale opravdu, hezky.

Rudá barva totiž dle očekávání ostře kontrastuje s šedí ulic a s hnilobnou barvou mutantů. Grafická stránka hry tak téměř bezchybně zachycuje surovost válečné vřavy a díky několika působivým grafickým efektům také moc hezky vypadá. Pro technofily to sice není zrovna chutné sousto – Crysis se nekoná – ale umělecká stránka plně a naprosto dostačuje pro účely hry a vytvoření té správné atmosféry. K prohloubení beznaděje pak slouží i zvukový a hudební doprovod, který se zapisuje mezi ty lepší.

TIP: Při soubojích s bossy hleďte hlavně na prostředí okolo – jistě se v něm nachází nějaký element, který bosse zraní.

Jděte rovnou za nosem

Pečlivě budovanou atmosféru bohužel sráží na kolena poněkud zbabraný leveldesign. Autoři se sice mohli přetrhnout, aby vám pečlivě dávkovali pod nos nová monstra, schopnosti, bossy a zajímavé scenérie, ale zapomněli na to, že hráč není robot a nemá rád jednu jedinou cestičku. Upřímně řečeno, po celou hru jsem měl pocit, že jdu pečlivě vytyčeným koridorem, z něhož prostě nejde vystoupit. Je to škoda, k odstranění této chyby stačilo jen odemknout pár dveří.

„Ten chlápek byl fakt hodně, hodně drsný. Pozabíjel nás dobrou tisícovku a ještě k tomu působil dojmem, že mu to vůbec netrhá žíly. Chvílema se zdálo, jako by mizel a znovu se objevoval a při každém tom objevení vzal někoho z nás na věčnost. Byla to hnusná služba. Proti němu jsme tam seděli jako gumové kachničky na střelnici bez velké naděje na přežití. Občas se mně i zdálo, jako by byl na čtyřech místech najednou! CO? Že jsem zase přebral a mluvím z cesty?! Tohle je pravda pravdoucí, ty nevzdělaný a nevděčný...“

Dark Sector se nejspíše nezapíše hluboko do vaší paměti a evidentně to není ani její cíl. Důvod, proč vznikl, je daleko prozaičtější, než věčná sláva a láska několika hráčských pokolení. Tvůrcům z Digital Extremes se podařilo vymačkat do sklenice koncentrát čisté oddechové zábavy, za což jim patří dík.

Pečlivě budovanou atmosféru sráží na kolena poněkud zbabraný leveldesign

Občas sice koktejl zanese nějaká ta nečistota nebo kyselejší plod, ale jako celek se Dark Sector povedl. Není výjimečný, není však ani nehratelný a rozhodně není ani průměrný. Je prostě dobrou odpočinkovou hrou.

TIP: Granáty s klidem prodávejte u překupníka, osobně jsem použil tuto hračku asi dvakrát za celou hru.