Recenze: Defcon – nikdo nepřežije

Každý očekává od hry něco jiného. Jeden perfektní grafiku a technické zpracování, druhý naopak neotřelé pojetí, nadmíru návykovou hratelnost a zábavu na dlouhou dobu. A možná se Defcon řadí k druhé jmenované kategorii díky své odvaze ukázat světu něco nového.

Platforma: PC
Typ hry: Strategie
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: Pentium IV 1 GHz, 256 MB RAM, 16 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium IV 2 GHz, 512 MB RAM, 32 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1600+, 1,5GHz, 768MB RAM, 128MB grafická karta
Výrobce: Introversion Software
Vydavatel: Neznámý (viz. homepage)
Homepage:
http://www.everybody-dies.com/

Lidská hloupost nezná mezí. Pracně vybudovaná civilizace světa, mermomocí udržovaná po dlouhá léta sbírkami zákonů, pravidel a nařízeními, ze dne na den jakoby zmizela. Za jednu noc zahynuly více jak 2 miliardy lidí, další desítky miliónů nevinných obětí čeká smrt díky následkům z ozáření. A zbylí? Dají se považovat za dítka Štěstěny, která přežila první den třetí světové války... atomové války. Jaká bude jejich budoucnost? Nejistá...

  
Hele, letí na mě první atomovky. Hehe * Evropa je má a nikomu ji nedám! * První jaderný hřib

Světové války se staly nadmíru lákavým tématem pro filmy, knihy i hry. Uznejte, již nespočetněkrát jsme se setkali s hrdiny, mnohdy v podání prostých vojáků, kteří bojovali a umírali ve jménu svobody. Kteří riskovali svůj krk a zachraňovali životy nevinných lidí. Kteří dnem i nocím bloudili celým světem a plnili různé úkoly. Jenže vždy se jednalo o figurky na šachovnici... o rybky v čirém oceánu. Zato Defcon nabízí pohled na válku z opačného úhlu. Ukazuje její novou tvář, zobrazuje hrůzu ve zcela jiném obraze, ještě děsivějším, dávajícím nemalý prostor pro fantazii.

Je jich pět...

Defcon je v jádru abstraktní strategií, odehrávající se v reálném čase, kdy proti sobě bojují největší národy světa. Skoro jako na tenisovém kurtu si mezi sebou přehazují jaderné hlavice, padající na města, v nichž neumírají stovky, ani tisíce, nebo statisíce lidí. Jedná se o čísla zvráceně velká, při kterých se nejednomu z vás zatají dech. „New York hlásí 8 miliónů obětí, Washington rovné 2 milióny a Londýn 4 milióny...“ Přitom vše začíná nevinně.

  
Druhá atomovka... rostou jako houby po dešti * Nálet na nepřítele tu a tam opravdu pomůže * Moskva – 2.2 milióny mrtvých lidí (a co pejsci a kočičky?)

Srdcem hry je jednoduše, ovšem stylově, znázorněná mapa. Na ní vše začíná a zároveň končí. Při jejím prohlížení jsem si připadal jako generál, schovaný hluboko pod zemí, jenž má pod kontrolou celý svět. A stanete se jím i vy. Ale ještě než začnete bombardovat nepřátelská města jadernými hlavicemi, musíte vybudovat efektivní obranu, schopnou eliminovat nepřátelské útoky z ovzduší i vod. Hra je rozdělena do pěti etap, které vás pomalu vnoří do víru spletitých šarvátek s atomovkami, leteckými útoky a námořními bitvami. Nejprve však potřebujete získat kontrolu nad svým teritoriem a městy na něm postavenými.

  
Vždycky všechno pracně vybuduju a počítač mi to pak všechno hned zničí. Tche * Tohle je fakt nefér! * Že bych konečně vyhrával?

  Něco o tvůrcích:

Společnost Introversion Software tvoří dohromady trojice nadšenců, kteří se proslavili simulací hackera s názvem Uplink: Trust is a Weakness. Jednoduché rozhraní takřka bez grafiky excelovalo skvělou atmosférou doupěte počítačového maniaka. Dalším výsledkem nadšené snahy je pak strategie Darwinia s originálními koncepty i grafikou. Dostáváte se v ní do počítačového světa, kde vše vypadá přesně podle zažitých představ, jak by vnitřek počítače měl vypadat. A opět se hra může pyšnit nejen originalitou, ale i skvělou atmosférou a hudbou. Do třetice všeho dobrého narážíme na Defcon, o němž se dočtete všude kolem.

Nejdůležitější je ochránit civilní obyvatelstvo, neboť ztráty na životech si můžete dovolit jen ty nejmenší. Hlavní stavební kámen tvoří výstavba radarů snímajících vaše teritorium a následné vybudování obranných věží po celé jeho šíři. Zároveň s tím nesmíte opomenout letecké základny, které se uplatní při bombardování nepřátelských měst, a námořnictvo, vhodné také pro obranu.

Hlavně nezapomeňte bránit vlastní pozici. Vítězem se překvapivě nestává ten, kdo zlikviduje více nepřátelských vojenských budov, lodí, letadel či bomb. Závisí na počtu mrtvých civilistů. Čím více miliónů nevinných lidí povraždíte, tím lépe. A to platí i naopak – když vám soupeři shodí na velkoměsta čtyři atomovky, jde sranda stranou. Nikdy nenechávejte své pozice bez dozoru a i když bude stav vypadat přívětivě, nedejte na lehkovážná rozhodnutí.

  
Tak takovej výbuch... to... to... tak to teda ne! * Svět obklopila rouška radioaktivity * Jen červená to může být, tydydada tydydada tyd tyd

Jiná situace ale nastává, jakmile se rozhodnete zkusit Defcon po síti. Vlastně vám dříve či později nezbude nic jiného, neboť jestli se dá hovořit o alespoň jedné špatné stránce hry, tak  je jím singleplayer. Počítačoví oponenti se zmůžou pouze na útok nebo obranu, sem tam se jim podaří zaválet, ovšem po pár desítkách minut vás ničím nepřekvapí. Jediná možnost, jak nudě předejít, je rovnou přesedlat k multiplayerovým kláním a bojovat proti živým soupeřům. Věřte, že není nic lepšího, než se mezi svými kamarády vzájemně domluvit, spolčit proti někomu jinému či kohokoliv poprosit třeba o dočasné příměří. Každopádně je škoda, že hoši z Introversion Software nepropracovali single-část více.

V jednoduchosti tkví síla

Současný trend velí vytvořit hru s nadmíru realistickou grafikou a perfektním fyzikálním modelem. Defcon ale zvolil jinou cestu a dokazuje i v dnešních dobách, že se bez obou věcí dá obejít. A přitom nijak nestrádat mezi silnou konkurencí. Stačí se podívat na pár okolních screenshotů – jednoduchá, stylově vytvořená, mapa, jednotky a jiné objekty znázorněny formou ikon a atomové výbuchy v podobě bílého záblesku. Přiznám se, že jsem se zprvu díval na celou věc skepticky, jenže po pár minutách hraní si Defcon získal i mé srdce.

  
Ha! Sever proti jihu! * Pojď blíž, srabe! * No jooo, si jako myslí, že když mi všechny obyvatele vyvraždí, že mě to rozháže?

Přitom je až s podivem, jaký prostor dává hra představivosti. Stačí si zapnout 5.1 reproduktory, vnímat zvuky, poslouchat ladně znějící hudbu v pozadí, a pozorovat, jak umírají milióny a milióny lidí. Takhle to sice nevyzní, ale Defcon v sobě skrývá chladnou a surovou atmosféru, jejíž hustota by se dala krájet. Snad jen, abyste se o tom přesvědčili sami...

Světlé stránky hry
  • Pojetí
  • Zpracování
  • Grafika
  • Zvuky
  • Hudba
  • Atmosféra
Temné stránky hry
  • Slabý singleplayer
  • Ne každého zaujme
  • Pro někoho příliš jednoduše zpracované


 
Defcon je kontroverzním počinem, který se tváří natolik jednoduše, až to může být někomu protivné. Jenže zde je zároveň zakopaný pes – byl to účel. A povedl se na jedničku. Autorům se podařilo vměstnat do malého prostoru velké množství emocí a dokázali světu, že stále není nemožné vytvořit originální skvost. Akorát škoda slabého singleplayeru.

Grafika: 8/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 9/10

Je zvláštní, s jakou elegancí a jednoduchostí dotáhli tvůrci ze studia Introversion Software Defcon k dokonalosti.

Celkové hodnocení: 8,5/10

Dostupné pro: PC, 3DS
Žánr: Strategie
Výrobce: Introversion Software | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 29. září 2006
  • Pojetí
  • Zpracování
  • Grafika
  • Zvuky
  • Hudba
  • Atmosféra
  • Slabý singleplayer
  • Ne každého zaujme
  • Pro někoho příliš jednoduše zpracované
Diskuze (11) Další článek: Galerie: Ridge Racer 7

Témata článku: , , , , , , , , ,