Recenze: Denní hlídka – po stopách prvního dílu

Knižní tetralogie tajemných hlídek pocházejících od ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka pozvolna zamířila na plátna kin. Druhý díl s názvem Denní hlídka je stejně jako ten předchozí doprovázen herní adaptací, která se snaží o napodobení nezaměnitelné atmosféry prazvláštně kouzelného světa.

Platforma: PC
Typ hry: RPG
Multiplayer: Naštěstí ne
Minimální konfigurace: Procesor 1.8 GHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 2.4 GHz, 1 GB RAM, 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1600+, 1.5GHz, 768MB RAM, 128MB grafická karta
Výrobce: Nival Interactive (
http://www.nival.com/)
Distributor ČR: TopCD (
http://www.topcd.cz/)
Homepage:
http://www.nival.com/w2_ru/

Čtyři knižní romány zasazené do Moskvy devadesátých let minulého stolení si získaly za dobu své krátké historie srdce mnoha čtenářů. Netradiční zpracování boje dobra se zlem, v němž jde o udržení vzájemné rovnováhy obou protikladů, nabralo na nečekané atraktivnosti. Především díky tomu se dočkaly první dva díly knihy vlastního filmového a herního zpracování. Ironií osudu je, že zatímco na plátnech kin povedené snímky zazářily, v případě herních adaptací máme co dočinění s propadáky. Ani nově vydaná Denní hlídka (v originále Day Watch) nepřekonala svého předchůdce, ba naopak – vydává se po stejných stopách doprovázena totožnými nešvary, v mnoha ohledech přitom zcela zbytečnými. Ach to zvučné jméno, ach ta licence...

Ocitnout se v Šeru není sranda

Denní hlídka se dá považovat za obyčejný trik stavící na zvučné licenci, jenž prokouknete po shlédnutí první in-game animace. Během několika minut se seznámíte s hlavní představitelkou Annou, která sice zaujme dokonalou postavou, avšak odradí zmatenými pohyby a podivnými pomlkami mezi rozhovory. V mnoha případech přitom hra nemá daleko od ukecaných adventur, v nichž s otupělým výrazem klikáte a klikáte, aniž byste výrazněji chápali jinak jednoduché dějství. Mírnou dezorientaci v příběhové linii, jež navazuje na první díl pár let po jeho skončení, nelze popřít. Titul je nicméně v první řadě určen fanouškům knihy a očividně nepočítá s tím, že by se do spáru magického světa podíval kdokoliv jiný.

  
Umělecky snímané odpadky... co dodat? * Neznám ho, ale pokecám s ním. Třeba mě i znásilní * Ostrá holka

Je to ostatně znát na propracovanosti interakce a škále voleb. Všichni neznalí budou hned zezačátku zaučeni s jinak jednoduchým ovládáním, kde přímo v praxi okusí boje s pěstmi a posléze i kýženou magií. Anna, jakožto hlavní představitelka Hlídky, sice nepatří ke zkušeným čarodějkám, nicméně s odvíjeným příběhu se bude učit novým kouzlům a dovednostem. Pravda, žádná novinka na poli RPG žánru se nekoná a v tomto případě je k tomu všemu uzemněna striktní linearitou a povrchním podáním. Jakmile se hráč dočká navýšení úrovně, může postavu naučit novým schopnostem nebo kouzlům. Tečka. Žádná rozmanitost, vše je svázáno jednoduchostí, což sice mnoho hráčů uvítá, jenže praví RPG gurmáni Denní hlídkou opovrhnou.

Knižní tetralogie

Noční hlídka

První díl fantasy trilogie, která se proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky stejnojmennému filmu. Román zasazený do Moskvy let 90. popisuje trvalé soupeření sil Dobra a Zla

Denní hlídka

Druhý díl fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv.
Souboj stoupenců Světla a Tmy pokračuje. Znovu se setkáváme s oběma hlavními protihráči - Geserem a Zavulonem - i s jejich družinami. Boj mezi Dobrem a Zlem, mezi Světlými a Temnými, nekončí...

Šerá hlídka

Všemocný šéf má své tajemství. A Anton je odhalí. Je to dobře, nebo špatně? A pro koho?
Síly Světla a Tmy se opět střetávají v odvěkém souboji... Šerá hlídka je třetím dílem, který se měl stát původně posledním.


Poslední hlídka

Další kniha z řady navazující na úspěšný bestseller Noční hlídka. Ruský mladík přijde o život při návštěvě pouťového strašidelného zámku v Edinburghu. Vyšetřením jeho nezvyklé smrti je pověřen Anton Goroděckij, který se stal mágem mimo kategorie.

Pochválit lze pouze nápaditost některých kouzel, za pomoci nichž se můžete proměnit ve zlého vlka nebo bílého tygra. Opomenuta nebyla také možnost vytvořit monstrum, které v boji zaměstná nepřátele, dokud sami nesešlete léčivé kouzlo a podobně. Poslední světlá stránka svítá se speciálními amulety, fungujícími pouze v Šeru (paralelní skutečností existující zároveň s tímto světem, v níž jsou všichni Jiní zvýhodněni a silnější). Za pomoci nich vám mohou být dočerpávány životy nebo mana, dokáží také nepřátelům ubližovat, či jim jakkoliv jinak znesnadňovat cestu k vám.

 
Cáry masa s chlupama, kdo to bude uklízet, ženská? * Tohle nikdo neumí...

Nic víc ale od hry nečekejte, ani procházka Šerem nezachraňuje titul od pocitu odfláknuté práce. Tento jiný rozměr je ovšem sám o sobě jedním z hlavních taháků hry, jehož budete využívat prakticky neomezeně. Jakmile se po stisknutí magického tlačítka v rohu obrazovky objevíte v paralelním světě, začne se vám rychleji spotřebovávat mana. Zároveň ale dojde k navýšení útočných schopností jednotlivých kouzel a především, pro okolní svět se stanete neviditelnými - spatřit vás půjde pouze v této dimenzi.

Zmatený Fallout?

Pokud mi na hře něco vadilo, byla to kamera. Rozhled po okolí je omezený a kromě rotace kolem středu obrazovky a mírného nadzdvižení nejde změnit úhel pohledu. Samotné otáčení je přitom téměř zbytečné a dosud jsem nedošel názoru, že by šlo kdekoliv užitečně uplatnit. Ostatně, boje á la Fallout paradoxně nic podobného nevyžadují, žádné zběsilé akce a přestřelky hlava nehlava se nekonají. Tahový režim a omezený počet akčních bodů udává možnostem jasné hranice, přitom stačí jen sledovat čísla u ikonek ovládaných postav a promýšlet každý krok. Nejedná se o taktickou akci, avšak čím méně akčních bodů uplatníte, tím hůře pro vás.


Oficiální trailer ke stejnojmennému filmu

Hlavní hrdinka, Anna, se přitom v boji nemusí ocitnou sama, naopak se k vám často někdo nachomýtne. Ani díky tomuto faktu nemohu tvrdit, že bojová složky hry kypí zábavou. Přestože je tahový režim oblíbený a osvědčil se již ve zmíněných Falloutech, Denní hlídka by se dala přirovnat ke slabému odvaru, který postrádá řadu důležitých příměsí. Jednou z nich je umělá inteligence, jež zde funguje bez jakéhokoliv smysluplnějšího rozumu a vychází pouze z tupé řežby, bez náznaků promyšlené akce. Nelze si jinak vysvětlit zmatené pobíhání nepřátel, kteří se často nebojí postavit do fronty a čekat na ránu jako krávy na porážce. Změna přitom nenastane ani při navýšení obtížnosti promítající se pouze v počtech protivníků a dalších materiálních bodech.

  
Šero využívá opravdu každý * 78 procent? To stojí za hřích! * Menu, co byste čekali?

Při sebevětší snaze nelze na Denní hlídce najít nic vyloženě kladného. Stačí se podívat na zastaralou grafiku, která by sedla k titulům z roku 2000. Hranaté postavy, čtvercová kola u vozidel a jiné anomálie uzemní i ty nejméně náročné hráče. Autoři předem věděli, že nejsilnější složkou se stane zvučná licence, a patřičně se opřeli hlavou o klávesnice, místo aby učinili totéž do práce. Kdyby alespoň vytvořili detailnější textury nebo alespoň vyladili engine.

  
Rozmazaná grafika, ve které pomalu nic nevidíte. Šero má svůj název oprávněně * Dáme si párek v rohlíku? * Tady se Anna jednoho dne usadí a pokojně zhyne...

Pamatuji si dobu, kdy jsem na svém starším stroji hrál Doom 3. Takřka dodnes oslnivá grafika neměla natolik nepřijatelné nároky, aby si každý nemohl vychutnat kouzlo hororové atmosféry. Jenže Denní hlídka, byť jako špinavokrevné RPG, je očividně naprogramována a odladěna prasácky. Pominu-li fakt, že jsem nemohl mít ani nastavené plné detaily, hra se mi sekala více než opěvovaný Doom 3. Ruku v ruce s trhanými zvuky a hudbou bylo bádání v magickém světě hlídek jedno velké utrpení. Především Šero svým rozmazáním a dalšími kdovícoefekty udělalo z obrazovky jednu velkou slideshow, jíž se nevyrovná ani rodinné fotoalbum.

Gaf Gaf

Alespoň minimálně se snaží zabodovat hudební doprovod, jehož kvalitu nelze narozdíl od zbytku hry považovat za nejhorší - nenadchne, neurazí. Zároveň jsem byl překvapen solidním dabingem, který je sice ponechán v původní ruštině, nicméně kvalitou převyšuje všechny ostatní aspekty Denní hlídky. Většina neruštinářů přitom jistě uvítá českou lokalizaci v podobě titulků, jenže i po této stránce se najde jeden pořádný háček. Kvalita překladu je dle smysluplnosti vět pochybná a čtení monotónních dialogů dříve či později přivede ke klinické smrti.

Světlé stránky hry
  • Ruský dabing, kterému sice ani za mák nerozumím, ale nepůsobí špatně
  • Některá kouzla
  • Fanoušci knih a filmů nemusí být vyloženě zklamáni

 

Temné stránky hry
  • Otřesná grafika
  • Kamera
  • Hratelnost po všech směrech
  • Nevyladěnost enginu
  • Kvalita české lokalizace
  • Další bugy
  • HW nároky

Denní hlídka se nepovedla, a i když by se na ní pár světlých stránek našlo, jsou utopeny v moři brakového provedení. Fandové knih by k herní variaci mohli sáhnout, avšak zábavu na dlouhé hodiny ať zde rozhodně nehledají. Ostatní raději ruce definitivně pryč.

Grafika: 3/10
Hudba: 5/10
Zvuky: 7/10 (díky ruskému dabingu)
Hratelnost: 3/10

Lepší dostat drátem do oka od nočního hlídače, než si koupit Denní hlídku.

Celkové hodnocení: 3/10

Diskuze (1) Další článek: Spore - lákání nového traileru

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , ,