Recenze: Devil May Cry 4 – ďábel vchází do dveří

Dlouhé tři roky trvalo tvůrcům z japonského Capcomu, než posbírali roztroušenou sebedůvěru, i přes úspěch třetího dílu, a počtvrté se vrhli do známých vod. O tom, že ta koupel stála za to není nejmenších pochyb.
Recenze: Devil May Cry 4 – ďábel vchází do dveří

Platforma: PC, Xbox 360, PS3
Žánr: arkádová akce
Multiplayer: ne
Výrobce: Capcom (
http://www.capcom.com/)
Vydavatel: Capcom (
http://www.capcom.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (
http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage:
http://www.devilmaycry.com/

Devil May Cry je kult. Legenda, která ani po sedmi letech na trhu neztratila nic ze své krásy a geniality, z níž byla stvořena. A i přesto, že ne všechny její odkazy (ano, narážím na fanoušky série zatracovaný druhý díl) dosáhly až k branám herní nirvány, zůstává její jméno vyryto hluboko v srdcích mnoha hráčů. Snad právě proto si tvůrci z japonského Capcomu nemohli dovolit další „propadák“, který by se snadno mohl stát pomyslným posledním hřebíkem do rakve. Práce na čtvrtém pokračování Devil May Cry tak byly svěřeny ostříleným vývojářům, kteří se podepsali pod první díl jmenované série, stejně jako pod úspěšné pokračování zombie-řezničiny – Resident Evil 4. Že to byl tah veskrze moudrý netřeba ani na vteřinu pochybovat.

Ve jménu Spardy..

Byl jednou jeden démon – Sparda – který po hektolitrech prolité krve a stovkách metrů vyvrhnutých vnitřností došel osvícení a „vzdal“ se svého temného já. Snad ve snaze odčinit napáchané hrůzy se rozhodl chránit lidstvo před ostatními svého druhu, a tak začal vyhledávat pekelné portály a jeden po druhém zavírat. Brzy ovšem poznal, že si zvolil sice práci šlechetnou, avšak nadmíru nebezpečnou, a tak s lidskou samicí zplodil potomka, přesněji řečeno potomky. Dva napůl chlapce a napůl démony, kteří dostali jména Dante a Vergil. Zatímco jeden pokračoval ve snažení svého otce, druhý se rozhodl pro sledování vlastních zájmů za využití démonické podstaty sebe sama.

  

Tři díly si pánové z již jmenované společnosti vystačili s výše vypsanou zápletkou, kdy sledovali nelehký osud démonobijce – Danta. Ve čtvrtém pokračování se však rozhodli využít nemalý potenciál zaběhlé série, díky čemuž se zrodil zbrusu nový hrdina, který dokáže zacházet stejně mrštně s mečem, jako se svojí pusou. Nero je zkrátka ten typ postavy, která se vám hned v první vteřině dostane hluboko pod kůži, odkud ji už nikdy nedostanete. S jeho pomocí pak budete muset zachránit svou vyvolenou, zjistit co, nebo kdo, stojí v pozadí řádu uctívačů Spardy a odhalit proč se Dante rozhodl prohnat kulku hlavou představenému onoho společenství. Zkrátka normální den.

..i Nera..

Ano, příběh Devil May Cry 4 opravdu není nic světoborného, avšak celkové podání a řada nečekaných zvratů vás dokáží vesměs bez problému přikovat k obrazovce a vyvolat syndrom „ještě jedné mise“. Avšak bylo by nesprávné přisoudit veškerou zásluhu na koleni poslepovanému příběhu. Tím hlavním tahákem celé hry jsou bezesporu úchvatné cut-scény, které suplují roli vypravěče, a podkresleny nádhernou symfonickou hudbou vám servírují informace důležité k pochopení dění na obrazovce. Především díky nim budete mít nesčetněkrát pocit, že nehrajete hru, ale ovlivňujete film. A setsakra povedený!

  

Stejně jako každý film, i hra musí po čase dojít svého konce, který v tomto případě nastává po odehrání nějakých dvaceti misí, jejichž prostřednictvím je hráčům dána možnost ultimátní řezničiny. I přes lehké náznaky „pokročilejší“ elektronické zábavy je totiž Devil May Cry stále tou zábavnou bojovkou plnou nekonečných komb a tisíců vystřelených nábojnic, což ani v nejmenším nemyslím jako výtku! Náplň jednotlivých misí tak bude představovat především sbírání krystalů (za něž je možno vylepšovat schopnosti), vybíjení démonů a bossů, případně hledání tajemných předmětů. Hra sice obsahuje i nějaké ty puzzly, dá-li se to tak nazvat, nicméně jejich přínos je vskutku minimální. Bernou mincí se v tomto případě totiž staly takzvané „secret missions“, již jsou náhodně rozmístěny po lokacích, a kteréžto vám nabídnou možnost dodatečného vyřádění. Jejich prostřednictvím pak budete moci vyvražďovat démony na čas, hopsat na prapodivných trampolínách, a vůbec dělat spoustu zvláštních, s dějem naprosto nesouvisejících, věcí.

..i Danta

Pokud vám ovšem ani toto nestačí ke spokojenosti, vězte, že přibližně od půlky hry se pod vaše analogové páčky dostane i populární Dante. Postava, která i přes minimum změn působí jako neuvěřitelně silný magnet, jehož prostřednictvím jsou k nejnovějšímu pokračování několikráte zmíněné série přitahování fandové předchozích titulů. Oproti Nerovi ovšem nedisponuje démonickou paží, což v reálu znamená nutnost změny herního stylu. Pro nadšence a dlouholeté fandy Devil May Cry žádný problém (možná i vysvobození), pro nováčky nepříjemná, mnoha nadávkami vykoupená, změna.


Ukázka úžasných cut-scén, prolog

Na tomto místě je tak nutné pochválit tvůrce, kteří do hry implementovali dva možné obtížnostní levely. Human pro začátečníky a Devil Hunter pro ostřílené profíky. Zatímco druhý jmenovaný netřeba blíže objasňovat, první by si pár slov zasloužil. Mód „Human“ byl totiž do titulu začleněn právě kvůli nově příchozím zájemcům o hru, kteří nejsou tak dobře seznámení s možností tvorby komb. Při zvolení této obtížnosti jim tak gamesa nabídne možnost automaticky generovaných komb, díky čemuž k úspěšnému proražení skrz hordy nepřátel postačí jen dostatečně rychlé prsty.

Amen

Aby toho nebylo málo, krom hratelnostních změn doznala jistého posunu i audiovizuální stránka. A zatímco již zmiňované cut-scény tvoří dokonalou symbiózu mezi nádherným obrazem a podmanivou hudbou, hra samotná už takové štěstí neměla. Ne, že by nebyla pěkná. To v žádném případě! Jen se tu a tam vyskytnou nepříjemné bugy, které sráží úroveň, přičemž vzniklou situaci nezachrání ani soundtrack. Zatímco v příběhových videích jsou obsaženy nádherné skladby, které si bez problémů získají náklonnost posluchače, v herních pasážích se objevuje úzký výběr songů, jež se v předem nadefinovaných intervalech ozývá stále dokola.

  

Druhým, posledním, avšak mnohem závažnějším nedostatkem Devil May Cry 4 je kamera! Nevím zda-li to konzoloví vývojáři dělají naschvál, nebo ne, ale doposud jsem se nesetkal s third-person hrou, která by neměla problémy s neposednou kamerou. I zde tak dojde na chvíle, kdy se vám váš avatar i s krvežíznivými monstry schová za strom, či jakoukoli jinou větší překážku, případně bude snímán z úhlu, který je ve vzniklé situaci spíše na škodu, než ku prospěchu věci. Ačkoli je pro mě osobně toto velkým zklamáním musím přiznat, že tím můj výčet chyb a nedostatků končí. Ve všech ostatních směrech je hra vskutku vynikající a po čertech zábavná.

Přišel jsem, viděl jsem, zabil jsem

Světlé stránky hry
  • Nero
  • Dante
  • Nekonečná akce
  • Jednotlivé cut-scény
Temné stránky hry
  • Kamera
  • Kamera
  • a zase kamera

Prosekali jsme se skrze monstra všech velikostí a druhů až na samotný konec naší dnešní recenze a tak je na čase shrnout vše podstatné a vyřknout závěrečný ortel. Tak tedy, abych to neprotahoval, zkusím to říci co nejstručněji a nejjasněji. Oblečte se, obujte se a okamžitě vyrazte do nejbližšího obchodu s elektronickou zábavou! Devil May Cry 4 je zkrátka hrou s velkým „H“, která vás nejen zabaví na několik dlouhých hodin, ale rovněž (v případě, že jste k této série tak jako já ještě nepřičichli) ve vás vyvolá jakýsi pocit smutku a méněcennosti z toho, že jste se nepoznali s jejími staršími sourozenci.

Grafika: 9/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 9/10

Čas na fanfáry a konfety. Nový Devil May Cry ve svém žánru jasně ukazuje komu náleží trůn, a nutno podotknout, že po právu. Tvůrcům se zkrátka povedlo vytvořit pokračování, o jakém by si mnohé jiné série mohly nechat jen zdát

Celkové hodnocení: 9/10

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Akce | akční adventura
Výrobce: Capcom | Webové stránky hry
  • vynikající audiovizuální zpracování
  • kulervoucí a návyková akce
  • příběh se zajímavými zvraty
  • skvěle provedené bitvy s bossy
  • luxusní doba celkového hraní
  • bohatý výběr vlastností hl. hrdinů
  • občas zlobící kamera
  • umělé natáhnutí herní doby
  • gamepad povinností!

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

15.  7.  2018 | | 4 N/A
DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

7.  7.  2018 | | 6 N/A
Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

12.  7.  2018 | | 2 N/A
KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

10.  7.  2018 | | 5 N/A
Nové obrázky ze závodů F1 2018 vás vezmou do víru dění

Nové obrázky ze závodů F1 2018 vás vez…

Další závody formulí od Codemasters se blíží a tvůrci nám uvolnili čerstvou várku obrázků.

3.  7.  2018 |