Chlupatý opičák se po delší odmlce vrací na obrazovky a dělá věc, která mu jde nejlépe – skáče a leze po větvích. Jak vysoko se vyšplhá v konkurenci ostatních her? Podívejte se mu na srst v naší recenzi. A pozor, ať vám nezaskočí banán.
Platforma: NDS
Typ hry: Plošinovka
Multiplayer: Ano, 2-4 lidi
Výrobce: Paon (http://www.paon.co.jp/)
Vydavatel: Nintendo (www.nintendo.com/)
Distributor v ČR: Conquest entertainment (http://www.cqe.cz/)
Homepage: http://www.dkjungleclimber.com
Donkey Kong je na dovolené, spokojeně pojídá banány po stovkách a okukuje fešné orangutanice v bikinách. Z nejlepšího jej vyruší obrovský banán náhle se objevivší na vrcholku hory. Nenasytný opičák neváhá a vydává za jeho vábící žlutí. Opičákovo obrovské snažení je však vykoupeno neadekvátní odměnou – zjišťuje, že banán je vlastně nejedlá vesmírná loď mimozemšťanů, kteří vypadají také jako žluté tropické ovoce.
Banány, všude samé banány * Kytka sloužící jako katapult * Jen výš, jen dál
Nebohý vetřelec Donkey Kongovi vysvětluje, že zlotřilý král K. Rool ukradl speciální křišťálové banány, kterými může zničit svět. Opičák se zamyšleně podrbe na hlavě a vyrazí ze sebe neartikulovaný zvuk. Jeho táta, Cranky Kong, zvuk přeloží jako „Samozřejmě, že ti pomůžeme!“ a vyšle svého syna vstříc dobrodružstvím. Ten neváhá, soucitně přikyvuje a spolu s celou svojí rodinou se vydává po stopách svého dlouholetého krokodýlího nepřítele.
Hopla
Hra začíná již v okamžiku zpozorování onoho mezigalaktického dopravního prostředku. Je vám předložen nenásilný tutoriál, po jehož absolvování budete schopni hru slušně ovládat. Pokud by vám náhodou bylo něco nejasné, horní obrazovka v této úrovni slouží jako prostor pro instruktážní videa. S překvapením zjistíte, že ke komandování Donkey Konga slouží jen levé a pravé horní tlačítko na handheldu plus tlačítko A. Nic víc kromě vytrénovaných ukazováčků není ke hře potřeba.
Že takto jednoduché ovládání musí logicky vyústit v jednoduchou hru? Zpočátku jsem si to také myslel, ale pozdější kapitoly donutily změnit názor. Princip zůstává stále stejný – skákat z jednoho úchytu na druhý. Problém je, že v pozdějších fázích hry přibývají plošinky, které se po chvíli propadnou, vystřelovací sudy umístěné tak, aby vám průchod ztížily a podobné veselosti.
Hop a skok * Oklepat rampouchy * Hmmmm, ananas
Mezi návrhem nejzajímavější se jasně zařadila úroveň, kdy se hráč dostane do zrcadlového světa. Na spodní obrazovce se vyskytoval jeden opičák, na horní druhý. Oba před sebou měli mírně odlišnou úroveň a vy jste ovládali oba naráz. Pokud jste se navíc jedním z nich zachytli za plošinku, která na druhé obrazovce nebyla, mohli jste hrát celý úsek znovu. Více nebudu prozrazovat, ale před autory smekám. Vytěžit z konvenčního principu (skákat z větve na větev) tak neotřelé úkoly je umění.
Dalším zajímavým prvkem jsou ostatní členové Kongovic famílie. Starý otec slouží pouze jako rádce, ovšem váš mladší bráška, Diddy Kong vám bude v průběhu hry aktivně pomáhat. Máte možnost ho vystřelit na nepřátele či nasměrovat do míst, kam byste se sami nedostali.
Kapitolou samou pro sebe jsou nepřátelé. Ve chvíli, kdy do nich Donkey Kong narazí v nebojovém režimu, zemře. Po krátké době se naučíte protivníky bezpečně obcházet a sestřelovat, načež nastoupí příšerky mnohem odolnější a inteligentnější. Pancéřovanou vosu s ostny na zádech ještě lze pohodlně zlikvidovat, ale takový krokodýl je již větší problém.
Na konci každé kapitoly v podobě ostrova čekají nápadití bossové. Většinou je na ně třeba použít správnou taktiku, nečekejte však obrovské namáhání mozkových závitů, hra vytíží váš smysl pro odhad. Protivník je totiž vždy zranitelný jen po nějakou chvíli anebo v určitém místě - musíte se trefit ve správnou chvíli do správné slabiny.
Cestou misí se vyplatí sbírat bonusové předměty. Vedle donekonečna omílaných banánů (když jich seberte sto, dostanete za odměnu jednoho opičáka neboli život navíc), jsou to písmena K, O, N, G, které po složení také přidají život, nápis DK v kroužku, kterým se odemykají cheaty, zlaté mince (s vyobrazeným banánem, kdyby někdo pochyboval), ale hlavně modré sudy s palivem.
Indiana Jones byl mamlas * Je mi trošku horko * Pochopíte, až si zahrajete
Pokud sesbíráte v daném tématickém ostrově všechny, můžete odletět na zmenšenou verzi tohoto ostrova. Tam vás čekají pravé chuťovky – obtížnost mnohonásobně vzrůstá a vaše myšlenky se upínají k jedinému: úspěšně dokončit. Osobně jsem si na tyto úrovně šetřil krystaly; ty slouží k volnému letu přerostlého opičáka, kdy pro něj nepředstavují problém žádní nepřátelé ani fyzikální zákony. Bohužel, tato schopnost má krajně omezenou dobu trvání (cca 8 sekund), a tak není možno proletět celý level (byť s nasyslenými krystaly) za pár chvil.
Banánové bonusy
Žádná novodobá hra si již nedovolí nepřidat k prvotnímu konceptu nějaké minihry. Donkey Kong v tomto ohledu není výjimkou, a tak se dočkáme např. chytání banánů do sudů nebo skákání přes valící se klády. Všechny hříčky jsou nějakým způsobem zapracovány do hlavní hry a až poté se odemknou v menu, kde se nacházejí i jejich obtížnější varianty.
Mezi nejtěžší lze zařadit závod ve šplhání. Přímo v módu dobrodružství je to zřejmě nejlehčí úsek ze hry (veškeré umění spočívá v rychlém přehmatávaní kláves), ovšem jako minihra se řadí k záležitostem pro masochisty. Vašim úkolem je do patnácti vteřin dokončit doslova opičí dráhu s nepřeberným množstvím míst, kde můžete takříkajíc uklouznout.
Samozřejmostí je i multiplayer, v této hře možný bohužel jen ve zmiňovaných minihrách. Je škoda, že autoři neumožnili simulátní průchod dvou orangutanů jednou úrovní. Kooperativní mód by dodal hře zcela jiný náboj a možnost chytit se kamaráda za nohu a využít ho jako odrazový můstek by jistě měla úspěch.
Soustřeďte se na různobarevnost plodů * Slévárny * Duchovéééé
Barvy a zvuky džungle
Grafický styl dokáže pohladit po duši. Pestré barvy jsou doslova balzámem pro oči a veselé zpracování úrovní tvoří ostrý kontrast k pošmourným podzimním dnům. Jakkoliv se někomu může zdát pestrobarevný styl grafiky agresivní, má něco do sebe. Naštěstí mám zrovna u tohoto prvku hry k dispozici názornou ukázku – obrázky. Prohlédněte si je a utvořte názor o grafice sami. Potěšitelné je také klasické 2D zpracování s pseudo 3D postavičkami. Takový projekt Super Paper Mario je sice zajímavý, ale nerad bych, aby možnost přepnout hru do 3D za chvíli využívala každá hra.
Chválou bohužel nelze zalévat hudební stránku. Na vině je malá kapacita paměťové karty – poslouchat stále dokola asi pět hudebních smyček brzy omrzí. Nehledě na to, že se jednotlivé melodie skládají z pěti tónů, a tak se vám hudební stopa znechutí hned během první minuty. Zvuky takovou tragédií nejsou, ale z průměru je nedostane ani mužné bušení zaťatých pěstí do opičí hrudi.
Šplhat či nešplhat?
Jakkoliv se může zdát, že klasickým plošinovkám odzvonilo, hry na DS mě začínají přesvědčovat, že tomu tak úplně není. Nedávno jsem se dobře bavil s Kirby: Mouse Attack a dnes se mi do rukou dostal Donkey Kong. Velice mě těší snaha rozšířit můj oblíbený oddechový žánr a tak přeji tvůrcům podobné nápady i do budoucna.
| Světlé stránky hry |
- Originální prvky
- Čirá radost z hraní
- Stylová grafika
|
| Temné stránky hry |
- Relativní krátkost
- Obtížnost
- Nekonečné omílání banánů
- Po chvíli hraní vás nejspíše budou bolet prsty
|
Jungle Climber se nehraje špatně. Jeho jedinou slabinou je nezvyklý herní styl a nevyvážená obtížnost. Pokud jste schopni ovládat hopsačku pomocí dvou tlačítek a víte, že vás na ní doopravdy nejvíce baví právě ono skákání, je Donkey Kong jasnou volbou. Dle mého názoru ale není odreagování u jednoduché plošinovky na škodu ani pro další, méně žánrově vyhraněné hráče.
Grafika: 9/10
Hudba: 3/10
Zvuky: 5/10
Hratelnost: 7/10
Roztomilý a obratný opičák si nevede špatně a předvádí, že i se starším systémem se dá vymyslet spousta originálních fíglů. Šplhání džunglí je nápadité, nekonfliktní, ale jako celek hra nijak světoborná není. Je to „jen“ pěkná a milá zábava na volné chvíle.
Celkové hodnocení: 7/10
